Slovenské dědictví není jen o babičkách v krojích na vesnicích. Tito mladí lidé ho dokázali propojit s moderní dobou.
Slovenské kroje byly vidět i v Dubaji a slovenské ornamenty se přenesly na kůži tetovacím strojkem. Naši sousedé mají bohatou kulturu a tradice, některé z nich se zachovaly beze změny dodnes, jiné jsou přítomny v každodenním životě, ale v trochu jiné podobě. Přečti si o lidech, kteří se rozhodli propojit kulturní dědictví s moderní dobou. Určitě ses se spoustou z nich setkal, aniž bys o tom tušil.
Chlebem a solí
Tradiční přivítání chlebem a solí zná asi každý z nás. Proč právě taková kombinace? Protože tyto dnes běžně dostupné potraviny byly kdysi velkou vzácností. Chléb jako symbol života, sůl jako symbol zdraví. Na jednom podnosu jsou projevem pohostinnosti, přátelství či úcty k hostům. Tímto slovanským zvykem jsme již v naší zemi přivítali papeže, panovníky i politiky.
Na Slovensku je také tradicí vítat návštěvy se skleničkou kořalky a někdy je to i TATRATEA. Je slovenský nejen svým složením, ale také historií. Douškem tatranského čaje kdysi horalové vítali nejen návštěvy, ale léčili jím i různé nemoci. Každý z horalů měl svůj vlastní recept na tatranský čaj, mohl obsahovat i česnek, med či lůj. Dnešní TATRATEA má základ v černém čaji, dubových hoblinách namáčených v jemném lihu, bylinkách a koření, které většinou najdeš právě ve slovenské přírodě.
Vynášení Morany, stavění májek a další tradice
Asi i u vás doma dodržujete tradice, minimálně na Vánoce či Velikonoce. Zatímco někde je to symbolická večeře, krájení jablíčka či pár střiků z voňavky, jinde se každoročně připomínají tradice opravdu ve velkém.
Dívky, ženy, ale i mládenci se oblékají do krojů a putují po obcích za zpěvu lidových písní. Děje se tak například na jaře při vynášení Morany, kterým se slaví odchod zimy. Milou tradicí, která se objevuje nejen v obcích, ale i městech, je stavění májek. Májky, tedy ozdobené vysoké stromy se stuhami, obvykle stavěli mládenci dívce, o kterou měli zájem. Dnes už můžeme vidět ve městech a vesnicích jen jednu velkou májku, většinou na náměstí.
Slovenskou lidovou módu přenesli až do Dubaje
Kdysi se tradiční lidové oděvy nosily každodenně. Na Slovensku stále najdeš obce, kde je denně nosí převážně starší dámy. Kromě slavnostních událostí a folklórních slavností můžeš slovenské kroje vidět na výstavě díky projektu Party v 21. storočí. Projekt je zaměřen na party, tedy části lidového oděvu mladé dívky, která byla svobodná a bezdětná.
Výsledkem jsou obrazy, které unikátním způsobem spojují uměleckou fotografii, facepainting a uměleckou malbu. Během sedmi let autoři projektu vytvořili 54 obrazů a zároveň „vzkřísili“ a zdokumentovali 54 partů ze všech regionů Slovenska. Výstava naše sousedy reprezentovala na největších světových exhibicích a akcích, jako jsou EXPO Dubaj, The Belt & Road – Culture and Art festival v Langfangu, či na dvou posledních zimních olympijských hrách v Jižní Koreji a Číně. Viděl ji už více než milion lidí na více než 60 výstavách po celém světě.
Zobraziť tento príspevok na Instagrame
Kdysi součást krojů, dnes oděvy tvořené technikou, která patří mezi slovenské nehmotné dědictví
Modrotisk je technika barvení látky, která byla kdysi běžnou součástí lidových oděvů, a to i krojů. Tato technika si vysloužila místo na slovenském seznamu národního kulturního dědictví, kde je například i drátenictví či hudební nástroj fujara. Technika modrotisku dodnes žije a ožívá na konkrétních moderních oděvech díky Veře a Matejovi, kteří tvoří ateliér Rabada.
V ateliéru Rabada spojují historickou techniku se současným designem. „Modrotisk se snažíme osvobodit od zažitých stereotypů a charakteristické estetiky. Tradiční ornament nahrazujeme vlastním minimalistickým designem. Tvoříme pro dnešek. Ale s živým příběhem z minulosti,“ vysvětluje Matej Rabada.
Zobraziť tento príspevok na Instagrame
„Modrotisk se těší popularitě zejména díky své charakteristické estetice. Podstatný je ale výrobní postup, který je technologicky a časově náročný. Stovky let se v principu nemění. Procesy, kterými materiál prochází, jsou fascinující a neodpouštějí chyby. V Evropě je už jen několik dílen pro výrobu modrotisku. Z lidového řemesla se tak stává exkluzivní výroba,“ popisuje Matej Rabada, proč se rozhodl pro techniku modrotisku.
Výšivky a vzory se přenesly na kůži
Tradičními lidovými vzory je inspirována i tatérka Andrea Kopecká, která přenáší folklórní motivy zákazníkům na kůži. Jejím cílem je oživit slovenskou kulturu a dostat ji z archivů mezi lidi. Pro Refresher prozradila, že se inspirovala samotnou historií tetování, která původně vycházela z tradičních kulturních prvků. „Později jsem nacházela i další propojení tetování a výšivky. Obojí je děláno jehlou, týmž nástrojem, který byl při folklórní výšivce využíván hlavně ženami,“ dodává.
Říká, že díky tetování si k tradiční výšivce našli cestu i lidé, kteří se dříve o folklór nezajímali. Někdo si tetování dává jako připomínku na to, odkud pochází, pokud žije v zahraničí. „Tetování podává folklór v nové podobě, v kůži nositele výšivka doslova žije. Nešíří se ústním, ale kontaktním podáním. Lidé si mnohdy při tvorbě motivu hledají výšivky, které se váží k jejich životům. Chodí do knihoven, kontaktují folklórní soubory svých obcí nebo navštěvují prarodiče a používají jejich konkrétní výtvory. Podporuje to mezilidské a mezigenerační vztahy,“ vysvětluje.
Zobraziť tento príspevok na Instagrame
Ručně vyráběná keramika se 140letou historií
Pravděpodobně si i ty pamatuješ keramické talíře či šálky s barevnými motivy lidových ornamentů, které měla babička v kuchyni. Tradiční slovenská modranská majolika má své místo v nejedné domácnosti. Mistři toto řemeslo rozvíjejí již 140 let a stejně jako předchozí respondenti spojují tradiční kulturu s moderním designem. Celá výroba je ruční, od točení na kruhu až po malování ornamentů. Stejně jako modrotisk jsou i modranská majolika a majoliková ornamentika zapsány v Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví Slovenska.
Kdysi se takové nádobí pouze vystavovalo, dnes už si ho můžeš zakoupit pro každodenní používání. Najdeš zde například také kolekci s bájným jednorožcem, což by se mohlo zdát jako přizpůsobování se moderním trendům. Takového jednorožce ale na keramice zobrazovali již řemeslníci v minulém století.
Zobraziť tento príspevok na Instagrame
Jak vidíš, tradice jsou tady s námi stále živé. Některé se přetransformovaly do jiných podob, ale stále si zachovávají důraz na historii. Příště se lépe podívej i na logo TATRATEA a najdeš v něm kus tradice. Ta je nejen v láhvi, ale také na ní. V logu jsou ukryty odkazy na nejznámější slovenské ornamenty pocházející z Čičman. Každý prvek v logu zobrazuje něco jiného.
