V minulých dnech obletěla česká média zpráva o smrti slovenské herečky Kataríny Pavelekové. Ta se rozhodla pro asistovanou sebevraždu.
Jednačtyřicetiletá umělkyně podstoupila asistovanou sebevraždu. Musela kvůli tomu odcestovat do Švýcarska. Tato země totiž jako jediná umožňuje provedení asistované sebevraždy i u občanů jiných zemí.
Herečka měla vážné zdravotní problémy
O tom, že se rozhodla formou asistované sebevraždy ukončit svůj život, informovala sama Paveleková už 1. června na svém Instagramu. Rodačka ze slovenského Popradu, která se mimo jiné objevila i v menší roli ve slavném Tarantinově filmu Tenkrát v Hollywoodu, měla vážné zdravotní problémy.
Nemoc mě úplně ochromila. Nemůžu pracovat, vést společenský život ani si život jakkoli užívat. Dýchání je pro mě čím dál těžší a bolestivější.
Lékaři herečce diagnostikovali myalgickou encefalomyelitidu, která se dá volně přeložit jako nezhoubný zánět centrálního nervového systému doprovázený bolestí svalů. Jinými slovy jde o chronický únavový syndrom. Kromě toho u herečky existovalo podezření na amyotrofickou laterální sklerózu (progresivní nervosvalové onemocnění, které postihuje motorické nervové buňky v mozku a míše, pozn. red.). Paveleková sama v příspěvku uvedla, že jí encefalomyelitidu způsobila posilující dávka vakcíny proti covidu (její tvrzení však nejde potvrdit, pozn. red.).
ME = myalgická encefalomyelitida, která se dá volně přeložit jako nezhoubný zánět centrálního nervového systému doprovázený bolestí svalů.
CFS = Chronic Fatigue Syndrome v angličtině neboli chronický únavový syndrom, který se spustil jako reakce na virovou infekci.
Bohužel, ani jeden z těchto názvů dokonale nevystihuje podstatu této nemoci a vede často k dezinterpretaci celého onemocnění. Více jsme o chronickém únavovém syndromu psali v tomto článku.
„Tahle nemoc mě úplně ochromila. Nemůžu pracovat, vést společenský život ani si život jakkoli užívat. Dýchání je pro mě čím dál těžší a bolestivější a funkčnost mých plic se čím dál víc snižuje,“ odůvodnila Paveleková rozhodnutí ukončit svůj život v asociaci Pegasos ve Švýcarsku. „Moje tělo je příliš slabé na to, abych bojovala s nemocí. Nemám už více sil,“ vysvětlila. O smrti herečky pak 29. června informovala TV Markíza.
Švýcarsko jako cíl (nejen) nevyléčitelně nemocných
Katarína Paveleková není prvním člověkem, jehož případ byl v českém a slovenském veřejném prostoru medializován. Pro asistovanou sebevraždu ve Švýcarsku se v roce 2021 rozhodl i sedmatřicetiletý Čech Martin Přecechtěl. Dříve aktivní sportovec, účastník maratonů a otec dvou dětí onemocněl už zmíněnou nemocí ALS. Ačkoliv s ní necelé dva roky bojoval, o svém konci nakonec rozhodl on sám.
„Nechtěl, aby ho děti viděly, jak se udusí. Trošku jsem doufala, že se rozhodne přece jen jinak a k tomu bude mít ještě sedmihodinovou cestu na to si to promyslet. Ale možná právě ta cesta ho v jeho rozhodnutí jen ujistila,“ uvedla po smrti Martina jeho manželka Markéta, která s ním do Švýcarska odjela.
Od eutanazie se asistovaná sebevražda liší tím, že smrtící látku si podává sám pacient, lékař mu ji „pouze“ pomůže zajistit. Někteří tuto formu ukončení života považují za morálně přijatelnější, neboť lékař za akt usmrcení nenese finální zodpovědnost. I proto je v některých zemích tento postup legální, na rozdíl od eutanazie.
Jak je to s eutanazií a asistovanou sebevraždou ve vybraných zemích, ukazuje následující tabulka (zdroj: Cesta domů):
| Země | Eutanazie legální (od kterého roku) |
Asistovaná sebevražda legální (od kterého roku) |
| Švýcarsko | Ne | Ano (tolerováno od roku 1942) |
| Oregon (USA) | Ne | Ano (1994) |
| Belgie | Ano (2002) | Ano (2002) |
| Nizozemsko | Ano (2002) | Ano (2002) |
| Kolumbie | Ano (2015) | Ne |
| Lucembursko | Ano (2009) | Ano (2009) |
| Washington (USA) | Ne | Ano (2008) |
| Vermont (USA) | Ne | Ano (2013) |
| Kalifornie (USA) | Ne | Ano (2016) |
| Kanada | Ne | Ano (2016) |
Evropských států, ve kterých je asistovaná sebevražda legální, je více. Patří sem hlavně Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Španělsko, Portugalsko nebo Rakousko. Soudně lze asistovanou sebevraždu povolit v Itálii či Německu. Švýcarsko si Martin Přecechtěl a Katarína Paveleková zvolili proto, že jako jediná země umožňuje provedení asistované sebevraždy i u občanů jiných zemí, kteří tam za tímto účelem přicestují.
Ve Švýcarsku existuje hned několik míst, která dobrovolný odchod ze světa umožňují. Jednou z nich je organizace EXIT, která v roce 2022 pomohla ukončit život celkem 1 125 lidem. Podle statistik společnosti je to o patnáct procent více než v roce předchozím. Průměrný věk osob, které se na EXIT obrátily, byl 79,6 roku. V přibližně šedesáti procentech případů šlo o ženy. Naprostá většina lidí (37 %), která se pro asistovanou sebevraždu rozhodla, měla rakovinu v terminálním stadiu. Kromě toho pomoc vyhledali velmi staří lidé s mnoha zdravotními obtížemi a lidé s chronickými bolestmi.
Na švýcarské společnosti se ale neobracejí jen nevyléčitelně nemocní lidé. Na kliniku Pegasos, kde svůj život ukončila i Katarína Paveleková, se v roce 2018 obrátil i 104letý australský ekolog David Goodall. „Profesor Goodall nebyl nemocný. Ve svých 104 letech si jednoduše řekl, že už toho má dost a že nastal čas odejít. Selhával mu zrak, pohyboval se stále hůř. Nemohl se už věnovat terénní práci, která byla celý život jeho motorem,“ uvedla společnost.
Smrt Davida Goodalla otevřela diskuzi o usmrcení člověka na jeho vlastní žádost zcela v novém světle. Ukázala, že touha člověka po důstojné smrti formou asistované sebevraždy není otázkou pouze lidí s nevyléčitelným onemocněním, ale že zásadní roli může hrát i stáří a zhoršující se kvalita života.
Poslední jízda v životě. Umělec vynalezl horskou dráhu sloužící k eutanazii
24. června 2023 v 13:00
Většina Čechů s uzákoněním eutanazie souhlasí
Světová lékařská asociace má k eutanazii i asistované sebevraždě jednoznačný postoj. Označuje je za neetické jednání, které musí lékařská obec striktně odmítat. Přesto přibývají země, které legislativu ohledně dobrovolného ukončení vlastního života, ať už přímo rukou lékařů, nebo za jejich přispění, přijímají. Případy Kataríny Pavelekové a Martina Přecechtěla rozvířily debaty o tom, zda by se mělo k legalizaci eutanazie (případně asistované sebevraždy) připojit i Česko.
Složitost problematiky dokládá i fakt, že se neshodnou ani odborníci. Někteří lékaři v čele s prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem tvrdí, že mají povinnost život zachraňovat a zlepšovat, nikoli o něj člověka připravit. Jedním z podporovatelů eutanazie je naopak chirurg Pavel Pafko. „Eutanazie není problém medicínský, nýbrž filozofický, jehož základní otázka zní: ‚Má jedinec přikládat větší váhu svému životu, nebo svobodnému rozhodnutí?‘ Osobně jsem zastáncem toho, že svobodné rozhodnutí člověka je nejvyšší hodnotou, jakou máme,“ odůvodnil své stanovisko.
Laická veřejnost má naproti tomu jasnější postoj. Podle nejnovějšího průzkumu z letošního dubna a května podporuje eutanazii 73 % českých občanů. „Je nepochopitelné, že politická reprezentace (až na prezidenta a několik senátorů) ignoruje jasný názor veřejnosti, požadující uzákonění lidského práva – důstojně zemřít v České republice,“ říká předseda spolku Pro eutanazii Milan Hamerský.
