The Rolling Stones vydali po sedmi letech nové album, které nese název Hackney Diamonds. Jaké jsou naše pocity z něj?
Britští rockeři The Rolling Stones jsou na hudební scéně již více než 40 let. Za tu dobu vypustili do světa téměř třicítku studiových desek a nyní k nim přidávají novinku Hackney Diamonds. Ta by ostatně mohla být posledním albem této bandy. A pokud to tak skutečně bude, je to velkolepé rozloučení. Hackney Diamonds má totiž všechno, co by deska rockových legend měla mít.
The Rolling Stones milovali tvoji rodiče a prarodiče a ty bys měl*a také! Na novince Hackney Diamonds jasně ukazují, že nepatří do starého železa, stále jsou relevantní a pořád mají co říct. Mick Jagger, Keith Richards a Ron Wood si pro tebe na novém albu připravili 12 písní, na kterých zní cílevědomě a plní energie. A to i přesto, že se jedná o první album po smrti bubeníka Charlieho Wattse.
Jako pohlazení po duši
Celou desku otevírá song Angry, ale žádné naštvané kytarové riffy nečekej. Naopak. Angry je jiskřivá, má hravý refrén, a dokonce i špetku moderního rocku. Podobný feeling máme také z Get Close, na níž hostuje britský muzikant Elton John. V téhle pecce sice uslyšíš „keithovské riffy“, ale zároveň je hodně popová, což se nemusí líbit každému. Nám se to ale líbí. Refrén je chytlavý, donutí tě pohupovat se v uchu lahodících tónech a dost možná ho po zbytek dne nedostaneš z hlavy.
Na Hackney Diamonds ostatně nalezneš i více hvězdných kolaborací. Bity My Head Off si „Stouni“ střihli s Paulem McCartneym, na Live By The Sword se zase blýskne Elton John a na Sweet Sounds Of Heaven tě překvapí hlas Lady Gagy. Tohle je jedna z nejlepších soulových balad za poslední dobu. Ve veřejném prostoru se sice objevují názory, že právě Gaga song lehce táhne dolů, ale my si to nemyslíme. Kliklo nám to.
Stejně tak nám to kliklo třeba i s poklidnou Dreamy Skies s nádechem country, která dává vyniknout působivým tónům kytary a během jejího poslechu si budeš připadat, jako bys projížděl*a po Route 66, míjel*a ranče plné koní a jako by se za autem kutáleli stepní běžci.
Závěr desky nás odrovnal
Už ve dvou třetinách desky jsme se cítili příjemně nostalgicky rozložení, a to jsme ještě nevěděli, co přijde. Jaggerovy vokály a osvědčené riffy vyústily až v přitažlivou a zároveň lehce melancholickou Driving Me Too Hard. „Podívej, co jsi mi udělala. Vyprázdnila jsi mi oči. Zkřivil jsem si zdravý rozum,“ zpívá Jagger v rozchodovce plné frustrace, konfliktů a touze po pauze.
Ještě hlouběji tě pak zasáhne Tell Me Straight. A to nejen kvůli silným vokálům Keitha Richardse. „Řekni mi to na rovinu. Potřebuju odpověď, jak dlouho to může trvat? Prostě mi to řekni na rovinu, nenech mě čekat. Je moje budoucnost jen minulostí?“ ptá se. A my se ptáme také. Je tohle to poslední, co nám Stouni naservírují? Chceme znát odpověď.
Tu nám dost možná dává závěrečná Rolling Stone Blues, která nás dostala do kolen. Když Stouni začínali, náhodou je k jejich názvu inspirovala píseň Rollin‘ Stone Blues od Muddyho Waterse. Kapela se tak vrátila ke svým kořenům, čímž Hackney Diamonds uzavírá. Bluesové kytary, rozechvělá harmonika, drsný, demáčový zvuk... tomu říkáme rozloučení. Děkujeme, Stouni!
