Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
S koordinátorkou Spolku pro ochranu žen Zdeňkou Pecharovou o sexuální práci v Česku.
Hlavním cílem Spolku pro ochranu žen je již od roku 2016 systematický boj se sociálně motivovanou prostitucí. Jeho členstvo tlačí na politiky, aby co nejvíce pomáhali ženám ohroženým sociální nouzí, a tím se věnovali prevenci. Legalizace sexuální práce totiž není možná, dokud je sexbyznys spojován především s tématem ženské chudoby. Dokud budou sex prodávat ženy sociálně slabé, samoživitelky, oběti domácího násilí či studentky.
O bariérách placeného sexu v České republice hovořil Refresher s koordinátorkou spolku Zdeňkou Pecharovou. „Politici vždy jednou za čas přijdou s tím, že by chtěli legalizovat prostituci. V České republice ale v drtivé většině převažuje sociálně motivovaná prostituce, legalizace by tak byla legitimizací současného stavu, schválila by vykořisťování žen – a ještě by je zdanila. Pokud se nějaký politik zasazuje o legalizaci, my po něm žádáme, aby zároveň s tím řešil nedostupné bydlení, vymáhání výživného a ženskou chudobu,“ říká Pecharová v rozhovoru pro Refresher.
Zdeňka Pecharová působí ve Spolku pro ochranu žen jako koordinátorka. Zdroj: REFRESHER/Adéla Ježková
Jaká je vaše úloha ve Spolku pro ochranu žen?Pracuji jako koordinátorka, moje úloha je tudíž přímá komunikace se sexuálními pracovnicemi. Od nich dostáváme podněty, které by měl spolek podle jejich názoru řešit. Obrací se na mě ale také sexuální pracovnice se svými vlastními problémy, jako například vydírání ze stran zákazníků či bývalých partnerů.
Spolek kromě mě tvoří také předseda Libor Balga, odborní poradci a dobrovolnice z řad sexuálních pracovnic. Když dostaneme jakýkoli podnět k řešení od prostitutek, tak jej v týmu probereme a navrhneme řešení. Zda řešení budeme prosazovat, či nikoli, rozhoduje pan předseda. Z 90 % nicméně problémy řešíme přesně tak, jak samy sexuální pracovnice chtějí.
Dle svých slov bojujete proti sociálně motivované prostituci – kolik procent taková prostituce tvoří?Z různých statistik a výzkumů vychází, že sociálně motivovaná prostituce tvoří 70 % celkové prostituce. Dlouhou dobu jsme neměli důvod číslu rozporovat, jelikož to odpovídalo našim zjištěním z terénu. Poté jsem se ovšem setkala s panem Špidlou z ČSSD a hovořili jsme právě o sociálně motivované prostituci – zejména o tom, jak se ministři k tématu nehlásí. On mi také řekl, že se touto záležitostí zabýval a z jeho průzkumu vzešlo, že by sociálně motivovaná prostituce mohla tvořit až 90 %. Což nám ve výsledku dává smysl.
Jak moc jsou data relevantní? Nemůže být jedním z důvodů fakt, že si ženy takto své působení v profesi obhajují – že je na ně pak lépe nahlíženo?Samozřejmě je to také jedna z možností. Žena se může cítit, že to tak bude společností lépe přijímané, ale v praxi se těch 90 % potvrzuje. Když se sexuálních pracovnic ptáte, co bylo úplně na začátku, nejčastěji říkají, že od nich odešel partner, který byl mnohdy násilník či alkoholik. Následně neměly peníze pro děti, pak se na to třeba nabalily dluhy. Když pátráte, většinou vždy dojdete k tomu, že na počátku prostituce byly právě finanční důvody.
Jedna z žen, se kterou jsem hovořila, pracovala v 90. letech jako zdravotní sestřička. S partnerem – alkoholikem – měli tři děti, nicméně jednoho dne jí došla trpělivost a odešla od něj. Záhy ovšem zjistila, že výživného se od svého bývalého nedočká – a platy zdravotních sester byly v té době velmi nízké. Zvolila proto prostituci, aby byla schopná uživit sebe i své děti. V současnosti se ale profesi věnuje více než dvacet let a nevidí cestu ven. Co by řekla novému zaměstnavateli, když se jí zeptá, co dělala posledních dvacet let?
To mě přivádí na další otázku. Jaké možnosti mají sexuální pracovnice, které dvacet let pracují v oboru, ale jednoho dne se rozhodnou skončit?Velká část sexuálních pracovnic se obává právě odchodu. Už třeba chtějí ze sexbyznysu odejít, ale stydí se potenciálnímu zaměstnavateli přiznat svou pracovní minulost. Jsme proto v kontaktu s různými firmami a jejich personalisty, kteří něco takového vůbec netušili – a díky naší komunikaci se rozhodli, že se nebudou ptát. Zajímat je budou spíš dovednosti než mezera v životopise. Jsme vděční, že spousta firem si toto uvědomí a začne s tím pracovat.
Samy sexuální pracovnice nám navrhly, že by bylo dobré exitový program zřídit. Velmi často se jedná o ženy, které tu práci ještě aktivně vykonávají, ale jednou plánují odejít. Uvědomují si, že začlenění se zpět je velmi těžké. Chtějí si tak systémově vytvořit podmínky, aby jednou mohly odejít, aby pro to měly co nejlepší zázemí.
Aktuálně zaznamenáváme trend, že většina nových žen v sexbyznysu pracuje sama na sebe, nikoli v privátu.
Funguje to tak, že oslovujeme firmy, které nabízejí volná místa přes úřad práce. Když se chtějí do našich exitových programů zapojit, kontaktujeme sexuální pracovnice v okolí, které by se již mohly chystat na odchod ze sexbyznysu. Nejčastěji se jedná o gastronomii, obchod a služby – ale i zdravotnictví. Dokonce se nám ozvala jedna velká nemocnice s tím, že potřebuje lidi. A když mezi sexuálními pracovnicemi bude bývalá zdravotní sestřička, tak pro ni připraví rekvalifikační kurz, aby si doplnila a osvěžila znalosti, protože zdravotnictví se samozřejmě neustále posouvá.
Bylo by skvělé, kdyby to takto měla nastavená i ostatní zařízení. Zaměstnavatelé tedy ví, koho zaměstnávají. Ale většinou se nám stejně ozývají firmy, kterým je toto téma blízké a chtějí pro bývalé sexuální pracovnice vytvořit bezpečné prostředí.
Lze říci, v průměrně kolika letech ženy ze sexbyznysu odchází?Bývá to ve věku 40+, přičemž v profesi stráví většinou sedm až deset let – ale některé i dvacet až třicet let.
Již jste zmínila samoživitelky, ale co třeba studentky? Je pro ně sexbyznys atraktivní?Z našich terénních zjištění vychází, že je mezi sexuálními pracovnicemi zhruba 30 % studentek. Samozřejmě nemůžeme obsáhnout úplně celou scénu, tudíž se jedná pouze o odhad. Jiné organizace mohou dojít k nižším, ale i vyšším číslům.
Osobně tuto „brigádu“ studentkám nicméně důrazně nedoporučuji – ani těm, které pochází ze sociálně znevýhodněných rodin a mají strach, jestli zvládnou ufinancovat studium na vysoké škole. Velký problém je totiž následně motivace školu dokončit. Najednou jim totiž na přednáškách volají klienti, kteří nabízí peníze. Na přednášku se tedy vykašlou a jdou radši na schůzku s klientem. To se může nakonec odrazit v tom, že studium nedokončí – přestože do sexbyznysu šly původně kvůli tomu, aby jej mohly dokončit.
Zároveň ty, které mají dost vůle dostudovat, mnohdy po škole v sexbyznysu zůstávají. Ví totiž, že tam mají mnohem více peněz. Když jste mladá a atraktivní sexuální pracovnice, vyděláváte více i než leckterá právnička – ale časem se to mění. Najednou ve čtyřiceti zjistí, že jim ujel vlak a v oboru, který vystudovaly, se již neuplatí. To by měla zvážit každá studentka, která o práci v sexbyznysu přemýšlí.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Po odemknutí se dočteš, že:
Energetická krize negativně ovlivňuje i sexbyznys;
je cena pro klienty při „nákupu sexu“ hlavním kritériem;
legalizace sexuální práce v ČR zatím není možná;
erotické kluby si většinou dávají velký pozor, aby na ně nemohla ruka zákona;
majitelé privátů bývají shovívavější k samoživitelkám, dobré srdce za tím ale není;
vznikl „nový“ obor psychologie prostituce;
již po jednom roce v sexbyznysu se ženám začnou zhoršovat kognitivní funkce.
V našem rozhovoru již několikrát zazněl pojem prostituce. Není už považován spíše za pejorativní? Na začátku našich aktivit jsme slovo prostituce používali záměrně. Víme totiž, že vyvolává negativní konotace. Chtěli jsme se vymezit, jasně říci, že si nehrajeme na nějaké eufemismy – ale dáváme najevo, že sociálně motivovaná prostituce je jednoznačně špatně. Časem jsme ovšem došli k tomu, že bude lepší používat slovo sexbyznys. Ale když jednáme s někým, kdo používá termín prostituce, tak se přizpůsobíme.
Sexuální pracovnice samy o sobě často hovoří jako o společnicích. Co se týká zákazníků, tak spousta mužů o nich hovoří velmi pejorativně – zvlášť na internetových fórech, kde rozebírají sexuální pracovnice. Na druhou stranu, dost často o nich někteří hovoří také jako o kamarádkách. Ono to vlastně odpovídá, často spolu totiž probírají osobní problémy, svěřují se – jsou takoví kamarádi s výhodami.
Dopadá nějak na sexbyznys energetická krize?Řada sexuálních pracovnic se setkává s tím, že za pomocí manipulace či fyzického násilí si od nich bere část jejich příjmu partner či majitel privátu. Bohužel většina žen to bere tak, že je to součástí profese. I my ve spolku jsme tuto profesní slepotu zažili – věděli jsme, že je to špatně, ale „prostě to tak je“. Když vám valná většina prostitutek říká, že to takto funguje, i vy to později přijmete jako fakt – byť nepříjemný.
Ale když se začaly zdražovat potraviny a ve vzduchu bylo i zdražování energií, sexuální pracovnice se nám začaly ozývat s obavami, jak situaci finančně zvládnou, když jim chybí polovina příjmu. Náš spolek proto kontaktoval pana ministra Blažka s žádostí o pomoc – zda by nenašli nějaký paragraf, který by násilné braní peněz své partnerky označoval za trestný čin. Zjistili jsme, že minimálně od nultých let 21. století existuje paragraf v rámci trestného činu kuplířství, který lze právě na toto aplikovat. A dokonce je jedno, jestli ji k tomu partner nutí násilím nebo psychickou manipulací.
Když si partner vědomě bere peníze vydělané v sexbyznysu, je to zkrátka kořistění z prostituce. Jestli se vládě směrem k sexuálním pracovnicím něco povedlo, tak to bylo toto. Do té doby o tom prakticky nikdo nevěděl – nebylo v zájmu násilných partnerů ani majitelů privátů, aby se o tomto paragrafu vědělo. Proti ministru Blažkovi může mít kdekdo spoustu výhrad, ale toto se mu opravdu povedlo. Poté, co jsme informaci zveřejnili, jsme měli velkou odezvu od sexuálních pracovnic, že jim velmi pomohla. Spousta z nich by jinak měla velký problém krizi zvládnout. Teď mají klidně i o dvacet tisíc korun „navíc“.
Chování policie směrem k sexuálním pracovnicím je čím dál tím lepší. V drtivé většině již ví, jak postupovat, jak se chovat například k prostitutce, která jde nahlásit napadení. Změna samozřejmě není možná hned, na některé jedince je nutné více tlačit. V pozitivním smyslu je vyhlášená například pražská policejní služebna v Benediktské.
Mezi partnery, kteří si takto berou od svých partnerek část příjmů, je totiž velká část mužů s kriminální minulostí. Když jim tak ženy pohrozí tímto paragrafem, většinou toho nechají. A někdy i sami od sebe dojdou k tomu, že jim raději přestanou brát peníze nebo si berou o dost méně. Mají strach, že když půjdou z nějakého důvodu znovu před soud, může se partnerka naštvat a říct, že jí partner ještě navíc bral takto vydělané peníze. A přičetli by mu kuplířství.
A zvedají aktuálně sexuální pracovnice své ceny?Zdražování je v sexbyznysu aktuálně velké téma, přičemž hůř jsou na tom erotické priváty. Ty totiž nemají kvůli vyšším nákladům jinou možnost než zvýšit své ceny. Jenže životní náklady se zvyšují i klientům, ti tak leckdy na zvyšování cen za erotické služby ve svém oblíbeném podniku mohou reagovat velmi agresivně a přesunou se tam, kde je to levnější. Trochu lépe jsou na tom ženy, které jezdí escort – zákazníci totiž dávají přednost těm, které si nechaly původní ceny. Paradoxně si tak ženy s nižšími cenami mohou ve výsledku vydělat více než ty, které zdražily.
Je tak cena pro klienty hlavním kritériem při výběru erotických služeb?Ano. Spolu se vzhledem a poskytovanými službami byla cena jedním z hlavních kritérií vždy, ale nyní je tendence ještě silnější. Od sexuálních pracovnic také slýchám, že pod tlakem zdražování úplně všeho jsou jejich zákazníci podstatně agresivnější. Dokážou jim do telefonu i velmi ostře vynadat – co si to jako dovolují zdražovat. Ony jim mohou jen marně vysvětlovat, že musí, že si také chtějí zachovat svou životní úroveň.
Odliv žen ze sexbyznysu jsme nicméně zatím nezaznamenali, stále se jedná o profesi, kterou se lze uživit. Pokud by ale k nějakému výraznému odlivu došlo, máme připravený krizový plán, prostřednictvím kterého bychom jim pomáhali hledat jiné zaměstnání.
Podle současné legislativy není prostituce ani povolena, ani zakázána. Byl by váš spolek pro legalizaci?Politici vždy jednou za čas přijdou s tím, že by chtěli legalizovat prostituci. V České republice ale v drtivé většině převažuje sociálně motivovaná prostituce, legalizace by tak byla legitimizací současného stavu, schválila by vykořisťování žen – a ještě by je zdanila. Pokud se nějaký politik zasazuje o legalizaci, my po něm žádáme, aby zároveň s tím řešil nedostupné bydlení, vymáhání výživného a ženskou chudobu. A pokud toto nebude chtít řešit, my budeme velmi nepříjemní a budeme na něj tlačit.
Před legalizací je nutné vyřešit sociálně motivovanou prostituci.
V případě prostituce je velmi rizikové dělat jakékoli úpravy v legislativě. Například během let 1919 a 1922 byl připraven a následně schválen aboliční zákon, který mimo jiné rušil nevěstince a měl stíhat kuplířství. Nakonec se to ale nestalo, zákon byl paskvil.
Jelikož se ve volném čase zabývám dějinami prostituce, zajímalo mě, jak je to možné. Bylo to kvůli tomu, že majitelé nevěstinců byli napojeni na politiky, kteří zařídili, aby v zákoně byly chyby. O žádnou ochranu sexuálních pracovnic tak nešlo – naopak. Bojím se, že něco takového by mohlo nastat i dnes. Proto musíme být s jakoukoli změnou v prostituční legislativě opatrní. Zatím totiž nevidím v ČR mechanismy, které by dokázaly úplně zabránit, aby kuplíři do návrhu takového zákona zasahovali.
Jak to funguje se smlouvami v erotických podnicích, když prostituce není legální?Například erotické kluby si většinou dávají velký pozor, aby na ně nikdo nemohl. Se ženou uzavřou smlouvu například jako s tanečnicí a tvrdí, že o tom, co se děje na pokoji, nic neví. Oni přece zaměstnali tanečnici. Jiné podniky, například erotické kluby a priváty, mohou také uzavírat smlouvy pouze o pronájmu pokoje. V naprosté většině podniků to ale je tak, že si kuplíři berou polovinu výdělků. To se velmi špatně prokazuje, protože ženy jsou od majitelů podniku instruované, že když se jich někdo zeptá, mají mlčet, nebo lhát.
A jsme zase u zranitelnosti samoživitelek – ony si potřebují práci udržet, proto fakt, že musí odevzdávat polovinu výdělku, raději zamlčí. Všichni, včetně policie, to ví, ale nejde to dokázat. Co lze dělat, když sama sexuální pracovnice bezpráví popře?
Registr sexuálních pracovnic by jen přispíval ke stigmatizaci. Ženy by do toho ze strachu o únik dat nešly – a únik dat je v České republice bohužel reálnou hrozbou.
Váš spolek nedávno ukončil kampaň #realitavsexbyznysu. Občas vídám na sociálních sítích ženy, které sexbyznys popisují jako povolání, díky kterému mají mnohem větší volnost. Lze to aplikovat plošně?Sexbyznys má samozřejmě své výhody. Když pracujete sama na sebe, můžete si udělat den volna bez toho, aniž byste za sebe musela shánět náhradu. Tak je tomu například na privátech – ale i ty jsou dnes směrem k sexuálním pracovnicím „vstřícnější“. Profese je lákavá zejména pro samoživitelky, protože stále mnoho jiných společností nechce – nebo nemůže – vytvořit pro matky přátelské prostředí.
Oproti tomu například časové podmínky na privátech bývají velmi flexibilní – žena třeba v erotickém podniku pracuje od 11 hodin dopoledne, skončí ve 4 odpoledne a rovnou pak jde pro dítě do školy a večer funguje jako „normální“ máma. Majitelé privátů jsou k nim vstřícnější, jelikož ví, že opravdu potřebují peníze pro své dítě, a mohou se tak na ně spolehnout.
Naopak u osmnáctiletých, dvacetiletých žen bez závazků to může být tak, že si něco vydělají, ale ráno se jim nechce vstávat, tak už třeba nikdy nepřijdou. Je to ale pouze motivace, jak si udržet v podniku spolehlivé ženy. Neměli bychom je oslavovat jako nějaké „zachránce žen“. Kuplíři nejsou hrdinové.
Z kampaně vyšel pojem psychologie prostituce – mohla byste jej v krátkosti osvětlit?Myslím, že mohu trochu neskromně říci, že autorkou tohoto termínu jsem já. Když se budete dlouhodobě zabývat sexuální prací, najdete mnoho i odborných článků o tom, jak kuplíři manipulují společností, jak se lidé chovají k sexuálním pracovnicím, jaké má na ženy tato profese vliv a podobně. Nikdo si ale neřekl, že by bylo fajn to všechno shrnout pod jeden pojem.
Já jsem si řekla, že když mi chybí, tak si jej prostě vytvořím. Následně jsem se bavila s kolegyněmi ve Fóru 50 %, kde dlouhodobě působím jako dobrovolnice, jak se definování nového pojmu vlastně dělá. Doporučily mi vyhledat nějakého renomovaného odborníka, který se tématem zabýval již dříve a ve svém oboru je respektovaný. Kontaktovala jsem proto pana profesora Petra Weisse, který mě podpořil, dávalo mu to smysl. Dodal, že kdyby náhodou někdo tvrdil, že je to blbost, mám se odkázat na něj. (smích)
„Nový“ termín má mimo jiné zmírnit nebo odstranit zjevné zhoršování kognitivních funkcí – proč k tomu u sexuálních pracovnic dochází?Všimli jsme si toho, že již po jednom roce v sexbyznysu se ženám začne zhoršovat paměť, ale i celkově kognitivní funkce – schopnost řešit problémy, plánovat. Když má sexuální pracovnice v jeden den více zákazníků, velmi často nedokáže na konci popsat, jak vypadal první či druhý klient. Nyní tak řešíme otázku, co bylo dřív – jestli slepice, nebo vejce. Tedy jestli se snaží podvědomě vytěsnit to, že měla tolik zákazníků, a tím se zhoršuje paměť, nebo jestli jedním z projevů zhoršování paměti je právě vytěsňování. Zatím nedokážeme říci, co je příčina a co následek.
Jak jste se k pozici koordinátorky vůbec dostala?Úplně na začátku všeho byla sexuální pracovnice na erotickém privátě v Praze 4. Když s profesí začínala, tak byla ráda, že našla řešení na splacení svých dluhů. Přibližně rok byla ve fázi, kdy si najednou mohla dovolit více věcí, ale jelikož má rozvinuté sociální cítění, něco jí v životě chybělo. Nechala se proto zaměstnat v jedné neziskové organizaci v Praze, kde ji podporovali v nejrůznějších aktivitách. Mezitím stále pracovala na privátě a začala si všímat stigmatu, který společnost kolem sexbyznysu vytvořila – že sexuální pracovnice jsou hloupé, prahnou jen po penězích a nemají žádnou jinou motivaci, nejsou perspektivní.
Z terénu ale věděla, že realita je jiná. V sexbyznysu se setkávala s matkami samoživitelkami, ale třeba i ženami v pokročilém věku, které přišly o práci. Došlo jí, že tento stav se jí nelíbí a chtěla by jej změnit. Oslovila proto své kolegyně na různých privátech, ptala se jich na zkušenosti a přání, co by v oboru rády změnily. Nakonec se rozhodla, že by ráda založila svůj vlastní projekt – jedna z největších českých organizací zabývajících se prostitucí ji nicméně odmítla. Dala si proto výzvu na Facebook, na kterou jsem se ozvala jak já, tak pan předseda Balga.
Vytvořili jsme spolek a následně se kolem nás shromáždili i další poradci. Od roku 2017 také nebereme dotace a veškerou činnost financujeme z vinařství Víno Kurial v Břeclavi. Jsme tedy soběstační a naše činnost nepředstavuje další výdaje pro stát.
V čem se vaše organizace liší od jiných?Naše organizace je mnohem liberálnější než ostatní uskupení ve světě, která se zabývají prostitucí. Ta mnohdy vidí sexbyznys celkově jako vykořisťování žen a zakázala by jej úplně. Kdybychom prostituci ale zcela zrušili, v současné době bychom mnoha zranitelným ženám sebrali poslední cestu, jak se dostat k výdělku.
Pro mě například bylo velmi zajímavé zjištění, že v českém prostředí je náš spolek mnohdy vnímán se svými názory jako radikální, ale celosvětově jsme velmi liberální. A už máme i odezvu od jiných organizací ve světě, že bychom měli přitvrdit. Asi záleží, s kým se jako spolek porovnáváte.
Řešením by tak mohlo být zrušení současného stavu a nastolení feministického sexbyznysu. Co myslíte?To je hodně dobrá myšlenka! Reforma sexbyznysu zní skvěle. Mohu to nadnést třeba v České ženské lobby, kde mám pár kontaktů. (smích)
Za pivo lidstvo vděčí ženám. V pivovarnictví dominovaly po celá staletí
4. října 2022 v 6:00
