Šikana ve škole kvůli oblečení není nic neobvyklého. Zabránilo by jí zavedení uniforem? „Myslím, že by to mohlo pomoct ve stírání sociálních rozdílů, na druhou stranu se tím mladým lidem ubírá možnost exprese skrz módu,“ říká jedna ze studentek.
„Posměšky skoro na denní bázi, nic neobvyklého. Děti, co neměly, nemají nebo nenosí značkové hadry, nebyly ‚jen k smíchu‘, ale byly i bity. Učitelé většinou odvrací zrak, nechtějí s tím mít nic společného a situaci velmi často jen zhoršují. Na druhou stranu s uniformami skoro nikdo nesouhlasí, nejen kvůli genderovému rozdělení, ale i z důvodu pohodlí,“ reagovala na otázku týkající se šikany kvůli oblečení 14letá respondentka.
Zapomínám bohužel docela často na to, jak děti dokážou být během školních let kruté. Vždy však stačí sebemenší impuls k tomu, abych si tuto skutečnost uvědomila a připomněla si své dny na základní škole. Ty ve valné většině času nebyly procházkou růžovým sadem a raději jsem za tím udělala tlustou čáru. Když jsem však před pár týdny navštívila svého otce v nemocnici, podělil se se mnou o zkušenost, kterou s ním sdílela jedna ze zdravotních sester. A rezonuje ve mně doteď, jelikož probudila dávno zakopané pocity, se kterými se i v současnosti potýká nemalé množství studujících. Řeč je o šikaně na základě oděvu.
Vnučky zdravotní sestry čelí šikaně právě kvůli oblečení, které nosí do lavic základní školy. Spolužáci a spolužačky z lepších poměrů se jim údajně vysmívají za jejich neznačkové kousky a dávají tím jasně najevo svoje sociální opovrhování. To tvoří naprostý opak školní morálky ve Velké Británii, odkud se rodina zdravotní sestry před nějakým časem přestěhovala. Díky uniformám zavedeným na většině ostrovních škol se děvčata nesetkala s odlišným přístupem ze strany spolužáků v reakci na jejich oděv.
Nejednalo se však o něco, co by mě překvapilo. Spíš to ve mně vyvolalo otázku, zdali by plošné zavedení stejnokrojů v Česku alespoň trochu zmírnilo toxické chování mezi studujícími. Navíc v dnešní době je pozornost lidí upřena směrem k volbě oblečení ještě víc než dřív, tudíž se člověk prakticky nevyhne předsudkům ve spojitosti se vzhledem. Oblečení se značkami je považováno za standard, který vypovídá o rodinném zázemí. Alespoň takto zní dle mého názoru předsudky, které panují v prostředí nejen školních lavic, ale napříč celou společností.
Tohle stigma s příchodem gen Z alespoň trochu upadá. Tvůrčí individualita, solidarita a ohleduplnost vůči menšinám jsou atributy, které lze zaznamenat v mentalitě mladé generace lidí, na základních školách není však tento model stále dostatečně rozvíjen. Právě proto by zavedení uniforem bylo prospěšné, i na úkor oddálení střetu se sociálními problémy. Psychologické následky šikany na základní škole se mohou projevit nejen v oblasti sociálního fungování, ale i v mezilidském kontaktu na psychosomatické úrovni. Přece jenom děti na střední škole disponují již vyšší emoční inteligencí než ty na základní, díky čemuž bychom mohli předpokládat obezřetnější chování vůči ostatním v třídním kolektivu.
Virtuální svět je pro tuto generaci druhým domovem, říká odbornice
Svoje postřehy jsem však chtěla podložit odborným názorem, a proto jsem oslovila Jitku Herzánovou. Ta působí jako dětská psycholožka v neziskové organizaci Equita Therapy a prostřednictvím e-mailu se s Refresherem podělila o perspektivu na téma šikany a zavedení stejnokrojů.
Herzánová vysvětluje, že je obtížné šikanu zcela odstranit, avšak velmi přínosným může být trénink dovedností dobré komunikace, stejně jako emoční a sociální inteligence. „Je důležité, zda má dítě nastavené hranice, dokáže se chovat přiměřeně a řešit konflikty nenásilným způsobem,“ říká. „Spouštěčem mohou být sice různé odlišnosti jako horší oblečení nebo levnější životní styl rodiny, málokdy je to však příčina,“ dodává.
Při zmiňovaném tréninku dobré komunikace a rozvíjení emoční inteligence mohou být velmi přínosné terapie nebo skupinové aktivity s tímto zaměřením. Equita Therapy provozuje pony kroužky, kde mají děti možnost praktikovat cvičení a hry v přirozeném kontaktu se zvířaty, což posléze vede k lepšímu sebevědomí či rozvoji zdravějších vztahů s vrstevníky. „To jsou cesty, jak nebýt potenciální obětí. Tam, kde však šikana již nabírá na obrátkách, je nezbytné, aby do situace zasáhla škola, rodiče i odborníci,“ doplňuje.
Na otázku, jestli jsou uniformy řešením, jak zabránit šikaně, reaguje: „Uniformy jsou jistě jednou z možností, jak šikanu eliminovat, ale komplexní řešení problému nezajistí. Děti se samozřejmě budou i nadále porovnávat prostřednictvím jiných věcí – kdo má jaký mobilní telefon nebo jaké dostává kapesné,“ říká. Případnou nevýhodou uniforem může být podle psycholožky také bránění v individualitě studentů a studentek, stejně jako zdroj jejich financování.
A jak podle ní tento typ šikany vzniká a jaká je role rodičů? „Šikana na základě toho, co mají děti na sobě, je jen záminkou. V dnešní době je generace mladých lidí v neustálém kontaktu s módním průmyslem, který je stále více přítomen na sociálních sítích. Mluvíme o generaci, která je ponořena do virtuálního světa a považuje ho za druhý domov.“
Podstatnou roli při jakékoliv formě šikany sehrává podle psycholožky i rodič. „Pokud se například jedná o příliš ochranářského rodiče, který musí mít své dítě neustále pod kontrolou, způsobuje to snížení sebevědomí a nezávislosti dítěte,“ zmiňuje. To pak může mít následky i v dospělosti.
Proto je nejdůležitější téma šikany otevřít mezi samotnými dětmi, aby měly možnost tuto zkušenost překonat bez co největších následků. Paní psycholožka na závěr zmiňuje: „Za velmi užitečnou považujeme individuální terapii pro dítě, ale velmi se osvědčuje i zapojení celé rodiny.“
Co na to studentstvo? Uniformy ano, ale genderově neutrální
Zajímal nás taky názor samotných studentů a studentek, kterých se tato problematika primárně týká. Vytvořili jsme proto formulář s otázkami, který jsme sdíleli na Instagram stories Refresheru, a lidé tak měli 24 hodin na to, aby reagovali na následující otázky:
2. Nebo jsi něco takového zaznamenal*a ve svém okolí? Chceš se s námi anonymně podělit o svůj příběh?
3. Smál*a ses někdy ty někomu za to, co má na sobě?
4. Myslíš, že by těmto problémům zamezily školní uniformy?
5. Chtěl*a bys nosit školní uniformy? Pokud ano, jak by taková uniforma podle tebe měla vypadat?
Po 24 hodinách jsme získali 174 odpovědí od respondentů a respondentek ve věku od 13 do 37 let ze všech krajů Česka a jednoho ze slovenského. Grafy ukázaly, že více než 80 procent respondetstva zaznamenalo ve svém okolí posměšky na základě oděvu, přičemž pětina z nich byla v pozici toho, kdo posměšky inicioval.
U druhé otázky formuláře se někteří anonymně podělili o svůj příběh s šikanou kvůli oblečení. „Každý, úplně každý, se posmívá spolužákům, jejichž rodiče nemají peníze na značkové oblečení. Setkávám se s tím teď, setkávala jsem se s tím i za svých školních let. Dobrovolně se snažím nepodporovat fast fashion a ve škole jsem se prakticky nepotkala s pozitivní reakcí,“ zněla jedna z reakcí.
Další z respondentek hovořila také o tom, že značkové oblečení bylo nezbytným faktorem k zařazení do kolektivu. Dokonce i zvolený šatník kvůli lékařskému zákroku vedl k nepříjemným posměškům: „Kvůli lékařskému zákroku na zádech jsem nesměla nosit určité oblečení a za pohodlné volné oblečení jsem byla terčem posměchu.“
Odpovědí podobného typu jsme obdrželi hned několik, tudíž následovaly otázky zaměřující se na uniformy jako takové. Více než 65 procent reagujících hlasovalo v anketě o tom, že by uniformy pomohly zamezit šikaně kvůli oděvu. Obdrželi jsem i specifické rysy, kterými by měl takový stejnokroj disponovat. Jednou z nejčastějších odpovědí bylo vytvoření genderově neutrálních looků, v takovém případě by kalhoty nebyly přisuzovány pouze mužskému pohlaví, ale mohly by je nosit i ženy.
„Uniformu bych chtěla. V celku je mi jedno, jak by vypadala, ale líbilo by se mi, kdyby dívky mohly nosit v rámci uniformy i kalhoty.“
„Určitě by měly být zavedeny i kraťasy pro holky, aby se všichni cítili pohodlně. Za mě by měla uniforma vypadat důstojně a třeba i klidně podle trendu, který pravé frčí ve světě.“
„Určitě něco unisex, aby měli holky i kluci stejný. Ideálně nějaká neutrální barva. Černá nebo šedá. Dále nějaký kalhoty a košile, možná kravata.“
Protiargumentem však bylo bránění v expresi prostřednictvím oděvu, který pro spoustu studujících představuje kreativní počin a možnost se vyjádřit.
„Je to tak 50/50,“ píše jedna z respondentek. „Myslím, že by to mohlo pomoct ve stírání sociálních rozdílů, na druhou stranu se tím mladým lidem ubírá možnost exprese skrz módu. Uniformy bych si představovala velmi jednoduše, ideálně gender neutral, aby nebyly zbytečně diskriminační. Představovala bych si asi nějaké černé pohodlné kalhoty a tričko/rolák.“
„Nechtěla bych nosit školní uniformy, protože i oblečení je způsob, jak se může každý člověk originálně vyjádřit a být sám sebou. Nechtěla bych, aby mi někdo, především škola, vzal tuto svobodu.“
Žádný jednoznačný výsledek tedy neexistuje, šikana kvůli oblečení však stále představuje poměrně tabuizované téma, a to zejména mezi dospělými a samotnými rodiči. Z vlastní zkušenosti však vím, jaký dopad (především v dnešní době sociálních sítí) můžou předsudky skrz oděv mít.
Stále jsem však otevřená různým přístupům a řešením, pokud tě tedy napadá, jak tomuto problému alespoň v něčem zamezit, neváhej nás (mě) kontaktovat.
