Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Devadesátá léta byla divoká. O tom svědčí i případ zavražděné Aleny, jejíž život má na svědomí bývalý hrobník Jan Kříž. Co udělal s tělem? Nikdo neví.
Vraždu, k níž došlo v roce 1993 v Praze, se po dlouhé desetiletí nedařilo vyřešit. V roce 2002 se případ dostal do ruky vyšetřovateli Janu Štočkovi, který o něm dodnes mluví jako o jenom z nejzáhadnějších případů své kariéry. Co se stalo devětačtyřicetileté Aleně, proč byla zabita a jaké další hrůzy skýtá Vinohradský hřbitov? Čti dál a dozvíš se to.
Psal se rok 2002 a na 1. oddělní pražské kriminálky přišel rozkaz, aby si tamní vyšetřovatelé rozebrali staré případy zmizelých lidí, u kterých panuje podezření, že byli zavražděni. Vyšetřovateli Janu Štočkovi tak v rukou skončil jeden z nejzáhadnějších případů jeho kariéry.
„Jednou takhle na poradu přišel vedoucí oddělení, přinesl štos takových spisů a řekl, že každý si do skupiny vezme dva, ne-li tři případy pohřešovaných. V duchu jsem si říkal, že práce máme hodně, a ještě do toho dělat pohřešovanou osobu… no ale šel jsem, sáhl jsem do hromady, a aniž bych se díval, co si beru, vzal jsem si dva spisy,“ vzpomínal Štoček.
Protože kriminalista spolu s kolegyní zrovna řešil jinou vraždu, ke spisům se dostali až ke konci pracovní doby. První případ se týkal zmizelého cizince, který mohl být kdekoli ve světě, avšak druhý pocházel z Prahy. Přímo z Vinohradského hřbitova.
Zdroj: Unsplash/Lacie Slezak/volně k použití
Tam se v roce 1993 ztratila Alena, 49letá žena, která osudného dubnového večera navštívila spolu s manželem jednu ze strašnických hospod. V ní se pravidelně konaly country večery s kapelou, ve které hrál Alenin manžel na basu. Jednalo se o typickou zábavu, která zahrnovala spousty zpěvu, tance i pití. Tedy až do té doby, než večírek skončil a Alenin manžel odešel domů. Jeho žena se prý však ještě chtěla bavit, a tak se se skupinkou zhruba 12 lidí vydala do nedaleké vinárny. Domů se už nikdy nevrátila.
„Naposled byla viděna ve 2:30 ráno,“ popsal mluvčí policie Jan Holub. S kým byla zmizelá žena viděna naposledy?
Alenino zmizení nahlásil druhého dne její manžel. Když se probudil, zjistil, že manželka není doma, a podle netknuté postele usoudil, že tam ani nebyla. Manželé si věřili, nepřicházelo v úvahu, že by se Alena s někým náhodně seznámila a odešla s ním domů. Bylo to velmi nezvyklé, a proto ho hned napadlo, že se jí něco mohlo stát.
Než však muž zkontaktoval policii, nejprve se ujistil, že Alena není u někoho z rodiny. Když pak vyčerpal všechny možnosti, vydal se na Vinohradský hřbitov za hrobníkem Janem Křížem, který byl s manželským párem předešlého dne v hospodě. Napadlo jej, že když hrobník bydlí na hřbitově jen kousek od domu manželů, třeba mohl Alenu vidět.
Zdroj: Wikimedia Commons/Chmee2/volně k použití
„Našel ho tam, jak si pere, ale nepřipadalo mu to zásadní. A ještě k tomu měl zavázanou levou ruku. Ptal se ho, jestli Alenu neviděl, ale Kříž mu udiveně odpověděl, že sice šli kousek spolu, ale pak se rozešli. Že šla asi domů a on přes hřbitov zamířil do svého příbytku. Manželovi zmizelé to ale celé přišlo nějaké podezřelé. Tušil, že je zle. Cestou domů pak v zákoutích spodní části hřbitova našel na jednom keři kalhoty. Vzal je do ruky a podle velikosti a barvy usoudil, že se jedná o kalhoty jeho ženy,“ popsal Štoček.
Muž si kalhoty odnesl domů, kde si je také důkladněji prohlédl a zjistil, že jsou podél jedné nohavice rozpárané a je na nich krev. Velké množství krve. Toto zjištění ho vyděsilo a okamžitě zkontaktoval policii. Případu se ujala kriminálka Prahy 3, která hřbitov prohledala, ale po Aleně jako by se slehla zem. Jediným vodítkem byla pachová stopa oběti, kterou našel policejní pes a která vedla až ke hřbitovní kapli, kterou obýval hrobník Kříž.
Policisté se tehdy v roce 1993 případu věnovali velmi usilovně, ale dostali se do slepé uličky a zmizení Aleny zůstalo zahaleno tajemstvím. Tedy do té doby, než se případ dostal do ruky Janu Štočkovi. Ten byl od prvního momentu přesvědčen, že hlavním podezřelým je hrobník Kříž, který měl už jeden záznam. Dávného večera měl do vinohradské nemocnice přivést teprve 18letou slečnu s naříznutým uchem, která ale poranění nechtěla více komentovat, a tak byl incident pouze zaprotokolován v nemocnici.
„Na takovém případu byste pochopitelně mohli vymyslet spoustu verzí. Říkal jsem, že se prostě máme držet toho, že podezřelým číslo jedna je hrobník. Dělat vraždu je složité, ale dělat vraždu bez mrtvoly? To nemáte místo činu, zbraň, mrtvolu, způsob provedení, nic. To se dělá hrozně špatně. A když si k tomu připočteme, že se jedná o více než 10 let starý případ, který už tehdy nebyl k vyřešení… Upnuli jsme se tedy na to, že k tomu muselo dojít v dolní části Vinohradského hřbitova a že podezřelým je hrobník Kříž,“ pokračoval v popisu vraždy vyšetřovatel.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dočteš po odemknutí?
Šokující historky, jak to na hřbitově chodilo v devadesátkách.
Za jakou cenu by ti tehdejší topiči spálili „extra“ mrtvolu.
Jak bleskově jeden člověk zvládne otevřít hrobku s deskou o váze 300 až 600 kilogramů.
Děsivé svědectví, které vyšetřovateli pomohlo vraha usvědčit.
Ten spolu s týmem okamžitě zamířil na Vinohradské hřbitovy, a protože Kříž neměl auto, Štoček byl přesvědčen o tom, že tělo Aleny musel ukrýt někde v blízkosti hřbitovů. Nebo dokonce v jednom z hrobů. „Mrtvolu by buď mohl dát nad rakev, nebo pod rakev,“ myslel si vyšetřovatel.
Zdroj: Pexels/Mike
Tým kriminalistů začal pomalu procházet uličkami hřbitova, prohlížel si jednotlivé hroby a detailněji prozkoumával ty, v nichž byli pohřbeni lidé zesnulí v roce 1993. Pak se sešel s vedoucím hřbitova, bývalým policistou Karlem Kovaříkem, který vyšetřovatelům poskytl seznam lidí pohřbených v dubnu roku 1993. Štoček byl přesvědčen o tom, že hrobník mrtvolu přidal do některého z čerstvě vykopaných hrobů, když tu ho Kovařík upozornil, že snazší by bylo dát mrtvolu do hrobky.
„Když jsme s kolegyní hřbitovem procházeli, tak jsme si samozřejmě prohlíželi i hrobky, ale každá z nich měla kamennou desku o váze 300 až 600 kilogramů. Myslel jsem si, že se taková deska musí sundávat malým jeřábem či hydraulikou, ale podle Kovaříka to tak není. Desku prý bez problémů sundá i jeden člověk, stačí ji otevřít pajcrem, klínky a dalšími. Otevřel ji během čtyř minut,“ vzpomínal Štoček s tím, že ho to překvapilo. Ve špatném slova smyslu. Na Vinohradském hřbitově byla takových hrobek spousta a prohledat všechny by zabralo dlouhé měsíce.
Kovařík ho navíc také upozornil na to, že v oné době by nebyl problém „dotáhnout ženskou do krematoria“ a že by ji tam jeden z topičů, kteří věčně popíjeli u stánku s občerstvením, za malý poplatek klidně mohl spálit.
Vyšetřování odkrylo hrozivé chování lidí pracujících na hřbitově
Takové tvrzení Štočka znepokojilo, stejně jako další šokující informace, které se kriminalisté později dozvěděli. Vyšetřování pokračovalo v krematoriu, kde se Štoček sešel s vedoucím. Ten mu vysvětlil, že hygienici v roce 1994 krematorium na čas uzavřeli a spalovny prošly rekonstrukcí. V nových spalovacích pecích bylo přesně řízeno dávkování plynu a už v nich nebylo možné spálit kohokoli, jako tomu bylo v případě tzv. havelek používaných až do roku 1994.
Štoček následně od vedoucího získal seznamy lidí, kteří v roce 1993 pracovali na Vinohradském hřbitově jako kopkaři a topiči. Jednoho po druhém si pak kriminalisté předvolávali k výslechu. Bylo tehdy možné spálit v krematoriu mrtvolu navíc? Podle bývalých zaměstnanců ano. Topiči a kopkaři prý více pozornosti věnovali popíjení alkoholu než pálení zesnulých a většinu času byli pod vlivem. Když se Štoček jednoho z hrobníků zeptal, jak by se zachoval, kdyby u stánku popíjel a někdo mu nabídl, že potřebuje spálit mrtvolu, odpověď ho šokovala. „Bezostyšně mi odpověděl: ‚No tak dáte litr rumu a já vám ji spálím.‘ Zůstal jsem stát s otevřenou pusou a hned jsem si říkal, kolik pohřešovaných nám tady mohlo zmizet.“
Zdroj: TASR - Petr David Josek via AP
Ještě horší pak bylo, když hrobník vyprávěl kriminalistům o jiné bývalé zaměstnankyni hřbitova. Sedmadvacetiletá žena prý souložila jen a pouze na rakvích s mrtvolami. „Pak nám dokonce vyprávěl příběh, kdy byl pohřeb nějakého 20letého motorkáře. Nádvoří bylo plné pozůstalých, pohřeb se konal ve velké obřadní síni, ale rakev zmizela. Pak ji našli, ale byla prázdná. Někoho napadlo jít do kumbálu, kde působila tato žena, a chytli ji, jak má tohoto chudáka u topení a provádí s ním erotické manipulace. To jsme zalapali po dechu, protože nekrofilie je hodně vzácná u mužských, ale u ženských je to ještě o to vzácnější,“ uvedl Štoček.
Zmíněnou ženu se kriminalisté vydali hledat, ale v jejím místě bydliště nalezli pouze její maminku. Ta Štočkovi sdělila, že žena žije v zahraničí. Že se vdala do Norska za majitele pohřební služby.
K dopadení vraha pomohla výpověď traumatizované studentky
Případ opět směřoval do slepé uličky, když tu se kriminalistům podařilo vypátrat studentku, která kdysi přišla do nemocnice s hrobníkem Křížem. Ani po letech se k případu nechtěla vyjádřit, ale když jí Štoček sdělil, že by mohla přispět k rozluštění vraždy, dívka začala mluvit. I přesto, že byla natolik traumatizována.
„Prý chodila do stejné restaurace jako hrobník. Jednou se tam opila a on jí objednával další a další alkohol. Matně si vzpomněla, že jí řekl, ať přespí u něj, že se nemusí bát. Pak ji zatáhl na hřbitov do kumbálu, kde přebýval, a studentka v opilosti oblečená usnula. Spala možná dvě hodiny, když ji probudila hrozná bolest na uchu. Zjistila, že je nahá a nad ní je nahý hrobník, v ruce drží nůž, má nepříčetný výraz a říká jí, že ji musí zabít,“ popsal Štoček. Pak se prý Kříž uspokojil, uklidnil se, omluvil se a vzal ji do nemocnice.
Podobnou zkušenost pak kriminalistům popsaly i bývalé přítelkyně hrobníka. Když se napil, choval se prý velmi sadisticky, a některé z nich měl dokonce spoutat a ohrožovat zbraněmi. „Jak bývalá manželka, tak i poslední přítelkyně obžalovaného jsou na tom psychicky velmi špatně, pokud slyší jeho jméno, a řekly nám prakticky minimum,“ komentoval výslech státní zástupce Jiří Bednář.
Zdroj: Profimedia/CNC/Jiří Hadač
Ve zlém na Kříže vzpomínal i hrobník, který s ním kdysi pracoval. „Nastoupil asi dva roky před tou událostí. Rovnou z basy. Vždycky měl u sebe nejméně dva nože,“ řekl.
Ačkoli tělo zmizelé Aleny policie nikdy nenašla, nashromážděné důkazy postačily k tomu, aby mohl být hrobník Kříž zadržen. Byl to sadista, Alena byla naposledy viděna právě s ním, na hřbitově byly nalezeny její kalhoty a Kříž měl po osudné noci pořezanou ruku. Forenzní testy po 10 letech navíc odhalily, že se na Aleniných kalhotách našla nejen její krev, ale také krev hrobníka, a policie šla téměř na jistotu.
„Ta žena byla drobná. Na hřbitově se dodnes říká, že ji zřejmě strčil do rakve s nějakou útlou stařenkou. Tehdejší poměry v krematoriu ale mohly umožnit zpopelnění, aniž si někdo něčeho takového všiml,“ popsal další ze zaměstnanců hřbitova, který Alenu taktéž znal.
Spadla klec! Vinohradský hrobník skončil za mřížemi
Štoček si Kříže předvolal k výslechu. Chtěl vědět, jak se jeho krev dostala na kalhoty zavražděné. „Zpočátku lhal, zapíral, že se s ní opravdu rozešel a domů pokračoval sám. Pak ale připustil, že s ním šla paní dobrovolně do jeho příbytku a že se domluvili na sexu. Hned za plotem prý došlo k dobrovolnému pohlavnímu styku, když tu opilá Alena začala zvracet a jeho to natolik znechutilo, že ji tam živou zanechal a odešel,“ interpretoval vyšetřovatel hrobníkovu výpověď.
Na základě několika nepřímých důkazů byl Kříž nakonec odsouzen k osmi letům za mřížemi. Ačkoli se s velkou pravděpodobností jednalo o vraždu, kvůli chybějícímu tělu byl odsouzen za znásilnění a ublížení na zdraví s následkem smrti.
