Přinášíme výběr nejlepších alb týdne.
Stejně jako každý týden ti i dnes přinášíme výběr toho nejlepšího, co jsme v playlistech objevili. Povedených alb vyšlo dost a nové celky vynesly na světlo i některé dnes již legendární kapely.
Dnešní výběr bude nahrávat především fanouškům kytarové hudby, pop-punku ze začátku tisíciletí nebo konceptuálního umění. Již teď můžeme říct, že s naprosto úžasným výpravným albem přišli Arcade Fire a zpěvačka Sigrid, která od vydání Sucker Punch dokonale dospěla.
Potěšíme ale i fanoušky hip-hopu. Album totiž tento týden vydal Knucks a jedná se o opravdu upřímnou sbírku písní. A teď už k samotnému výběru.
Three Days Grace – EXPLOSIONS
Na nové desce ti Three Days Grace přinesou přesně to, co od nich už dobře znáš. Trochu smutnění, trochu vzteku a poměrně velké množství zkreslených podladěných kytar. Album otvírá poměrně povedený track So Called Life, který se umístil také na první příčce Mainstream Rock Airplay od Billboard. Nástup na refrén, ve kterém Matt Walst zpívá: „Jaká to chvíle k tomu být naživu – taková ztráta času,“ připomíná úzkost a prázdnotu, ve které se svět v posledních letech ocitl a ve kterém pravděpodobně ještě nějakou dobu setrvá.
Pocity marnosti a beznaděje v So Called Life střídá v druhém tracku I Am The Weapon spíše vztek. Vztek vůči autoritám a společnosti, která již desítky let vytváří konstrukty, jimž nutí lidi se přizpůsobit. Skupina ale avizuje, že již nebude terčem těchto experimentů ale stává se zbraní. Jedná se v podstatě o klasický motiv punkrockových písní, který ale na albu jen lehce „vystrčí růžky“, ale za nedlouho jej střídá pro kapelu typický smutek a vnitřní rozpory, které snad známe naprosto každý.
Pravděpodobně nejpovedenějším trackem na albu je singl Lifetime, kde kapela popisuje ztrátu jako univerzální a zároveň specifický zážitek pro každého člověka. „Písničkou se snažíme také motivovat lidi, aby vstali a stejně posouvali jednu nohu před druhou, i když je to těžké a jejich svět je převrácený vzhůru nohama,“ uvádí kapela na Instagramu. Singl Lifetime zároveň kapela věnovala obětem tornáda v Kentucky.
Oproti minulému celku Outsider je album Explosions o něco pomalejší, těžší, ale emočně poměrně intenzivní. Pocity prázdnoty, ztráty a rozporu se kapele daří na posluchače přenést již poměrně dlouho a konstantně. Pro fanoušky Three Days Grace a jim podobných kapel je Explosion jako dělané. Ti, kteří čekají byť jen trochu osvěžení zavedených, ale album nejspíš nenadchne.
Sigrid – How to Let Go
How To Let Go balancuje na hranici otázky a určitého návodu, jak nechat věci za sebou. Skandinávská zpěvačka v něm dává jistou naději všem, kteří se potřebují oprostit od čehokoliv, co je zrovna tíží. „Nikdy jsem nebyla tak daleko od domova a teď vidím, jak se stmívá a já vidím na hvězdy,“ zpívá Sigrid v refrénu otvírací skladby It Gets Dark. V podobném kontrastu mezi neznámem a světlem, které se v něm může skrývat se nese i většina zbývajících písní.
Našlápnuto měl dobře, ale... Jaká je nová deska od The Kid Laroie?
10. listopadu 2023 v 15:05
Oproti minulému albu Sucker Punch je How To Let Go o poznání vyzrálejší. O něco víc staví na živých nástrojích a pocitu skutečné kapely, přestože je vidět, že svou tvář Sigrid již našla v minulosti a příliš se od ní nevzdaluje. Typické synťáky a beaty inspirované přelomem tisíciletí zůstávají a s hlasem Sigrid skvěle fungují.
Opravdu silným momentem celého alba je track Bad Life, který Sigrid natočila s Bring Me The Horizon, kde dávají oba interpreti najevo, že je v pořádku cítit se špatně. Každému je někdy smutno a je důležité si uvědomit, že když se takto cítíš, je to spíš špatný den, než špatný život.
Nejen Bad Life v sobě má pořádnou dávku empatie, která se hodí, pokud potřebuješ trochu povzbudit a zjistit, že na problémy tady nejsi sám. „Snažím se vysvětlit, kým sama sobě jsem a jak můžu věci házet za hlavu a doufám, že se v tom pomůžu i vám,“ píše Sigrid na Instagramu. A přesně to se podle nás zpěvačce povedlo.
Arcade Fire – WE
Poslední celek od Arcade Fire doporučujeme převážně těm, kteří si na poslech hudby chtějí udělat čas. Samozřejmě, že si jej užiješ i jako fanoušek jednotlivých písniček, skutečná síla alba WE ale tkví právě v konceptu, který se Régine Chassagne a Winu Butlerovi podařilo vytvořit. V prvních čtyřech písních jako by Arcade Fire navazovali na legendární Dark Side of The Moon od Pink Floyd jako jedno z nejlegendárnějších konceptuálních alb.
Oproti některým album je nejsilnější stránkou WE, že z celých 40 minut je každá jedna z nich dobře zvážená a dobře funguje v kontextu celého alba. Když je potřeba dát si mezi jednotlivými „epizodami“ pauzu, je tato pauza tak akorát dlouhá a dokáže tě navnadit na poslech další expedice do úzkostlivých myslí dnešního přesyceného a přestimulovaného světa.
I přesto, že album jako celek skvěle funguje, hodí se s ním počítat jako s deskou několika delších epizod, které v základu spojují podobné hudební motivy, ale aranže se podstatně mění. V písních End of The Empire (I–IV), se Win postupně dostává od úzkostlivého hraní na akustickou kytaru v pokoji až ke stadionovým popěvkům, kdy jako by celý svět zasáhl v písni avizovaný rozpad americké velkoříše. Počátkem první epizody End of The Empire je patrná silná inspirace Davidem Bowiem, která se nese až do konce alba.
Rostoucí pocity úzkosti, průběžně se zjevující a zase umírající naděje a cynický pohled na americkou říši je něco, co se vyplatí poslechnout si na jeden zátah od začátku do konce a nechat na sebe promluvit naléhání, které tě chtě nechtě donutí k vlastní introspektivní výpravě.
Knucks – Alpha Place
Po vlně konceptuálního indie popu, tvrdých kytar a dospělé Sigrid se dostáváme také k povedenému celku z hip-hopové scény. Rapper Knucks přichází s albem Alpha Place, na kterém se v mnoha momentech vrací do svého dětství a vzpomíná na události, které jej formovaly a udělaly z něj člověka, kterým je dnes.
V titulním tracku Alpha Place tě Knucks seznámí také se vznikem svého pseudonymu. „Od deseti let v uprostřed hádek, táta si myslel, že mě ulice pohltila, maminka se za mě modlí, ale nemá pro mě na růženci dost korálků,“ popisuje rapper období svého dětství, které, jak avizuje bylo plné roztržek a pouličních konfliktů.
Své příběhy a vzpomínky na ně odkrývá i ve zbytku alba, které se nese v poměrně klidném, umírněném tempu a které barví klasické old-schoolové postupy. Vedle upřímného Knuckse se můžeš těšit také na několik zajímavých kooperací. Ještě úroveň nad nimi je ale feat. s britským rapperem Stormzym v tracku Die Hard.
Simple Plan – Harder Than It Looks
Pop-punk z počátku tisíciletí je v plné síle zpátky, o čemž svědčí i playlisty naplněné tracky produkované Travisem Barkerem z Blink182. Vedle zavedených interpretů, kteří s rychlými kytarami začali experimentovat, využívají znovuzrození žánru také staré známé kapely, mezi něž beze sporu patří i Simple Plan. Ti nyní přichází s deskou Harder Than It Looks, na které ti přináší přesně to, co by se dalo od legend pop-punku čekat.
Oproti MGK, jxdn nebo Yungbludovi Simple Plan neexperimentují. Drží se zavedených kolejí a osvědčených postupů a punkové rytmy zcela oprošťují od rapového vlivu, který je u výše zmíněných interpretů patrný. A je nutno dodat, že se jim sázka na jistotu vyplatila. Bývá prokletím kapel z devadesátých a nultých let, že jejich nová alba se stávají spíše výkřiky do tmy, některým interpretům ubývá energie a jejich mladické texty působí spíš groteskně.
Simple Plan na novém albu ale témata, která jsou oproti vesele působící hudbě těžší, naléhavější a provedou posluchače emocemi, které řada z nás dost dobře zná. Když kapela rozebírá témata, jako je láska, osamělost nebo ztráta, působí vyzrále a upřímně. Z Harder Than It Looks právě toto tvoří ideální desku pro ty, kteří společně se členy kapely dospěli.
Warpaint – Radiate Like This
Po Simple Plan se opět vrátíme k pohodovému a indie popu. Kapela Warpaint přichází s albem Radiate Like This, na které fanoušci uskupení čekali už od roku 2016. Členky kapely si dávaly s novou hudbou poměrně načas a měly dlouho starosti na jiných frontách. Od sólových alb a koncertování přes starosti okolo dětí. Nutno ale říct, že se se čekání vyplatilo a Radiate Like This je opravdu podařený comeback.
Celé album otevírá single Champion, které jako by mělo dodat sílu a motivaci všem, kteří ji potřebují a vysvětlit, že život je příliš krátký na to, abychom neusilovali o dokonalost ve všem, co děláme. Samotný text skladby tedy zní tak trochu jako mantra nebo modlitba, která má donutit lidi opřít se do všeho naplno. Na podobné vlně ve smyslu „jsme v tom všichni spolu, není čeho se bát, dokážeme všechno“, se nese i většina dalších písní na albu. Dohromady představuje víkendovou poslechovku, ve které si každý najde emoci, která jím zarezonuje.
