Refresher přináší svědectví deseti trans lidí, kteří popsali chování sexuologa Petra Weisse při jejich vyšetření. Mluví o jeho aroganci, pasivní agresivitě i extrémní necitlivosti ve chvíli, kdy byli v tranzici nejzranitelnější. Weiss nařčení odmítá.
Přiznala jsem mu, že jsem bisexuální. On se na mě podíval a řekl mi, že teda asi ještě nevím, jak to mám. Protestovat mě nenapadlo. Jste v těžké pozici, jste v podstatě závislí na rozhodnutí jednoho člověka, a pokud tranzici chcete podstoupit, nemáte na výběr než s ním souhlasit.
Na podzim se ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze konala tisková konference na téma: „Transgender: Módní výstřelek, nebo uvěznění v cizím těle?“ Hovořil na ní ředitel VFN a také sexuologové Ivo Procházka a Petr Weiss.
Známý český sexuolog prezentuje své myšlenky na téma tranzice v Česku. Od roku 2012 prý u nás roste počet žádostí. „Na vině“ prý mohou být mimo jiné i influenceři a vlivné trans komunity, které zejména v anglosaských zemích působí silně na adolescenty. „Je ale také možné, že je to do jisté míry móda,“ doplňuje. Zmiňuje ale i to, že nárůst způsobila osvěta a větší informovanost.
Fakt, že jeden z nejznámějších a nejvlivnějších českých sexuologů připouští, že za zvýšeným počtem lidí, kteří chodí do ordinací s tak zvanou genderovou dysforií, je móda nebo trend, nás přivedl na myšlenku zeptat se jeho reálných pacientů a pacientek, jak vlastně vyšetření probíhá a jaké mají zkušenosti.
Zkoušíme proto hledat ve facebookových skupinách pro trans lidi. Když si do vyhledávání dáme jméno „Weiss“, vyskočí desítky příspěvků. „Tohle je místo spíš pro úchyly, ne trans lidi,“ popisuje tu jeden z uživatelů zážitek z Weissovy ordinace. A popisy pokračují:
„Ptal ses, jestli nemůžeš jinam? Weiss je se svými otázkami na hlavu.“
„Weiss má arogantní jednání.“
„Byl nepříjemnej už po telefonu, byla jsem vyklepaná jak ratlík.“
Na naše sociální sítě, ne do specifických skupin, dáváme otevřenou výzvu. Zkoušíme sehnat přímá svědectví Weissových pacientů a pacientek. A záměrně v popisu nezdůrazňujeme, zda se má jednat o negativní nebo pozitivní zkušenosti.
Strach a moc
Ozývají se desítky lidí. A pozitivní zkušenost nemá nikdo z nich. Přímé rozhovory nám nakonec poskytlo deset lidí. U těch, které v textu přímo citujeme pod změněnými jmény, jsme viděli jejich lékařská potvrzení, že u Petra Weisse opravdu byli. Jedná se o trans muže i trans ženy. Někteří mají zkušenosti z prvních vyšetření ještě jako děti, někteří i na prahu padesátky.
Co se opakuje ve všech příbězích? Že je doktor Weiss arogantní, chová se povýšeně, neprojevuje o své pacienty a pacientky příliš zájmu, snaží se je „zařadit do stereotypních tabulek“ a prostě jen získat diagnózu.
Ve výpovědích se objevuje i to, jak přesně Weiss komunikuje a jak hluboce intimní otázky klade bez žádného varování a empatie.
V neposlední řadě respondenti a respondentky mluví o tom, jak se u vyšetření báli a třeba i lhali, protože si uvědomovali velikost a moc Weissovy pozice v českém zdravotnictví. A přáli si jediné – získat vytoužené hormony a započít co nejrychleji léčbu.
Na proces tranzice je v Česku určen jasný úřední postup. Jedinci se ale mohou rozhodnout, v jakém rozsahu ji chtějí podstoupit.
Prvním krokem je ale vždy návštěva sexuologa, k níž člověk nepotřebuje žádanku či doporučení jiného lékaře, stačí se objednat. Po jednom či několika sezení sexuolog vystaví žádanky na odběry a endokrinologická vyšetření. Ta mají za účel zjistit, zda může jedinec začít podstupovat hormonální terapii.
Poté je na řadě vyšetření klinického psychologa. Pokud ten potvrdí diagnózu stanovenou sexuologem, má člověk možnost změnit si jméno a příjmení na „neutrální“. To znamená, že musí být ve formě, kterou mohou používat ženy i muži. V Česku existuje seznam jmen, například Alex, Andrea, Nikita, Nikola nebo Tony. Na neutrální jméno si lidé mohou jméno změnit i bez potvrzení, pokud ale mají potvrzenou diagnózu, matrika tuto změnu provede bez poplatku.
Právě koncept neutrálního jména trans lidé v Česku kritizují. Neutrální jména totiž často bývají ve výsledku dost specifická, člověk se tak často „vyoutuje“ už jen tím, že se představí. Navíc se se změnou jména samozřejmě pojí byrokracie s doklady. V další fázi tranzice si totiž lidé mohou znovu změnit jméno na jimi žádané. Opět se tak „outují“ několikrát a třeba i cizím lidem na úřadu, což nese další, například psychická, přítěží.
Po vyšetření klinického psychologa následuje opět endokrinologie a také případný počátek hormonální léčby. Trans muži dostávají testosteron, trans ženy zase estrogen a blokátory testosteronu.
Pokud se trans lidé rozhodnou, že chtějí operativní změny, potřebují od sexuologa doporučení ke komisi ministerstva zdravotnictví, která je musí schválit. Podle českého zákona musí v rámci operativní změny trans lidé podstoupit i povinnou sterilizaci. Ta je zpravidla součástí chirurgické přeměny genitálu, ale tuto kompletní přeměnu trans lidé nejsou nuceni podstoupit, kastraci ovšem ano, pokud chtějí úředně změnit pohlaví.
Až poté je možné změnit si jméno na kýžený mužský či ženský tvar. Pokud je ale trans člověk v manželství, musí při změně pohlaví dojít k rozvodu. Registrované partnerství a manželství totiž v Česku nejsou na stejné právní úrovni.
Celý proces trvá měsíce i roky. Jde pro daného jedince o psychicky i fyzicky náročné období. Přístup k němu je tedy zásadní a může mít velký dopad na jeho zdraví.
Kdo je Petr Weiss?
Odborníků v oblasti tranzice v Česku není mnoho. Postavení Petra Weisse je specifické. Není totiž jen sexuolog, ale i klinický psycholog. Jde navíc o člověka, který v oboru působí dlouho a v očích veřejnosti i médií dosáhl značné popularity. Jeho hlas je slyšet. Weiss působí v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice a přednáší i sexuální psychologii na Filozofické fakultě UK.
Právě kvůli spojení sexuologie i psychologie je v Česku jen málo transgender lidí, kteří se v rámci procesu s Weissem nesetkají. A i kdyby se v celém procesu nesetkali, je pravděpodobné, že stejně bude součástí komise ministerstva zdravotnictví.
Jak uvádí na svém webu spolek Transparent, přístup českých odborníků se napříč pracovišti liší. „Každé pracoviště má k trans a nebinárním lidem jiný a specifický přístup, který převážně vychází ze zastaralých odborných poznatků,“ píší.
„Na sexuologii by s vámi v každém případě měli jednat důstojně, nenutit vás do zbytečných a degradujících vyšetření, jako je vyšetření vzrušivosti, vyšetření nahého těla pohledem či pohmatem, a dalších vám nepříjemných úkonů, vyjít vstříc vaší individuální situaci a poskytnout vám možnost volby a čas, který na svou tranzici potřebujete,“ doplňují pak.
Bála jsem se
Když někdo řekne, že myslí na holky i na kluky, je to problém, protože si myslí, že bisexualita neexistuje.
„Návštěva u něj (u Weisse) byla plná stereotypů. Člověk tam přijde a on mu řekne buď ano, nebo ne. Nepomůže mu nic srovnat si v hlavě,“ popisuje svoji zkušenost Ella. U Weisse kvůli nejasným výsledkům byla dvakrát. „Poprvé jsem byla upřímná a nezapadla do klasické představy o trans člověkovi,“ dodává.
„Má rád (Weiss), když je všechno v takovém tom průměru a normě. Jakmile vybočujete z řady, má podezření,“ doplňuje další z respondentů Jonatán. „Když někdo řekne, že myslí na holky i na kluky, je to problém, protože si myslí, že bisexualita neexistuje. Když někdo řekne, že nad těmito věcmi nepřemýšlí, je také problém, protože Weiss odpoví, že není možné, aby v tomto věku žádné představy neměl,“ říká.
V trans komunitě se prý o Weissově skepticismu ohledně bisexuality ví. A přímé zkušenosti nám popisuje i další z pacientek Kamila: „Přiznala jsem mu, že jsem bisexuální. On se na mě podíval a řekl mi, že teda asi ještě nevím, jak to mám. Protestovat mě nenapadlo. Jste v těžké pozici, jste v podstatě závislí na rozhodnutí jednoho člověka, a pokud tranzici chcete podstoupit, nemáte na výběr než s ním souhlasit.“
Bisexualita ale není to jediné, co pacienti a pacientky před Weissem zamlčují.
V rámci rozhovoru prý padají otázky na to, zda si člověk v dětství hrál spíš s autíčky, nebo panenkami, nebo zda se cítí spíš submisivní, nebo dominantní. Podle toho Weiss určuje, zda je člověk „dostatečně trans“. „Byl to spíš výslech, během kterého jsem mu musela dokázat, že jsem dostatečně trans,“ dodává Kamila.
„Myslela jsem na to, že bych se v nějakých momentech ohradila, ale bála jsem se. Je to skoro jediný člověk, který vám může pomoct, takže nechcete dráždit hada bosou nohou. Jeho přístup byl ale strašný, bylo to zbavené jakékoliv důstojnosti,“ vypovídá také Vanda.
Co najdeš v textu po odemknutí?
- Silné příběhy trans lidí, kteří mají zkušenosti s Petrem Weissem.
- Odborný komentář sexuoložky Petry Vrzáčkové, psychoterapeutky Pavly Doležalové a aktivistky Lenky Králové.
- Celé znění rozhovoru s Petrem Weissem, který poskytl Refresheru na základě svědectví pacientů a pacientek.
