Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
🎫 Vyhraj lístky na festivaly: Grape, Sziget, Pohoda, Lovestream a další letní festivaly
18. září 2023 6:00
Čas čtení 10:06
Eva Soukeníková

Je to generační trauma a my říkáme dost, zní od mladých a na smrt unavených lékařů a lékařek

Je to generační trauma a my říkáme dost, zní od mladých a na smrt unavených lékařů a lékařek
Zdroj: Unsplash/Artur Tumasjan
ZDRAVÍ MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ PRÁCE VLASTIMIL VÁLEK ZDRAVÍ
Uložit Uložené

Příběhy těch, kteří se mají starat o naše zdraví na drsný úkor toho svého.

Představ si, že jsi v práci 30 hodin v kuse, v permanentním zápřahu a stresu. Navíc máš zodpovědnost za lidské životy. To, co pro nás zní jako hodně drsná reality show, je žitá realita nemocničního zdravotnictva.

„Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku,“ stojí v Hippokratově přísaze, etickém kodexu, který provází lékaře a lékařky od začátku studií do smrti. Pochází už z doby mnoha staletí před naším letopočtem. Co když jsme se ale na začátku druhého tisíciletí dostali do momentu, kdy lékařská obec přestává být kvůli únavě schopná konat v zájmu a ve prospěch nemocného? 

Včera v jedenáct večer jsem se definitivně rozhodl, že odcházím z práce.

Mluvili jsme se třemi mladými lékaři a dvěma mladými lékařkami. Čtyři z nich pracují v mimopražských nemocnicích, jedna v pražské fakultní. Všichni milují svoji práci a dělají ji s nadšením. Jenže na prahu třicítky jsou chronicky unavení, naštvaní a téměř vyhořelí. 

Poznámka redakce: Všichni, se kterými jsme mluvili, chtěli zůstat v anonymitě kvůli názorovému nesouladu s vedením nemocnic, uvádíme tedy pozměněná jména. Symptomatické bylo i to, že se nám ozvala další asi desítka podobně frustrovaných: „Bohužel to nakonec nestihnu, mám za sebou 32 hodin v práci a razím za kamarádkou, ať se aspoň na skok vidíme,“ omlouvala se například jedna lékařka. Se Šimonem, Terezou, Anetou, Ondřejem a Jindřichem jsme hovořili zejména proto, že měli zrovna (mateřskou) dovolenou, a tedy i šanci najít si volný čas.

Šimon

„Starší generace říká – my jsme to přežili, vy to taky přežijete. To mě neuvěřitelně štve, je to absurdní argument a faul. Nastavili systém, legitimizovali ho, nějak tedy funguje, protože tu máme hromadu altruistických lidí, kteří na to přistoupili, tak proč to měnit,“ rozčiluje se Šimon, sedmadvacetiletý pediatr z okresní nemocnice v Moravskoslezském kraji. 

Doporučeno
Muži versus penisy. Proč tolik řešíme vlastní přirození? Muži versus penisy. Proč tolik řešíme vlastní přirození? 17. června 2024 11:00

Mluvíme spolu ve středu večer, tedy přibližně 24 hodin poté, co Poslanecká sněmovna znovu schválila novelu, která povoluje dočasné zavedení přesčasové práce ve zdravotnictví, a to na 832 hodin přesčasů ročně. To je dvojnásobek než doposud. 

lekár
Zdroj: Pexels/Karolina Grabowska/na voľné použitie


„Včera v jedenáct večer jsem se definitivně rozhodl, že odcházím z práce,“ začal náš telefonát mladý doktor. A podle Sekce mladých lékařů možná nebude jediný, kdo lékařskou práci opustí nebo odmítne sloužit přesčasy. Jak ale vlastně lékařské přesčasy vypadají v praxi? Jde je odmítnout, nebo by se české zdravotnictví rozdrolilo? 

Šimon studoval lékařskou fakultu na Univerzitě Karlově. Že chce být pediatrem, se rozhodl až v pátém ročníku. „Je to krásný obor, plný empatie, není tam moc krve,“ popisuje. Když sehnal místo v okresní nemocnici, asi tři měsíce ho kolegové a kolegyně nechali rozkoukávat. A hned po čtvrtroce začal sloužit. 

Poznámka redakce: Služba v lékařském nemocničním prostředí znamená, že jsi v práci v běžnou pracovní dobu od 7–15:30, ale poté zůstáváš, běžně do sedmi hodin ráno dalšího dne, aby byl provoz nemocnice zajištěn i přes noc. Právě to jsou hodiny, které se počítají jako přesčasy. Liší se oddělení od oddělení a nemocnice od nemocnice, zda po sedmé osmé ráno opravdu odcházíš domů, nebo zůstáváš až třeba do 12, nebo i do konce své další běžné pracovní doby. V práci tak v kuse zůstáváš 24 až 32 hodin, v extrémech i déle.


„Když sloužím, po půl čtvrté odpoledne mám na starost všechno – standardní pokoje, JIPku, porodnici i urgentní příjem. To je opravdu extrém, běžně na to jsou alespoň dva. My máme jen na telefonu atestovaného lékaře, na tak zvané příslužbě,“ vysvětluje Šimon, jak to vypadá konkrétně na jeho pracovišti. S kolegy a kolegyněmi si ale vymínili, aby po těch 24 hodinách služby odcházeli domů. 

Doporučeno
Hledáš práci nebo brigádu, ale chybí ti praxe? Získej v McDonald's zkušenosti i kámoše na celý život Hledáš práci nebo brigádu, ale chybí ti praxe? Získej v McDonald's zkušenosti i kámoše na celý život 17. června 2024 10:00

Jenomže proto, že na tom jeho nemocnice personálně není nejlépe, služby probíhají pod neuvěřitelným tlakem. Zvlášť pro někoho, kdo je necelý rok v praxi. Jedním z největších strašáků jsou pro Šimona špatné porody s komplikacemi. K těm se totiž volají pediatři, kteří u běžných porodů být nemusejí. Když ale dochází na resuscitaci, dělá to on.

„Už se mi několikrát stalo, že mě k takovému porodu zavolali v momentu, kdy jsem řešil nějaký problém na lůžku. Musíte běžet k porodu, ale minutu před tím ještě volají, že vezou na urgent dušné dítě,“ líčí Šimon a tím zdaleka nekončí. „Dítěti musíte zajistit životní funkce a položit si ho na JIPku. Do toho vám volá rychlá, že vezou opilého šestnáctiletého kluka, a vy jste postaveni před moment, kdy se musíte rozčtvrtit. Takhle to vypadá a je to velice nelegální,“ ukazuje mladý lékař na modelové situaci drama, kterého byl mnohokrát hlavním aktérem. 

To už není jen jednou nohou ve vězení, to v něm stojíte oběma nohama a držíte se mříže.


Jako začínající lékař je závislý na pomoci starších kolegů a kolegyň. Ti na něj ale kvůli přebytkům vlastní práce vůbec nemají čas. „Zvlášť na službě je to hodně o tom ‚nauč se sám‘. A to už není jen jednou nohou ve vězení, to v něm stojíte oběma nohama a držíte se mříže,“ pokračuje s tím, že míra stresu je enormní a za hranou snesitelnosti.

Služeb, kde se přesně tento scénář může odehrát, má Šimon pět měsíčně. Tedy to je jeho vlastní strop, přes který nechce jít. „Snažíme se s mladými kolegyněmi držet,“ dodává ale. 

Doporučeno
Za měsíc v Itálii jsem nezaplatila ani korunu. Jak se dostat k evropskému dobrovolnictví? Za měsíc v Itálii jsem nezaplatila ani korunu. Jak se dostat k evropskému dobrovolnictví? 15. června 2024 13:00

Jako mladí lékaři jsou prý často bráni jako levná pracovní síla. Pro nemocnici jsou začínající neatestovaní lékaři opravdu nejlevnější variantou. To nedávno potvrdil i šéf nemocnice v Motole a bývalý ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík na schůzce Sekce mladých lékařů s vládními představiteli s tím, že mladý neatestovaný lékař prakticky není přínosný. 

lekár, nemocnica, lôžko, interrupcia
Zdroj: Getty Images/Sean Gallup


„Oblíbená hláška té obgenerace nad námi je, že naše povolání je poslání. Říkají nám víceméně, že máme držet hubu a krok,“ potvrzuje sedmadvacetiletý Šimon, že se jedná i o generační střet. Zmiňuje ale také, že jeho starší kolegové „kouří jak fabriky a chlastají“, protože ten extrémní stres musí někam ventilovat.

„My chceme pracovat, víme, že je potřeba i přes noc. Musí to ale mít nějaké hranice. Tenhle přílepek z hlav naší vlády je jen plivnutí do obličeje těm, kteří v tomto systému fungují. I lékaři ve sněmovně hlasují tak, jako kdyby nikdy v praxi nebyli. Možná je ve fakultních nemocnicích situace jiná, ale tady na okrese je to saigon,“ dodává.

Rozhodl se, že z tohoto rozjetého kolotoče, který drží na rozviklaných zrezavělých šroubech, vystoupí. Jako další důvod uvádí svoji několikaměsíční dceru. „Rodina je pro mě priorita číslo jedna. Každý to má nějak, já to mám takto. Když vám starší lékaři a lékařky řeknou, že prakticky neviděli vyrůstat vlastní děti, nevidím důvod v tom pokračovat,“ uzavírá. 

Doporučeno
Hledáme lékaře: Poneseš odpovědnost za lidské životy a budeš pracovat, dokud nezhebneš. Značka: pervitin s sebou! Hledáme lékaře: Poneseš odpovědnost za lidské životy a budeš pracovat, dokud nezhebneš. Značka: pervitin s sebou! 14. září 2023 7:00

Aneta

Třicetiletá anestezioložka a intenzivistka pracuje také v menší okresní nemocnici na Moravě, která je sice soukromá, ale pravidla se na ni vztahují velmi podobná jako na Šimona. Služeb má za měsíc o něco méně, třeba tři. Po těch 22 až 24 hodinách odchází domů. „To jsou podle mého luxusní podmínky,“ říká na začátku našeho telefonátu. 

Postupem času si ale rozpomíná na situace, které se rozhodně nedají popsat jako luxusní pracovní podmínky. „Někdy se nepodaří si za službu lehnout, to jsem potom ráda, že mám práci v docházkové vzdálenosti a nemusím řídit, jen přijdu domů a padnu vyčerpáním,“ popisuje. 

Mám za hodinu služby asi 280 korun hrubého. To mi nezaplatí ani hodinu hlídání.


V praxi už pár let je, do důležité kmenové zkoušky jí zbývá už jen pár měsíců. To znamená, že zažila pandemii covidu. „To šlo úplně do jiných extrémů. Sloužila jsem klidně i 36 hodin. To už jsem ale přišla za primářem, v té 37. hodině v práci, že dalšího pacienta neuspávám. Viděla jsem, že kdyby monitory neměly alarmy, tak spím. A tuhle únavu si neseme doteď,“ pokračuje Aneta. 

kolabující sestra
Zdroj: se souhlasem Oblastní nemocnice Příbram


„No když jsem si to teď ráno spočítala, mimo covid mám asi 660 přesčasů ročně a doteď jsem měla za to, že je to u nás úplně v pohodě. To je dobře rozvinutý stockholmský syndrom…“ 

Doporučeno
„Měla jsem pocit, že mě to roztrhne zevnitř.“ Bolest žen při zavedení nitroděložního tělíska někteří lékaři prostě neřeší „Měla jsem pocit, že mě to roztrhne zevnitř.“ Bolest žen při zavedení nitroděložního tělíska někteří lékaři prostě neřeší 13. června 2024 8:00

I ona považuje toto téma za určitým způsobem generační záležitost. „Máme víc informací, víc možností, můžeme srovnávat se zahraničím, máme i spoustu slovenských kolegů, takže vidíme, že může být i mnohem hůř. Jde nám ale o wellbeing člověka, děti chceme vychovávat trochu jinak než naši rodiče,“ přemýšlí nad srovnáním.  

Český zdravotnický systém Aneta obecně považuje za generační trauma. „Zavedli to v době, kdy se z toho nebylo možné vymanit. V 90. letech si řekli, že pojedou v provizoriu, a to se táhne už dalších 30 let. Doufám, že my budeme ta generace, která řekne dost a nebude trauma předávat dál,“ říká rozhodně mladá lékařka.

Aneta už má svoje dítě, a i to jí dotvořilo názor na vykořisťující podmínky povolání, které vykonává. A má to základ i ve financích. „Mám za hodinu služby asi 280 korun hrubého. To mi nezaplatí ani hodinu hlídání,“ dodává suše a už jen hledá slova: „Pan ministr. No. Těžko se mi hledají slova, která nejsou sprostá. To opravdu není kolegiální chování.“

Ondřej 

„Trigger point by asi přišel tak jako tak, ale ta novela, kterou teď schválili, byla poslední tečka. Jsme unavení, naštvaní a hrozně vyhořelí.“ Tak začíná náš hovor devětadvacetiletý Ondřej. Pracuje jako dětský chirurg v jedné mimopražské fakultní nemocnici. Sám už má své dítě, které, jak sám říká, vlastně vůbec nevidí vyrůstat.

Doporučeno
Kouřit ještě nesmí, ale dřít na tabákových plantážích ano. Co všechno máš z dětské práce? Kouřit ještě nesmí, ale dřít na tabákových plantážích ano. Co všechno máš z dětské práce? 12. června 2024 14:00

Ke své klasické denní osmihodinovce má přibližně pět až šest služeb měsíčně. K tomu ale stejný počet tak zvaných příslužeb, kdy je sice mimo nemocnici, ale musí být připravený vyrazit a být do 15 minut v práci. Dohromady napracuje asi 300 hodin měsíčně. Což už je téměř dvojitý úvazek. Za takovou dvojitou práci si měsíčně vydělá přibližně 80 tisíc hrubého. Z toho velká část jeho platu jsou právě služby. 

Bál jsem se jet domů autem, tak jsem raději přespal ještě v nemocnici.


„Minulý týden jsem trhnul nový rekord. Byl jsem 11 dní v kuse v práci přes noc. Buď jsem měl službu, nebo operoval a k tomu měl tu běžnou pracovní dobu. Ten poslední den večer jsem se bál jet domů autem, tak jsem raději přespal ještě v nemocnici,“ líčí Ondřej čerstvou zkušenost. Po tomto maratonu si doslova musel vzít alespoň jeden den volno. Už prostě nemohl. 

chirurg operace
Zdroj: Unsplash/JAFAR AHMED/volně k užití


Sloužit ale musí, jednak kvůli financím, ale také kvůli tomu, aby udělal nutné atestace. „U nás byla běžná praxe, že když nesloužíš – neoperuješ,“ říká Ondřej s tím, že hodiny na operačním sále jsou nutné k vykonání zkoušek. „Nepřijde mi to jako něco strašného. Jen kdyby se to alespoň trochu zjednodušilo,“ přemýšlí s pokorou dál.

Ondřej přiznává, že už z únavy udělal i chyby. Zatím ne ty, které by někoho ohrozily na životě, ale udělal věci, které by za normálních okolností neudělal. Cítí, že to vůči pacientům a pacientkám není bezpečné. 

Od starších kolegů a kolegyň ví, že je sice pořád stejný systém služeb a přesčasů, ale počet pacientů a pacientek se za posledních 15–⁠20 let skoro zdvojnásobil. Jako další důvod aktuálního přetížení zdravotníků zmiňuje administrativu. „70 procent času s pacientem strávím vyplňováním papírů,“ doplňuje. 

Doporučeno
Příběhy žen, které (ne)dobrovolně podstoupily Hamiltonův hmat. Proč bývá tento lékařský úkon kritizován? Příběhy žen, které (ne)dobrovolně podstoupily Hamiltonův hmat. Proč bývá tento lékařský úkon kritizován? 29. srpna 2023 11:00

Tereza 

Dvaatřicetiletá mladá lékařka a máma dvou malých dětí Tereza je shodou okolností také anestezioložka a má zkušenosti s dramatickou mezní situací. Na sále udělala chybu, která naštěstí nestála život pacienta, ale v jiných okolnostech by klidně mohla být fatální. A stala se kvůli její spánkové deprivaci. 

Pracuje v pražské fakultní nemocnici a toto byla její třetí služba v horizontu necelého týdne. „Prostě to tak vyšlo,“ komentovala rozpis, se kterým nemohla nic dělat. Pacient, kterého měla na sále, přijel kolem druhé ráno, kdy byla už dvacátou hodinu v práci, tedy navíc po těch dvou 24hodinovkách, které sloužila v minulých čtyřech dnech. 

„Existují dva léky, které jsou velmi podobné svým účinkem. Pro tohoto pacienta ale jeden z nich mohl být potenciálně nebezpečný a mohl by ho i zabít. Léky mají téměř stejný název, obě krabičky jsou bílé, vypadají téměř stejně. Zhaslo se kvůli laparoskopické operaci. Šla jsem po paměti do šuplíku. Podívala jsem se na ně a myslela si, že je vidím správně, doteď nevím, jak se to stalo,“ líčí svoji zkušenost. 

Monitorovala jsem pacienta a modlila se, aby se nic nestalo.


Tereza podala lék pacientovi a okamžitě viděla, že se něco děje. Pacient byl oběhově nestabilní a začala pátrat, co se stalo. Bylo jí jasné, že je to kvůli podanému léku, protože ihned po podání viděla reakci. Myslela si, že jde o alergickou reakci. Podívala se na krabičku a zjistila, že dala pacientovi špatný lék.

„Totálně jsem se probrala. Monitorovala jsem pacienta a modlila se, aby se nic nestalo. Koukala jsem se mu do očí, jestli nemá mrtvici. Vzbudila jsem ho po výkonu a ještě za ním chodila několikrát poté. Naštěstí se nic nestalo,“ popisuje dramatické chvíle lékařka. „Byl to zásah vyšší moci, doteď nechápu, jak to ten pacient dal,“ dodává.

Pacient
Zdroj: MZ SR


Vteřina rozhodování může stát životy. A tak vypadá téměř každá sekunda Tereziny práce. „Při službách máte pocit, jako když jedete velkou vzdálenost autem a najednou cítíte, že musíte zastavit. Přesně takový pocit to je,“ snaží se připodobnit situaci. V té době jí nebylo ani třicet let a uvědomila si, jak náročné to s takovou spánkovou deprivací musí být i pro starší kolegy a kolegyně. A jak zmiňuje, podobnou zkušenost mají téměř všichni z jejího okolí. 

„Nejsme pro to, aby se zrušily 24hodinové služby. I kvůli nějaké kontinuitě práce. Ale to skládání služeb za sebou i to množství jsou šílené. Sloužit víc než tři služby za měsíc podle mého ovlivňuje zdraví,“ říká Tereza a během hovoru ještě víckrát podtrhuje, že o zrušení služeb nejde. 

Doporučeno
Zdarma tetuje ženy, které kvůli rakovině přišly o prsa. Pocit, že jsem někomu pomohla, je nejvíc, říká Tereza Pexová Zdarma tetuje ženy, které kvůli rakovině přišly o prsa. Pocit, že jsem někomu pomohla, je nejvíc, říká Tereza Pexová 31. srpna 2023 11:00

Jindřich 

Jindřichovi je také 29 let a už má také vlastní děti. Stejně jako Ondřej pracuje na chirurgii, jen v malé okresní nemocnici v Jihomoravském kraji, a vážně přemýšlí o tom, že by odešel pracovat do zahraničí. Jak sám počítá, má přibližně 250 odpracovaných hodin měsíčně. Zažil i 48 hodin v zaměstnání v kuse. Na aktuálním místě už ale přes 24 nebo 26 hodin nejde.

Je to management zastrašování, takhle se nemůžeme bavit v civilizované společnosti.

Samotný průběh práce je extrémně náročný. Některé operace musí vykonávat v těžké radiologické vestě. Nesmí se napít ani si odskočit, a to třeba i čtyři hodiny, v noci. „Občas na to člověk prostě nemá,“ vydechuje. 

„Je to náročné pro celou rodinu. A nejde se na mě spolehnout. Nemůžu slíbit, že vyzvednu děti ze školky. Když přijdu domů, jsem tak vyčerpaný, že je nedokážu vzít ani do parku nebo si zaběhat,“ líčí hlavní důvody své frustrace.

muž, depresia, smutný
Zdroj: Pexels/Timur Weber


Sám také zmiňuje výroky ředitele nemocnice v Motole Ludvíka při schůzce se Sekcí mladých lékařů. A stejně jako Ondřej, Aneta i Šimon se naštve. „Je to management zastrašování, takhle se nemůžeme bavit v civilizované společnosti,“ říká velmi rázně. 

Doporučeno
Déčka nejsou velká prsa a málokdo má 75B. „Díky padnoucí podprsence se vám bude lépe dýchat i žít,“ radí braexpertka Déčka nejsou velká prsa a málokdo má 75B. „Díky padnoucí podprsence se vám bude lépe dýchat i žít,“ radí braexpertka 11. června 2024 8:30

Uznává, že přesčasy jsou v nemocnicích potřeba, protože zdravotnictví není natolik personálně zajištěné. Ale paradoxně více lékařů a lékařek zase nemocnice nedokážou zaplatit. 


Zmiňuje ještě další obrovskou zátěž, která provoz nemocnice sužuje. Jde o nadužívání lékařské péče ze strany pacientů a pacientek. Nejde o to, že by lidé neměli využívat lékařskou pomoc, kterou si navíc platí. Spíš o to, jak lidi dostatečně vzdělat, kdy a s čím mají vyhledat jakou pomoc.  

„Jsou lidé, kteří přijdou v devět večer s vyvrknutým kotníkem, který si vyvrkli před týdnem,“ popisuje konkrétní případ Jindřich. Zmiňuje ale i jeden z opravdu absurdního ranku: „Záchranka nám přivezla pacientku, která si zlomila gelový nehet.“ A ano, na otázku, zda si jen nedělá legraci, odpověděl, že nikoliv. 

Jak ale mladý chirurg dodává, nejhorší je, že se potom nedostane pořádné a čerstvé péče někomu, kdo to opravdu urgentně potřebuje. Ten totiž dostane přetaženého, spánkově deprivovaného lékaře, který žije v permanentním stresu. 

 
Zpět
Sdílet
Diskuse