Křesťanská víra a queer identita. Podle některých dvě neslučitelné věci, nebo dokonce hřích a prokletí. Podle Jiřího Votavy, předsedy ekumenického křesťanského spolku Logos, který věřící LGBTQ+ podporuje, obojí dohromady jde.
„Hřích se v Bibli chápe jako vyhnutí se z cíle, promarnění příležitostí nebo způsob, jak život ničit a poškozovat. A naopak, co prospívá a je dobré, hřích není, což jsou třeba právě vztahy,“ vysvětluje Votava, pro kterého je téma nanejvýš osobní.
Když do Logosu přišel hledat odpověď na to, jak jde jeho víra dohromady s jeho orientací, našel kromě jiného i svého životního partnera. V rozhovoru pro Refresher mluví o osobní cestě, o tom, proč homosexualita není hřích, i o tom, jak se mění (a někdy nemění) postoje církve i české společnosti.
Co Vás přivedlo k Logosu?Já jsem konvertita, uvěřil jsem v mladé dospělosti. Když jsem pak začal intenzivněji zkoumat soulad mezi svou vírou a orientací, hledal jsem skupinu, která by tohle také řešila. Měl jsem štěstí, že jsem ve svém okolí už tehdy měl členy Logosu. Začal jsem tam chodit a shodou okolností jsem tam potkal svého pozdějšího celoživotního partnera. A tehdy jsem si uvědomil, že to je jedna z možností, kde člověk může bez obav otevřeně říkat „Jsem gay a jsem věřící.“ A že ani jedno z toho není problém.
Jak reagujete na tvrzení, že homosexualita je hřích, prokletí?Snažíme se vést dialog tam, kde je to možné. Ale pokud někdo jen opakuje donekonečna stejné fráze z Bible, nemá smysl se vyčerpávat marnými boji. Když ale někdo opravdu chce o tématu mluvit, ukazujeme, že hřích se v Bibli chápe jako vyhnutí se z cíle, promarnění příležitostí nebo způsob, jak život ničit a poškozovat. A naopak, co prospívá a je dobré, hřích není, což jsou třeba právě vztahy.
Bible neodsuzuje homosexualitu jako takovou. Mluví o konkrétních projevech chování v historickém kontextu. Dnes víme, že Bible je komplexní text. A moderní výklady ukazují, že člověk může zároveň akceptovat Bibli a zároveň plně žít svůj život, tedy klidně být queer, být ve vztazích, a není to v rozporu s tím, co křesťanství učí.
Jaké všechny činnosti tedy Logos vlastně dělá?Jsme společenství věřících, kteří jsou queer a snaží se žít svoji víru v souladu se svou identitou. Vytváříme prostor pro lidi, kteří tohle řeší, a zároveň se snažíme o dialog s církvemi, aby byly vůči queer lidem citlivější a otevřenější.
Jakou formu podpory nabízíte?Pořádáme nízkoprahová setkání, kam může přijít kdokoliv. Mladí lidé se na nás mohou obracet e-mailem nebo osobně. Během Prideu pořádáme rozhovory, kde se nás, kteří jsme něčím už prošli, mohou lidé ptát na řešení nebo konkrétní situace. Dodáváme také informace církvím.
Jak setkání probíhají?Konají se v Praze, Brně a Ostravě. Mají duchovní část, tedy pobožnost nebo bohoslužbu, a pak následuje aktivita, která je spojená s tématem, které každé setkání má. Zvou se hosté z queer organizací i církevní představitelé, přišel k nám třeba kněz Václav Malý nebo Kovy. Kromě toho máme i neformální setkání v hospodě nebo výlety.
Podporujete i rodiny a přátele. Proč je důležité zahrnout i je?Nejsme jen organizací LGBTQ+ lidí. Přicházejí k nám i allies, rodiče, příbuzní. Sdílí své zkušenosti, často potřebují mluvit o svých dětech. Chtějí podpořit, porozumět, nebo je pro ně téma queer identity jinak důležité.
Ally, v množném čísle allies, znamená v angličtině spojenec. V kontextu LGBTQ+ komunity se tak označují lidé, kteří sami LGBTQ+ nejsou, ale aktivně podporují nebo se i osobně zasazují a lobují za duhová práva.
Liší se duchovní potřeby různých queer lidí - leseb, gayů, trans osob?
Ne podle identity, ale podle věku a prostředí, ve kterém člověk vyrůstal. Jinak to vnímá někdo, kdo vyrůstal mimo církev, která na něj nepůsobila, a někdo z věřící rodiny. Ten nebo ta se se svou orientací bude v prostředí, které třeba není úplně otevřené a přijímací, srovnávat jinak. Rozdíl je i mezi malým a velkým městem nebo mezi církvemi.
Jak se situace změnila za více než třicet let existence Logosu?Situace se v mnoha ohledech zlepšila, ale v jiných bohužel vůbec. Některé církve, jako Českobratrská evangelická nebo Starokatolická, jsou dnes velmi otevřené – začínají žehnat stejnopohlavním párům, jsou vstřícnější a citlivější vůči queer lidem.
Čeká nás přísnější regulace alkoholu? Dvě třetiny Čechů a Češek jsou pro
21. července 2025 v 15:30
Na druhou stranu se nedaří měnit postoje církví, které jsou hierarchicky organizované a mají fundamentalističtější ladění – typicky katolická církev. Tam je změna mnohem pomalejší.
Zároveň vnímáme, že se v posledních letech vyostřuje rétorika, která LGBTQ+ označuje jako ideologii. Lidé jsou čím dál víc spojováni s kulturními válkami, a to paradoxně vede k tomu, že se situace v některých oblastech zhoršuje. Projevy církevních představitelů se často dotýkají témat jako transgender, rodina nebo manželství – a najednou se z toho stává politická záležitost.
Ale jinak cítím, že zvlášť mladí lidé, jak uvnitř církví, tak mimo ně, vnímají tohle téma mnohem otevřeněji. Z jejich reakcí máme pocit, že jsou svobodnější a sebevědomější v tom, jak chtějí svůj život formovat.
Účastníte se Prideu. Proč je to pro Vás důležité?
Na Prideu pořádáme bohoslužby už tradičně – a jsou otevřené všem. Nezáleží na tom, jestli je člověk věřící nebo ne, queer nebo ne. Snažíme se, aby ty bohoslužby byly méně tradiční, přístupnější i pro ty, kdo běžně do kostela nechodí.
Máme zpětnou vazbu od lidí, kteří nám říkají, že právě návštěva bohoslužby na Prideu pro ně byla impulsem k tomu, aby se začali víc zajímat o víru. Někdy je to vůbec první kontakt s duchovním prostorem, kde nejsou odmítaní.
Letos budeme nově i přímo v pochodu a v Pride Parku na Letné. Kromě bohoslužeb děláme během Pride i přednášky či diskuze.
Je dost duchovních, kteří jsou ochotní queer lidem duchovně sloužit?
Snažíme se hledat duchovní, kteří jsou ochotní queer lidem duchovně sloužit. Někteří se nebojí přijít na Pride, jiní jsou k dispozici během celého roku. Jsou to duchovní z různých církví.
Zároveň ale platí, že nebušíme na zavřené dveře. Nesnažíme se prorážet hlavou zeď tam, kde není vůle. Jsou lidé, kteří zůstávají neutrální nebo odmítaví.
A Logos v tom není sám. V Česku existuje víc skupin, které téma víry a sexuální orientace řeší. Dokonce i v rámci římskokatolické církve fungují v některých biskupstvích pastorační služby, kde se queer lidé mohou scházet a být přijati.
Co je pro Logos největší výzvou?Vyrovnávat se s odmítáním, odsouzením, iracionálními výpady. Pracovat s internalizovanou homofobií, pocitem studu a nepatřičnosti tam, kde to není vůbec potřeba. Řada gayů, leseb a transgender lidí je odmítána, přitom pro to není důvod. Takže proto říkám, že je to umět pracovat s formami odmítnutí, vyrovnávat s tím, že nejsem přijat*a v některém prostředí a umět pracovat se svým sebevědomím, abych mohl se svým životem zacházet, jak považuju za správné.
U dnešní generace jsem přesvědčen, že je sebevědomější a dokáže si lépe vybírat, co je důležité a jaké má priority. A to je dobře. U některých církví vidím signály, že si začínají uvědomovat, že aby jim v dnešní době neujížděl vlak, tak by měli začít intenzivněji vnímat i nejmladší věkovou skupinu, která v tomto ohledu myslí úplně jinak než my středního věku.
