Adrian Bartl se profesionálně věnuje thajskému boxu, ale po nocích ho jako vyhazovače můžeš potkat v několika klubech v Bratislavě.
„Viděl jsem, že dva vcházejí do kabinky, tak jsem slušně zaklepal, řekl jsem: ‚Pánové, poprosím ven.‘ Zeptali se proč. ‚Buď tam fetujete a v tom případě okamžitě ven, protože voláme policii, nebo jste z gay komunity a v tom případě dělejte dál, co potřebujete, a nic jsem neřekl,‘ říkám jim. Tak chlapci okamžitě vyletěli ven se slovy, že nefetují,“ říká Adrian Bartl, který od roku 2015 pracuje jako vyhazovač v několika klubech v Bratislavě.
Vedle práce vyhazovače se ale profesionálně věnuje thajskému boxu, a tak nikdy neměl problém s autoritou u vstupu před klubem. „Jsou momenty, kdy je třeba použít chvaty, hmaty a prostředky pro zpacifikování člověka, ale nikdy to nevypadá tak, že bych se někoho snažil knokautovat, vyrazit mu dech nebo zuby, to ne,“ vysvětluje v našem rozhovoru.
Vyprávěl nám o tom, kdy po něm známé slovenské krásky ze soutěže Miss chtěly vstup zdarma, i když lístek stál jen tři eura, nebo o situaci, kdy do klubu nevpustil profesionálního vojáka, který na něj vytahoval svůj armádní průkaz a hvězdičky hodnosti.
Jak ses dostal k práci vyhazovače?
Dostal jsem se k tomu tak, že jsem začal zápasit v thajském boxu, přitom jsem chodil na vysokou školu a potřeboval jsem si vydělat ke studiu. První nabídky přišly od mého tehdejšího trenéra, pak jsem toho na pár let nechal a věnoval se jiné práci.
Vrátil jsem se v roce 2015, kdy se v Sundecku (bar v Bratislavě – pozn. red.) uskutečnila první akce a hledali někoho, kdo pohlídá vstup a bude dávat pozor. Dostal jsem se tam víceméně přes známost, protože jsem znal majitele. Akce vyšla parádně, a tak jsme se dohodli, že tam budu dělat pravidelně. Dá se říci, že jsem začínal na místě, které mi je dodnes blízké a sympatické, neboť tam chodí mnoho mých známých.
Věnuješ se thajskému boxu. Jsi nejen bojovník, ale také trenér.
Trénuji lidi v thajském boxu, ale věnujeme se i dětem. Organizujeme dětské volnočasové kroužky, provádíme kurzy pro školy i školky. Naposledy jsme například měli měsíční kurz jízdy na kole, jindy máme lyžování či bruslení. Je to fajn, protože když se tomuto věnuji během dne, tak o víkendu na noční je to pro mě příjemná změna stereotypu.
Učit lidi boxovat může být docela náročné. Jednak pro mě, jednak pro klienta. Box vyžaduje spoustu koordinace, takže jako trenér se musím člověku naplno věnovat celou hodinu, stát u něj a usměrňovat ho. Na noční v klubu si pak kupodivu dokážu trochu odpočinout.
Často si sám pro sebe dělám face check. Kdo se mi nezdá, protože je příliš opilý, problémový nebo se při vstupu nechová v souladu s našimi pravidly, toho prostě nepustím.
Pokud je někdo nižší s průměrnou postavou, ale chtěl by zkusit práci vyhazovače, měl by šanci? Jaké předpoklady musíš splňovat pro tuto práci?
Šanci by měl. Nejdůležitější je mít odbornou způsobilost – to je základní předpoklad, přičemž nemusíš být super fyzicky zdatný. Je třeba, aby si ten člověk uměl obhájit své slovo a dokázal někdy rázně zakročit, pokud to situace vyžaduje.
Pokud chci někoho vyvést ven, lidé musí vidět, že jsem je o to nepřišel prosit, ale přišel jsem jim to nařídit. Musí to být někdo, kdo má k práci vyhazovače sebevědomí a vystupování.
Děláš vyhazovače ve více klubech, nebo pracuješ jen v konkrétním baru?
Věnuji se práci ve více barech a klubech. Časem se to začalo vyvíjet tak, že když na Sundecku dělali promotéři akce, byli s námi spokojeni a zavolali mě, pokud dělali event někde jinde, protože chtěli, abych jim ho pohlídal.
Mnohdy se snažím vyhýbat označení sekuriťák nebo vyhazovač, protože se považujeme spíše za uvaděče. V podnicích, kde působím, se většinou snažíme usnadňovat zaměstnancům práci a lidi pouštět jen tehdy, jsou-li k dispozici volné stoly. Pokud vidíme, že se před barem nedá hýbat, tak jsme tam na to, abychom počet lidí v podniku regulovali.
Chodíš dělat vyhazovače i na festivaly?
Před pár měsíci jsme například dělali event Ženy, víno, funk v Pezinku. Už nás pravidelně zvou také na soukromé eventy, například firemní akce, které mají své vlastní prostory a program. Jsem rád, že jsme se zapsali tak dobře, že jsme se mohli v létě zúčastnit takových akcí.
Představuji si to tak, že se ti před klub nahrne hodně lidí, jsou dvě hodiny ráno, většina z nich je už pořádně opilá. Začínáš tehdy skenovat lidi, protože dostaneš nepříjemný pocit, že by se mohlo stát něco špatného?
Co se dozvíš po odemčení?
- Kdy se před klubem musel poprat a použít chvaty a hmaty na agresivní lidi.
- Jak jednou musel dvě „silikonové panenky“ z klubu vyhodit jako „dva pytle smetí“.
- Jak vypadá běžný pracovní den vyhazovače v nočním klubu.
- Jaký názor má na neonacisty a proč lidi z této skupiny do klubů ani nepouští.
- Zda musí být vyhazovač výhradně vysoký muž s vypracovanou postavou.
- Kdy se mu stalo, že návštěvník vytáhl drogy na stůl přímo uvnitř podniku.
- Zda bratislavské kluby tolerují, nebo zakazují sexuální styk na záchodech.
