Varujeme tě, některé sporty v článku by se měly zkoušet jen na vlastní nebezpečí.
Fotbal, hokej, tenis... na tuto klasiku teď zapomeň. Toto je šest sportů, které zřejmě v televizi jen tak neuvidíš. Možná tě ale překvapí, jak populární některé z nich jsou, že mají své vlastní ligy, a že si některé můžeš zkusit i ty.
Jugger
Jako první představujeme sport, který si právě můžeš zahrát i v Česku. Co je jugger, si můžeš přečíst přímo na webových stránkách, které se tomuto sportu v Česku věnují:
„Jugger je rychlý týmový sport, ve kterém proti sobě stojí dva týmy a každý se snaží získat co nejvíc bodů tím, že umístí míč do soupeřovy branky. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak z pěti hráčů v týmu smí pouze jeden sahat na míč a nosit jej po hřišti. Zbylí čtyři mají polstrované hole, šermují s protihráči a snaží se je zasáhnout. Zasažený si musí na určitou dobu kleknout a nehýbat se. Takovýmto způsobem dávají hráči vlastnímu běžci prostor, aby se zmocnil míče, přeběhl hřiště a skóroval.“
Jestli si ani teď úplně neumíš představit, jak jugger vypadá, možná ti víc řekne video:
Jak jugger vznikl? Inspirací se tomuto sportu stal film Pozdrav od juggerů (The Salute of the Jugger) z roku 1989. Ve snímku se píše rok 2200. Tým juggerů vedený Sallowem se uchází o postup do první ligy hry se smrtí, podobné soubojům antických gladiátorů. Vyhrát mohou pouze ti nejlepší a jen vítězství v podzemním městě jim přinese vytoužená privilegia a slávu.
Filmovou verzi hry později nadšenci několikrát a nezávisle na sobě přepracovali do opravdového sportu. „Na rozdíl od filmové verze není náš sport ani zdaleka tak brutální, zato je mnohem rychlejší a taktičtější. V této podobě vznikl nedlouho po filmu v Německu, kde se úspěšně rozšířil a má i vlastní ligu,“ vysvětlují autoři českých webových stránek.
Po Německu následovaly i další země, třeba Španělsko nebo Irsko, mimo evropský kontinent pak Austrálie, Spojené státy, Kanada či Argentina. Kde všude týmy fungují, sleduje speciální mapa.
Jugger se hraje i na několika místech v Česku. V hlavním městě trénuje tým Sadaři Praha, a to každé pondělí od 18:00 do 20:00 v Riegrových sadech. Další týmy má Znojmo, Kopřivnice, Rýmařov, Velký Osek a Chomutov.
Famfrpál/Quadball
Z knižního a filmového námětu se vyvinul také další sport, jehož název pro tebe asi bude známější. I když možná ne tak úplně. Problematiku názvu si ale vysvětlíme později.
Hodně fanoušků a fanynek kouzelnického světa Harryho Pottera si toužilo na vlastní kůži zahrát famfrpál. Ve Spojených státech ho v roce 2005 přenesli do „mudlovského“ světa studenti Alex Benepe a Xavier Manshel na Middlebury College. Z původem univerzitní zábavy se stal mezinárodně uznávaný sport, který má dokonce vlastní ligu. Rozšířil se také mimo severoamerický kontinent.
Pravidla famfrpálu nejsou složitá. Na travnatém hřišti s jasně danými rozměry proti sobě hrají dvě sedmičlenná družstva složená z hráčů na čtyřech pozicích: brankář, tři střelci, dva odrážeči a chytač. Pravidla pro každého hráče jsou stejná jako v kouzelnickém světě, jen uzpůsobená tomu reálnému. Hráči mají koště mezi nohama po celou dobu hry a zlatonkou je míček zavěšený zezadu trenek nestranného hráče. Více se dozvíš ve videoukázce.
Famfrpálovou ligu má také Česko, tvoří ji šest týmů z Prahy (Prague Pegasus), Brna (Brno Banshees), Plzně (Phoenixes Plzeň), Olomouce (Occamy Olomouc), Českých Budějovic (Budweis Bigfoots) a Žatce (Žatecké zlatonky). Pokusy o založení týmu probíhají také v Jeseníku a Teplicích.
Dlužíme ti ještě vysvětlení, proč se tomuto sportu v některých oficiálních kruzích už neříká famfrpál, ale quadball. Za vše může snaha distancovat se od ženy, která Harryho Pottera a jeho svět stvořila. „Náš sport si vybudoval pověst jednoho z nejprogresivnějších sportů na světě, pokud jde o genderovou rovnost a inkluzivitu, částečně i díky pravidlu genderového maxima, které stanovuje, že tým nesmí mít na hřišti více než čtyři hráče stejného pohlaví najednou,“ vysvětlily dvě americké famfrpálové ligy změnu jména. Spisovatelka J. K. Rowling má za sebou kontroverze ohledně transfobních výroků. Navíc slovo famfrpál nese ochrannou známku.
Podvodní hokej
I když je podvodní hokej neobvyklým sportem, jeho historie je poměrně bohatá a sahá do roku 1954. Tehdy ho jeho zakladatel, Brit Alan Blake, začal hrát společně se svou ženou a přáteli jako variantu zimního tréninku potápění. V té době se tomuto sportu říkalo octopush. Hrálo osm hráčů, kteří se snažili dotlačit (push) olověné závaží do brány soupeře. Z Velké Británie se hra brzy rozšířila do Austrálie, kde ji přetvořili do podoby dnešního podvodního hokeje.
V Česku se začal podvodní hokej rozvíjet od devadesátých let, kdy o něj projevili zájem studenti sdružení v českobudějovickém Klubu sportovních potápěčů Jihočeské univerzity. Právě ti vytvořili první oficiální klub v Česku – KPH Serrasalmus. V roce 2017 vznikl v Plzni klub KPH Pilsen Squids a ve stejném roce byl založen také první pražský klub s názvem KPH Narwhals. Tyto kluby fungují dodnes.
A jaká jsou pravidla? Puk, který se snaží tým dostat do soupeřovy branky, má 1300 gramů. Jeden tým má deset členů, šest aktivně hrajících a čtyři střídající. Hra trvá 2 × 15 minut a nepřekvapivě vítězí tým, který vstřelí nejvíce gólů. Hráči mají ploutve, potápěčskou masku, šnorchl, čepici na ochranu uší, ochrannou rukavici a speciální hokejku.
Jde o bezkontaktní sport, hráči se nesmějí nijak strkat, vrážet do sebe nebo si jeden druhému záměrně překážet. Na to, aby hra probíhala podle pravidel, ve vodě dohlíží tři rozhodčí. Za faul se považuje také to, když se hráč dotkne puku jinou částí výstroje, než je hokejka. Trestem za faul je posunutí puku o dva metry směrem k bráně toho týmu, který fauloval. Pokud dojde k většímu provinění, může být hráč také vyloučen.
Teqball
Jak zkráceně popsat sport jménem teqball? Jde vlastně o nohejbal na pingpongovém stole, ovšem s několika zvláštnostmi. Pojmenování teqball je odvozeno od stolu, na kterém se provozuje. Ten má zakřivený tvar a jeho síť je pevná, aby se od ní míč mohl odrážet.
Teqball jako takový vznikl v Maďarsku. První stůl sloužil jako pomůcka pro fotbalový trénink. Dnes má tegballový stůl mnoho fotbalových klubů po celém světě. Tato aktivita je totiž vhodná pro rozvoj koordinace, rychlosti i soustředění. Propagují ho současné i bývalé fotbalové hvězdy, jako třeba Brazilci Ronaldinho a Neymar nebo Argentinec Lionel Messi.
Teqball ale získal popularitu i mezi amatéry. V roce 2017 došlo k založení mezinárodní federace FITEQ. Tento sport nyní provozuje pět tisíc hráčů ve více než sto zemích. FITEQ sdružuje 122 národních federací a pořádala už tři světové šampionáty. Do mezinárodní federace se řadí i Česká asociace teqballu, která vznikla v roce 2019. Aktuálně sdružuje třináct klubů, jejich seznam najdeš tady.
„Stačí mít rád balón a chuť si trochu zakopat. Standardně se hraje na tři dotyky a hráč by měl střídat končetiny, pokaždé hrát jinou částí těla. Pro začátečníky to ale není nutná podmínka, důležité je sžít se se stolem a zvyknout si na odskok míče,“ uvedl k pravidlům šéf tuzemské teqballové asociace Vlastimil Báča. Právě on tegball do Česka přivedl.
Extrémní žehlení
Ano, takový sport opravdu existuje, a má dokonce své vlastní mistrovství světa. Takzvaná Extreme Irong Bureau, která se dá nazvat jako oficiální pořadatel tohoto sportu, jej popisuje jako kombinaci extrémních venkovních sportů s uspokojením z čerstvě vyžehleného prádla.
Nápad na tuto aktivitu dostal v roce 1997 ve středoanglickém Leicesteru muž jménem Phil Shaw. Doma, při pohledu na kopu nevyžehleného prádla, ho napadlo, že by žehlení mohl spojit se svým oblíbeným koníčkem – horolezectvím. Novinku začal propagovat mezi lidmi a její popularita rostla.
A to tak moc, že se v Německu v roce 2002 dokonce konalo první mistrovství světa v této disciplíně. Zúčastnilo se ho dvanáct týmů. Extrémní žehlení bylo a je jádrem mnoha rekordů. Lidé postupně žehlili ve stále náročnějších a drsnějších klimatických podmínkách. Například John Roberts, Ben Gibbons a Christopher Allan Jowsey vyžehlili státní vlajku Spojeného království nad základním táborem Everestu.
Rekord v extrémním žehlení začali stanovovat i potápěči. Například v roce 2011 vytvořil nizozemský potápěčský klub nový světový rekord v extrémním žehlení pod vodou. Tým složený ze 173 potápěčů plnil úkol v krytém bazénu. I když zájem o extrémní žehlení postupně upadá, lidé zásobují internet svými výkony neustále. Žehlit se dá zkrátka všude, jak dokazuje toto video:
Cheese Rolling
Na závěr tu máme sport z kategorie velký bizár, který ale může být i pěkně nebezpečný. Opět zůstáváme ve Velké Británii, kde se na svahu Cooper's Hill poblíž Gloucesteru každý rok koná téměř vražedný závod Cheese Rolling. Jeho účastníci a účastnice mají za úkol rozběhnout se směrem dolů, aby dohnali bochník sýra Double Gloucester. To se ale zatím nikomu nepovedlo, hlavní metou je tedy dostat se dolů z kopce jako první.
Asi si umíš představit, jak takový běh dolů ze strmého kopce za sýrem, který letí rychlostí i třicet metrů za sekundu, může vypadat. Modřiny jsou to nejmenší, co se účastníkům stává. Mnohdy si ze závodu odnášejí zlomené kosti nebo pohmožděné orgány.
Paradoxní je, že Cheese Rolling není výmyslem moderní doby. Kořeny má podle historičky jídla Emmy Kay v první polovině devatenáctého století. „Británie prostě miluje své svérázné a nebezpečné tradice,“ říká.
Každoroční událost přitahuje většinou místní obyvatele. Například Chris Anderson tento závod vyhrál dokonce dvaadvacetkrát. Odešel mimo jiné se zlomeným zápěstím, pohmožděnými ledvinami a otřesem mozku. Účastní se ale i lidé, kteří pocházejí odjinud. Letošní závod žen ovládla jednadvacetiletá Abby Lamp z USA.
