Eva Pavlíková z Česko.Digital: Vyhrazení části pracovní doby na dobrovolničení se firmám vrátí v nové perspektivě a vizi

Organizace Česko.Digital skrz jedničky a nuly mění Česko k lepšímu. Před rokem do jejího vedení nastoupila Eva Pavlíková, která se nedávno stala i členkou českého týmu pro digitalizaci. Za tři roky své existence vybudovalo Česko.Digital síť pěti tisíc dobrovolníků a společně s nimi vytvořilo nespočet užitečných digitálních projektů, kterými do státní správy a neziskového sektoru přináší doposud nepoznanou energii a čerstvý vítr. Kromě digitalizace je tedy velkým a neméně důležitým tématem organizace také expertní dobrovolnictví. „Přejeme si, aby se to firmy v Česku naučily. Třeba jako Google, který dává 20 % pracovní doby zaměstnancům na to, aby třeba pátky dělali nějakou dobrovolnickou činnost,“ říká v rozhovoru Pavlíková.

Na scéně jste tři roky, jak je na tom dnes český nezisk s digitalizací? Kdybych řekla, jak je na tom neziskový sektor a veřejná správa, tak obecně to, s čím potřebují pomoci, je získat kompetence, jak digitální produkty dělat. Potřebují k tomu i více financování, aby si mohli experty z komerčních firem přivést, a potřebují na to i čas, protože organizace jsou často zahlceny operativou, místo toho, aby uvažovaly, jak svojí organizaci strategicky pomoci. Vnímáme, že tady ta potřeba stále je, a pokud můžeme přispět alespoň tím, že jim pomůžeme vytvořit nějaký digitální produkt nebo ho doplnit, tak to děláme rádi. Česko.Digital vzniklo proto, že vnímáme, že český nezisk i veřejná správa potřebují pomoci s digitalizací a inovacemi, a to je i po třech letech stále aktuální. Když říkáme digitalizace, tak tím nemyslíme jen převedení papírové podoby do digitální, což je spíše, řekla bych, taková elektronizace, ale digitalizace ve smyslu, že když umíme dobře používat digitální produkty, tak můžeme zvyšovat dopad naší práce. 

Máte nějaký příklad takového projektu, kterému jste s touto digitalizací pomohli?

Na příkladu bych mohla uvést spolupráci s organizací Loono, kdy jsme vytvořili mobilní aplikaci, která ti pomůže hlídat, kdy máš chodit na preventivní prohlídky. Místo toho, aby Loono dělalo fyzické workshopy pro desetitisíce lidí, má pomocí aplikace možnost mluvit k milionu lidí. To je pro nás ta digitalizace. Stále vnímáme, že je tady spousta organizací, které potřebují s touto částí pomoci, a na druhé straně je tady spousta lidí – expertů a dobrovolníků, což je někdo, kdo je z nějaké firmy, ať už programátor, manažer, marketingový specialista, nebo právník – kdo chce tu svou expertízu předávat dál a je ochotný tomu věnovat svůj volný čas. V tom je princip expertního dobrovolnictví. 

Vy se orientujete na veřejnou správu i neziskový sektor rovným dílem? Ano, neziskový sektor je pro nás s veřejnou správou taková podobná skupina, my tomu říkáme veřejná sféra. I když se to nezdá, tak veřejná správa je často podfinancovaná, nebo respektive má ty finanční balíčky, ale ne na ty správné položky a často jí chybí i financování na lidi. Bez kvalitních lidí se kvalitní digitalizace dělat nedá. 

Doporučeno

Jak být produktivnější v práci? Ptali jsme se manažerů velkých firem jako Ikea, McDonald's či Henkel 14. června 2022 v 9:30

Když se vrátím na začátek. Ty jsi říkala, že jste vnímali potřebu pomoci s digitalizací. Pamatuješ si nějaký konkrétní impuls, který to pro vás rozseknul?

Jeden z našich zakladatelů, Kuba Nešetřil, je i programátor a jeho impulsem bylo, že se bavil s mnoha lidmi, kteří jsou také z programátorské sféry, a ti mu říkali: „My tady vidíme, že stát má spoustu papírových formulářů a my bychom si přáli, aby ta data, která o nás veřejná správa má, uměla dobře využívat.“ To byl takový první popud. Druhý impuls potom byl, že jsme všichni viděli, že neziskové organizace často ani neví, jak v některých případech komunikovat online, jak budovat strategické cíle nebo jak svojí práci zefektivnit. Spoustu činností dělají neziskovky manuálně, přitom jsou to často věci, které se dají jednoduše zautomatizovat. Posledním podnětem pro Kubu bylo, že to, co my děláme, se ve světě nazývá civic tech. Je to spolupráce veřejné sféry a občanské společnosti. Kuba na konferenci v roce 2019 viděl, že v každém státě, kromě Česka, taková organizace je, a to byl ten poslední impuls – tedy to, že je to ve světě běžné a u nás nic takového neexistuje. 

Spolupracujete s nějakými odborníky ze zahraničí? Dá se třeba něco okoukat ze Západu, nebo si každý stát musí najít vlastní mechanismy? 

Myslím si, že příklady jsou dobrá inspirace, ale nedají se vzít jako manuál, jak něco udělat. Když se podíváme na příklady z Rakouska, Finska nebo Estonska, situace byla v každém státě trošku jiná. V Estonsku si řekli, že chtějí být v něčem první na světě, a rozhodli se, že budou plně digitální. Ve Finsku je to zase jiné v tom, že nejsou postkomunistická země. My jsme tímto naopak právě specifičtí, jsme teprve třicet let po revoluci a žijeme v demokratickém prostředí. Vidíme, že je tu společnost motivovaná ke změně a že je ochotná a schopná převzít svoji zodpovědnost. V tom je často ten klíč, jestli já jako jednotlivec umím převzít zodpovědnost. 

Začínají si lidé tuto zodpovědnost uvědomovat, že změna leží i v jejich rukou?Já mám subjektivně pocit, že tady v Čechách to, jací chceme být, by mělo být úlohou politiků, protože oni jsou těmi našimi zástupci a vnímají potřeby lidí. To, co však pozorujeme, je, že volební systém každé čtyři roky změní politický směr a opravdu jdeme ode zdi ke zdi. Veřejná správa má pak docela malý prostor na to dělat nějaké velké a zásadní projekty. Když se podíváme do byznysového světa, tak čtyři roky je minimální období na nějaký velký projekt. Z těch čtyř let politické garnitury se tu třeba jen půl roku domlouvá koalice, potom se rozpadne a veřejná správa má reálně tři roky na vybudování něčeho. Je vidět, že to, co nám tady brání, je ten krátký volební systém, který moc nedovoluje dělat dlouhodobé strategické věci, jako je třeba změna vzdělávání nebo digitalizace veřejné správy. 

Našli jste na tento problém nějaké řešení, máte nějaké tipy, jak to překonat? Volební systém se tu asi jen tak nezmění.