* a / nejsou v psaném textu již ničím zvláštním. Některé podoby inkluzivního jazyka, třeba koncovka -x, ale stále budí vášně. S jazykovědcem Vítem Kolkem z Univerzity Palackého v Olomouci jsme hovořili o tom, zda je čeština na tento vývoj „připravená“.
Český jazyk je charakteristický svou rodovou zatížeností. Již jazykovědec Pavel Eisner ve své publikaci Chrám i tvrz z roku 1946 uvádí, že do češtiny se vepsal patriarchální model uvažování o světě. Znatelné je to všude – generickém maskulinu, přechylování i třeba ve shodě přísudku s podmětem. Pokud jede stejným vozem jakýsi Pepa Žandourek a Její Veličenstvo královna anglická a císařovna indická, neznámý Pepík bude mít v koncovce vždy přednost.
Lpíme na rodech, a když nám tak generické maskulinum někdo nahradí *, / nebo -x, může nás to vyvést z míry. „Jsme zvyklí zcela automaticky používat generické maskulinum. Je v nás tolik zakořeněné, že cokoli jiného nám připadá divné, zvláštní a jiné,“ říká Kolek, který se odborně zabývá výzkumem genderově vyváženého a inkluzivního jazyka.
Jazyk by se ale měl přizpůsobit společnosti, nikoli naopak. A pokud ve společnosti žijí i třeba nebinární lidé, měl by jejich existenci uznat. „Asi před sedmdesáti nebo osmdesáti lety se debatovalo o tom, jak označovat ženy, které vykonávají ministerskou funkci. Měly by to být ministry? Ministryně? Ministerky? Dnes nám už slovo ‚ministryně‘ nepřijde nijak zvláštní,“ dodává jazykovědec v rozhovoru pro Refresher.
Bella Ramsey se identifikuje jako nebinární. Když jsme o této herecké hvězdě před dvěma týdny psali článek, použili jsme v něm koncovku -x, jelikož nepreferuje zájmena. Jak byste situaci řešil vy?Prostředek „x“ je stále poměrně nový, v češtině se zatím příliš neobjevuje. Přestože ho považuji za dobré řešení, je důležité mít na paměti, že rozhodně upoutá pozornost. Dalo se tak určitě počítat s tím, že to vyvolá určitě reakce – které to tedy i vyvolalo.
A jak bych si s tím poradil já? Určitě je možné se rodu v psaném textu vyhnout, v češtině existuje hned několik neutralizačních strategií. Nelze je ovšem využít vždy ve všech větách. Můžeme také použít hvězdičky a jiné grafické symboly – ideálně kombinaci obojího. Tyto prostředky nepůsobí tak provokativně jako právě koncovka „x“.
Písmeno X v českém slově budí pozornost na první pohled.
Lomítka podle příručky Ústavu pro jazyk český nabízejí alternativu, je to buď, anebo. Jsou tak dost binárním prostředkem – reprezentují pouze muže a ženy. Hvězdička má symbolizovat celé spektrum identit. Je to patrné už jen dle toho, jak * vypadá; míří do všech směrů. Její původ je v počítačovém jazyce, kde hvězdička zastupuje „cokoli dalšího“. Hvězdičku používá i například organizace Trans*parent, takže vidíme, že i trans a nebinární „komunita“ se tímto prostředkem sebeidentifikuje a používá ho.
Měla by se kodifikovat jednotná podoba? Buď hvězdičky, nebo lomítka, případně -x?Na jednu stranu by bylo dobré mít jednotnou formu a mít stanovené, jak daný prostředek používat. Na druhou stranu by to ale bylo svazující. Když nabízíme možnost, ať si každý vybere, jazyk je díky tomu mnohem pestřejší, zajímavější, svobodnější. Každý si může vybrat, co preferuje – autorsky i čtenářsky. Myslím, že právě ta pestrost strategií je spíše výhodná.
Uznávám ale, že pro běžnou veřejnost to může být matoucí. Nemusí chápat diskurzy, které za jednotlivými strategiemi probíhají. Nemusí jí být jasné, že lomítko je binární, hvězdička nebinární. Tyto debaty totiž stále probíhají spíše „v podzemí“.
Grafické symboly, například hvězdičky, je v mluveném projevu možné vyslovovat s pauzou. Lomítko se pak nejčastěji zdvojuje, například „lékař a lékařka“. Alternativy inkluzivního jazyka se čtou různě, ale všechno se dá dohledat – má-li o to člověk zájem.
V mediální oblasti ta nejednotnost možná tolik nevadí, ale co třeba v akademickém prostředí? Nepomohla by kodifikace Ústavu pro jazyk český (ÚJČ) například tomu, že bychom mohli používat * v diplomových a jiných pracích?To by bylo sice hezké, ale myslím, že Ústav pro jazyk český to neudělá. A náhodou znám i jednu česky psanou a obhájenou bakalářku, která je psaná s hvězdičkou.
Proč si myslíte, že to ÚJČ nekodifikuje?Nejsou tam osobnosti, které by se genderové lingvistice intenzivněji věnovaly. Několik odborníků a odbornic z ÚJČ občas k tomuto tématu něco publikuje, ale většinou spíše s kritickým náhledem než podporou genderově lingvistického výzkumu. A jak jsem již řekl, ani si nemyslím, že by bylo vhodné to oficiálně kodifikovat. Například v němčině nejsou hvězdičky a další grafické symboly kodifikované, není to – kromě binárního lomítka –, součástí pravidel pravopisu. A stejně je lidé používají.
I při použití neutrální koncovky jsme naráželi například na to, zda používat herec/herečka. U povolání totiž mnohdy neutrální tvar chybí. Co s tím?Opět to můžeme spojit s grafickým znakem – ať už s hvězdičkou, dvojtečkou nebo podtržítkem. Můžeme ale také zkusit něco kreativnějšího. V zahraniční literatuře se pak například používá středová tečka, která je méně nápadná, ale funguje na stejném principu jako hvězdička.
