S koordinátorkou Spolku pro ochranu žen Zdeňkou Pecharovou o sexuální práci v Česku.
Hlavním cílem Spolku pro ochranu žen je již od roku 2016 systematický boj se sociálně motivovanou prostitucí. Jeho členstvo tlačí na politiky, aby co nejvíce pomáhali ženám ohroženým sociální nouzí, a tím se věnovali prevenci. Legalizace sexuální práce totiž není možná, dokud je sexbyznys spojován především s tématem ženské chudoby. Dokud budou sex prodávat ženy sociálně slabé, samoživitelky, oběti domácího násilí či studentky.
Za pivo lidstvo vděčí ženám. V pivovarnictví dominovaly po celá staletí
4. října 2022 v 6:00
O bariérách placeného sexu v České republice hovořil Refresher s koordinátorkou spolku Zdeňkou Pecharovou. „Politici vždy jednou za čas přijdou s tím, že by chtěli legalizovat prostituci. V České republice ale v drtivé většině převažuje sociálně motivovaná prostituce, legalizace by tak byla legitimizací současného stavu, schválila by vykořisťování žen – a ještě by je zdanila. Pokud se nějaký politik zasazuje o legalizaci, my po něm žádáme, aby zároveň s tím řešil nedostupné bydlení, vymáhání výživného a ženskou chudobu,“ říká Pecharová v rozhovoru pro Refresher.
Jaká je vaše úloha ve Spolku pro ochranu žen?Pracuji jako koordinátorka, moje úloha je tudíž přímá komunikace se sexuálními pracovnicemi. Od nich dostáváme podněty, které by měl spolek podle jejich názoru řešit. Obrací se na mě ale také sexuální pracovnice se svými vlastními problémy, jako například vydírání ze stran zákazníků či bývalých partnerů.
Spolek kromě mě tvoří také předseda Libor Balga, odborní poradci a dobrovolnice z řad sexuálních pracovnic. Když dostaneme jakýkoli podnět k řešení od prostitutek, tak jej v týmu probereme a navrhneme řešení. Zda řešení budeme prosazovat, či nikoli, rozhoduje pan předseda. Z 90 % nicméně problémy řešíme přesně tak, jak samy sexuální pracovnice chtějí.
Dle svých slov bojujete proti sociálně motivované prostituci – kolik procent taková prostituce tvoří?Z různých statistik a výzkumů vychází, že sociálně motivovaná prostituce tvoří 70 % celkové prostituce. Dlouhou dobu jsme neměli důvod číslu rozporovat, jelikož to odpovídalo našim zjištěním z terénu. Poté jsem se ovšem setkala s panem Špidlou z ČSSD a hovořili jsme právě o sociálně motivované prostituci – zejména o tom, jak se ministři k tématu nehlásí. On mi také řekl, že se touto záležitostí zabýval a z jeho průzkumu vzešlo, že by sociálně motivovaná prostituce mohla tvořit až 90 %. Což nám ve výsledku dává smysl.
Jak moc jsou data relevantní? Nemůže být jedním z důvodů fakt, že si ženy takto své působení v profesi obhajují – že je na ně pak lépe nahlíženo?Samozřejmě je to také jedna z možností. Žena se může cítit, že to tak bude společností lépe přijímané, ale v praxi se těch 90 % potvrzuje. Když se sexuálních pracovnic ptáte, co bylo úplně na začátku, nejčastěji říkají, že od nich odešel partner, který byl mnohdy násilník či alkoholik. Následně neměly peníze pro děti, pak se na to třeba nabalily dluhy. Když pátráte, většinou vždy dojdete k tomu, že na počátku prostituce byly právě finanční důvody.
Jedna z žen, se kterou jsem hovořila, pracovala v 90. letech jako zdravotní sestřička. S partnerem – alkoholikem – měli tři děti, nicméně jednoho dne jí došla trpělivost a odešla od něj. Záhy ovšem zjistila, že výživného se od svého bývalého nedočká – a platy zdravotních sester byly v té době velmi nízké. Zvolila proto prostituci, aby byla schopná uživit sebe i své děti. V současnosti se ale profesi věnuje více než dvacet let a nevidí cestu ven. Co by řekla novému zaměstnavateli, když se jí zeptá, co dělala posledních dvacet let?
To mě přivádí na další otázku. Jaké možnosti mají sexuální pracovnice, které dvacet let pracují v oboru, ale jednoho dne se rozhodnou skončit?Velká část sexuálních pracovnic se obává právě odchodu. Už třeba chtějí ze sexbyznysu odejít, ale stydí se potenciálnímu zaměstnavateli přiznat svou pracovní minulost. Jsme proto v kontaktu s různými firmami a jejich personalisty, kteří něco takového vůbec netušili – a díky naší komunikaci se rozhodli, že se nebudou ptát. Zajímat je budou spíš dovednosti než mezera v životopise. Jsme vděční, že spousta firem si toto uvědomí a začne s tím pracovat.
Samy sexuální pracovnice nám navrhly, že by bylo dobré exitový program zřídit. Velmi často se jedná o ženy, které tu práci ještě aktivně vykonávají, ale jednou plánují odejít. Uvědomují si, že začlenění se zpět je velmi těžké. Chtějí si tak systémově vytvořit podmínky, aby jednou mohly odejít, aby pro to měly co nejlepší zázemí.
Aktuálně zaznamenáváme trend, že většina nových žen v sexbyznysu pracuje sama na sebe, nikoli v privátu.
Funguje to tak, že oslovujeme firmy, které nabízejí volná místa přes úřad práce. Když se chtějí do našich exitových programů zapojit, kontaktujeme sexuální pracovnice v okolí, které by se již mohly chystat na odchod ze sexbyznysu. Nejčastěji se jedná o gastronomii, obchod a služby – ale i zdravotnictví. Dokonce se nám ozvala jedna velká nemocnice s tím, že potřebuje lidi. A když mezi sexuálními pracovnicemi bude bývalá zdravotní sestřička, tak pro ni připraví rekvalifikační kurz, aby si doplnila a osvěžila znalosti, protože zdravotnictví se samozřejmě neustále posouvá.
Bylo by skvělé, kdyby to takto měla nastavená i ostatní zařízení. Zaměstnavatelé tedy ví, koho zaměstnávají. Ale většinou se nám stejně ozývají firmy, kterým je toto téma blízké a chtějí pro bývalé sexuální pracovnice vytvořit bezpečné prostředí.
Lze říci, v průměrně kolika letech ženy ze sexbyznysu odchází?Bývá to ve věku 40+, přičemž v profesi stráví většinou sedm až deset let – ale některé i dvacet až třicet let.
Již jste zmínila samoživitelky, ale co třeba studentky? Je pro ně sexbyznys atraktivní?Z našich terénních zjištění vychází, že je mezi sexuálními pracovnicemi zhruba 30 % studentek. Samozřejmě nemůžeme obsáhnout úplně celou scénu, tudíž se jedná pouze o odhad. Jiné organizace mohou dojít k nižším, ale i vyšším číslům.
Osobně tuto „brigádu“ studentkám nicméně důrazně nedoporučuji – ani těm, které pochází ze sociálně znevýhodněných rodin a mají strach, jestli zvládnou ufinancovat studium na vysoké škole. Velký problém je totiž následně motivace školu dokončit. Najednou jim totiž na přednáškách volají klienti, kteří nabízí peníze. Na přednášku se tedy vykašlou a jdou radši na schůzku s klientem. To se může nakonec odrazit v tom, že studium nedokončí – přestože do sexbyznysu šly původně kvůli tomu, aby jej mohly dokončit.
Zároveň ty, které mají dost vůle dostudovat, mnohdy po škole v sexbyznysu zůstávají. Ví totiž, že tam mají mnohem více peněz. Když jste mladá a atraktivní sexuální pracovnice, vyděláváte více i než leckterá právnička – ale časem se to mění. Najednou ve čtyřiceti zjistí, že jim ujel vlak a v oboru, který vystudovaly, se již neuplatí. To by měla zvážit každá studentka, která o práci v sexbyznysu přemýšlí.
Po odemknutí se dočteš, že:
- Energetická krize negativně ovlivňuje i sexbyznys;
- je cena pro klienty při „nákupu sexu“ hlavním kritériem;
- legalizace sexuální práce v ČR zatím není možná;
- erotické kluby si většinou dávají velký pozor, aby na ně nemohla ruka zákona;
- majitelé privátů bývají shovívavější k samoživitelkám, dobré srdce za tím ale není;
- vznikl „nový“ obor psychologie prostituce;
- již po jednom roce v sexbyznysu se ženám začnou zhoršovat kognitivní funkce.
