Potkali jsme se v kavárně hotelu Pupp, kde nám oblíbený herec s úsměvem a nadšením vyprávěl o své nové roli otce, sebepřijetí i o tom, zda by toužil po nesmrtelnosti. Společně jsme koukali i na tiktoková videa, která adorují jeho vzhled.
Matěj Hádek uvedl na filmovém festivalu v Karlových Varech nové české sci-fi Bod obnovy. V něm mají lidé možnost zálohovat svoje životy, aby je moderní technologie mohla v případě neočekávané smrti vzkřísit. Zajímalo nás, jak se na téma smrti a budoucnosti dívá Matěj jako představitel jedné z hlavních postav.
Matěj Hádek a početná delegace filmu Bod obnovy na červeném koberci KVIFF 2023.
Už jste se dnes zálohoval?
Zálohoval jsem se hlavně před cestou do Varů, kdybych tady náhodou někde spadl do strouhy. Ale letos to snad nehrozí, protože jsem tady s rodinou, takže chci bejt s nimi, a ne někde vysedávat.
Ptal jsem se trochu z legrace, přestože vím, že jste na tohle od včerejší premiéry musel odpovídat tisíckrát. Je ale záloha života pro případ náhlé smrti něco, do čeho byste šel?
Jo. Rozhodně. Kdybych teď neměl dítě, asi bych si s trochou fatalismu říkal, že když budu dost chytrej, abych v nesprávnej čas nebyl na nesprávném místě, zálohu k dlouhýmu a šťastnýmu životu nepotřebuju. Ale teď mi do života přišel takovej zvířecí strach starýho opičáka o malou opičku a uvědomil jsem si, že nikdy nedokážu odhadnout, jestli ve špatnej čas na špatném místě nebudu.
Bod obnovy se odehrává v roce 2041, v poměrně blízké budoucnosti. Jak se na budoucnost připravujete?
Vzhledem k tomu, že mám osmiměsíčního syna, zabydluju se v nové roli, kterou jsem ještě nikdy v životě neměl. Je to jedna z posledních věcí, které jsem v životě nezkusil, a užívám si to. Nějak díky tomu došlo, že budoucnost je spojená s dětmi, a i když já tady nebudu, tak pořád myslím na to, aby byly v budoucnosti ony šťastný.
Jaká je tahle nová role?
Je to skvělý. Člověk už nemá čas na prokrastinaci a už se prostě nemůže celej den „válet u televize“. Musím se starat, a to taky chci. Cejtim, jak ke mně promlouvá příroda. Jak dítě pláče, aby to bylo rodiči nepříjemný a koukal s tím něco udělat, že je roztomilý, protože chce, aby se o něj rodič postaral a tak dál. Je to krásný a užívám si asi nejhezčí období svýho života.
To jsem moc rád. Ještě se vrátím k budoucnosti, protože když v Česku hraje člověk ve sci-fi filmu, asi ho to donutí se ptát, jaká vlastně bude. Zamýšlel jste se nad ní? Čekáte pozitivní scénář, nebo dystopii Bodu obnovy?
To je pravda, navíc ten scénář byl moc hezkej a už při jeho čtení ve mně vyvolal přesně tyhle otázky. Upřímně si budoucnost moc nedokážu představit, i když ji řešíme skoro všichni.
Existuje podle mě šance pade na pade, že Rusové odpálej elektrárnu, že se nám zhorší kvalita života, klimatický podmínky… Vůbec nevím. Ale jsem optimista a věřím, že to lidstvo dá, přestane planetu ničit a začne k ní přistupovat s trochu citlivějším vztahem. Věřím, že jsme byli vyhnáni z ráje a zase se do něj dostaneme. Otázka je, jestli se toho já nebo ty dožijeme.
Zatím jsme v každé otázce naťukli návrat k přírodě. Tu tendenci vracet se k ní jste měl vždycky, nebo přišla s otcovstvím?
Ta se u mě prohlubuje s narůstajícím věkem. Považuju se za spokojenýho člověka a chtěl bych, aby i moje okolí a celá země žily v harmonii, souladu a míru. I když je to v současnosti trochu utopie.
Vrátím se na chvíli k filmu. Jaké je, natočit u nás sci-fi? Překvapilo vás něco ve srovnání s běžným natáčením?
Překvapilo mě, že když jsme točili v Bratislavě ve studiu, ještě před pár lety bychom za sebou měli green screen. Ale jak jde technika strašně rychle dopředu, měli jsme za sebou obrazovky, na který byly natočený kulisy. Natočili jsme takhle jízdy autem ve futuristickým městě a to je úlet, protože ještě před pár lety by ve studiu bylo zelený plátno.
Kluci jsou ohromně talentovaný, jak režisér Robert Hloz, tak kameraman Filip Marek, a na natáčení mě naprosto okouzlilo, jakou vizi mají a jak si dokážou jít za svým snem. Ty mladý kluci mi dali naději, že ani v mejch skoro padesáti není na nic pozdě.
Když jsme u mladých lidí, máte TikTok?
Nemám, to je na mě moc nový. Před pár měsíci jsem si založil Instagram a zatím jsem tam dokázal dát tři příspěvky. I když se přiznám, že jsem začal chápat, co je na krátkejch videích z celýho světa přitažlivý, protože jsem nad nimi nedávno strávil hodně času.
Ptám se, protože mě zajímá, jestli víte, jak vás mladí lidé vnímají. Ukážu vám, co o vás šíří. (Vytahuji telefon a pouštím Matějovi videa, kde spolu se svým bratrem Kryštofem a Ondřejem Vetchým platí za synonyma sexsymbolů).
To je úlet, ty jo. Hustý. A tohle fakt někdo dělá? No nebudu lhát, je to příjemný. Já se jako sexsymbol nikdy necejtil. Trpěl jsem, že jsem zrzavej, zarudlej a pihatej. Trvalo mi dlouho, než jsem se začal mít rád.
Jak jste se tam dostal?
Šel jsem dlouhou cestou a pořád na ní jsem. Sebepřijetí je celoživotní boj se sebou samotným. Je to trochu klišé, ale u nich platí, že musely vzejít z reálný lidský zkušenosti.
Když jsem vám ukazoval ta videa, jak vás vidí mladá generace, zajímá mě, jestli také vnímáte témata, která s nimi máte společná.
To je těžká otázka. Musím přiznat, že se s úplně mladými lidmi moc nepotkávám. Když je ale pozoruju, vyvolává to ve mně vzpomínky na to, jakej jsem byl. Vidím na nich radost ze života a chuť žít. I přes všechny chyby, který člověk udělá.
