Fanoušci kanadského pop-punkového či punkrockového fenoménu nultých let Sum 41 se minulé pondělí dozvěděli velmi smutnou věc – téměř třicetiletá existence kapely se blíží ke svému konci. My si proto připomeneme její největší hity.
Ještě ale není úplný šlus. Legendy punkrockového zvuku mají ještě od posledního zadrnčení na strunu poměrně daleko. Chystá se velká světová tour, jelikož mají před dropem poslední desky s názvem Heaven :x: Hell, a nyní se na ně těší zejména brněnské publikum, které kapela příští měsíc oblaží svými melodiemi na tamním výstavišti. Co se bude dít pak, je ve hvězdách.
Jak tedy oslavit jejich sedmadvacet dlouhých let na scéně? Samozřejmě písničkou. Ty nejznámější a největší hity, které posluchači znají, jsou hlavně z jejich začátků a je pravda, že Sum 41 svůj nástup na scénu jako hrom už nikdy úplně nepřekonali. Ani tento fakt jim však zář na nebi legend mezi Green Day nebo Blink 182, skupinami, které také stále hrají, nezatemnil.
A i když je nám líto, že tento článek musíme psát, jsme zároveň rádi, že Sum 41 končí důstojně. Pravděpodobně bez hádky, s hudebním drajvem, ve skoro stejné sestavě jako v dobách největší slávy a na pódiu. Z toho důvodu bychom rádi potěšili všechny skumfuks vlastním výběrem jejich výborných a zejména nejúspěšnějších nahrávek vůbec.
5. Pieces
Paradoxně nejtěžší pro nás bylo zařadit do žebříčku pátý nejúspěšnější song. Těch lepších mainstreamových nahrávek měli totiž pánové ze Sum 41 mnoho, proto pro nás ucelení nejlepší pětice byl vcelku oříšek. Nakonec jsme se rozhodli, možná i proto, jaký charakter měla naše finální pětka, o klidnější a smutnější baladu. Ne však úplně slaďák, jak by řekli naši rodiče.
Jedná se o jedinou „pozdější“ nahrávku ve výběru. Je však pravda, že jsme měli v oku ještě jednu možnost, prakticky poslední opravdu velký release s podobným charakterem z alba Underclass Hero, jenž nese název With Me. V případě, že jej neznáš, jej také doporučujeme k poslechu.
Každopádně zpět k Pieces. Po velkém úspěchu desek All Killer, No Filler z roku 2001 a Does This Look Infected? z roku 2002 přišla roční pauza, během níž fanoušci trávili přísun muziky z předchozích tří let. O rok později byla ještě v rámci „hype momentu“ vydána deska Chuck, která však zní úplně jinak než předchozí. Je agresivnější, temnější, s metalovější slupkou. K jejímu vzniku se taktéž váží události, které popsal časopis Exclaim!
Kapela tehdy navštívila Demokratickou republiku Kongo skrze program War Child Canada, v jehož rámci se dokumentovaly důsledky dlouhotrvající občanské války. Jenže válka se jim dostala až před práh, když se boje přiblížily k hotelu skupiny. Celkem 43 hostů bylo společně se čtveřicí evakuováno, bohužel pro ně se k nim však obrněné transportéry nemohly dostat dříve než za 20 hodin. V bezpečí zůstali hlavně díky Charlesi „Chucku“ Pelletierovi, kanadskému členovi mírových jednotek, po němž nakonec pojmenovali následující album.
Vybraný „kousek“ zrovna není úplně metalovějšího ražení; je mnohem víc melancholický, zanícený a spíše než o tom, že by byl svět proti člověku, jak to z jejich žánru známe, mluví o zklamání v mezilidských vztazích, se kterým dokáže nejeden člověk souznít. To se také odrazilo v poslechovosti, která i nyní, ač píseň vznikla mnohem dříve, nasbírala stamiliony přehrání na moderních streamovacích sítích.
Samozřejmě i tehdy se ukázalo, že to byl další zásah do černého. Kolem roku 2003 a 2004 byly podobné tracky moderní a úspěšné i u konkurence; blink-182 tehdy vydali stejnojmenné album se světoznámými písněmi I Miss You a Always a Green Day znovu manifestovali svůj protiválečný postoj smutným hitem Wake Me up When September Ends.
4. The Hell Song
The Hell Song je intro do druhého studiového alba Does This Look Infected? a do historie vešel zejména videoklipem, který je na tehdejší dobu a na kapelu, jež měla podepsanou smlouvu s Island Record, velmi low-budgetový. Stačilo mít pouze dostatek figurek, portrétové fotografie členů kapely, nějakou stavebnici a dostatečně velkou fantazii.
Pak se ti na koncertu Sum 41 můžou dohromady objevit Ozzy Osbourne, AC/DC, Snoop Dogg, NSYNC, maskot Iron Maiden Eddie the Head, Kiss nebo George Bush ml. s raketou. V této situaci může i klasický pop-punkový dýchánek skončit všelijak – i s příměsí nějaké té dospělé zábavy nebo nehodou vrtulníku ze třetího patra.
A i když je píseň vlastně rozjezdová a má v sobě, dá se říct, velmi pozitivní náboj, její text je naopak velmi zádumčivý, vlastně i důležitý, a řeší poměrně složitou otázku toho, jakým způsobem je dobré řešit své vlastní problémy, jak k nim přistupovat, jak se vyrovnat s radami druhých, a že je dobré mít v takových situacích nadhled. Byla totiž věnována jednomu z jejich přátel, který zjistil, že je HIV pozitivní.
Také to ale mohla být odpověď na jejich předchozí debutové album All Killer No Filler, které jim prorazilo díru do světa. Fanoušci i odborná veřejnost byli v očekávání. „Tehdy, stejně jako my, začínala spousta jiných kapel vydávat své desky. Věděli jsme, že všichni budou očekávat, že zkusíme zopakovat naše první album. Ale my jsme chtěli vyzkoušet něco jiného,“ uvedl frontman kapely Deryck Whibley pro torontský časopis NOW.
Tehdy se povedlo, co se povést mohlo. Tvrdší a serióznější nahrávky z druhého alba nadchly veřejnost natolik, že se to odrazilo v prodejích a čtveřice posbírala za album dvě platinové a čtyři zlaté desky a v kanadské hitparádě se vyšplhala až na osmé místo.
3. Still Waiting
Sum 41 ale měli při vydání druhé desky vsazeno na jinou píseň, a jak se ukázalo, byla to sázka na jistotu. Lead singl Still Waiting se stal jednou ze tří nejposlouchanějších písniček za jejich třicetiletou historii. Většina pop-punkových posluchačů si vzpomene na alter ega z videoklipu k písni, v němž jsou přejmenováni na „The Sums“ a z Derycka, Cona, Brownsounda a Steva32 se stane Sven, Thurston, Holmes a Sergio.
V samotné písničce se Sum 41 ohradili proti nenávisti a nepochopení, které se valilo nejen na ně, ale tak nějak vládlo tehdejšímu světu. Když se ale nad tím zamyslíme, poměry dnes asi nejsou o moc jiné – ať už v hudebním průmyslu, nebo na politické scéně. To, že s tím nelze nic dělat, přivádí zpěváka do krize doprovázené úzkostí, kterou ventiluje svým textem.
Je však také dost dobře možné, že konkrétně frontmana Derycka Whibleyho podobné existencialistické otázky s životem rockstar dostaly až k alkoholismu, s nímž se musel později léčit.
Velmi zajímavé je taktéž pojetí videoklipu, ve kterém si čtveřice na začátku sedá ke stolu s údajným představitelem Island Records (hraje jej komik Will Sasso). Ten jim vnutí tehdy moderní trendy agendu v hudbě s tím, že jim ani nedá prostor na vyjádření. Kapele tak nezbývá nic jiného než poslechnout; čím je ale stopáž delší, tím víc v nich stoupá agresivita, kterou si nakonec vybíjí na samotné scéně kolem sebe, kterou zdemolují.
Říkáme si, kolik přesvědčování produkci stálo, aby bylo možné použít zrovna Island Records jako reprezentanta špatných poměrů v hudebním průmyslu, jenž je plný předsudků a nátlaku, a to ještě v době, kdy Sum 41 pod nahrávací společnost patřili. O světonázorech nicméně členové kapely později nehovořili – dle nich byl klip spíše rýpnutím si do tehdy také vycházejících kapel jako The Strokes nebo The Hives.
Nicméně je jasné, že nejen lead singl, ale i deska byly jasným ukazatelem přerodu Sum 41 z mladých „hloupoučkých“ kluků ze skateparku na mladé muže s názorem, kteří se snaží tlumočit generační poselství.
2. Fat Lip
Velmi ikonický riff uvítá posluchače při puštění hymny všech pop-punk parties s názvem Fat Lip. Lead singl již zmíněného debutu All Killer, No Filler nenechal nikoho na pochybách, že se z Kanady valí nová vlna. Na svět jí dopomohlo nejen celkové snažení kapely a jejího manažera Greiga Noriho, původně hrajícího v kapele Treble Charger, ale také najmutí hudebního inženýra Jerryho Finna, který se podílel na albech Dookie od Green Day či Enema of the State od blink-182.
Haló, tady rok 2004. Pamatuješ si hity, které letos slaví 20 let?
6. července 2024 v 11:00
Co zde najdeme? Chytlavou melodii, moderní prvky v podobě rapu ve stylu připomínajícím Beastie Boys (ostatně Whibleyho první kapelou bylo rapové trio), ale také nepopulární pankáče, kteří sprejovali po domech a stříkali vodními pistolemi na sousedy z maloměsta. Mladý drajv spojený s touhou nezařadit se do systému alespoň v rámci hudby jim vynesl velký zájem posluchačstva. To víceméně dokazují jen stamiliony dohledatelných poslechů na streamovacích službách.
Na vědomí dávají také své velké „pohrdání“ metalovou hudbou, když se na albu objevují dvě písničky jejich alter ega Pain for Pleasure. Vtipný evergreen, jenž jim ostatně vydržel až do dnešních dní, zahrnuje oblékání se do paruk a osmdesátkových kostýmů, typických pro metalová tělesa během vystoupení. „Prostě jsme jen dělali věci, kterým jsme se smáli my i naši přátelé. To je vše,“ řekl Whibley pro Exclaim!
Album All Killer, No Filler se nakonec stalo šestkrát platinovým a dvakrát zlatým a do TOP 10 světových hitparád se vyšplhalo ve Velké Británii a v Kanadě. V Americe se umístilo na 13. místě. Větší úspěch již kapela nezažila a je fakt, že nebýt tohoto alba, mnoho lidí v České republice by o skupině nejspíš nikdy neslyšelo. Dnes však snad neexistuje mileniál, který by slovní spojení Sum 41 neznal.
1. In Too Deep
A party samozřejmě plynule pokračovala za dozvuků písničky Fat Lip i v dalších stopách na jejich debutu. Snad jejich neposlouchanější píseň byla zařazena na albu All Killer, No Filler pod šťastným číslem 7. In Too Deep kopíruje náladu lead singlu Fat Lip, z parkoviště se přesouvá na koupaliště a čtveřice hudebníků si to rozdává ve skocích do vody s lesknoucí se čtveřicí typických „snobských“ sportovců z kanadské či americké střední školy.
Být „underclass hero“ se totiž pojilo s tím nebýt oblíbený ve škole, čímž si většina kapely prošla. Není divu, že se tak soutěživost mezi „odpadem společnosti“ a „smetánkou“ stala ústředním motivem videoklipu jejich nejposlouchanějšího singlu.
Na druhou stranu, textově se píseň pojí s úplně něčím odlišným. Jde o vztah mezi milenci, z nichž je ten zpívající „nenapravitelný případ“, kvůli kterému se rozpadá. Dvojice se ale ne a ne rozejít, přestože si protagonista myslí, že by jim pauza prospěla, jelikož chyb se dá mezi nimi najít nespočet. Situace se s nimi táhne jako smůla a najednou jsou v problému zacykleni „až po uši“, tedy in too deep.
Podobnou situaci zažila s největší pravděpodobností spousta dalších lidí, jelikož se píseň sama o sobě stala platinovou a zlatou a nastavila laťku celé existenci Sum 41. Doufáme tedy, že podobně jako my využiješ možnost navštívit dost možná poslední koncert kapely v České republice a v červnu navštívíš brněnské výstaviště.
