Druhou možností je zkusit genderovaný název povolání hravěji opsat neutralizačními prostředky. V případě herců a hereček napíšeme třeba „herecká osobnost“ nebo „osobnost z oblasti herectví“ a podobně. Je nutné ale počítat s tím, že to většinou bude delší, než když řekneme jen „je to herec“.
Proč podle vás některé lidi tento vývoj jazyka tolik dráždí?Jsme zvyklí zcela automaticky používat generické maskulinum. Vidíme ho všude kolem sebe a přijde nám to jako naprosto běžná, přirozená forma. A to na všech možných platformách – od médií přes běžnou denní komunikaci. Je v nás tolik zakořeněné, že cokoli jiného nám připadá divné, zvláštní a jiné.
Když někdo používá jazyk trochu jiným způsobem, narušuje tím naši jazykovou zkušenost. „Normálně“ bychom řekli, že je někdo herec nebo herečka. Když ale řekneme, že je někdo osobností pohybující se v herectví, může to najednou působit trochu zvláštně. Je to o zvyku.
Vzpomenete si na nějaké změny v jazyce, které v minulosti způsobily haló a dnes je běžně používáme?Asi před sedmdesáti nebo osmdesáti lety se debatovalo o tom, jak označovat ženy, které vykonávají ministerskou funkci. Měly by to být ministry? Ministryně? Paní ministr? Dnes nám už slovo „ministryně“ nepřijde nijak zvláštní.
Ale myslím, že například pojem „chirurgyně“ nám ještě stále připadá cizí. I přesto, že je utvořené úplně stejně jako „ministryně“. Spíše bychom i v případě žen použili „chirurg“. Promítá se do toho i fakt, že chirurgii máme spojenou s maskulinním prostředím.
Jak lidem usnadnit setkání s inkluzivním jazykem? Nejdůležitější je určitě inkluzivní jazyk aktivně používat. Když jej bude používat větší množství lidí, více dalších se s ním také setká – a konfrontují svou jazykovou praxi. A pak už platí jediné: vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Proč je generické maskulinum problematické; že není tak neutrální.
Lidem, kteří se s inkluzivním jazykem teprve seznamují, bych poradil, ať si „neutralitu“ generického maskulina vyzkouší sami na sobě. Co jim naskočí v hlavě při větě: „Poslanci schválili návrh.“ A co při větách: „Poslanecká sněmovna schválila návrh“ a „Poslanci a poslankyně schválili návrh“? Přesně tyto obrazy v našich hlavách totiž jazyk ovlivňuje.
Zažil jste vy osobně pozitivní ohlasy od lidí, kteří si díky vám a vaší výzkumné činnosti právě toto uvědomili?U nás na fakultě učím předmět gender v jazyce a generické maskulinum zkoumáme prostřednictvím asociačních testů, které jsou utvořeny na základě německého výzkumu starého již asi dvacet let. Zadání spočívá v tom, že jmenuji povolání a studující k němu připisují jména. Následně si na tom ukazujeme prvotní asociaci – koho si nejprve představíme. Převážně si tedy představují muže, někteří dokonce výhradně. Snažím se jim vysvětlit, proč je to problém, a ukázat jim alternativy, aby jejich vyjadřování bylo inkluzivnější.
Ukazuje se, že generické maskulinum zastupuje pouze muže, přestože v něm mají být obsaženi všichni.
Stalo se mi, že se jeden student ozval asi po roce po absolvování kurzu s tím, že všude vidí generické maskulinum bez inkluzivnějších alternativ. A že ho čím dál tím více štve. Vnímám jako úspěch, že jsem někoho takto „senzibiloval“ a přiměl jej vidět realitu „generického“ maskulina, která je jiná, než nám je často předkládáno.
Je čeština uzpůsobena na používání neo-zájmen?Neo-zájmena jsou super, ale opět je to něco, na co nejsme zvyklí. Zatímco angličtina má neo-zájmen desítky, v češtině je jen pár již existujících návrhů: one, onu a oň. Zatím se ale nedostaly k širší veřejnosti. Není to ale tak, že by na ně čeština musela být nějak zvlášť uzpůsobena. Pokud je lidé začnou používat, tak se zkrátka rozšíří. Nelze tak říci, že čeština na něco takového není připravená – vždy je to o mluvčích. Pokud si alespoň část společnosti řekne, že chce nebinární zájmeno, tak to tak bude.
Čeština je extrémně rodově zatížená, a to i ve srovnání s jinými slovanskými jazyky. Gender se projevuje nejen prostřednictvím zájmen, jako je tomu například u angličtiny, ale v podstatě všude. U přechylování, tvarů sloves, dokonce i číslovek.
Proč je důležité, aby jazyk uznal existenci i jiných než binárních identit? Protože tady jsou!
Je to vývoj. Vlivem feministické lingvistiky se nejprve zviditelňovaly ženy a následně se emancipovaly další skupiny lidí, například trans a nebinárních. V češtině je to ale stále dost nové téma, a to i společensky.
Jak hodnotíte češtinu obecně? Dokážeme si ji užít, přizpůsobit?Myslím si, že moc ne. Spíše lpíme na pravidlech, která nám vtloukala celou dobu do hlavy škola. Žijeme pak v tom, že tato pravidla jsou daná a jakákoli odchylka je špatně. Mám pocit, že například v němčině si s ní mluvčí dokážou lépe vyhrát. Jsou schopni pravidla pravopisu vědomě porušit, aby vyjádřili to, co si přejí vyjádřit. Nebojí se experimentovat s jazykem a narušovat ho. My na druhou stranu jedeme stále po pevně daných strukturách a nejsme schopni do nich přidávat nové věci. Orientujeme se na to, jaký náš jazyk je, jak vypadá, ale už tolik ne na to, jak bychom jej mohli změnit.
Určitě je možné inkluzivní jazyk dostat k širší veřejnosti, jen to chvíli potrvá. Lidé se s ním musí nejprve setkat, seznámit a nesmí ho apriori odmítat.
