Rodina Ulasových se poprvé dostala do povědomí veřejnosti díky vědecké práci, po níž v roce 2006 následoval dokumentární film BBC s názvem Rodina, která chodí po čtyřech.
Z devatenácti dětí, které se v rodině narodily, jich tímto neobvyklým způsobem chodí pět. Proč tomu tak je? Odpověď na tuto otázku vede už roky mezi vědci k ostré debatě o etice, genetice a pomoci lidem s postižením.
Za podivnou chůzi může zřejmě genetická vada, ale i další faktory
Předmětem intenzivního vědeckého výzkumu je už několik let pět dětí manželů Ulasových – sestry Safiye, Hacer, Senem a Emine a jejich bratr Hüseyin z provincie Hatay na jihu Turecka. Zatímco jejich sourozenci se z batolení po čtyřech přirozeně posunuli ke vzpřímené chůzi, oni nikoli. Od raného dětství chodí pouze po čtyřech. Vzpřímeně zvládnou kráčet jenom velmi krátkou dobu a stojí je to dost sil. U pětice se navíc vyvinula takzvaná medvědí chůze. Místo aby se opírali o pěsti, jako je tomu u primátů, používají jako druhá „chodidla“ celé dlaně.
Jedním z prvních vědců, který se případem zabýval, byl turecký neurolog Uner Tan. Rodina se dokonce stala předmětem jeho vědecké práce. Tan zjistil, že sedm dětí, včetně těch s „čtyřnohou“ chůzí, je mentálně postižených. Dospěl k závěru, že způsob, jakým se pětice dětí pohybuje, se velmi podobá tomu, jak chodili dávní homo sapiens, než vlivem evoluce začali chodit po dvou. Označil to jako návrat k nižšímu vývojovému stupni a poruchu pojmenoval jako Uner Tanův syndrom. Jak jinak.
Tan svou práci veřejně nepublikoval a držel ji pod pokličkou. V roce 2005 se k ní ale dostali britští vědci Nicholas Humphrey a John Skoyles. Toho roku se připojili ke štábu stanice BBC, která se vypravila o rodině natočit dokument. Dvojice vědců ale zaujala zcela jiné stanovisko než turecký neurolog. „To, že profesor Tan popsal tuto rodinu jako ukázku ‚devoluce‘, tedy jakéhosi evolučního návratu, je vědecky nezodpovědné a vůči rodině navíc velmi urážlivé,“ citoval Humphreyho britský The Sun.
Humphrey a Skoyles společně s neurologem Rogerem Keynesem Tanovu teorii zcela odmítli. Všichni postižení sourozenci, jejichž rodiče jsou bratranec a sestřenice z druhého kolena, trpí podle nich vrozenou mozkovou vadou, takzvanou mozečkovou ataxií. Mají tedy velké problémy udržet rovnováhu, což jim chůzi po dvou značně ztěžuje. Tomu se tak přizpůsobil i jejich motorický vývoj. Kromě genetických faktorů sehrály velkou roli i fyziologické, psychologické a sociální faktory. Vliv na vývoj dětí mohlo mít také to, že děti coby batolata nikdo z okolí nepodporoval, aby se postavily.
U Karibiku byl nalezen živý žralok grónský. Může být starý až 500 let
29. srpna 2023 v 17:32
Rodinou se vědci stále zabývají, protože poznatky o jejich zvláštním vývoji by mohly pomoci se zkoumáním různých genetických vad. V domě i venku mají nainstalované pomocné tyče pro lepší pohyb. Rodina se ale v minulosti musela přestěhovat na samotu, místní je kvůli jejich jinakosti dokonce kamenovali.
