Je nám jasné, že se ti nechce kupovat všechna balení a testovat, která hořčice je ke grilování nejlepší. Tak jsme to udělali za tebe.
Vsadíme se, že jsi už letos měl alespoň jednou šanci provětrat gril a užít si letní posezení s lidmi, kteří ti jsou blízcí. K tomu, aby byla grilovačka co nejúspěšnější, nechutnější a zároveň tě vyšla nejvýhodněji, se snaží přispět i REFRESHER.
Pokud nás čteš svědomitě, jistě ti neutekl poslední test grilovacích klobás, který ti pomůže vybrat tu nejlepší uzeninu norimberského či bavorského stylu. V minulosti sis u nás mohl také přečíst, který kečup ze supermarketu je nejlepší, které pivo do 10 korun koupit a mysleli jsme také na řidiče, již ocenili výběr nejlepšího nealkoholického piva. Aby bylo grilování kompletní, chyběl nám ještě jeden článek. A čteš ho právě teď.
Jak vidíš, málokdo si dokáže grilování bez hořčice představit. Test se zaměřil na největší klasiku, plnotučnou, která obvykle nevadí ani dětem. Udělali jsme si výlet po nejběžnějších řetězcích, nakoupili 15+1 balení hořčic a dali se do práce. Jak už ale bývá zvykem, tak ještě před samotným testováním jsme si něco zjistili o jejím původu.
Jedno z nejstarších koření na světě
Zatímco kečup z rajčat je v běhu času stále ještě poměrně novinkou, hořčice je s lidstvem dlouhá staletí. Nejdříve ale nebyla úplně dochucovací pastou. Používali ji již staří Egypťané, Římané i Řekové, kteří hořčičnou moučku znali jako koření, s nímž konzervovali maso, Číňané ji ale pravděpodobně znali ještě mnohem dříve. Pythagoras pastu doporučoval proti uštknutí škorpionem, Hippokratés ji doporučoval k vnitřnímu i vnějšímu použití a Alexandr Veliký měl zase perskému králi Dariovi III. Perskému hořčičnými semeny naznačovat, že jeho armáda není tak početná, ale má sílu.
Jak uvádí přednáška Koření a byliny v potravinářství z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, hořčice se objevuje i několikrát v bibli. Pravé obliby ve střední Evropě ale dosáhla až v 10. století ve Francii a Německu. Na britské ostrovy se dokonce dostala až o 200 let později. Tamní název „mustard“ je navíc odvozen z latinského „mustum ardens“ (hořící mošt), jelikož se hořčičná semena míchala s grapefruitovým moštem.
To ale neznamená, že by předci neznali postup, který se udržel dodnes. Recept římského občana jménem Paladius ze 4. století n. l. dokládá, že už tehdy existovala hořčice v dnešním složení: k mletým hořčičným semenům se přidával med, olivový olej a ocet.
Výroba
Nicméně když se řekne hořčice, lidé si obvykle vybaví Francii. Proč? Například díky burgundskému Dijonu, který se svou hořčicí proslavil již v 13. století. Jak píše společnost Alba, francouzský král Ludvík XI. prý cestoval se svým hrnečkem hořčice pro případ, že by mu ji hostitelé při hodovní tabuli nenabídli. V roce 1634 získal Dijon dokonce výhradní právo na výrobu hořčice ve Francii.
A přestože je hořčice považována skoro za českou národní specialitu, ve skutečnosti si Češi užívají chuti hořčice poměrně krátkou dobu, jelikož se v české kuchyni začala užívat ve větší míře až v 19. století. Nejoblíbenější tuzemskou hořčicí je polotučná, nicméně existuje jí více druhů. Záleží, z čeho je vyrobena.
Existují totiž tři druhy hořčičného semene: bílé, hnědé a černé. Postup, tedy válcování semen a přidávání soli a octu, je prakticky u všech druhů podobný, liší se však chutí, přidaným kořením, medem a dalšími ingrediencemi. Bílá zrna jsou navíc spíše jemná, černá obzvlášť silná a dnes se skoro nepoužívají. Hnědá semena jsou naopak oblíbená a vyrábí se z nich další druhy hořčic. Plnotučná hořčice, kterou si otestujeme, je jedna z těch méně ostrých.
Pokud jsi již četl některý z našich testů, víš, že nejsme žádní odborníci. Testujeme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, které mícháme dohromady s fakty. Měj tak prosím v paměti, že nemáme doma chemickou laboratoř, nejsme odborníci na potraviny, a proto je náš názor tvořen hlavně chuťově a prakticky.
K našemu testu jsme se vydali do supermarketů nejdostupnějších řetězců v Česku, kterými jsou Billa, Lidl, Tesco, Kaufland a Albert, odkud jsme nakoupili všechny dostupné plnotučné hořčice a podrobili je testu. Vynechali jsme hořčice speciální a další, které v sobě obsahovaly příměsi či byly z jiných semen (kremžská, dijonská atd.). Dohromady jsme otestovali 15 průmyslových hořčic balených v plastu i skle a jednu BIO hořčici.
Co nás u nich zajímalo nejvíce? Chuť jsme řadili ze všech atributů nejvýše, zajímalo nás ale také samozřejmě celkové složení balení, jeho cena, praktičnost zavírání či způsob pěstování plodin. Na závěr jsme je seřadili na škále od 1 (nech v regálu) do 10 (nenechávej v regálu) podle toho, jak bychom ti je doporučili.
Boneco hořčice plnotučná
Obchod: Kaufland (ale i další řetězce)
Gramáž: 400 g
Cena/cena za 100 g: 13,90 Kč/3,475 Kč
První testovanou hořčicí byla, dá se říct, obyčejná hořčice z Kauflandu. Pravděpodobně první volba pro nenáročného zákazníka – spousta hořčice (400 g) za malou cenu (13,90 Kč). Nás však zajímalo, jestli se v ní skrývá i něco navíc.
Odlišnost byla vidět hned u balení, na němž je napsáno, že se jedná o „praktický obal“ s přivařeným víčkem. Musíme dát za pravdu, že tento krok směrem k praktičnosti směřuje, nicméně po odlepení víčka se z balení stává klasické plastové balení, které se v minulosti povedlo rozmáčknout či vylít snad každému.
Co se samotného obsahu týče, nevoní tak ostře, jak bychom od podobné hořčice čekali. Pasta je také hustá a tmavší, než jsme předpokládali. Také nepouští vodu, což je u hořčice dobré znamení.
Po ochutnání jsme zjistili, že její konzistence je poměrně hladká a vody je v ní opravdu pomálu. Prakticky jako by byla „suchá“. Navíc je její chuť dost pikantní, kyselejší, a pokud si nedáme pozor, štípne nás v krku.
Hodnocení: 4/10
Alba plnotučná hořčice
Obchod: Kaufland (ale i v dalších obchodech)
Gramáž: 340 g
Cena/cena za 100 g: 24,90 Kč/7,32 Kč
Hořčice od značky Alba se prodává ve vícero obalech – my jsme zakoupili hořčici ve skle, jelikož to řetězec Kaufland nabízí, nicméně v jiných řetězcích je možné ji zakoupit v klasických plastových kelímcích, a to jak malých, tak velkých.
Čekali jsme klasiku a dostali jsme klasiku. Hořčice sama o sobě voní ostřeji, má světle žlutou barvu. Co by mohlo potenciálního kupce odradit, je spousta vysrážené vody. Tu jsme ale v naší skleničce našli až po otevření.
Co se chuti týče, donutila nás udělat pár grimas. Pasta je poměrně pikantní a kyselá, její konzistence byla opravdu vodová, jako by jí byla naředěná, a také nebyla zrovna jemná. Prvnímu vzorku bychom zatím dali přednost. Finanční hledisko nám také nepřišlo úplně přívětivé, proto jsme byli nuceni dát nižší hodnocení.
Hodnocení: 3/10
SENF hořčice plnotučná
Obchod: Tesco (ale i v dalších obchodech)
Gramáž: 400 g
Cena/cena za 100 g: 14,90 Kč/3,725 Kč
Stejně jako v předchozím testovaném vzorku, i zde jsme měli „klasickou“, prakticky všude dostupnou hořčici značky SENF, která se taktéž prodává ve vícero baleních. Líbila se nám zejména plastová kapsička podobná dětským přesnídávkám, která je praktická zejména na cesty – na tábořišti už převržená hořčice nebude katastrofa. Plastový kelímek, který jsme nakonec koupili my, na druhou stranu tolik praktický není vzhledem k počtu promáčklých balení, kterými jsme se museli v regálu probrat. Ale vejde se do něj spousta pasty a je levnější.
Co dobrého se dozvíš po odemknutí?
- Zda obstály klasické kelímky a jejich obsah.
- Jak si vedla česká hořčice oproti té slovenské.
- Které výrobky nás nejvíce překvapily. V dobrém i ve zlém.
- Jak nám chutnala BIO hořčice.
- Který produkt si vysloužil absolutní nulu.
- Jaká hořčice nám zahrála na city.
- A samozřejmě kdo je vítěz a u kterých dalších balení nesáhneš vedle.
