Putin je zločinec, má rodina na Ukrajině slyšela výbuchy hned první den války, říká český MMA zápasník Andrej Kalašnik (Rozhovor)

Válka na Ukrajině se nějakým způsobem dotkla každého z nás. Obzvláště silně ji však prožívá český profesionální MMA zápasník Andrej Kalašnik, který se na Ukrajině narodil a dodnes má v napadené zemi rodinu. Jeho prarodiče žijící na Donbasu hned v první den invaze slyšeli výbuchy. Jak bojovník říká, situace se na místě mění každý den.

Doporučeno

Jak mohu pomoci Ukrajině, kam přispět? 24. února 2022 v 10:48

Do České republiky se Andrej Kalašnik s rodiči přestěhoval, když mu byly teprve dva roky. Na základní škole se začal věnovat bojovým sportům a v zápasení ve volném stylu se stal i pětinásobným českým šampionem. Později v amatérském MMA vyhrál mistrovství České republiky a soutěžil i na mistrovství světa.

Dnes bojovník s přezdívkou AK-47 zápasí pod křídly největší domácí organizace OKTAGON MMA a patří do nejlepší desítky zápasníků divize do 77 kilogramů. Před pár dny se měl Andrej Kalašnik utkat s ruským soupeřem, zápas byl však kvůli válce zrušen. Co říká o konfliktu, o solidárnosti českého národa a svých kariérních cílech? I to se našem rozhovoru dozvíš.

Jedná se o akt nevyprovokované agrese, který je zapotřebí důsledně odsoudit. (...) Putin je zločinec a podle toho by se k němu mělo i chovat. – Andrej Kalašnik

Refresher ti dlouhodobě přináší příběhy, rozhovory, profily i reportáže ze světa bojových sportů. Pokud chceš tuto tvorbu podpořit, přidej se do našeho Refresher+ klubu.

Mám tam babičku, dědu a další babičku z matčiny strany. Jsme spolu v kontaktu. Výbuchy tam byly slyšet hned první den války ve čtvrtek.

Já nemůžu začít jinak než válkou na Ukrajině, která má pro Vás osobní rozměr v tom, že jste se na Ukrajině narodil a máte tam rodinu. Jak toto období prožíváte? V osobní rovině je to samozřejmě hrozné a hlavně je to věc, kterou nikdo z nás nečekal. Ať už Ukrajinci, co žijí tady, nebo ti, co žijí přímo tam.

Pro mě to není úplně tak nová situace, jelikož já pocházím z Donbasu, kde se momentálně nachází i moje rodina. Naše město je, pokud se nepletu, už osm let pod separatisty, takže my jsme válku na Donbase už zažili. Nemůžu tedy říct, že by to pro mě bylo něco úplně nového.

Mám tam babičku, dědu a další babičku z matčiny strany. Jsme spolu v kontaktu. Výbuchy tam byly slyšet hned první den války ve čtvrtek, teď (v pondělí 28. února, pozn. red.) je tam relativně klid, ale situace se mění skoro každým dnem. Jeden region je ostřelován, druhý je v klidu, nic se tam neděje a pak se to změní.

Jedná se o akt nevyprovokované agrese, který je zapotřebí důsledně odsoudit, a to nikoli pouze slovy, ale také činy. Moje pozice je jasná, a to že je Putin zločinec a podle toho by se k němu mělo i chovat.

Doporučeno

Drastické hubnutí v MMA: Někteří bojovníci už zemřeli, řešení ale není jednoduché 3. dubna 2021 v 18:30

Takže jste stále v kontaktu a dostáváte od nich informace? Připojení jim tam funguje?Zatím stále funguje, voláme si přes Skype a přes Viber, jak je to jen možné.
Jak jsem říkal, v našem regionu byly výbuchy slyšet hlavně první den ve čtvrtek a nyní je tam klid, ale kdybyste se zeptal někoho o 30 kilometrů dál, tak tam je situace zase úplně jiná. Záleží na tom, kde se člověk zrovna nachází.

Mám i tady v Brně známé, kteří mají rodinu v Charkově, kde jsou intenzivní boje, takže informace se snažím získávat spíš než z médií přímo od svých kamarádů. Taky znám několik lidí, kteří jeli na Ukrajinu, ať už s humanitární pomocí nebo vyzvednout svoje rodiče, takže dostávám zprávy i od nich.

Naše redakce byla přímo na slovensko-ukrajinských hranicích a mluvili jsme s několika Ukrajinci. Řidič kamionu nám říkal, že doveze náklad do Česka, otočí se a jede zpátky bojovat. Jak se díváte na tohle, že se do těch bojů o Ukrajinu zapojují i civilisté, kteří nemají strach a jsou takto odhodlaní? Někteří si doma sami vyrábí Molotovy a hází je na Rusy.Je to už taková nouze, kdy člověk nemá na vybranou a musí bránit své blízké, pokud jsou v ohrožení.

Byl jsem v Brně na místě, kde se pořádala humanitární sbírka pro Ukrajinu. Většina věcí byla nakupována pro děti, které jsou v tomto konfliktu absolutně bez viny. Potkal jsem tam hodně lidí, kteří jeli na hranice nasbírané potřeby předat, přivézt do Česka nějaké uprchlíky a případně je ubytovat v Brně nebo jiných městech.

Někdo zase právě odjížděl na Ukrajinu přímo se zapojit do bojů, protože tam má taky rodinu a ta je v nebezpečí.

Jsem hrdý na to, že jsem občan České republiky a všichni, kteří jakýmkoliv způsobem pomáhají lidem v nouzi, jsou pro mě hrdinové.

Jste na Ukrajinu a prezidenta Zelenského hrdý za to, jak ruskému útoku odolává?Určitě jsem to nečekal. Možná jsem měl v hlavně až moc nějaké apokalyptické scénáře. Je statisticky dané, že Rusko má jednu z největších armád na světě a s tím se těžko na bitevním poli soupeří. Bál jsem se tedy, že když to nastane, tak to bude blesková válka, ale oni odolávají. Z tohoto hlediska je to pro mě překvapení a čest těm chlapům, že to takto drží. Nikdo z nich ani západní svět to asi nečekal.

Skoro každý, kdo může, se snaží nějakým způsobem pomoct, někdo finančně, někdo nabízí ubytování, jiní oblečení a jídlo. Co říkáte na tuto vlnu solidarity, která se v posledních dnech zvedla na pomoc Ukrajincům? Překvapilo Vás, že byla takto velká, nebo ne?Nepřekvapilo mě to. Bydlím tady už asi 25 let a vím, že Česko je solidární národ, každý má nějakého kamaráda nebo spolupracovníka Ukrajince, takže s nimi soucítí.

Sice to není opravdu srovnatelné, ale nepřekvapilo mě to ani z toho důvodu, že jsme viděli, jak si lidé pomáhali i při první vlně koronaviru. Lidé si šili roušky, rozdávali je.

Potom přišlo tornádo na Moravě, kde se do pomoci zapojil celý národ, ať už z Prahy, Ostravy nebo Brna. Lidé jezdili dobrovolně pomáhat opravovat střechy, posílal DMS (dárcovské SMS, pozn. red). Pokud jde tedy o český národ, tak jsem o jeho solidárnosti neměl sebemenší pochybnosti. Lidé starších ročníků si pamatují rok 1968, což zřejmě taky hraje roli, proč se snaží tolik pomáhat.

Jsem hrdý na to, že jsem občan České republiky a všichni, kdo jakýmkoliv způsobem pomáhají lidem v nouzi, jsou pro mě hrdinové. Jsem moc rád, že lidé v České republice jsou takoví, jací jsou.

Zmínili jsme, že jste se na Ukrajině narodil. Jak dlouho jste tam žil a jaké jste tam prožil dětství?S rodiči jsem se do České republiky přestěhoval, když mi byly dva nebo tři roky. Každé léto jsme tam jezdili na dvouměsíční prázdniny, takže jsem tam prožil velkou část dětství i puberty. Od září do června jsme studoval v Česku, ale pak jsme vždycky jezdili k babičce, takže ty lidi znám, znám jejich mentalitu i jejich kulturu. Jsem jeden z nich, pokud se to tak dá říct, i když už v České republice bydlím 25 let.

Vaše rodina se sem přestěhovala za prací a lepším životem?Určitě, protože v devadesátých letech po rozpadu Sovětského svazu byla ekonomická krize, byla to divoká devadesátá léta, takže jsme se přesunuli sem právě za lepším životem.

Doporučeno

Karfiolové uši: O co se jedná, jak k nim dochází a jak se proti nim dá chránit? 18. února 2021 v 14:30

Jaké pro Vás byly začátky v Česku? Bylo to v něčem těžké?Řekl bych, že jsem měl pěkné dětství. Rodiče se o mě snažili postarat a nemůžu si na dětství stěžovat. Co se týče dětí, vrstevníků, tak trošku mi to dávali znát, že jsem odjinud. Ale to jsou děcka. Ta jsou někdy trochu zlá a agresivní, ale měl jsem super kamarády a myslím si, že jsem to nijak extra nepociťoval.

Spíš jsem se snažil dokázat, že tady mám místo a byla pro mě motivace třeba právě ve sportu ukázat, že se patřím, aby si mě lidé vážili. Dnes nemám vůbec problém s tím, že mám kořeny na Ukrajině. Vždycky říkám, že jsem ukrajinský Moravák, protože celý život jsem prožil na Moravě, takže kdo mě zná, tak proti mně v tomto neřekne žádné křivé slovo.

Když říkáte, že si vás děti někdy dobíraly, tak se Vám podařilo získat si u nich respekt?