Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
S Evou Pavlíkovou z Česko.Digital o digitalizaci veřejné správy a stavu české společnosti.
Organizace Česko.Digital skrz jedničky a nuly mění Česko k lepšímu. Před rokem do jejího vedení nastoupila Eva Pavlíková, která se nedávno stala i členkou českého týmu pro digitalizaci. Za tři roky své existence vybudovalo Česko.Digital síť pěti tisíc dobrovolníků a společně s nimi vytvořilo nespočet užitečných digitálních projektů, kterými do státní správy a neziskového sektoru přináší doposud nepoznanou energii a čerstvý vítr. Kromě digitalizace je tedy velkým a neméně důležitým tématem organizace také expertní dobrovolnictví. „Přejeme si, aby se to firmy v Česku naučily. Třeba jako Google, který dává 20 % pracovní doby zaměstnancům na to, aby třeba pátky dělali nějakou dobrovolnickou činnost,“ říká v rozhovoru Pavlíková.
Na scéně jste tři roky, jak je na tom dnes český nezisk s digitalizací? Kdybych řekla, jak je na tom neziskový sektor a veřejná správa, tak obecně to, s čím potřebují pomoci, je získat kompetence, jak digitální produkty dělat. Potřebují k tomu i více financování, aby si mohli experty z komerčních firem přivést, a potřebují na to i čas, protože organizace jsou často zahlceny operativou, místo toho, aby uvažovaly, jak svojí organizaci strategicky pomoci. Vnímáme, že tady ta potřeba stále je, a pokud můžeme přispět alespoň tím, že jim pomůžeme vytvořit nějaký digitální produkt nebo ho doplnit, tak to děláme rádi. Česko.Digital vzniklo proto, že vnímáme, že český nezisk i veřejná správa potřebují pomoci s digitalizací a inovacemi, a to je i po třech letech stále aktuální. Když říkáme digitalizace, tak tím nemyslíme jen převedení papírové podoby do digitální, což je spíše, řekla bych, taková elektronizace, ale digitalizace ve smyslu, že když umíme dobře používat digitální produkty, tak můžeme zvyšovat dopad naší práce.
Máte nějaký příklad takového projektu, kterému jste s touto digitalizací pomohli?
Na příkladu bych mohla uvést spolupráci s organizací Loono, kdy jsme vytvořili mobilní aplikaci, která ti pomůže hlídat, kdy máš chodit na preventivní prohlídky. Místo toho, aby Loono dělalo fyzické workshopy pro desetitisíce lidí, má pomocí aplikace možnost mluvit k milionu lidí. To je pro nás ta digitalizace. Stále vnímáme, že je tady spousta organizací, které potřebují s touto částí pomoci, a na druhé straně je tady spousta lidí – expertů a dobrovolníků, což je někdo, kdo je z nějaké firmy, ať už programátor, manažer, marketingový specialista, nebo právník – kdo chce tu svou expertízu předávat dál a je ochotný tomu věnovat svůj volný čas. V tom je princip expertního dobrovolnictví.
Vy se orientujete na veřejnou správu i neziskový sektor rovným dílem? Ano, neziskový sektor je pro nás s veřejnou správou taková podobná skupina, my tomu říkáme veřejná sféra. I když se to nezdá, tak veřejná správa je často podfinancovaná, nebo respektive má ty finanční balíčky, ale ne na ty správné položky a často jí chybí i financování na lidi. Bez kvalitních lidí se kvalitní digitalizace dělat nedá.
Když se vrátím na začátek. Ty jsi říkala, že jste vnímali potřebu pomoci s digitalizací. Pamatuješ si nějaký konkrétní impuls, který to pro vás rozseknul?
Jeden z našich zakladatelů, Kuba Nešetřil, je i programátor a jeho impulsem bylo, že se bavil s mnoha lidmi, kteří jsou také z programátorské sféry, a ti mu říkali: „My tady vidíme, že stát má spoustu papírových formulářů a my bychom si přáli, aby ta data, která o nás veřejná správa má, uměla dobře využívat.“ To byl takový první popud. Druhý impuls potom byl, že jsme všichni viděli, že neziskové organizace často ani neví, jak v některých případech komunikovat online, jak budovat strategické cíle nebo jak svojí práci zefektivnit. Spoustu činností dělají neziskovky manuálně, přitom jsou to často věci, které se dají jednoduše zautomatizovat. Posledním podnětem pro Kubu bylo, že to, co my děláme, se ve světě nazývá civic tech. Je to spolupráce veřejné sféry a občanské společnosti. Kuba na konferenci v roce 2019 viděl, že v každém státě, kromě Česka, taková organizace je, a to byl ten poslední impuls – tedy to, že je to ve světě běžné a u nás nic takového neexistuje.
Spolupracujete s nějakými odborníky ze zahraničí? Dá se třeba něco okoukat ze Západu, nebo si každý stát musí najít vlastní mechanismy?
Myslím si, že příklady jsou dobrá inspirace, ale nedají se vzít jako manuál, jak něco udělat. Když se podíváme na příklady z Rakouska, Finska nebo Estonska, situace byla v každém státě trošku jiná. V Estonsku si řekli, že chtějí být v něčem první na světě, a rozhodli se, že budou plně digitální. Ve Finsku je to zase jiné v tom, že nejsou postkomunistická země. My jsme tímto naopak právě specifičtí, jsme teprve třicet let po revoluci a žijeme v demokratickém prostředí. Vidíme, že je tu společnost motivovaná ke změně a že je ochotná a schopná převzít svoji zodpovědnost. V tom je často ten klíč, jestli já jako jednotlivec umím převzít zodpovědnost.
Zdroj: Česko.Digital
Začínají si lidé tuto zodpovědnost uvědomovat, že změna leží i v jejich rukou?Já mám subjektivně pocit, že tady v Čechách to, jací chceme být, by mělo být úlohou politiků, protože oni jsou těmi našimi zástupci a vnímají potřeby lidí. To, co však pozorujeme, je, že volební systém každé čtyři roky změní politický směr a opravdu jdeme ode zdi ke zdi. Veřejná správa má pak docela malý prostor na to dělat nějaké velké a zásadní projekty. Když se podíváme do byznysového světa, tak čtyři roky je minimální období na nějaký velký projekt. Z těch čtyř let politické garnitury se tu třeba jen půl roku domlouvá koalice, potom se rozpadne a veřejná správa má reálně tři roky na vybudování něčeho. Je vidět, že to, co nám tady brání, je ten krátký volební systém, který moc nedovoluje dělat dlouhodobé strategické věci, jako je třeba změna vzdělávání nebo digitalizace veřejné správy.
Našli jste na tento problém nějaké řešení, máte nějaké tipy, jak to překonat? Volební systém se tu asi jen tak nezmění.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Co nyní řeší nově ustanovený český digitální tým v čele s Ivanem Bartošem.
Proč by firmy měly vyhrazovat pracovní dobu zaměstnanců na dobrovolničení.
Přijde nám důležité nespolehnout se jen na tu aktivitu seshora a to, že politická reprezentace to všechno vyřeší. Přijde nám stejně důležitá i aktivita a podpora zespodu. My nikomu neříkáme, co má dělat, ale snažíme se podporovat občanskou společnost, aby lidé v té komunitě byli aktivní a aby pomáhali. Zároveň se snažíme cílit i na lidi z veřejné správy, kteří chtějí něco udělat a něco změnit, snažíme se je zapojit k nám do komunity a dostat do prostředí, kde by mohli sdílet zkušenosti s byznysovou firmou a podobně. Zkrátka aby viděli, že ty problémy jsou často podobné a je jen otázka každého jednotlivce, aby vzal do rukou svoji zodpovědnost a něco udělal.
Na obranu lidí z veřejné správy je potřeba dodat, že náš systém veřejné správy je dnes hodně legislativně uzavřený a často je tam kultura postavena na nedůvěře. To znamená, že já jako zaměstnanec ve veřejné správě nejsem chválený za úspěchy, ale jsem káraný za neúspěchy. Chybí tam zdravá kultura, kde se nebojíš inovací a nebojíš se věci zkoušet, protože víš, že zkoušení znamená přinášení nových pohledů a nové perspektivy a že je přirozené, že budeš chybovat, když hledáš nové cesty. Toto prostředí ve veřejné správě prakticky nenajdeme. Z části si myslím, že to není ani v neziskovém sektoru, protože to prostředí je hodně podhodnocené a lidé nemají čas dělat strategie, protože jsou zahlcení denní operativou. Místo toho, aby uvažovali, jak tu organizaci strategicky rozvíjet.
V Česku jste docela jedinečná neziskovka, která je dost vidět a zároveň je žádaná. Máte kapacitu na všechny projekty, které se k vám dostanou, nebo už si musíte vybírat?
Snažíme se naše kapacity vybudovat tak, abychom nikoho neodmítali, což mimo jiné znamená, že se dlouhodobě a systematicky snažíme členy konkrétní komunity podporovat a vzdělávat tak, aby jejich projekty mohly vznikat samy v té komunitě. Myslím, že co se například týká Ukrajiny, tak se to velmi podařilo – když konkrétně zmíním projekt Stojíme za Ukrajinou, který neinicioval nikdo z našeho jedenáctičlenného placeného týmu. Tento projekt vznikl v komunitě, kde si lidé řekli, že by bylo potřeba, aby vzniklo místo, kde lidé najdou informace, jak pomoci ve válce na Ukrajině. Takto vznikl tým 150 lidí, který dal za jeden víkend dohromady web, ze kterého se stala informační jednička. Zároveň to byl i web, na který odkazovala vláda.
K Ukrajině máte více projektů. Byly v něčem unikátní, například jak rychle musely vzniknout nebo něco podobného?
Určitě ty projekty musely vzniknout rychle. Toto jsme si potvrdili už na covidové krizi, že jsme schopni dělat „emergency response“ a to, co bylo specifické, bylo, že jsme museli využívat co nejjednodušší technologická řešení. Například pro web Stojíme za Ukrajinou jsme použili už hotovou platformu solidpixels a nevytvářeli jsme vlastní informační web. Bylo také důležité co nejdříve začít něco dělat a zvednout tu vlajku a říct, nedělejte nic duplicitního, pojďme propojit síly. Zároveň bylo zásadní, aby ta řešení vznikla během dní, maximálně týdne. To se nám podařilo a těch projektů jsme vytvořili několik. Kromě zmiňovaného je to třeba také web Pomáhej Ukrajině, což je takový marketplace pro nabídku pomoci od jednotlivců. Dál je to projekt Movapp, který tě naučí jednoduché fráze v češtině a ukrajinštině, a je to také projekt Umapa, který Ukrajincům tady pomůže, aby si našli nejbližší místa, kde si domluví například lékaře.
V roce 2020 proběhla Českem kauza, kdy se experti spojili, aby během víkendového hackathonu vytvořili e-shop s dálničními známkami, který si předtím stát zadal vytvořit za 400 milionů korun. Bylo to takové první velké viditelné expertní dobrovolničení. Váš bývalý šéf Jakub Nešetřil k tomu tehdy řekl: „Roli komerčních dodavatelů nenahrazujeme, spíše jsme připraveni pomoct tam, kde si stát sám neví rady.“ Změnilo se něco od té doby, obrací se na vás stát s prosbami o pomoc?
Myslím si, že se toto rozhodně nezměnilo, a je dobře, že se to nezměnilo, protože my opravdu nechceme ty dodavatele nahrazovat. Vnímáme to tak, že jsme neutrální platforma a zprostředkovatel dialogu mezi zadavatelem a dodavatelem. Cítíme, že obě ty strany si přejí, aby tam byla jednodušší a smysluplnější spolupráce. Na straně zadavatele, aby lépe rozuměl digitalizaci a tomu, co jsou to digitální produkty, a uměl lépe specifikovat svojí potřebu, a na straně dodavatele, aby byly požadavky srozumitelné a mohl je dobře naplnit.
Nám se potvrzuje, že tento dialog je důležitý, zároveň není možné, aby ten dialog zprostředkovala veřejná správa, protože ta má jen jednu část toho zájmu. Myslím si, že se nám tu debatu vést daří a že ji prohlubujeme. Co považuji za potvrzení toho dialogu, je, že já jako zástupce Česko.Digital jsem se stala členkou českého digitálního týmu, který je vedený vicepremiérem pro digitalizaci a ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem.
Vicepremiér pro digitalizaci @PiratIvanBartos zahájil setkání @CeskyDigitym, který pracuje na procesu digitální transformace. Tématem diskuse bylo digitální vzdělávání a přípravy na předsednictví ČR v Radě EU. pic.twitter.com/exAX0OsgNA
Jaké jsou plány českého digitálního týmu na následující měsíce?
Tým vznikl někdy v březnu a co vnímám za sebe, je, že teprve hledáme vhodný „modus operandi“. Velmi si vážím toho, že je ten tým obsazen experty z různých oblastí, jsou tam lidé z firem, z nezisku i z veřejné správy, takže je to skvělý mix a je to vhodné prostředí pro dialog. Zároveň někdy narážíme na pochopení toho, co je to strategie a co jsou strategické cíle. Protože v byznysu je vnímání cíle, strategie a vize diametrálně odlišné od vnímání těchto věcí veřejnou správou. Ty světy jsou jiné a potřebují teď prostor a čas, aby si rozuměly.
Zatím tedy hledáme, jak nejlépe zprostředkovat veřejné správě zpětnou vazbu, že někdy je důležitější srozumitelně vysvětlit vizi, za kterou si ta veřejná správa jde, než mít na všechno hromadu dokumentů. Pokud bude schopna ji dobře vysvětlit, tak i celá společnost lépe porozumí, o co všichni usilujeme, a spíše bude ambasadorem té změny a bude více ochotná se do té změny začlenit. Pokud veřejná správa bude vymýšlet stále nové dokumenty a legislativy, ale občanům dobře nevysvětlí, o co vlastně jde, tak ta změna pravděpodobně shoří, protože k ní nesežene dostatečnou podporu.
Už jsme nakously, že je pro vás expertní dobrovolnictví velké téma. Jaká je vaše vize pro Česko v tomto odvětví?
Je to jedna z cest, kdy bychom si přáli, aby každá technologická firma v Česku chápala, že dobrovolnictví je prospěšné nejen pro společnost, ale i pro jednotlivce a i pro toho zaměstnavatele. Je dobře, když někdo pracuje na projektu v jiném kontextu, a čím dál od firmy, tím lépe. Je to například někdo, kdo se v práci zabývá bankovními produkty a mimo svou práci třeba řeší, jak vyřešit exekuce. Často získá jinou perspektivu a jiný pohled a to inovativní uvažování pak může přinést do své firmy zpátky.
Přejeme si, aby se to firmy v Česku naučily. Třeba jako Google, který lidem dává 20 % pracovní doby k tomu, aby třeba pátky dělali nějakou dobrovolnickou činnost. Toto je něco, na co bychom v Česku rádi cílili, aby každá technologická firma dávala svým zaměstnancům v pracovní době čas, který mohou věnovat dobrovolnickým projektům.
Když se zeptám na propojení nezisku a velkých hráčů. Vy spolupracujete s Avastem, PPF, Livesportem, to jsou velké firmy, je pro vás jednodušší propojit se s nimi než s veřejnou správou? My jsme si na začátku řekli, že tím, že pomáháme nezisku a státu, tak nechceme ostatním neziskovkám ubírat jejich finanční prostředky. Neziskový sektor je dneska hodně konkurenční, protože bojuje o stejné finance a o stejné filantropické a nadační peníze, a těch peněz je obecně málo. My jsme si řekli, že do toho konkurenčního prostředí nechceme vstupovat, a proto cílíme na velké technologické firmy a na to, že vnímáme, že společenská odpovědnost firem je důležitá.
Jak se k té odpovědnosti tyto firmy staví, půjčují vám třeba svoje zaměstnance v rámci expertního dobrovolnictví?
Avast, Livesport i PPF svoje zaměstnance posílá, byť to zatím není úplně systematické, protože tomu občas brání ta nutná podpora seshora. Jsou situace od strany managementu, kdy management často trpí tím, že zaměstnanci nejsou dostatečně efektivní, a má pocit, že kdyby ještě přibrali dobrovolnickou práci, tak potom řekne, že pracoval na dobrovolnických projektech, a lidi v té firmě budou naštvaní, že nepracoval na firemních věcech. Myslím si, že to vyžaduje i nějakou uvědomělou firmu, která chápe, že ten výkon je jen jedna ze součástí, ale že důležitý je i „work life balance“ a že když zrovna zaměstnanec nevidí smysl v té práci, tak jej může najít v dobročinných projektech. To je něco, co zaměstnavateli dlouhodobě pomáhá k tomu, aby byl jeho zaměstnanec spokojený.
Kdo je váš typický dobrovolník? Co obnáší jeho práce a kdo se jím může stát?
Naším typickým dobrovolníkem je kdokoliv, kdo chce, aby to Česko bylo o kousek lepší. Dále chápe, že jedna věc je darovat peníze, ale zároveň tím, že daruju peníze, předávám trochu kompetence do těch peněz. Někdy jsou to situace, kdy si ti lidé trošku kupují odpustek. V případě, že se ale zapojím a věnuji to nejcennější, co mám – což je čas –, tak nejen, že pomůžu někomu dalšímu, ale získám tím i něco pro sebe. Získám jiný pohled a jinou perspektivu.
V naší komunitě je kdokoliv, kdo toto chápe a zároveň má nějakou expertízu nebo se chce i něčemu naučit. Těší mě, že máme spoustu dobrovolníku z firem, ale zároveň jsou mezi námi i středoškoláci, kteří se k nám zapojili. Středoškolák Adam si třeba vybral Česko.Digital pro svoji dvoutýdenní stáž na střední škole, dále Matyáš, který pracuje na významném projektu Schizóna a má to jako něco, co ho rozvíjí mimo školu. Je vidět, že u nás se může zapojit kdokoliv, kdo má to vědomí a chuť.
Teď jste slavili tři roky. Kde vidíte Česko.Digital za další tři roky a kde bys možná ráda viděla neziskový sektor?
Věříme, že tady budeme, protože byť se to nezdá, i ta finanční udržitelnost je pro nás horké téma – jak získat dostatečné finanční prostředky, abychom tu mohli být v té velikosti. Věříme ale, že tu budeme a že se nám podaří téma digitalizace, inovace a spolupráce mezi sektory dostat ještě více do českého povědomí a do českého prostoru. Také věříme, že tu bude spousta firem, které budou expertní dobrovolnictví považovat za přirozenou součást vyspělosti firmy a společenské zodpovědnosti.
Co se týká českého nezisku, tak tam věřím, že bude ještě více patrné, že neziskový sektor je ve společnosti nenahraditelný a nezastupitelný, protože neziskové organizace mají často nejblíže lidem a veřejnosti a často znají jejich potřeby a zájmy nejlépe. Vzniká tady taková čtyřnožka, která je složená z veřejné správy, komerčního a neziskového sektoru a univerzit. Jen ve chvíli, kdy tyto jednotlivé pilíře mohou spolupracovat, jsme schopni posunout naši společnost k tomu, abychom byli více vyspělí, udržitelní a sociálně citliví.
