- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Brutální vražda třináctiletého chlapce otřásla i zkušenými vyšetřovateli. Šokujícím zjištěním bylo, že se tohoto činu dopustil jeho vrstevník.
„Chtěl jsem, aby to vypadalo, že už tam leží dlouho a v ústech mu vyrostla houba. Aby to pak vypadalo na nějakého buze*anta, tak jsem mu stáhl kalhoty. Bál jsem se, aby se nepřišlo na mě.“ Kriminalisté pátrali po pedofilním sadistickém vrahovi. Skutečným vrahem byl teprve patnáctiletý chlapec, který se chtěl pomstít svému vrstevníkovi.
Rande skončilo dříve, než začalo
Psalo se 23. července 1998, byl horký letní večer a přívětivého počasí se rozhodl využít i milenecký pár, který krátce před půlnocí vyrazil do areálu školy Rajská zahrada. Tam si našel lavičku mezi keři, která se skrývala před zraky zvídavé veřejnosti, usadil se na ni a dal se do řeči. Bohužel, romantické rande skončilo dříve, než začalo.
Jen krátce poté, co se pár uvelebil na lavičce v parku, si všiml, že za lavičkou leží pod vrstvou natrhané trávy tělo dítěte, chlapce. Dvojice v šoku vykřikla a do parku na Žižkově okamžitě přivolala policii.
Třináctiletý chlapec byl obnažený, v ústech měl kámen a houbu
„Zjistili, že za lavičkou pod vrstvou natrhané trávy leží tělo dítěte, chlapce, který byl v rozkroku obnažený a ležel na zádech. Vše nasvědčovalo tomu, že se stal obětí nějakého hodně ošklivého násilného trestného činu,“ popsal vyšetřovatel pražské kriminálky Jaromír Badin, podle něhož se stále jedná o jeden z nejhorších zločinů, které kdy vyšetřoval.
S ním pak souhlasí i soudní lékař Jiří Hladík, kterého smrt malého chlapce velmi zasáhla. „Bylo jasné, že se jedná o násilnou smrt. Že si to ten chlapec sám neudělal. Bylo to nepříjemné. Ještě dramatičtější byl pak nález, když jsem prováděl zevní prohlídku. Bylo totiž jasné, že tam bylo opakované násilí do oblasti hlavy, obličeje a krku,“ vzpomíná na případ Hladík.
Zavražděný polonahý chlapec měl v puse velký kámen, spoustu písku a v ústech měl narvanou obří houbu. Kriminalisté nechápali, z jakého důvodu. Jestli se jednalo o nějaký rituál, podpis sériového vraha či něco podobného.
„Mysleli jsme, že pátráme po úchylném pedofilovi, který vraždí děti.“
Vzhledem k charakteru incidentu je však okamžitě napadlo, že pátrají po sexuálním sadistovi. „Tam bylo dítě, zavražděné celkem brutálním způsobem, a první, co nás napadlo, bylo, že tu máme nějakou škodnou, nějakého úchylného pedofila, který vraždí děti,“ uvedl Badin. Kriminalisté tak okamžitě začali promýšlet možnosti, jak k případu přistoupit. Mají tuto informaci vypustit do médií a vyvolat tak třeba zbytečnou paniku? Nebo se mají soustředit pouze na dopadení pachatele? O vraždě mladého chlapce zatím raději pomlčeli.
Mezitím co Badin s Hladíkem pracovali na ohledání místa, operativci začali pátrat v širším okolí. Zjistili, že písek pravděpodobně pochází z nedalekého pískoviště, u kterého také rostl strom s houbami, které byly stejné jako ta v ústech zavražděného. „V 90. letech jsme byli zvyklí, že bylo třeba šest desítek vražd ročně, ale zavražděných dětí zaplať pánbůh moc nebylo. Likvidovali se bílí koně, podnikatelé si vyřizovali účty atd. Ale tohle bylo zavražděné dítě. V hlavě se mi okamžitě spustil alarm – někdo nám vraždí děti,“ vzpomínal vyšetřovatel pražské kriminálky.
S postupující hodinou se pak začalo horšit počasí, na Prahu se blížila bouřka a hrozilo, že vyšetřovatelé přijdou o všechny stopy na místě činu. Tělo proto zajistili a transportovali jej do ústavu soudního lékařství, kde byla zahájena soudní pitva. Ta potvrdila, že chlapce někdo musel napadnout. Po celém těle včetně hlavy měl zhmožděniny, byl rdoušen a měl závažná vnitřní zranění. Brutální byl i způsob, jakým mu byl do úst vložen kámen. Ten byl v puse 13leté oběti zaklíněn takovým způsobem, že jej soudní patolog musel vyoperovat poměrně náročnou chirurgickou metodou.
Kvůli způsobu vraždy a následným naložením s tělem se kriminalisté stále domnívali, že pátrají po pedofilním sadistickém vrahovi. Okamžitě zpracovali seznamy pachatelů, kteří se dříve dopustili něčeho podobného, a postupně je začali vyslýchat. Ani to však nevedlo ke kýženým výsledkům. Vyšetřovatelé se navíc obávali, že „s jídlem roste chuť“ a že pokud se skutečně jedná o tak sadistického pedofilního vraha, je pravděpodobné, že brzy udeří znovu. Začal závod s časem, kdy se policisté ocitali v jedné slepé uličce za druhou a rozuzlení nepřišlo ani druhého dne, kdy se jim podařilo odkrýt identitu zavražděného.
Na policejní stanici totiž přišla žena, která chtěla oznámit, že její 13letý syn Daniel v noci nepřišel domů. Badin okamžitě pochopil, že se pravděpodobně bude jednat o mrtvého chlapce a bude muset matce oznámit, co se stalo. „Bylo zřejmé, že jsme na správné adrese. Že to je ta naše neznámá oběť,“ doplnil vyšetřovatel. O hodinu později pak žena na patologii identifikovala svého syna a kriminalisté doufali, že se konečně dozví nějaké podrobnosti o případu. Ale nebylo to tak.
Matka je nedostatkem informací zklamala. „Jako rodič jsem byl rozhozený z toho, že jsem z maminky nezískal moc relevantních informací o způsobu života toho kluka. Ona neznala jeho kamarády, netušila, jak tráví volný čas, jen opakovala, že je velmi vytížená, rozvedená a má přítele. Nechápal jsem, co to je za důvody nevědět nic o svém dítěti. Nevěděla, kdy byl naposledy ve škole, jaký má rozvrh a další,“ popisoval smutnou skutečnost Badin.
Vrah: 15letý chlapec živící se prostitucí
Tým kriminálky proto začal pátrat v dosud neprobádaných vodách, tedy mezi Danielovými kontakty. Prověřoval každého, s kým se chlapec v uplynulých dnech dostal do kontaktu, ale ani to nikam nevedlo. První záblesk na úspěšné vyřešení případu se objevil až ve chvíli, kdy policisté zapátrali ve své evidenci a zjistili, že Daniel má záznam. Koncem roku 1997 byl poškozeným v kauze homosexuální prostituce.
Především v 90. letech do Prahy pravidelně jezdili zahraniční turisté, kteří platili za sexuální služby chlapců na hlavním nádraží. Parta malých prostitutů pak společně vydělané peníze utrácela na herních automatech poblíž a celé měsíce nechodila do školy. Museli o tom tedy vědět učitelé i rodiče, ale nikdo s tím nic nedělal. „Zjistili jsme, že oběť trávila spoustu volného času v jednom zařízení v centru Prahy, kde se vyskytují i chlapci na útěku z dětských domovů nebo diagnostických ústavů a věnují se homosexuální prostituci. Zahraniční turisté si odtamtud brali chlapce na hotel, vzali je třeba na jídlo a někdy jim dali i nějaké peníze,“ řekl Badin.
Návštěva kriminalistů tohoto místa, baru Áron, přinesla výsledek. Tři dny po nálezu těla přišel na policii jistý Tomáš. Patnáctiletý mladík s blond vlasy a modrýma očima. Policistům tam vyprávěl o tom, že Daniela zná, že spolu chodili na automaty, a popisoval ho jako dobrého kluka. Daniela prý viděl v den vraždy, jak shání baterie do autíčka, ale protože neměl peníze, šel si je vydělat na nádraží.
Vyšetřovatele Jaromíra Badina a Josefa Mareše proto okamžitě napadlo, zda tak brutální čin nemohl spáchat právě Tomáš. Jejich myšlenku pak potvrdil psycholog Hubálek, podle kterého se nevinně vyhlížející chlapec naučil díky prostituci velmi dobře lhát, a je tak dost možné, že právě jeho rukou Daniel zemřel.
IQ 132, emoce žádné
Vyšetřovatel Mareš si proto Tomáše pozval znovu k výslechu a udeřil na něj. Tomáš se k vraždě přiznal. „Několik dnů a možná i týdnů jsem očekával, že tam budu mít nějakého potetovaného zločince, úchyláka, kreaturu, která ubližuje dětem. A místo toho tam byl blonďáček, sympatický hoch, který spíš vzbuzoval lítost a soucit. Proto od té doby říkám, že na první pohled není možné identifikovat, kdo je vrah a kdo není,“ míní Badin.
Mareš vzal následně Tomáše na místo činu, kde po něm chtěl, aby mu ukázal, jak se vše přesně odehrálo. Vraždu prý odstartovala bitka kvůli klientovi, kterého Daniel Tomášovi přebral. „Říkal, že je silnější, měl klukovské řeči a říkal, že mu sotva dám do zubů. Pak jsme se začali prát. Nechtěl jsem čekat na ránu, tak jsem mu hnedka skočil po krku a začal jsem ho škrtit. Bránil se, až mě škrábl. Takhle jsem ho držel,“ ukazoval Tomáš. „Tlačil jsem mu do mezery u ohryzku, abych ho přidusil.“
„Potom jsem mu dával pěstí, ale nepamatuju si kam. Myslím, že na obličej. Chtěl jsem, aby měl modřinu, nepřemýšlel jsem v tu chvíli nad tím, jestli ho chci zabít. Nepamatuju si, kolik ran do obličeje jsem mu dal. Takovou drobnost byste si asi taky nepamatoval. Dan kolem sebe mlátil a pak se přestal hýbat,“ popsal Tomáš včetně podrobností, které nikde nebyly zveřejněné. Kriminalisté měli jasno.
Tomáš průběh vraždy popisoval bez emocí, jako by neznal lítost. Popis toho, jak třináctiletého chlapce zatáhl za lavičku, kde mu do pusy nasypal písek a narval mu do ní kámen, popisoval jako nějakou zajímavou historku. „Chtěl jsem, aby to vypadalo, že už tam leží dlouho a v ústech mu vyrostla houba. Aby to pak vypadalo na nějakého buze*anta, tak jsem mu stáhl kalhoty. Bál jsem se, aby se nepřišlo na mě,“ řekl Tomáš.
Za brutální čin byl Tomášovi Městským soudem v Praze udělen trest ve výši 6 let za mřížemi. „Byl to nejmladší vrah, kterého jsem kdy viděl. Byl výjimečně inteligentní,“ dodal Hubáček s tím, že Tomáš byl extrémně inteligentní chlapec s IQ 132. Bohužel, na jeho životě se podepsal život v extrémně defektním rodinném prostředí. Jeho otec byl kriminálník a recidivista a matka sexuální pracovnice, která často střídala své partnery. Chlapec kvůli tomu trpěl traumatem, byl dyslektik, dysgrafik a často ve svých představách utíkal k videohrám. Možná i právě proto se nezamyslel nad dopady skutku, který spáchal.
Podle Badina se však Tomáš ve věznici napravil a od jeho propuštění o něm už nikdy neslyšel.
