Putin je zločinec, má rodina na Ukrajině slyšela výbuchy hned první den války, říká český MMA zápasník Andrej Kalašnik (Rozhovor)

Třeba právě díky tomu sportu. Když jsem přivezl nějakou medaili ze zápasu ve volném stylu za náš klub, kde jsme zápasili pod českou vlajkou, tak tím jsem si asi vybudoval respekt.

Bavily mě dějiny, vlastivěda nebo historie, ať už ta česká nebo světová, nebo taky česká literatura. Když jsem teda dostával jedničky, tak jsem si mohl ukázat na ty, kdo se mi smáli a říkal jsem: „Dívejte, Ukroš má jedničku, a co vy?“ (smích) Ale rozhodně neříkám, že bych byl v nějakém smyslu šikanovaný, byly to spíše jen dětské hrátky. Někteří z těch, kteří mi to říkali, jsou teď moji kamarádi, to tak prostě chodí.

Pokud se nepletu, tak Vy jste studoval na stejné střední škole jako Jiří Procházka a Matěj Peňáz. To byla náhoda, nebo jste se znali už předtím?Neznali jsme se, poznali jsme se až tam. Dřív to byla Ochrana osob a majetku, dneska je to Bezpečnostně právní akademie. Je tam výborný přístup ke sportu, hlavně k úpolovým sportům. Bývalý ředitel byl bývalý zápasník ve volném stylu a jeho syn, který je teď aktuálně ředitel, tak je taky sportovec tělem i duší a hodně sportovců studovalo právě tam. Třeba olympionička ve volném stylu Adéla Hanzlíčková, se kterou jsem vyrůstal. Takže to byl důvod, proč jsem studoval tuto školu i já.

Jak jste se dostal k bojovým sportům a kdy jste začal s MMA? Co pro vás byla motivace vůbec začít?S bojovými sporty jsem začal asi desíti jedenácti lety. Začal jsem se zápasením ve volném stylu u nás v Brně v Řečkovicích. Tréninky v zápasení navštěvuji ještě dnes, ale mým gró už je MMA. Ale ještě před pár měsíci jsem měl v zápasení turnaj, takže se tomu snažím aspoň nějak v rámci přípravy aktivně věnovat.

S MMA jsem začínal, když mi bylo asi 21 nebo 22 let. V zápasení jsem měl juniorské tituly a i v seniorech se mi podařilo jednou vyhrát, ale už jsem neměl takovou motivaci a potřeboval jsem změnu. MMA jsem sledoval jako fanoušek delší dobu.

Poté mě můj známý Tomáš Žák, který zápasil s Davidem Dvořákem (dnes bojovník UFC, pozn. red.) o titul GCF, zval jako sparring partnera do Jetsaam Gymu. Tehdy mě spíš mě brali jen jako sparring partnera na wrestling. Po pár trénincích mi to ale zachutnalo a chtěl jsem si zkusit MMA, takže tam začala moje cesta.

Když jsem unavenej, tak si řeknu: „Co by udělal Jirka Procházka? Ten by makal na 130 procent.“ Tak makám taky dál. Je to takový vnitřní motivátor.

Zmínili jsme už Jirku Procházku, se kterým trénujete v Jetsaam Gymu. Jaké to je pro vás trénovat s takto světovým bojovníkem? Takové zkušenosti musí být k nezaplacení. Jsou to samozřejmě velké zkušenosti. Občas má své samostatné tréninky, jindy se zapojujeme k němu. Například předtím než odjel do Ameriky (na tréninkový kemp s Henrym Cejudem, pozn. red.), tak jsme se spolu domluvili, že spolu potrénujeme wrestling, protože vycházím z toho zápasnického prostředí. Nedá se říct, že bychom spolu trénovali pořád, protože on má 100 kilo a já mám v zápase 77, takže v něčem to pro něj nemusí být přínosné, kdyby trénoval jenom se mnou. Ale na trénincích se scházíme.

Pro mě je přínosné hlavně po psychické stránce sledovat, jak bere zápasení a boj. Po tréninku mi dává rady, co dělám špatně, co dělám dobře a podobně. Od borce, který je v top světové dvojce a jde o titul, to chcete slyšet. Jsou to postřehy, které si poslechnete a zůstanou vám u srdce, protože ten člověk má co říct.

Mám i takový svůj life-hack, že když mi něco nejde nebo když jsem unavenej, tak si řeknu: „Co by udělal Jirka Procházka? Ten by makal na 130 procent.“ Tak makám taky dál. Je to takový vnitřní motivátor.

Jak mimochodem predikujete jeho titulový zápas s Gloverem Teixeirou?Predikuju, že Jirka vyhraje naskočeným kolenem.

V prvním kole?Ve druhém. 

Vy jste taky vyhrál amatérské mistrovství ČR a byl jste na mistrovství světa. Potom jste přestoupil mezi profesionály. V čem pro vás byl největší rozdíl v tom přechodu z amatérů do profesionálů? Někdo říká, že to je jako jít ze školky rovnou na vysokou školu. Tak jak to bylo u Vás?Hlavní rozdíl byl v pravidlech. V amatérech kolo trvá tři minuty a u profesionálů pět minut. I když se to třeba nezdá, tak je to opravdu cítil, těch pár minut je velký rozdíl. Pokud se nepletu, tak v amatérech nejsou ani kolena do hlavy, jsou tam chrániče a podobně, takže v tomto směru jsou pravidla trochu lehčí, nejsou tak tvrdá jako v profi MMA.

Že by to byl přechod ze školky na vysokou, bych za sebe neřekl, protože když jsem byl na mistrovství světa, tak tam byli borci jako Magomed Ankalaev, který už je dneska v UFC, a další, kteří dobývají největší světové organizace jako KSW a podobně. Takže úroveň v amatérech byla už za mě vysoká a teď je podle mě ještě vyšší.

V Jetsaam Gymu máme velký kontingent sportovců, kteří amatérské MMA dělají a hodně z nich je v reprezentaci. Sleduju aktivně jejich turnaje a vidím, že ta úroveň je vysoká. Kluci už mají čtyřicet padesát zápasů, jsou vyzápasení.

Když se podíváme na reprezentaci Bahrajnu nebo dalších východních zemí, tak tam dostávají pasy i čečenští nebo dagestánští zápasníci a zápasí za tyto země. A to jsou borci, kteří by nadělali pořádek i v profi MMA v některých největších organizacích. Ta úroveň je už tedy vysoká i v amatérech.

Prohra pro mě byla potřebný kopanec, který jsem potřeboval, abych se vydal více cestou profesionálního zápasníka.

Vy jste měl sérii 6 výher a pak přišla prohra. Jak vás tato porážka ovlivnila?Hodně, protože do té doby jsem si myslel, že jsem nejlepší a neporazitelný. (smích) Prohra mi pomohla se vrátit na zem. Byl jsem v OKTAGONu v top 10, ale pořád jsem trénoval jen jednou denně po osmi hodinách v práci. Po prohře jsem zjistil, že takto se to dělat nedá. V práci jsem přešel na půl úvazku, abych mohl trénovat dvoufázově.

Prohra pro mě byla potřebný kopanec, který jsem potřeboval, abych se vydal více cestou profesionálního zápasníka. V tomto směru pro mě tady byla prohra hodně přínosná.

Když ale jdete na půl úvazku, tak to znamená i finanční ztrátu, takže kromě svých tréninků dělám i soukromé tréninky a věnuju se i trenérské činnosti. Zaprvé proto, že mě to baví, a zadruhé proto, abych pokryl přípravu a vydělal si na živobytí.

Děkuju OKTAGONu, jak o nás postaral. Dostali jsme 50 procent a dohodli jsme se na dalším zápase.

Kvůli válce na Ukrajině byl OKTAGONem zrušen váš zápas Arthurem Karavaevem. Kdy jste se dozvěděl, že bojovat nebudete?Dozvěděl jsem se to ve čtvrtek večer. Lezl jsem zrovna do vany dělat poslední tři kila. Arthur už měl nashazováno a mluvili s jeho trenérem, protože jsme do toho zápasu chtěli jít. Jen jsme si řekli nějaké podmínky, aby nevznikly nějaké provokace a podobně.

Potom za námi přišli probrat Ondřej Novotný a Palo Neruda, kteří ten zápas taky chtěli uspořádat, ale měli informace asi z bezpečnostních složek, že by to mohlo přinést nějaké riziko. Později nám tedy zavolali s tím, že se zápas ruší.

Já i Arthur jsme měli hněv na tu vzniklou situaci, ale určitě ne na OKTAGON, protože ten se snažil chránit nás i sebe. Bylo to správné rozhodnutí. Vidíme, že se ruší například i fotbalová utkání s ruskými sportovci a další zápasy, takže to nebylo tak, že by si to vymyslel OKTAGON, ale je to věc, která se děje i jinde po světě.

Doporučeno

Legendární MMA bojovník Cro Cop ničil soupeře brutálními kopy do hlavy. „Lámal jsem kosti a trhal svaly,“ prohlásil 12. prosince 2021 v 7:00

Někdo si možná neuvědomí, že zápasník vloží do několik měsíců dlouhé přípravy hodně peněz a pak když se zápas zruší, může to být rána i po finanční stránce. Dostal jste od organizace nějakou kompenzaci?Ano, dostal. Myslím, že to není žádné tajemství, protože to Ondřej (Novotný, pozn. red.) zmiňoval na tiskové konferenci, takže to můžu prozradit. Já i Arthur jsme dostali 50 %. Určitě mi to neproplatí všechny náklady na přípravu, ale já po zrušení zápasu počítal s nulou a jelikož nejsem milionář, tak to člověka zasáhne.

Děkuju OKTAGONu, jak o nás postaral. Dostali jsme 50 procent a dohodli jsme se na dalším zápase. Byla to velká schovívavost od OKTAGONu, že nás podržel jak psychicky, tak i finančně.

Když už jsem byl v Praze, tak jsem tam zůstal, podíval jsem se na turnaj a tam o mě taky bylo skvěle postaráno. Mohl jsem díky tomu přijít na jiné myšlenky a bavit se sportem, i když je to samozřejmě těžké. Člověk ale musí taky žít dál. OKTAGONu můžu jedině poděkovat. Zápas byl sice zrušen, ale nebylo to asi něco, co by bylo v jejich silách ovlivnit. Jdeme dál.

Kdy Vás uvidíme znovu bojovat? Dokážete se teď plně soustředit na sport při tom, co se na Ukrajině děje?Budu muset. Budu muset trénovat a nějakým způsobem pomáhat, protože jsem sportovec, jsem dospělej velkej chlap, nemůžu mlčet a nic nedělat. Snažím se tedy zapojovat do humanitární pomoci a osvětlit to lidem, kteří chtějí pomáhat, tak aby taky pomohli. Aspoň to je v mých silách.

Musím taky začít znovu s přípravou, i když to není úplně od začátku. Pár dní jsem si dal pauzu, což mi bylo nařízeno i trenéry. Přijít hned v pondělí na trénink by byla hloupost, tak jsem si měl chvíli odpočinout. Navíc jsem měl za sebou shazování.

Znovu bojovat budu na turnaji v Šamoríně 26. března, takže v nejbližších dnech se znovu vrátím a dojedeme přípravu. Stávají se i horší věci, beru to tak, jak to je a děkuju OKTAGONu, že dostanu další zápas, kde se můžu lidem ukázat.

Vy jste teď osmička veltrové váhy v OKTAGONu. Před vámi je hned několik zajímavých jmen, jako Juráček, Brito a Apollo, kousek za Vámi je Eckerlin. Je někdo z nich, koho byste proti sobě chtěl vidět příště?Nechci prozradit tajemství, ale bude to někdo z jmenovaných z top 5.

Až to situace dovolí, budete se svým týmem chtít najít nový termín i pro zápas s Arthurem Karavaevem?Myslím si, že situace to v nejbližší době nedovolí. Arthur to taky chápe. Setkali jsme se spolu na snídani, kde mi bylo řečeno, že žádné válečné činy nepodporuje, takže já jsem s ním jako s člověkem v pohodě. Nemůže za to, koho mají ve vedení země.

Arthur je obyčejnej kluk, je to sportovec a sám mi řekl že válku nepodporuje. Myslím si, že náš zápas v nejbližší době prostor nebude. V toto chvíli by nám to nedávalo smysl, uvidíme třeba za 5 let.

Máte nějaký kariérní cíl, kterého byste chtěl ještě dosáhnout? Titul ve veltru nebo nějaká zahraniční organizace?Určitě je to titul veltru ve velké světové organizaci, což už podle mě OKTAGON, minimálně v té naší váze, je. Když se podíváte, co tam je za jména – Kaik Brito, Bojan Veličkovič, Apollo, Kozma – to jsou zápasníci, kteří se pohybují a předních světových příčkách. V naší váze tedy OKTAGON určitě je velká světová organizace. Pokud ne největší evropská, tak jedna z největších. Stačí se podívat, kde borci od nás ve váze do 77 kilogramů jsou ve světovém žebříčku.

Můj cíl je tedy určitě titul OKTAGONu. Jelikož jsem začátkem kariéry byl v menších organizací, tak žádný opasek ještě nemám, pokud nepočítám amatérského mistra republiky. Titul je něco, čeho by asi každý sportovec chtěl dosáhnout.

O titul ve veltru se v dubnu pobije Kozma s Monsterem. Jak tipujete tento zápas?Podle mě vyhraje David Kozma. Monstr je železná palice a legenda naší scény. Skoro nemá jednu nohu a i s tím zápasí, za to si zaslouží velký respekt. Je to borec, který zápasil v době, kdy já snad ještě ani nechodil a ještě jsem papal hamánky. (smích) Je to opravdová legenda, zápasí snad už od 90. let 18. století. (smích) Mám k němu velký respekt.

Bude to odveta a David Kozma jejich první vzájemný zápas prohrál, ale dneska je podle mě úplně jinde než tehdy. Monster to tedy bude mít těžké a pokud bych měl sázet, tak si vsadím na Davida Kozmu.

Budu se snažit chovat jako sportovec a nastoupit do zápasu, i když jsou rozhodně větší problémy než nějaký boj v kleci. Ale jsem bojovník a je mojí povinností jít bojovat.

Je něco co jsme neprobrali a co byste chtěl ještě říct nebo vzkázat?Chtěl bych poděkovat lidem za jejich solidárnost a za to, jak se zachovali. Hlavně ať se starají o své blízké, o svoji rodinu a aby tady nikdy nedopustili věci, které se teď dějí tam.

Všem tedy děkuju taky za slova podpory. Když se mi zrušil zápas, tak hodně lidí mi psalo, že mě podporují, a to ani nemyslím z politického hlediska, ale zkrátka kvůli tomu, že se mi zrušil zápas. Dostalo se mi velké podpory, ale tu teď potřebují jiní lidé.

Budu se snažit chovat jako sportovec a nastoupit do zápasu, i když jsou rozhodně větší problémy než nějaký boj v kleci. Ale jsem bojovník a je mojí povinností jít bojovat. Žijeme dál a přeju si, ať to všechno brzy skončí a ať můžeme žít v Evropě v míru jako normální civilizovaní lidé, jak se patří na 21. století.