Kolik stojí postavit si sám a z ničeho domek z kontejneru? Jak se to všechno naučily a kolik času takové bydlení zabere? Vyzpovídali jsme pro tebe Evu a Aničku, které na internetu najdeš pod hlavičkou „Když holky staví“.
Pozor na exekuce: Přinášíme ti přehled, kde a jak zjistíš svoje dluhy
24. března 2023 v 11:25
Měly sen, pár chvil volného času a hromadu odhodlání. Teď díky tomu mámě Evě a její dceři Anně stojí na zahradě ve Strážovicích udržitelný a low budget domek z kontejneru. Skoro všechno si na něm navíc postavily samy. „Když něco chceš, tak to zkoušej a nenech se odradit myšlenkami, že to nezvládneš, ono to nějak dopadne,“ říká Eva hned na začátku našeho rozhovoru.
Nápad na stavbu kontejnerového domku se u nich zrodil jednoho dne při plánování jejich vysněného velkého rodinného domu. „Napadlo nás, že než budeme mít projekt našeho rodinného domu, který chceme brzy začít stavět, pustíme se do tohohle našeho kontejnerového zázemí, které si potom odvezeme na nějaké pěkné místo, kam budeme chtít,“ říká Eva. „Prostě jsme řekly, že to uděláme. Měly jsme pozemek, na kterém měl vzniknout dům, a asi abychom mezitím nezahálely, pustily jsme se do tohohle projektu,“ doplňuje ji Anička.
Celý náš projekt je o tom, že každý máme možnosti a je jenom na nás, jestli je využijeme, a že když máte nějaký sen, tak byste si za ním měli jít.
Dům z přepravního kontejneru je navíc skvělým testem pro nejrůznější technická řešení, která po jejich vyzkoušení plánují aplikovat i na rodinný dům. „Hodně řešíme témata, jako je udržitelnost, ekologie a soběstačnost. Na takovémto malém domečku se dá všechno vyzkoušet. Jak co funguje a jaká konstrukční řešení budou nejlepší, to je určitě zajímavé,“ říká Anička.
Tutoriály a rady z internetu
Člověk nemusí být vystudovaný architekt ani vyučený stavař, aby se mu svépomocí povedlo postavit „tiny house“. To je případ i Aničky s Evou, i přesto, že Eva díky své nové vášni na školu architektury nedávno nastoupila. Většinu toho, co potřebuje umět, se naučila z tutoriálů, rad na internetu a ptaní se těch, kteří vědí víc.
„To je u nás normálka,“ směje se Anička. „Volám mámě: ‚Ahoj mami, co děláš?‘ ‚No, dívám se na to, jak se dělají sádrokartony.‘ Takže tutoriály u nás jedou,“ dodává. To potvrzuje i její maminka. „Já už jednou u stavby domu byla, což se mi teď moc hodí. Navíc jsme hodně praktické. Sedneme si, popřemýšlíme, jak to udělat. Potom se podíváme, jak to dělají ostatní. Poptáme se firem, které se na to specializují a mají s tím zkušenosti, jestli to jde tak, jak si myslíme, že by to mělo jít. Buď nám řeknou ‚ne, to je blbost‘, anebo ‚půjde to, ale jinak‘ a tak podobně. Jsou ale samozřejmě věci, které si samy neděláme,“ popisuje Eva učení se za pochodu.
Nejdůležitější podle obou však není mít přesné know-how, jak udělat izolace či rozvody, ale odhodlání a vytrvalost. „My se i na Instagramu snažíme lidem vysvětlovat, že to není ani tak o té stavbě, ale o těch možnostech a o tom, že když chcete a máte odvahu, tak to prostě zkuste. Když to nepůjde, tak to opravíte, a když to nepůjde vůbec, tak vždycky máte možnost říct si ‚přecenila jsem svoje síly, tohle nedám‘, a můžete s tím udělat něco dál – prodat nebo to nějak zužitkovat. Vždycky se navíc něco naučíte,“ říká Eva.
„My hlavně neděláme věci, které by nám měly spadnout na hlavu, riskantní věci, nebo aniž bychom znaly návod. Vždycky si nastudujeme co a jak. Celý náš projekt je o tom, že každý máme možnosti a je jenom na nás, jestli je využijeme, a že když máte nějaký sen, tak byste si za ním měli jít,“ motivuje Anička.
Vše začíná na burze kontejnerů
Abyste měli domek z kontejneru, musíte mít nejdříve kontejner a ty se v Česku prodávají většinou ve dvou velikostech. Anička s Evou si koupily kontejner „z druhé ruky“, který byl k přepravě skutečně používán. Je to levnější než nákup nového a zároveň mnohem udržitelnější.
„Kontejner, který jsme si vybraly, je úplně klasický přepravní kontejner. Vybraly jsme jeden, který měl jen jednu plavbu. Ono nejde ani tak o to, co ten kontejner převážel, protože to je všechno chráněno. Jde spíše o to, že spousta kontejnerů je napuštěna chemikáliemi, které je chrání například proti slané vodě, a to už by u bydlení mohl být problém. My jsme ale všechno zaizolovaly fóliemi, které dovnitř nic nepropustí,“ vysvětluje Eva.
Zvládnout se to dá za 500 tisíc
Na internetu může člověk najít spoustu firem, které se na kontejnerové domky specializují. Jejich cena však zpravidla nejde pod miliony. Nejlevnější začínají na milionu a půl. Firma přijede a na pozemku vám zanedlouho vyroste malý domeček. Ušetříte sice spoustu času, ale přijdete také o dobrodružství, které je pro Annu s Evou při stavbě moc důležité.
KVÍZ: Který Leonardo DiCaprio jsi? Zjistíš to v krutě upřímném testu
1. března 2023 v 13:00
„S penězi to je pro každého otázka. Když nemám našetřeno hned, tak prostě musím víc pracovat, abych na to měla. My nemáme nahromaděné peníze, které bychom do toho mohly dát. Prostě když vím, že něco potřebuju, tak se musím snažit. U toho kontejneru to ale nejsou žádné strašné částky. Nejvyšší položka je samotný kontejner, okna a pak možná izolace. Nám se podařilo nějaké věci sehnat hodně levně. Spousta věcí se dá udělat levně, a přesto hezky,“ říká Eva.
Když chcete, tak dělejte. Ono to nějak dopadne. Ano, nemáme doma třeba úplně skvěle vybroušené hrany a sem tam se najdou nějaké chybičky, ale kde nejsou?
Přesnou kalkulaci domku Eva nemá, je ale přesvědčená, že domek postavený svépomocí umí být i třikrát levnější než ten od specializovaných firem. „Jde to udělat opravdu různě, my jsme koupily třeba dražší kamna, ale dají se sehnat levnější, třeba za dvanáct tisíc. Když by šel člověk po každé položce tak, aby stála co nejméně, dalo by se to celé udělat i za 500 tisíc. My jsme ale chtěly pár věcí lepších, takže jsme třeba o 150 tisíc výše. Je otázka, za kolik seženete okna a izolaci, ty částky pak mohou skočit až na dvojnásobek toho, co jsme platily my. V kalkulaci jde zkrátka o priority,“ popisuje.
S časem je to podobně. Když člověk pracuje v zaměstnání a stavbě se věnuje ve volném čase, zabere realizace kontejnerového domku několik měsíců. Kdyby na něm máknul na full-time, postaví jej podle obou žen velmi rychle. „My měly léto volnější, takže jsme tam mohly být dost času, ale kdyby se tomu člověk věnoval dennodenně, tak to má hotové třeba za dva měsíce,“ říká Eva. Anička zároveň doplňuje, že záleží i na tom, kolik má člověk peněz, pokud je má pohromadě, jde to rychleji. „Rychlejší stavba může hrát nevýhodu v ceně. Když všechno nakoupíte hned, může to vyjít dráž, než když si počkáte třeba na levnější okna,“ dodává.
Dvě ženy ve stavebnictví
„Když jsme demolovaly stavbu, která byla na našem pozemku předtím, tak se občas dělníci udiveně ptali: ‚A to jako děláte samy, to vám nepřijede bagrista?‘ Ne, proč by jezdil bagr? My na to máme celé léto,“ vzpomíná Anička.
Jinak se s žádnými nepříjemnými předsudky nesetkaly. „Nikdo nic moc neříká. Spíš se tak dívají jako že ‚proč si tady ta ženská kupuje krumpáč‘ nebo ‚k čemu potřebuje tuto pilu‘,“ popisuje Eva. „Nebo proč chce všechno ve žluté?!“ doplňuje Anička.
„První nářadí jsme vybíraly podle barvy. Jako profesionálové, samozřejmě. Protože mělo moc hezké žluté helmičky, a tak jsme k tomu potřebovaly moc hezká žlutá kladívka a žluté rukavičky. Paní v prodejně nám říká: ‚Ale ty žluté jsou na chemikálie.‘ Nám to nevadilo, ty cihly se s tím obíraly dobře. Ale jinak nám lidé od začátku fandili, že jsme dobré a že to zvládneme,“ vzpomíná Anna.
Sociální sítě jako oboustranná motivace
Na sociálních sítích najdeš Aničku s Evou jako Když holky staví a především z Instagramu se stala důležitá součást jejich dobrodružství. Eva každý týden píše krátké poutavé eseje doplněné fotkami progresu jejich stavby. „Stalo se z toho mámino hobby a já hrozně ráda čtu, co tam píše. Myslím si, že i tím, že na to lidi reagovali a postupem času začali přidávat komentáře, nám začalo připadat, že to dává smysl. Lidi to inspiruje. Jedna paní třeba psala ‚když vás vidím, tak půjdu vymalovat‘,“ říká Anička.
„Mě zase potkala jiná paní a říká: ‚Tak já se do toho pustím,‘ a já jen koukala, o čem to mluví. A ona pokračovala: ‚Já prostě tu terasu předělám, když vás tady vidím.‘ Člověk potřebuje slyšet: ‚To dáš, zkus to, to půjde…‘ To žene i nás, když nám to lidé říkají a zároveň to druhým ukazujeme my – že stačí chtít,“ říká Eva. „Je to taková oboustranná motivace,“ doplňuje Anička.
Občas se ale objeví i nějaký rýpavý komentář. Eva popisuje, jak se vždycky najde někdo, kdo po vyhotovení práce napíše, že to měly udělat jinak: „Já už vždycky, když přidávám příspěvek, píšu, že mi ti, co mi chtějí říct, jak jsem to měla udělat, měli napsat, když jsem se ptala. Teď už je to hotové. Prostě jen tak humorně. Pište komentáře jen k tomu, co jde ještě změnit.“
Jejich domeček už bude brzy kompletně hotový. Společná cesta však ani zdaleka nekončí. Brzy se pustí do velkého rodinného domu. A co se zatím naučily nejdůležitějšího? „Asi jen to, že když chceš, tak to zkoušej a neříkej, že to nejde. Tohle si určitě nemyslím o lidech, co mají třeba nějaký handicap, ale znám i ty, co třeba říkají, že chtějí péct dorty, ale určitě to nezvládnou. No, tak si kup mouku a vejce a peč! Možná se první a druhý nepovede, ale jednou se přece určitě povést musí. Když chcete, tak dělejte. Ono to nějak dopadne. Ano, nemáme doma třeba úplně skvěle vybroušené hrany a sem tam se najdou nějaké chybičky, ale kde nejsou?“ uzavírá Eva.
