Šikana ve škole kvůli oblečení není nic neobvyklého. Zabránilo by jí zavedení uniforem? „Myslím, že by to mohlo pomoct ve stírání sociálních rozdílů, na druhou stranu se tím mladým lidem ubírá možnost exprese skrz módu,“ říká jedna ze studentek.
„Posměšky skoro na denní bázi, nic neobvyklého. Děti, co neměly, nemají nebo nenosí značkové hadry, nebyly ‚jen k smíchu‘, ale byly i bity. Učitelé většinou odvrací zrak, nechtějí s tím mít nic společného a situaci velmi často jen zhoršují. Na druhou stranu s uniformami skoro nikdo nesouhlasí, nejen kvůli genderovému rozdělení, ale i z důvodu pohodlí,“ reagovala na otázku týkající se šikany kvůli oblečení 14letá respondentka.
Zapomínám bohužel docela často na to, jak děti dokážou být během školních let kruté. Vždy však stačí sebemenší impuls k tomu, abych si tuto skutečnost uvědomila a připomněla si své dny na základní škole. Ty ve valné většině času nebyly procházkou růžovým sadem a raději jsem za tím udělala tlustou čáru. Když jsem však před pár týdny navštívila svého otce v nemocnici, podělil se se mnou o zkušenost, kterou s ním sdílela jedna ze zdravotních sester. A rezonuje ve mně doteď, jelikož probudila dávno zakopané pocity, se kterými se i v současnosti potýká nemalé množství studujících. Řeč je o šikaně na základě oděvu.
Vnučky zdravotní sestry čelí šikaně právě kvůli oblečení, které nosí do lavic základní školy. Spolužáci a spolužačky z lepších poměrů se jim údajně vysmívají za jejich neznačkové kousky a dávají tím jasně najevo svoje sociální opovrhování. To tvoří naprostý opak školní morálky ve Velké Británii, odkud se rodina zdravotní sestry před nějakým časem přestěhovala. Díky uniformám zavedeným na většině ostrovních škol se děvčata nesetkala s odlišným přístupem ze strany spolužáků v reakci na jejich oděv.
Nejednalo se však o něco, co by mě překvapilo. Spíš to ve mně vyvolalo otázku, zdali by plošné zavedení stejnokrojů v Česku alespoň trochu zmírnilo toxické chování mezi studujícími. Navíc v dnešní době je pozornost lidí upřena směrem k volbě oblečení ještě víc než dřív, tudíž se člověk prakticky nevyhne předsudkům ve spojitosti se vzhledem. Oblečení se značkami je považováno za standard, který vypovídá o rodinném zázemí. Alespoň takto zní dle mého názoru předsudky, které panují v prostředí nejen školních lavic, ale napříč celou společností.
Tohle stigma s příchodem gen Z alespoň trochu upadá. Tvůrčí individualita, solidarita a ohleduplnost vůči menšinám jsou atributy, které lze zaznamenat v mentalitě mladé generace lidí, na základních školách není však tento model stále dostatečně rozvíjen. Právě proto by zavedení uniforem bylo prospěšné, i na úkor oddálení střetu se sociálními problémy. Psychologické následky šikany na základní škole se mohou projevit nejen v oblasti sociálního fungování, ale i v mezilidském kontaktu na psychosomatické úrovni. Přece jenom děti na střední škole disponují již vyšší emoční inteligencí než ty na základní, díky čemuž bychom mohli předpokládat obezřetnější chování vůči ostatním v třídním kolektivu.
