Vánoční reklama je natolik populární, že ji vysílají už téměř 20 let.
„Ne, ne. Já nemusím, já už ho vidím!“ V Česku neexistuje snad nikdo, kdo by neznal hlášku z legendární vánoční reklamy na Kofolu. Jelikož vznikla před téměř dvaceti lety, je jasné, že malá holčička v hlavní roli už dávno holčičkou není. Ze Sandry Flemrové je dnes již dospělá třiadvacetiletá žena.
Rozhodli jsme se s ní proto spojit a zjistit, co dělá dnes a jak na natáčení oblíbeného spotu vzpomíná po letech. Sandra pro Refresher prozradila, že i když reklamu vysílají už tolik let, stále ji má moc ráda a nikdy se jí nezdála obehraná.
O tom, že nadále funguje i na lidi, svědčí i to, že Sandru dodnes pravidelně poznávají, zejména v její práci v ordinaci. „Všímám si, že se na mě někteří pacienti více usmívají, přičemž jde o nápadné úsměvy. Natolik nápadné, až je z nich jasné, že mě znají,“ dodává Sandra s tím, že momentálně pracuje jako sestřička u zubní lékařky.
Oprav mě, pokud se mýlím, ale legendární vánoční reklama, ve které sis zahrála, vznikla v roce 2003. Kolik ti tehdy bylo let?
Nemýlíš se. Bylo mi tehdy tři a půl roku.
Vzpomínáš si na něco z jejího natáčení?
Jelikož mi byly jen tři roky, moc si z toho nepamatuji. Vybavují se mi jen záblesky vzpomínek na to, jak jsme se po dotočení reklamy koulovali s režisérem Martinem.
Vzpomínám si i na to, že na natáčení se mnou byla i kamarádka Klárka. Vždy, když jsme měly na chvilku volno, mě rozptylovala.
Jak reagovaly ostatní děti na to, že se objevuješ v televizi? Například ve škole, protože reklama běžela každý rok a vysílají ji dodnes.
Nevzpomínám si detailně, jakým způsobem na reklamu reagovaly, ale určitě na její konto zazněly nějaké vtipné řeči. Důležité je ale říci, že jsme byli děti. Myslím si proto, že ani jedna strana – ani oni, ani já – to nebrala nějak moc vážně.
Setkala ses tedy jen s pozitivními reakcemi?
Ano. Nevybavuje se mi, že by to pro mě v dětství bylo nějaké nepříjemné téma.
Maminka mě tuším ještě do mých osmi let brávala na různé castingy, nikam mě už ale neobsadili.
Poznávali tě i cizí lidé na ulici?
Ne. To se mi nikdy nestalo.
A teď se to stává, když jsi dospělá?
Teď se mi to stává, zejména v mé práci, v ordinaci.
Kde pracuješ?
Dělám sestřičku v zubní ordinaci. Zůstala jsem tedy v oboru, který jsem studovala.
Jak na tebe reagují pacienti, kteří tě poznají? Naznačí ti, že jsi jim povědomá?
Všímám si, že se na mě více usmívají, přičemž jde o nápadné úsměvy. Natolik nápadné, až je z nich jasné, že mě poznali. (smích)
Někteří to i opatrně zmíní nebo se rovnou zeptají, jestli jsem to opravdu já. Většina lidí má však obavy a respekt vyzvídat, jelikož jde o zubní ordinaci.
Pro Kofolu sis zahrála letos opět, když ses stala tváří „Cirkulky“, systému vratných lahví. Bylo pro tebe toto natáčení jistým způsobem nostalgické?
Vůbec. Právě naopak, bylo to pro mě něco úplně nového. Rozhodně jsem se necítila tak, že to znám a už jsem to jednou zažila. Teď je mi 23 let, celý proces jsem tedy vnímala a uvědomovala si, co se děje. Nelze to v tomto směru ani porovnat s tou starší reklamou. (smích)
Máš i nějaké jiné zkušenosti s herectvím kromě těchto dvou reklam?
S herectvím nemám žádné zkušenosti, šla jsem do toho jako naprostá neherečka. Právě proto, že se v tom nepohybuji a je to pro mě něco nového, jsem se na place cítila velmi nejistě.
Na druhé straně byla práce po boku lidí, kteří jsou v této branži absolutními profíky, obrovskou zkušeností. Natáčení mě skutečně naplňovalo a obohatilo.
Samotná reklama ve mně neevokuje Vánoce do takové míry jako možná u jiných nezávislých diváků.
Říkáš, že s hraním nemáš žádné zkušenosti. Nezvažovala jsi ale v minulosti vydat se hereckou cestou, protože jsi už jako dítě obsadila roli v úspěšné reklamě?
Maminka mě tuším ještě do mých osmi let brávala na různé castingy, nikam mě však už neobsadili. Později jsme už nikam ani nejezdily a soustředila jsem se na školu a na své koníčky, které mě naplňovaly.
Máš na kontě dvě reklamy pro Kofolu. Cítíš se už jako její tvář?
Nevím, jestli se mohu nazývat tváří Kofoly, protože existuje mnoho hlášek či tváří, které si lidé s tímto nápojem spojují. Je však příjemné být mezi nimi. Určitě se tedy nevnímám jako její jediná tvář, ale jako jedna z mnoha.
Připomíná ti reklama z tvého dětství Vánoce? Jaké to je, vidět se v televizi každý rok?
Vždy, když se spolu s maminkou díváme na televizi a spustí se v ní zmiňovaná reklama, prožíváme takovou tichou radost. Usmějeme se, podíváme se jedna na druhou, mile pokýváme hlavami a řekneme si: „Opět jsou tu Vánoce.“ Je to tedy opravdu milé a nenucené.
Na druhou stranu ve mně samotná reklama neevokuje Vánoce do takové míry jako možná u jiných nezávislých diváků.
Když reklamu vidí tvoji rodiče, vzpomínají ještě na období, kdy ji natáčeli?
Maminka občas zašeptá, že jsem tehdy byla ještě malinká roztomilá kočička. Zasmějeme se a díváme se dál na televizi.
Vánoce by měly být podle mě zejména klidné, pohodové, s příjemnou atmosférou a v kruhu příjemných lidí, které mám ráda.
Tato reklama běží dokola každý rok již téměř dvacet let. Nestalo se ti, že by ti už někdy lezla krkem?
To určitě ne. Stále ji mám ráda.
Kdybys dostala nabídku, zahrála by sis ve vánoční reklamě znovu?
Pravděpodobně by to záviselo na tom, nakolik by mě oslovil její nápad. Jako neherečka bych to určitě zkusila, ale nedokážu zaručit, že by to bylo natolik úspěšné, jak by si to režisér nejspíš představoval. (smích)
Přestože se primárně živíš něčím jiným, hraní tedy ani dnes není mimo tvou komfortní zónu?
To záleží na scéně, situaci a na tématu dané reklamy. Určitě nemůžu říct, že bych se v každém tématu cítila komfortně. Cirkulka mi sedla, ale stoprocentně se najdou i takové reklamy, do kterých bych nešla.
Na závěr bych se tě už jen rád zeptal, jaké jsou pro tebe ideální Vánoce? Čekáš na Štědrý den, jestli uvidíš na obloze zlaté prasátko?
Vánoce by měly být podle mě zejména klidné, pohodové, s příjemnou atmosférou a v kruhu příjemných lidí, které mám ráda. Ideální je od rána sledovat pohádky, smát se, pít při tom čaj a jíst. Prasátka jsem se tedy zatím nedočkala.
