Bod obnovy sklidil na premiéře v Karlových Varech ovace vestoje. Problémů má nový snímek spoustu, přesto dokáže strhnout publikum a zajít na něj do kina je téměř povinnost. Podařilo se snímku zlomit prokletí českého sci-fi žánru?
Dočkali jsme se. Český mainstream konečně sebral dostatek odvahy a místo romantické komedie, rádoby sociálního dramatu nebo sondy do totalitního období natočil sci-fi. Za Bodem obnovy stojí konkrétně Robert Hloz jako režisér, Jan Kallista jako producent a Filip Marek jako hlavní kameraman. Společně s herečkou v hlavní úloze Andreou Mohylovou debutanti.
První celovečerní snímek režiséra Roberta Hloze měl na festivalu evropskou premiéru a byl uveden ve Zvláštní sekci.
Po skončení projekce na 57. mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary sklidil tvůrčí tým minuty dlouhé ovace vestoje jak od diváctva, tak i od přítomných recenzentů*recenzentek a kritiků*kritiček. A kdyby za nic jiného, zasloužil si je přinejmenším právě za odvahu pustit se do tohoto žánru.
Zálohuješ si poctivě data?
V Bodu obnovy se dostáváme kamsi do střední Evropy roku 2041. Obrázky v novinách se hýbají, klavíry mají modré klávesy, telefonuje se pomocí hologramů. Jen Alze zatím nevyšel plán na objednávky prostřednictvím myšlenek, a tak stále komunikuje skrz staré dobré telefony.
Nehledě na technologický pokrok se ale v posledních letech světu ekonomicky a sociálně zjevně příliš nedařilo. Přibývalo násilí na ulicích, rostla kriminalita. Nepříznivé podmínky proto dohnaly skupinu geniálních mozků k zásadní inovaci ve zdravotnictví. Lidé mohou zálohovat svoje vědomí, a pokud v následujících osmačtyřiceti hodinách zemřou nepřirozenou smrtí, technologie je dokáže vzkřísit.
Na obnově je fajn, že si ji může dovolit prakticky každý, stačí se svědomitě každé dva dny zálohovat, zemřít tak, aby naše tělo někdo našel, a mít v kapse kartičku pojištěnce. To je dobře pro lidi, špatně pro ředitele firmy Rohana (Karel Dobrý), který by rád ústavní právo na život privatizoval.
Obnovu si příliš nechválí ani teroristická skupina Řeka života. Ta, velmi zjednodušeně řečeno, věří v přírodu nad pokrokem, unáší lidi, nechává jim vypršet zálohy a následně je zabíjí. V takto načrtnutém světě, kde policie platí spíš za dovážkovou službu s mrtvolami, se detektivka Em Trochinowská (Andrea Mohylová) zabývá případem „absolutní vraždy“ Davida Kurlstata (Matěj Hádek), který se na vynálezu „procesu obnovy“ podílel, a jeho ženy. Naštěstí se Davidovi podařilo obnovit alespoň „starší verzi“ sebe sama, která si toho sice hodně nepamatuje, ale může být nápomocná.
Malý pitaval z budoucího města
Pod filmovým sci-fi si představíme nejčastěji asi Vetřelce, Blade Runnera, Já, robot nebo třeba Total Recall. Bod obnovy není ani jedno z toho, zároveň je částečně každým dystopickým sci-fi, které jsme doposud viděli. Najdeme tu velké korporáty stojící proti undergroundovým odbojům (podobně jako ve hře Cyberpunk: 2077), několik bizarních futuristických serepetiček (jako v seriálu Rick a Morty) či leitmotiv smrtelnosti jakožto podstaty lidskosti jako ve zmíněném Blade Runnerovi.
Přestože se mi tato klasika Ridleyho Scotta během projekce v myšlenkách vnutila několikrát, nejvíc připomíná Bod obnovy pravděpodobně Půjčovnu masa (Altered Carbon, 2018) nebo Minority Report (2002) s velice podobnou premisou. Nakonec je ale debut Roberta Hloze spíš do originálních kulis zasazená detektivka než vědecko-fantastické dílo.
A to není špatně. Tvůrčí tým se omezil na ne zrovna zapeklitý případ, který nevyžaduje komplexní vysvětlování představovaného světa. Vypráví o vyřešení vraždy, kdy se postavy nepotřebují bavit o svých niterních problémech, otázkách vesmíru, života a tak vůbec. Zabils? Najdeme tě. Půjdeš před soud. Konec.
Rozhodnutí použít sci-fi svět a prostředí se tvůrčímu týmu vyplatilo, už jen proto, že komplexnější svět by pravděpodobně sahal daleko za hranice jeho rozpočtu. Na druhou stranu po vystřízlivění z opojení nádherným vizuálem zjistíme, že nám chybí postavy, ke kterým bychom se mohli upnout, mít je rádi nebo jim fandit. Typově jsou přitom od Andrey Mohylové po Jana Vlasáka (v roli šéfa policie) skvělé. O hlavní dvojici Mohylová–Hádek ale víme jen to, že ona je detektivka, která nerada poslouchá rozkazy, on roztěkaný nemocný vědec se ztrátou paměti.
Kam nám zmizel svět?
Fascinující vizuály Prahy a Varšavy roku 2041 i technologie odmítající periferie bohužel snímek samy neutáhnou. Škodí jim dialogy s neustálou potřebou opakovaně vysvětlovat, navíc jazykem frází českých detektivek. Postavy se snaží osvětlit podstatu případu, načrtnout principy svého světa, ale tyto repliky jeho pochopení spíše komplikují.
Otázky na pravidla „centrální Evropy“ proto nelze jen tak dostat z hlavy. Ptáme se, proč se lidé musí zálohovat manuálně, když každá blbůstka funguje automaticky. Proč zařízení k uchování vědomí vypadá oproti jiným vynálezům jako retro walkman? Je firma Rohana jediná, která obnovu poskytuje, a stalo se díky tomu ze střední Evropy centrum pokroku? Proč policisté nedokáží sledovat pohyb detektivky na sakramentsky riskantní misi (což lze i v roce 2023), když zvládnou na dálku naskenovat budovu a říct přesně, kdo se v ní kde nachází?
Ve Varech se (snad) psala historie
Na scénáři Bodu obnovy by se dalo podobných chyb najít hodně a v momentě, kdy by se nezabýval konkrétním případem, by hrozilo, že se jeho svět rozpadne a znovu se ho postavit nepodaří, záloha nezáloha. Koncentrováním pozornosti na jeden jediný problém ale Hloz svou vizi centrální Evropy, navzdory řadě otázek, udržel pohromadě. A dokázal ještě víc.
Ukázal, že to jde. Sci-fi v Česku má svou literární i filmovou tradici a je škoda, že se mu filmaři a filmařky v posledních letech vyhýbali. Dočkali jsme se několika spíše parodických tripů (například Nenasytná Tiffany, 2015, či Probudím se včera, 2012) a pár vážně míněných, zároveň nepříliš povedených filmů (např. animovaná muzikálová Lajka, 2017, Janákův Důvěrný nepřítel, 2018).
Nyní s Bodem obnovy vidíme, že v českých podmínkách lze natočit vědecko-fantastický snímek, který by dokázal obstát i na světové scéně. Vymodelovat uhrančivé město budoucnosti je možné, vystavět napínavou atmosféru také.
Přestože nejde před logickými přešlapy nebo poněkud umělými dialogy zavřít obě oči, Bod obnovy není špatný ani trapný. Pro milovníky českého filmu rozhodně doporučuji návštěvu kina. Dočkají se krásné žánrovky, která nemá příliš společenského přesahu (ne že by mu téma nedávalo prostor), ale nepůsobí jako fanouškovská fikce. Tvůrčí tým je evidentně velmi talentovaný a nezbývá než doufat, že se mu v případném dalším filmu, minisérii, seriálu nebo čemkoliv jiném podaří mouchy vychytat. Kdyby nás Hloz vzal do „vybroušenější střední Evropy“ i příště, osobně bych za to byl moc rád.
Pravděpodobně všem ve velkém sále bylo jasné, že „malej kluk, jehož snem bylo natočit sci-fi“, právě napsal důležitou kapitolu české kinematografie. Doufejme, že aspoň trochu prolomil bariéru a budeme se konečně těšit na další podobné snímky. Za to mu patří ohromný dík.
Režie: Robert Hloz
Scénář: Tomislav Čečka, Robert Hloz, Zdeněk Jecelín
Hrají: Andrea Mohylová, Matěj Hádek, Václav Neužil ml., Milan Ondrík, Karel Dobrý, Agáta Kryštůfková, Katarzyna Zawadzka, Jan Vlasák
