Nejen ženy jsou od malička vedeny k založení rodiny s tím, že až pak bude jejich život kompletní. Jenže ona to nemusí být pravda. Toto jsou příběhy rodičů, kteří litují rozhodnutí pořídit si děti.
„Lituji toho, že mám děti.“ Ještě před deseti lety by takovou větu rodič pravděpodobně nahlas nevyslovil. S postupem času, vyvíjející se společností a bořením stereotypů se však najde stále více takových, kteří se svoje pocity nebojí říct nahlas. Od malička je nám vtloukáno do hlav, že každá žena má mít děti, že ratolesti jsou smyslem života a žádná rodina bez nich nemůže fungovat. Jenže ono to tak není. Někteří lidé nejsou na rodičovství stavěni a my ti přinášíme jejich příběhy.
Ženy jsou předurčené k mateřství. Akorát že vůbec
Už malé holčičky dostávají hračky v podobě miminek, o která se mohou starat, mohou je česat, přebalovat nebo vozit v kočárku. Většina dívek je pak vychovávána s pocitem, že založení rodiny je smyslem jejich života. Že bez dětí nemůže existovat fungující rodina. Že nepořídit si děti je sobecké. Není se proto čemu divit, že ač se na to třeba ženy necítí, nátlakem společnosti či blízkých si ratolesti pořídí.
V posledních letech se téma života bez dětí dostává čím dál více do popředí a kromě těch, kteří si rovnou vybrali děti nemít, se ozývají také hlasy lidí, kteří litují rozhodnutí je mít. Britská firma pro výzkum trhu YouGov v roce 2021 zjistila, že 8 % rodičů v menší či větší míře lituje, že mají děti, a tyto myšlenky nejsou výjimkou ani v Česku.
„Žila jsem v představě, že by člověk měl mít děti. Moje matka chtěla vnoučata, stále se na ně vyptávala, nikdo v rodině nebyl bezdětný, a tak jsem to vnímala jako normu. Nikdy jsem ale nebyla blázen do dětí, neměla jsem touhu věnovat se cizím ratolestem, nekoukala jsem ostatním do kočárků, ale měla jsem pocit, že děti by měl mít každý. Tehdy před 10 lety moc nezaznívaly hlasy, že rodičovství není nutné,“ svěřila se pro REFRESHER Aneta, matka dvou dětí.
„Rozhodnutí mít děti jsem litovala už ve chvíli, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Mám PCOS (syndrom polycystických ovarií, jehož příčinou může být neplodnost, pozn. redakce) a doktorka mi řekla, že můj zdravotní stav neumožňuje přirozené početí. Takže jsem nikdy neoperovala s tím, že by to někdy mohlo být jinak. Pak jsem ale otěhotněla. S partnerem jsme to brali tak, že nám vesmír něco naznačuje, když jsem otěhotněla i přes všechny problémy, a diskusi, zda vůbec dítě chceme, jsme proto nevedli. Zpětně vím, že jsme měli,“ přehodnocuje Lucie.
Nemít děti není sobectví. Naučme se respektovat rozhodnutí jiných
Existuje stále více lidí, kteří se z různých důvodů rozhodnou pro bezdětný život. Mnohdy pak mohou čelit nařčením, že jsou sobečtí, že se nechtějí dělit o svůj čas a svoje peníze. I kdyby ano, opravdu by to bylo tak špatné? U žen se také často setkáváme s nevybíravým hodnocením, že si „nechtějí ničit tělo“. Jsme ale dostatečně informováni o tom, jak zásadně může těhotenství ženské tělo proměnit a jaká neviditelná zdravotní rizika či nepohodlí zanechává? Zkrátka a dobře, nikdo nemá povinnost pořídit si děti. Riskovat fyzické i duševní trauma a být dalších nejméně 18 let zodpovědný za život někoho dalšího není snadný úkol a nikdo nás k němu nemůže nutit.
Vždy, když jsem šla na kontrolu, tak jsem byla ráda, že je vše ok, a zároveň jsem si říkala, že kdybych samovolně potratila, tak by se mi možná i ulevilo.
Veřejnosti by slušelo pochopení. Ne každý touží po tom stát se rodičem, ne pro každého je potomek středobodem vesmíru. A takové rozhodnutí musíme respektovat. „Pocity, které prožívám, jsem našla až po dvouleté terapii a až teď jsem o nich schopná mluvit. Nikdy jsem si nemyslela, že mít děti je vrchol mého života… Manžel to ví, hodně o takových věcech mluvíme a shodneme se na tom, že kdybychom neměli děti, tak to nebude konec našeho vztahu a života. Dělali bychom to, co jsme dělali do té doby,“ řekla nám Klára, matka téměř pětiletého dítěte.
