Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Strach o vlastní život se nedá s ničím porovnat. Přítel zůstal s rodinou v Kyjevě, já s bratrem jsme uprchli, dokud to šlo, popisuje Angelika v rozhovoru.
„Během bombardování v Kyjevě jsem měla smíšené pocity. Nepanikařila jsem, ale měla jsem velký strach. Nedá se to porovnat s žádným strachem, jaký jsem kdy zažila. Je to strach o vlastní život. Máš v tu chvíli hodně vysokou hladinu adrenalinu a nad věcmi přemýšlíš strašně rychle,“ popisuje v rozhovoru Angelina, která se ve středu ráno probudila do války.
Angelina Tokárska je ukrajinská studentka, která žila tři roky na Slovensku. Když začala ruská invaze na Ukrajinu, nacházela se v hlavním městě Kyjevě, ze kterého prostřednictvím Instagramu sdílela autentické záběry útoků Ruské federace přímo ze svého okna.
S Angelinou jsme se spojili poté, co 19 hodin cestovala z Kyjeva za svojí rodinou. Během útěku jí na Instagramu přibylo více než 300 tisíc sledujících, převážně Čechů a Slováků, které zajímá, jak vypadá aktuální situace na Ukrajině. V rozhovoru prozrazuje, jaká byla cesta v hodinových kolonách, zda se plánuje v případě nebezpečí vrátit na Slovensko, zda cítí podporu od Čechů a Slováků a která slovenská influencerka jí pomohla nejvíce.
Zdroj: se souhlasem Angeliny Tokárské
Pokud tě zajímá dění na Ukrajině, sleduj ho v našem článku živě. Pokud si chceš přečíst více prémiových článků na toto téma, klikni na sekci zahraniční politika. Pokud chceš získat přístup ke kvalitnímu obsahu, přidej se do klubu Refresher+ k našim předplatitelům.
Kde se aktuálně nacházíš poté, co jsi absolvovala téměř 20hodinovou cestu plnou kolon aut z Kyjeva?
Nechci říkat, kde přesně jsem, protože mě sleduje spousta lidí a může to být nebezpečné, ale nacházím se v Ivanofrankivské oblasti. Máme zde takový větší dům, je nás tady už asi 15 příbuzných, jsme poměrně velká rodina.
Celá cesta z Kyjeva nám dohromady trvala přes 19 hodin. Za normálních okolností by trvala sedm.
Jak probíhal tvůj útěk z Kyjeva?
Bylo to něco hrozného. Když jsme se dozvěděli, že vyhlásili mobilizaci a začali napadat Kyjev, tak jsem okamžitě začala přemýšlet, jak se co nejrychleji dostat do bezpečí. Byla jsem s bratrem, který byl naprosto vystresovaný. Já jsem se snažila zachovat chladnou hlavu. Neměli jsme ale auto a kamarád, který chtěl také utéct, měl cestu do Žytomyru, tak jsme se museli rozhodnout okamžitě. Nefunguje totiž ani autobusová, ani železniční doprava.
Přestože jsme nevěděli, co budeme v Žytomyru dělat, byla to jediná šance dostat se pryč, než uzavřou Kyjev. Když jsme už byli sbalení v autě, volala mi maminka, abychom nejeli tím směrem, protože tam už jsou Rusové. Tak jsme museli jet jiným směrem, vydali jsme se tedy do Vinnycie.
Zdroj: se souhlasem Angeliny Tokárské
Jak to vypadalo na cestách?
Silnice byly strašné, všechny směrem na západ byly ucpané a tvořily se hodinové kolony. Někteří řidiči se dokonce předjížděli přes krajnice nebo i mimo silnici z boku po trávě. Bylo jim to jedno, chtěli se jen co nejrychleji dostat pryč. Začala tam dokonce růst agrese: když se někteří předjížděli, ti před nimi vylezli z aut a začali se mezi sebou prát.
My jsme také chtěli jedno auto předjet a vtom vyšel jeden muž a začal nám silně bouchat na okna a křičet na nás. Ani jsme neotevírali dveře a ihned jsme dupli na plyn. Stáli jsme v koloně i 200 kilometrů od Kyjeva. Bylo to jako z apokalyptického filmu: všude panika, benzinky plné aut a na mnoha už došel benzín. Celá cesta nám dohromady trvala přes 19 hodin, za normálních okolností by trvala sedm.
Velký pocit klidu. Cítila jsem, že jsem ve větším bezpečí. Nedá se to porovnat s tou strašlivou cestou nebo s pocitem v Kyjevě, když z okna svého bytu vidíš, jak ti nad hlavou přelétají ruská bojová letadla.
Zdroj: se souhlasem Angeliny Tokárské
Cítíš se už nyní v bezpečí?
Ne. Mohu jen říci, že se cítím bezpečněji než v Kyjevě, který je podle mě hlavním ruským cílem. Leckde na západě bude tedy bezpečněji. Ale sotva jsme přišli sem, ohlásili letecký poplach.
Probudila jsem se ve čtvrtek brzy ráno před šestou se zjištěním, že bombardují Ukrajinu. Byla jsem doma s přítelem a nechtěli jsme věřit vlastním uším. Několik minut jsme na sebe beze slova koukali.
Jak dlouho jsi po vypuknutí invaze nespala?
Probudila jsem se ve čtvrtek brzy ráno před šestou se zjištěním, že bombardují Ukrajinu. Přišla mi to říct kamarádka, já jsem byla doma s přítelem a nechtěli jsme věřit vlastním uším. Ihned jsme si přečetli noviny a jen jsme se na sebe několik minut beze slov dívali.
Otevřela jsem okno a krátce nato otřásl Kyjevem strašně silný výbuch. Zavolala jsem bratrovi, který ke mně přišel asi za hodinu, a začali jsme se balit. Vyrazili jsme ve čtvrtek kolem oběda a k rodině jsme dorazili až dnes v pátek v osm ráno. Spala jsem jen nějaké tři hodiny.
Tvůj přítel tedy zůstal v Kyjevě?
Ano, chtěla jsem ho vzít s sebou, ale on tam má rodiče a nechtěl je nechat samotné. A oni nechtěli odejít, věřili, že se v Kyjevě nic nestane. A teď už odejít nemohou. Bydlí sice asi 20 kilometrů od Kyjeva, ale pořád je to dost nebezpečné.
Zdroj: se souhlasem Angeliny Tokárské
V Kyjevě jsi na vlastní oči viděla bombardování. Co v takových situacích člověk prožívá?
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemčení?
Jak to v ukrajinských městech aktuálně vypadá.
Co dělala před invazí.
Zda se plánuje v případě nebezpečí vrátit na Slovensko.
Zda cítí podporu od Čechů a Slováků a která slovenská influencerka jí pomohla nejvíce.
Čemu připisuje raketový vzestup na Instagramu, když jí v průběhu dne přibylo více než 300 000 sledujících.
Velmi smíšené pocity. Nepanikařila jsem, ale měla jsem velký strach. Nedá se to porovnat s žádným strachem, jaký jsem kdy zažila. Je to strach o vlastní život. Máš v tu chvíli hodně vysokou hladinu adrenalinu a nad věcmi přemýšlíš strašně rychle. Tvé tělo chápe, že se něco děje a že něco ohrožuje tvůj život.
Jak to vlastně v ukrajinských městech aktuálně vypadá? Lidé chodí normálně do práce? Fungují služby a obchody i během invaze?
Do práce nikdo nechodí. Školy jsou zavřené, firmy také. Fungují jen ty nejnutnější služby, benzinky a některé obchody.
Zdroj: se souhlasem Angeliny Tokárské
Ty jsi také musela opustit práci? Čím ses živila?
Do Kyjeva jsem přijela, protože tam studuji na hudební univerzitě. Chtěla jsem si tam najít i práci, ale nepodařilo se mi to, byly tam i jiné problémy. Ale zvládala jsem si zajistit život, měla jsem peníze i od rodičů.
Dříve si studovala i na Slovensku. Jak dlouho a kde?
Na Slovensku jsem žila asi tři roky, nejprve jsem studovala v Ružomberoku a poté jsem se přestěhovala do Bratislavy. Hodně jsem chtěla přestoupit na Univerzitu Komenského, ale neudělala jsem přijímačky. Vtipné je, že jsem neudělala zkoušky ze slovenštiny, ale z angličtiny ano, přičemž slovensky umím mnohem lépe.
Zatím jsme spolu tady ve velkém domě, máme zde i jednu velkou místnost, kde jsou kamery a sirény. Ale pokud bychom se všichni rozhodli odjet na Slovensko, tak jedině tehdy, ale nechci je opouštět sama.
Jaké byly tedy důvody, že ses nakonec vrátila zpět na Ukrajinu?
Chtěla jsem se už vrátit domů a měla jsem toho na Slovensku už dost. Když žiješ v jiném státě, tak se pořád cítíš sám. Potkala jsem i množství falešných lidí a měla jsem tak horší období, tak jsem chtěla vyzkoušet Kyjev. Řekla jsem si, že když se mi tam nebude líbit, vrátím se do Bratislavy.
Zdroj: se souhlasem Angeliny Tokárské
Plánuješ se v případě nebezpečí vrátit na Slovensko?
Jedině, kdyby se tak rozhodla i moje rodina. Zatím jsme spolu tady ve velkém domě, máme zde i jednu velkou místnost, kde jsou kamery a sirény. Ale pokud bychom se všichni rozhodli odjet na Slovensko, tak jedině tehdy, ale nechci je opouštět sama.
Během útěku z Kyjeva ti na Instagramu přibylo více než 300 tisíc sledujících, převážně Čechů a Slováků. Čekala jsi, že se během 24 hodin staneš takříkajíc influencerkou?
Určitě se nepovažuji za influencerku, ani jsem nikoho nepodněcovala, aby mě začal sledovat. Celé to začalo tak, že jsem přidávala fotky a videa přes stories přímo z prostředí ruských útoků ve slovenštině, aby Slováci věděli, co se zde děje. Protože mnozí z nich nevěří médiím, tak jsem jim chtěla ukázat, že je to opravdu pravda. Chtěla jsem jen, aby se to, co se na Ukrajině děje, dostalo mezi co nejvíc lidí na Slovensku.
Jakmile jsem to začala přidávat na sociální sítě, lidé to ocenili a sdíleli to. K tomu se přidali i velcí slovenští influenceři a celebrity a najednou mi každou minutu přicházely stovky nových a nových followerů. Nevěřila jsem vlastním očím. Vůbec jsem to nečekala.
Úplně chápu pocity některých influencerů, kteří si sto tisíc followerů budují léta, a já jsem je předběhla za den. Ale nemusí se bát. Myslím si, že je to jen chvilkové. Nebyl to můj cíl a ani se tím nechlubím.
Čemu to připisuješ?
Lidi podle mě jen zajímá, co se nyní na Ukrajině odehrává. Když to skončí, a doufám, že to skončí co nejdříve, dají mi podle mě stejně unfollow. Profil mi „vybuchl“ jen kvůli válce, protože to lidi zajímá a chtějí o celé situaci vědět víc. Nejsem žádná influencerka.
Zdroj: se souhlasem Angeliny Tokárské
Všiml jsem si, že se po raketovém vzestupu na Instagramu setkáváš i s řadou negativních zpráv plných závisti.
Ano, někteří tvrdí, že se snažím přiživit na válce, ale já nemůžu za to, že mě lidé sledují. Sama jsem to nečekala a nikoho nenutím, aby mě sledoval. Nejprve mě začali sdílet lidé a potom i velké osobnosti, ale nikoho z nich jsem o to nežádala, přišlo to samo.
Ale úplně chápu pocity některých influencerů, kteří si sto tisíc followerů budují léta, a já jsem je předběhla za den. Ale nemusí se bát. Myslím si, že je to jen chvilkové. Nebyl to můj cíl a ani se tím nechlubím.
Je těžké si nyní něco plánovat, protože jakékoli plány se mohou během války během hodiny změnit. Pokud by začali bombardovat, tak se půjdeme schovat do sklepa, kde máme nějaké zásoby.
Cítíš podporu od Čechů a Slováků?
Ano, neskutečnou, každou minutu mi chodí desítky podpůrných zpráv a to mi dodává velkou sílu. Nestíhám to ani číst. Celý den se jim snažím odepisovat a děkovat jim za podporu. Někteří mi dokonce nabízeli finanční pomoc, ale i to se potom setkalo s kritikou.
Proč?
Udělala jsem chybu, protože jsem sdílela svůj účet, kam mohou lidé posílat příspěvky, které jsem chtěla odeslat na podporu ukrajinské armády, a jelikož je větší problém provést transakci ze Slovenska na Ukrajinu, chtěla jsem to zajistit přes svůj slovenský účet. Myslela jsem si, že to bude pro Slováky snazší a rychlejší. Ale nesetkalo se to s pochopením a přišel mi proto velký hate, tak jsem to potom raději vymazala. Nasbírala jsem asi 400 eur (necelých 10 000 Kč — pozn. red.), které plánuji poslat ukrajinské armádě.
Zdroj: se souhlasem Angeliny Tokárské
Zmínila jsi, že ti psaly i mnohé celebrity. Které tě nejvíc překvapily?
Bylo jich opravdu mnoho, ani bych nedokázala zmínit každého, ozvali se mi asi všichni slovenští influenceři a osobnosti, o kterých jsem věděla, že existují. Ale nejvíc mě asi podpořila Nikki Fridrich, která mi celou cestu z Kyjeva zlepšovala náladu, snažila se mě rozveselit, pomoci mi, radila mi, jak to funguje na Instagramu. Jsem jí nesmírně vděčná, je to úžasný člověk.
Někteří členové mé rodiny chtějí jít bránit Ukrajinu, někteří se bojí. Já osobně, kdyby to bylo nevyhnutelné, bych určitě pomáhat šla.
Co máš v plánu dělat v příštích dnech?
Je těžké si nyní něco plánovat, protože se jakékoli plány mohou během války během hodiny změnit. Zatím zůstáváme doma a poté se budeme řídit podle aktuální situace. Pokud by začali bombardovat, tak se půjdeme schovat do sklepa, kde máme nějaké zásoby. Ale žádné jiné plány zatím nemáme.
Pokud by to bylo nezbytné, šla bys pomáhat bránit Ukrajinu?
Někteří členové mé rodiny chtějí jít bránit Ukrajinu, někteří se bojí. Já osobně, kdyby to bylo nevyhnutelné, bych určitě pomáhat šla, ale nemyslím si, že ženy budou bojovat se zbraněmi, spíše se budou podílet na nějaké humanitární pomoci.
