Během 17. století patřila některá území tzv. kozákům a v roce 1790 v zásadě téměř celou Ukrajinu absorbovalo Rusko na dalších 120 let. Během tohoto období byly projevy ukrajinské národnosti Rusy potlačovány, ale v 19. století během tzv. ukrajinského národního obrození bojovali za svobodu jazyka a kultury (podobně jako u nás). 

Začátkem 20. století se jí opět podařilo na chvíli vyhlásit nezávislost, ale následně byla rozdělena mezi různé státy. Nakonec spadla pod kontrolu Sovětského svazu až do nezávislosti v roce 1991. 

„Z historie tedy můžeme vidět, že za vznikem Ukrajiny nebylo Rusko, ale národně myslící inteligence, která bojovala za zachování svého jazyka a kultury,“ říká Hajdu.  

Přečtěte si více o historii Ukrajiny v rozhovoru s historikem Michalem Šmigelem.

3. Útok na Ukrajinu vyprovokoval Západ. 

Je pravdou, že v posledních letech boje na východě Ukrajiny pokračovaly i přes dohody v Minsku. Analytička připouští, že některé boje začaly i na ukrajinské straně. 

„Ruská strana ovšem porušovala tyto dohody pravidelně, přičemž musíme mít na paměti, že jsou to Rusové, kdo obsadil východ Ukrajiny a kvůli komu se dohody o nebojování podepisovaly. Naopak, 21. 2. Rusko samo od sebe vyhlásilo uznání nezávislosti Luhanské a Doněcké republiky a Putin následně prohlásil, že minské dohody už tedy neplatí,“ dodává Hajdu.  

Rusko také dráždí to, že se Ukrajina od dob prezidenta Petra Porošenka aktivně snaží dostat do NATO. Před invazí ještě zintenzívnila své úsilí a navíc chce být co nejdříve členem Evropské unie. 

„To, že má nějaký samostatný stát otevřené dveře stát se součástí mezinárodních organizací, není hecování. I my, i Bulhaři, i Estonci, i ostatní země bývalého sovětského vlivu jsme tuto možnost dostali. Dnes díky tomu nejsme v přímém ohrožení Ruskem,“ míní Hajdu.  

Upozorňuje, že odklánění pozornosti od skutečnosti, že jediný agresor je zde Kreml, je nejběžnější taktika ruské vlády a jejích posluhovačů. 

Rusko má na Ukrajině své zájmy, protože na Krymu mělo i před rokem 2014 svou vojenskou základnu a přístup k Černému moři. K tomuto problému se největší stát světa postavil tak, že anektoval Krym. 

„Rusko obklíčilo Ukrajinu více než 100 tisíci vojáky, ne Ukrajina nebo Západ Rusko. Rusko nebrání své hranice, ale obsazuje jiné státy. Sankce vůči Rusku jsou reakcí na ruskou agresi a odsouzení porušování mezinárodních dohod,“ zdůrazňuje Hajdu.

4. Ukrajinu je třeba zachránit, protože se rozpadá.  

Boj proti korupci měl jako jeden z hlavních volebních slibů i současný ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Je na tom ale Ukrajina opravdu až tak špatně? Podle indexu Transparency International je sice tamní korupce vyšší než u nás, ale srovnatelná s Ruskem. Za posledních 10 let se situace postupně pomalu zlepšuje. 

Dalším Zelenského slibem je boj s tzv. oligarchy, nejbohatšími a nejvlivnějšími muži Ukrajiny. „Oligarchický vliv je určitě na Ukrajině přítomen, tak jako všude. Minulý rok prošel zákon, který se snaží limitovat jejich vliv v zemi. I zde můžeme vidět zlepšení,“ říká Hajdu.  

Velké studie, které posuzují kvalitu demokracie na celém světě, za posledních 5 let ani výrazně nezlepšily, ani nezhoršily hodnocení Ukrajiny, což znamená, že je země stejně funkční jako dříve. Parlamentní volby v roce 2019 byly pozorovány velkou misí OBSE, která konstatovala, že volby byly svobodné. 

Analytička upozorňuje, že příběhy o „rusofobii“ jsou velmi populárním nástrojem ruské informační války. Jak zjistila výzkumná skupina DFR Lab, slovo rusofobie je od anexe Krymu stále aktivněji používané ruskými představiteli. Jejich cílem je vykreslit Rusko jako oběť a ne jako agresora, a to i přesto, že nemáme k dispozici žádná oficiální vyjádření o údajné rusofobii.

5. Ukrajinci jsou fašisti.

„Narativ, že jsou Ukrajinci fašisté, je dlouhodobě šířen ruskou propagandou a prokremelskou mediální mašinérií. Takové nepravdivé výroky a články eviduje internetová stránka Evropské služby pro vnější činnost EUvsDisinfo roky,“ podotýká Katarína Klingová. 

Je to jeden ze způsobů, které Kreml používá ve snaze zdiskreditovat ukrajinskou vládu, a využívá toho jako záminky k napadení Ukrajiny. 

Co se týče neonacismu, ultrapravicová strana Svoboda získala v posledních parlamentních volbách 2,2 % a má jednoho poslance v parlamentu, antisemitské útoky rok od roku klesají.

Prezident Volodymyr Zelenskyj, který zvítězil v parlamentních volbách v roce 2019, je sám Žid a jeho dědeček přežil holocaust, proto jsou daná obvinění absurdní. V současnosti je podpora Zelenského na úrovni více než 90 %.

6. Ukrajinská vláda terorizuje obyvatele v Doněcku a Luhansku.

OSN definuje genocidu jako „zločin spáchaný s úmyslem zcela nebo částečně zničit národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu“. 

„Od roku 2014 působí v kontaktní linii mezi separatistickými republikami a Ukrajinou speciální monitorovací mise OBSE, která dokumentuje všechna úmrtí. Neexistují žádné důkazy o masovém a systematickém vyvražďování ruského obyvatelstva na Ukrajině,“ informuje Klingová.  

Žádné mezinárodní organizace nebo mezinárodní média, která jsou na Ukrajině přítomna, nezaznamenala genocidu, která tam podle Kremlu probíhá. Prezident Zelenskyj od začátku svého funkčního období komunikoval, že ukončení nepokojů na východě Ukrajiny patří mezi jeho priority. Násilnou intervenci ale mezi možnými řešeními nezmiňuje.

7. Současné nepokoje způsobila Ukrajina, začala útočit jako první.

„Při takových tvrzeních a výrocích je v první řadě třeba se zeptat, kdy mělo dojít k těmto útokům. Vzhledem k tomu, že konflikt na Ukrajině probíhá od roku 2014, není zcela jasné, jaké incidenty jsou myšleny těmito nepřesnými vyjádřeními, což ovšem může být samozřejmě jejich záměr,“ míní Klingová.  

Vladimir Putin ve svém projevu nařídil invazi na Ukrajinu a ruské jednotky zaútočily na Ukrajinu z více stran, ačkoli původně hovořil o „speciální operaci“ v Doněcku a Luhansku.

Šíření informací o připravovaném použití zakázaných zbraní, jak dokazuje výzkumná skupina DFR Lab, je jednou z taktik, které používá Kreml ve snaze ospravedlnit své vojenské aktivity na Ukrajině. Fámy o přípravě „špinavé“ jaderné zbraně byly intenzivně šířeny v ruských médiích jen pár dní před invazí.

8. Putin neútočí na civilisty. 

Je pravda, že mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov ve svém proslovu řekl, že ruské vojenské jednotky nebudou útočit na civilní objekty, a navíc tvrdil, že jakékoli civilní oběti budou výsledkem provokací nebo zinscenovaných útoků ze strany Ukrajiny. Mnoho lidí následně na sociálních sítích šířilo tento nepravdivý ruský obraz o invazi také.

Záběry dokumentující bombardování ukrajinských měst, obytných budov a dokonce školky jasně dokazují, že ruské vojenské jednotky útočí na civilní cíle.