Struktura DNA, první počítače, stolní hra Monopoly, skleníkový efekt i stěrače. To všechno objevily či vynalezly ženy, uznání se jim ale nikdy nedostalo.
Jev, kdy se průkopnické objevy, vynálezy a myšlenky žen zametají pod koberec a posměšně se na ně ukazuje prstem, aby je posléze v bleděmodrém mohli vydávat muži za své, popsala americká historička Margaret Rossiter jako „Matildin efekt“. Pojmenování získal po sufražetce Matildě J. Gage, která na konci devatenáctého století jev sama zažila i artikulovala.
„Přestože vědecké vzdělání ženy bylo hrubě zanedbáváno, některé z nejvýznamnějších vynálezů světa jsou její zásluhou,“ napsala Gage v dnes již kultovním článku. Zapomenutých Matild, které přepsaly dějiny, je nespočet. Přinášíme ti příběhy významných vědkyní, jejichž vynálezy či objevy jim ukradli mužští kolegové. Je to ale, bohužel, jen špička ledovce.
Rosalind Franklin: struktura DNA
Rosalind Franklin se narodila 25. července 1920 v Londýně do bohaté židovské rodiny, která ji vedla ke vzdělání. V 18 letech se proto zapsala na Newnham Women's College na univerzitě v Cambridge, kde studovala fyziku a chemii. Po absolvování studia odešla pracovat do Britské asociace pro výzkum využití uhlí, kde rovněž vypracovala doktorskou práci o pórovitosti uhlí, která si vysloužila uznání napříč akademickou obcí.
Po druhé světové válce se Franklin přestěhovala do Paříže, kde se zdokonalovala v rentgenové krystalografii. Po čtyřech letech se vrátila do Londýna a přijala práci na King's College, kde posléze začala se svým kolegou Mauricem Wilkinsem pracovat na nalezení struktury DNA. Ideální spolupráce to ale nebyla, nedokázali se totiž na ničem shodnout a neustále se hádali. Aby tak vůbec byli schopni pracovat, raději se jeden druhému vyhýbali.
Svá zjištění prezentovala výzkumnice na přednášce v King's College. Té se – překvapení! – zúčastnil i James Watson.
Zatímco práce o samotě Rosalindě nevadila, Maurice ji úplně nezvládal. I proto se vydal hledat společnost do jiné laboratoře, kde pracovali jeho známí Francis Crick a James Watson na sestavení modelu molekuly DNA. Z tohoto kamarádšoftu bohužel nevzešlo pro Rosalindu nic dobrého – byť o tajném docházení do konkurenční laboratoře neměla ani tušení.
Na scénu totiž přichází tzv. „fotografie 51“ – tedy snímek, který bývá označován za „nejdůležitější fotografii všech dob“. Tento rentgenový difrakční snímek molekuly DNA, na kterém je zřetelná šroubovice, pořídila Franklin ve spolupráci se studentem Raymondem Goslingem. Svá zjištění prezentovala výzkumnice na přednášce v King's College. Té se – překvapení! – zúčastnil i James Watson. Přestože se dušoval, že na přednášce nedával pozor, později vyšlo najevo, že Wilkins sdílel s dvojicí dosud nepublikovaná data včetně této fotografie.
Právě „fotografie 51“ byla tím posledním vodítkem, které umožnilo mužské trojici dát si 1 a 1 dohromady a pochopit, že DNA je dvojitá šroubovice. V roce 1962 byla Jamesi Watsonovi, Francisi Crickovi a Maurici Wilkinsovi udělena Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství za vyřešení struktury DNA, čtyři roky poté, co Franklin zemřela na rakovinu vaječníků. Její přínos čeká na docenění dodnes.
Počítače & algoritmy: zase ženy!
Kdo bývá nejčastěji uváděn v učebnicích jako vynálezce elektronkového počítače? Mužská inženýrská dvojice J. Presper Eckert a John W. Mauchly. Je to tak správně? Ne tak úplně.
Počítač ENIAC (Electronic Numerical Integrator and Computer) byl v roce 1945 sestrojen za účelem zvýšení přesnosti amerického dělostřelectva během druhé světové války. Eckert a Mauchly sice sestrojili hardware, ale nebyli jedinými, které bychom si měli pamatovat za jejich přínosy. V „zákulisí“ se, jak už to tak bývá, skrývaly ženy. Konkrétně se jednalo o Jean Bartik, Kathleen Antonelli, Marlyn Meltzer, Betty Holberton, Frances Spence a Ruth Teitelbaum. Právě ony počítač naprogramovaly tak, aby dokázal vypočítat trajektorie dělostřelectva během několika sekund.
„Eckert a Mauchly slíbili americké armádě, že ENIAC dokáže vypočítat trajektorie dělostřelectva během několika sekund namísto hodin potřebných k ručním výpočtům. Ale poté, co sestrojili počítač o výšce 2,5 metru a délce 24 metrů, se jim ho nepodařilo zprovoznit. Z přibližně stovky lidí, které pracovali pro americkou armádu během druhé světové války, bylo vybráno šest žen, které pro počítač napsaly program pro rovnice diferenciálního počtu. Bylo to těžké, protože program byl složitý, paměť byla velmi omezená a přímé programovací rozhraní, které spojovalo programátorky s počítačem ENIAC, bylo obtížné na používání. Ženy však uspěly,“ popsala výzkumnice Kathy Kleiman.
Za pivo lidstvo vděčí ženám. V pivovarnictví dominovaly po celá staletí
4. října 2022 6:00
Zatímco trajektoriální program měl velký úspěch, přínos žen nebyl po dlouhá desetiletí doceněn. A to přesto, že šestice pokračovala v práci pro americkou armádu i po válce. Pomáhaly naprogramovat ENIAC tak, aby si rychle zvládl poradit s problémy, jejichž ruční řešení by trvalo 100 let. Učily rovněž další generaci programátorů a programátorek, z nichž někteří vytvořili základy moderního programování. Ale překvapení – i za tím původním stojí žena!
