Glosujeme zahajovací ceremoniál Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.
Spousta úsměvů, zástupy oslňujících outfitů, slzy dojetí a fronty na hajzlíky. Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech je oficiálně zahájen a všechny – veřejnost i pozvané – čeká pohled do kouzelného světa kinematografie a leckoho snad i pohled do toaletní mísy po litrech vypitých koktejlů.
Večírek odstartoval v momentě, kdy se první třpytivé podpatky a lesklé lakýrky otiskly na letošním červeném koberci. Za doprovodu neutichajícího cvakání foťáků se postupně objevovala slavnější a slavnější jména. Osobnosti filmového, hudebního i fashion průmyslu v čele s Alicií Vikander dávaly krátké rozhovory, pózovaly fotografům a fotografkám a nabízely si první sklenky. Tedy až do chvíle, než přišel Russell Crowe.
Americký herec si během svého projevu chválil bezchybnou organizaci festivalu a dá se odhadovat, že nejsilněji na něj zapůsobilo shánění ochranky. Starý vtip o tom, kolik (doplň si) je potřeba na výměnu žárovky, by se dal v jeho pojetí parafrázovat na: „Kolik bodyguardů je potřeba, aby se Russell mohl bezpečně projít po červeném koberci?“ Odpověď: „Všichni.“
Ohrožen po zuby ozbrojenou Jiřinou Bohdalovou, Markem Ebenem a výbušninami opásanými novináři překonal Maximus Decimus Meridius pod oblekem nepochybně pojištěn pancířem a dvěma meči v nohavicích strastiplnou výpravu až do Velkého sálu. A to všechno proto, aby s kamennou tváří sledoval zahajovací ceremoniál vedle smějícího se Fassbendera a Vikander.
Slzy dojetí, pachuť zklamání
Samotný ceremoniál, provázený zmíněným Markem Ebenem, rozesmál v několika momentech, když si Eben utahoval z českého alkoholismu a korupce, jako bychom se až s nostalgií vrátili do období jeho okouzlujícího laskavého humoru. A když na pódium pozval prezidenta festivalu Jiřího Bartošku, o jehož přítomnosti se do poslední chvíle spekulovalo, jen málokdo by se dokázal ubránit slzám (pochopitelně až na jednu výjimku).
Večírek by ale nebyl kompletní, kdyby si Eben nerýpl do trans lidí. Pokud jsi žena a trápí tě dlouhé fronty na záchod, prostě si řekni, že jsi muž. Máš na to právo. A až uvidíš bordel u pánských pisoárů, identifikuj se zase jako žena. Tak snadné ty vaše gendery jsou, ne?
Část osazenstva v sále se vtipu zasmála od srdce, část ze slušnosti a některým, včetně nás, bylo zase jednou smutno.
Abychom se špatně nepochopili. Navážet se do pětašedesátiletého Ebena v tomhle textu nechci. Ostatně jsou tu povolanější lidé, kteří tak činili, before it was popular. V kontextu jinak vtipného, emotivního, sebeironického a v mnohém opravdu dojemného projevu se spíš musím ptát: Proč?
Proč má člověk, který vedl brilantní a empatické rozhovory s řadou extrémně zajímavých lidí a pro mnoho lidí stále slouží jako etalon morálky, potřebu redukovat komplexní problematiku na pisoáry a mísy? A proč si musíme v roce 2023 utahovat z lidí, kteří se s předsudky často potýkají na denním pořádku? Nadto na tak nádherné příležitosti, jako je zahájení legendárního festivalu umění, k jehož rozvoji genderově nekonformní a trans lidé vždy přispívali?
