Strach o vlastní život se nedá s ničím porovnat. Přítel zůstal s rodinou v Kyjevě, já s bratrem jsme uprchli, dokud to šlo, popisuje Angelika v rozhovoru.
„Během bombardování v Kyjevě jsem měla smíšené pocity. Nepanikařila jsem, ale měla jsem velký strach. Nedá se to porovnat s žádným strachem, jaký jsem kdy zažila. Je to strach o vlastní život. Máš v tu chvíli hodně vysokou hladinu adrenalinu a nad věcmi přemýšlíš strašně rychle,“ popisuje v rozhovoru Angelina, která se ve středu ráno probudila do války.
Angelina Tokárska je ukrajinská studentka, která žila tři roky na Slovensku. Když začala ruská invaze na Ukrajinu, nacházela se v hlavním městě Kyjevě, ze kterého prostřednictvím Instagramu sdílela autentické záběry útoků Ruské federace přímo ze svého okna.
S Angelinou jsme se spojili poté, co 19 hodin cestovala z Kyjeva za svojí rodinou. Během útěku jí na Instagramu přibylo více než 300 tisíc sledujících, převážně Čechů a Slováků, které zajímá, jak vypadá aktuální situace na Ukrajině. V rozhovoru prozrazuje, jaká byla cesta v hodinových kolonách, zda se plánuje v případě nebezpečí vrátit na Slovensko, zda cítí podporu od Čechů a Slováků a která slovenská influencerka jí pomohla nejvíce.
Pokud tě zajímá dění na Ukrajině, sleduj ho v našem článku živě. Pokud si chceš přečíst více prémiových článků na toto téma, klikni na sekci zahraniční politika. Pokud chceš získat přístup ke kvalitnímu obsahu, přidej se do klubu Refresher+ k našim předplatitelům.
Kde se aktuálně nacházíš poté, co jsi absolvovala téměř 20hodinovou cestu plnou kolon aut z Kyjeva?
Nechci říkat, kde přesně jsem, protože mě sleduje spousta lidí a může to být nebezpečné, ale nacházím se v Ivanofrankivské oblasti. Máme zde takový větší dům, je nás tady už asi 15 příbuzných, jsme poměrně velká rodina.
Celá cesta z Kyjeva nám dohromady trvala přes 19 hodin. Za normálních okolností by trvala sedm.
Jak probíhal tvůj útěk z Kyjeva?
Bylo to něco hrozného. Když jsme se dozvěděli, že vyhlásili mobilizaci a začali napadat Kyjev, tak jsem okamžitě začala přemýšlet, jak se co nejrychleji dostat do bezpečí. Byla jsem s bratrem, který byl naprosto vystresovaný. Já jsem se snažila zachovat chladnou hlavu. Neměli jsme ale auto a kamarád, který chtěl také utéct, měl cestu do Žytomyru, tak jsme se museli rozhodnout okamžitě. Nefunguje totiž ani autobusová, ani železniční doprava.
Přestože jsme nevěděli, co budeme v Žytomyru dělat, byla to jediná šance dostat se pryč, než uzavřou Kyjev. Když jsme už byli sbalení v autě, volala mi maminka, abychom nejeli tím směrem, protože tam už jsou Rusové. Tak jsme museli jet jiným směrem, vydali jsme se tedy do Vinnycie.
Jak to vypadalo na cestách?
Silnice byly strašné, všechny směrem na západ byly ucpané a tvořily se hodinové kolony. Někteří řidiči se dokonce předjížděli přes krajnice nebo i mimo silnici z boku po trávě. Bylo jim to jedno, chtěli se jen co nejrychleji dostat pryč. Začala tam dokonce růst agrese: když se někteří předjížděli, ti před nimi vylezli z aut a začali se mezi sebou prát.
My jsme také chtěli jedno auto předjet a vtom vyšel jeden muž a začal nám silně bouchat na okna a křičet na nás. Ani jsme neotevírali dveře a ihned jsme dupli na plyn. Stáli jsme v koloně i 200 kilometrů od Kyjeva. Bylo to jako z apokalyptického filmu: všude panika, benzinky plné aut a na mnoha už došel benzín. Celá cesta nám dohromady trvala přes 19 hodin, za normálních okolností by trvala sedm.
Jaký to byl pocit, opět vidět svoji rodinu?
Velký pocit klidu. Cítila jsem, že jsem ve větším bezpečí. Nedá se to porovnat s tou strašlivou cestou nebo s pocitem v Kyjevě, když z okna svého bytu vidíš, jak ti nad hlavou přelétají ruská bojová letadla.
Cítíš se už nyní v bezpečí?
Ne. Mohu jen říci, že se cítím bezpečněji než v Kyjevě, který je podle mě hlavním ruským cílem. Leckde na západě bude tedy bezpečněji. Ale sotva jsme přišli sem, ohlásili letecký poplach.
Probudila jsem se ve čtvrtek brzy ráno před šestou se zjištěním, že bombardují Ukrajinu. Byla jsem doma s přítelem a nechtěli jsme věřit vlastním uším. Několik minut jsme na sebe beze slova koukali.
Jak dlouho jsi po vypuknutí invaze nespala?
Probudila jsem se ve čtvrtek brzy ráno před šestou se zjištěním, že bombardují Ukrajinu. Přišla mi to říct kamarádka, já jsem byla doma s přítelem a nechtěli jsme věřit vlastním uším. Ihned jsme si přečetli noviny a jen jsme se na sebe několik minut beze slov dívali.
Otevřela jsem okno a krátce nato otřásl Kyjevem strašně silný výbuch. Zavolala jsem bratrovi, který ke mně přišel asi za hodinu, a začali jsme se balit. Vyrazili jsme ve čtvrtek kolem oběda a k rodině jsme dorazili až dnes v pátek v osm ráno. Spala jsem jen nějaké tři hodiny.
Tvůj přítel tedy zůstal v Kyjevě?
Ano, chtěla jsem ho vzít s sebou, ale on tam má rodiče a nechtěl je nechat samotné. A oni nechtěli odejít, věřili, že se v Kyjevě nic nestane. A teď už odejít nemohou. Bydlí sice asi 20 kilometrů od Kyjeva, ale pořád je to dost nebezpečné.
V Kyjevě jsi na vlastní oči viděla bombardování. Co v takových situacích člověk prožívá?
Co se dozvíš po odemčení?
- Jak to v ukrajinských městech aktuálně vypadá.
- Co dělala před invazí.
- Zda se plánuje v případě nebezpečí vrátit na Slovensko.
- Zda cítí podporu od Čechů a Slováků a která slovenská influencerka jí pomohla nejvíce.
- Čemu připisuje raketový vzestup na Instagramu, když jí v průběhu dne přibylo více než 300 000 sledujících.
- Zda by šla pomáhat bránit Ukrajinu.
