Chtěl být sériovým vrahem. Ve 13 letech si sepsal vražedný deník

Svého spolužáka ihned nato začal brutálním způsobem bodat do oblasti krku a hlavy. Nůž do jeho těla zaryl celkem 41krát. Následně zakrvácené rukavice spláchl do záchodu a nůž s bundou skryl do tašky. Na toaletě se pokusil umýt zakrvavený obličej, ruce i bundu. Potom se vrátil do třídy a tvářil se, jako by se vůbec nic nestalo. 

Proč si vybral za oběti právě kamarády?

Od útlého věku byl mimořádně fascinován sériovými vrahy. Podle forenzního psychologa J. Buzze von Ornsteinera mu přitom nezáleželo na tom, zda jde o skutečné pachatele, jako byli Ted Bundy či Jeffrey Dahmer, nebo jen fiktivní. Inspirací mu byl například i sériový vrah Buffalo Bill z kultovního filmu Mlčení jehňátek (zajímavostí je, že na tento film šel do kina před svou poslední vraždou i nejhorší slovenský sériový vrah Ondrej Rigo). 

Nejvíce ale Hernandez obdivoval ty, kteří zabili co největší množství obětí, uvedl psycholog v dokumentární sérii CopyCat Killers. Inspirace fiktivními či skutečnými vraždami při výkonu trestného činu se nazývá „copycat effect“. Častěji se ovšem tento fenomén vyskytuje při masových vraždách než při vraždách sériových.

„Sériový vrah má přece jen jinou systematičnost, větší vývojovou přípravu a má odlišné motivy. Při copycat efektu se v tomto případě z lidí nestanou sérioví vrazi, ale mohou napodobovat jednotlivé vraždy,“ řekl pro Refresher expert na sériové a masové vrahy Andrej Drbohlav.

Buffalo Bill, kterým se inspiroval Hernandez, byl ve filmu známý tím, že své oběti nalákal na určité místo. Přesně to měl v plánu udělat Michael Hernandez i sestře Christine a svým dvěma nejlepším kamarádům Jamiemu Goughovi a Andremu Martinovi. Podle soudního psychiatra Stevena Hogeho si za oběti vybral kamarády, protože věděli, že když mu bude osmnáct, plánuje zabíjet lidi. Se svou touhou stát se sériovým vrahem se před kamarády netajil.

Po čase se už nespokojil jen s fiktivními vrahy, ale začal na internetu vyhledávat skutečné snímky z míst činu. Jeho posedlost se stávala stále výraznější. Podle jednoho ze spolužáků, kterého zpovídal reportér z Miami New Times, si podobné morbidnosti občas prohlížel i ve škole.

Andre Martin v dokumentu tvrdil, že Michael Hernandez byl nepsaným vůdcem jejich malé skupiny. Jamie i Andre dělali vždy to, co si Hernandez umínil. Popsal ho jako populárního mladíka a poutavého vypravěče, kterému nechybělo charisma. Možná i díky těmto specifickým charakterovým vlastnostem nebylo pro Hernandeze obtížné, aby na místo činu nalákal své oběti.

Výrazným Hernandezovým rysem byla i jeho posedlost plánováním. Jako třináctiletý si začal zapisovat svůj denní režim do posledních detailů. Určil si čas na domácí úkoly, čas na kamarády, trénování, jedení, čtení bible, hygienu i spánek.

Sám o sobě Hernandez prohlásil, že má zřejmě obsesivně kompulzivní poruchu, což později potvrdil jeden ze soudních znalců. Další znalec tvrdil, že trpí chronickou depresí. Žádná diagnóza ho však nezbavovala trestněprávní odpovědnosti za vraždu. Obhajoba jeho právníka Richarda Rosenbauma (v minulosti zastupoval i dětského vraha Lionela Tatea), který poukazoval na duševní zdraví chlapce, tak nakonec nevyšla.

Zápisky z deníku o kultu a přípravě bomby

Mohlo si okolí Michaela Hernandeze uvědomit, že se s chlapcem něco děje? Náznaků bylo určitě víc. U vrstevníků vystupoval stále agresivněji a při jednom sporu ve škole údajně zaútočil šroubovákem. Tampa Bay Times přitom uvádí, že jeho rodiče o tomto incidentu nevěděli.

Kromě toho jeho kamarádi viděli, že se začal řezat na rukou. Andremu Martinovi se přitom Hernandez přiznal, že to dělá proto, aby cítil bolest. Prostřednictvím svého otce, který vlastnil obchod s různým zbožím, měl Hernandez přístup k chladným zbraním. Mladý teenager si tak doma udělal sbírku nožů a někdy si je brával i do školy.

Varovným znamením byla také jeho fascinace nacistickými symboly. Podle zápisků, které našli vyšetřovatelé v jeho pokoji, si chtěl založit kult, kreslil si symboly svastiky a psal o „bílé síle“, píše Tampa Bay Times. Kromě toho si sepisoval návod na přípravu bomby či molotovových koktejlů.

Svůj sen stát se sériovým vrahem plánoval rozjet 2. února 2004, kdy slavil 14. narozeniny. Do školní budovy Southwood Middle School v Palmetto Bay přišel oblečený ve větrovce a v tašce měl sbalenou čepici, nůž a latexové rukavice, které mu koupila jeho matka. Té zalhal, že je potřebuje na školní projekt.

Jeho kamarádům přišlo divné, že si na sebe oblékl větrovku, i když bylo teplo. Ještě podivněji se začal chovat poté, co spolužáky zavolal do chlapeckých sprch s tvrzením, že jim něco musí ukázat. Na místě si na hlavu nasadil čepici a podle výpovědi Andreho Martina se mu úplně změnil výraz tváře.

Michael Hernandez požadoval, aby do místnosti jako první vešel Andre Martin, kterého chtěl zabít prvního. Jamie se nabízel, že půjde nejprve on, což však Hernandez odmítl. „Něco se mi na té situaci nezdálo. Jamie se dobrovolně přihlásil, ale Michael trval na tom, že to musí nejprve ukázat mně,“ cituje jeho slova Jacksonville.

V Andrem Martinovi bublalo neurčité podezření a zatímco se chlapci dohadovali, začalo zvonit, a tak se museli odebrat do tříd. Dohodli se však, že se zítra sejdou na stejném místě. K Hernandezovu zklamání však do šatny 3. února 2004 přišel jen Jamie Gough. Druhý z jeho dvojice kamarádů měl jiné školní povinnosti a na setkání prostě zapomněl, což mu zřejmě zachránilo život.

Hernandezovi se už nechtělo vraždu znovu odkládat, a tak Jamieho Gougha na místě ubodal. Při výpovědi před vyšetřovatelem řekl, že po vraždě kamaráda do něj ještě párkrát píchl nožem a díval se mu do očí, aby si na sto procent ověřil, že je po smrti. I když se ale zbavil zakrvácených rukavic a skryl si do tašky bundu, tělo mrtvého Jamieho Gougha zůstávalo na místě. Bylo tedy jen otázkou času, kdy ho někdo najde.

Španělský gangster Sangre?

Po vraždě kamaráda se vydal do třídy. I když bylo už po zvonění, jeho opožděný příchod nikdo moc neřešil. Tvářil se naprosto klidně a neprojevoval žádné výjimečné emoce, i když teprve před pár minutami zavraždil spolužáka. Hernandezova učitelka si ale při procházení po třídě všimla, že má na tričku krev. Chlapec jí zalhal, že nechtěně vrazil do dveří, uvádí Miami New Times.

Netrvalo však dlouho a jeden ze žáků našel v šatnách zakrvácené tělo Jamieho Gougha, načež zaměstnanci školy rychle přivolali policii. Když se vyšetřovatelé dozvěděli, že Michael Hernandez byl blízký přítel oběti a měl na tričku krev, stal se ihned hlavním podezřelým.

Na výslechu před vyšetřovatelem se zpočátku vykrucoval. Podle verze Hernandeze prý Jamieho Gougha zabil jistý sedmnáctiletý španělský člen gangu jménem Sangre (sangre mimochodem znamená španělsky krev – pozn. red.). Tomu prý Gough dlužil peníze. Objevené důkazy v Hernandezově tašce včetně skrytého zakrváceného nožíku, špinavé bundy a dalšího páru rukavic však hrály v jeho neprospěch. Posledním hřebíkem do rakve se stala prohlídka chlapcova pokoje, v němž policisté našli zápisky o plánování vražd.

Michael Hernandez se tak nakonec k vraždě kamaráda přiznal, ale řekl, že toho nelituje a nemyslí si, že udělal něco špatného. Soud ho v roce 2008 poslal na doživotí za mříže.

V roce 2016 se pokusil změnit taktiku a při žádosti o podmíněné propuštění se slzami v očích veřejně projevil svou lítost. Soudce John Schlesinger však jeho hereckému výkonu neuvěřil. Soud totiž disponoval nahrávkami telefonátů z vězení, ve kterých vtipkoval, že u soudu určitě nebude umět ukázat emoce.

Tvrdil, že k tomu, aby se rozplakal, by se musel bodnout. Projevené lítosti nedůvěřoval ani jeho bývalý spolužák Andre Martin, ze kterého se mezitím stal policejní detektiv. „Omluvu nepřijímám. Nepovažuji ji za upřímnou,“ cituje jeho slova televizní stanice WSVN.

V telefonátech podle soudu mluvil i o tom, že nechápe, proč masoví vrazi páchají sebevraždu místo toho, aby si „užívali slávu“. Podle všeho byl tak na svůj skutek i nadále hrdý. Soudce prohlásil, že Hernandez je stejný člověk jako v roce 2004, a proto potvrdil jeho doživotní trest.

Ten si v nápravném zařízení s maximální ostrahou Columbia Correctional Institution odpykával až do roku 2021, kdy zemřel ve věku 31 let. Podle soudního lékaře byla příčinou smrti srdeční arytmie, uvádí Local10.

Rodiče Jamieho Gougha po smrti vraha jejich syna vyjádřili rodině Hernandezových soustrast. Vrahovi totiž dávno odpustili a podle slov matky oběti obě rodiny dobře vědí, jaké to je, když rodiče přijdou o svého syna. Soustrast rodičům Michaela Hernandeze vyjádřil i policejní detektiv Andre Martin, který v únoru 2004 jen štěstím přežil vražedné běsnění svého tehdejšího přítele.