Teprve 20letá dobrovolnice byla odhodlána udělat pro výzkum všechno. Dokonce i sexuálně uspokojit delfína.
Delfíni jsou fascinující zvířata. Myslel si to i americký neurolog John Lilly, který těmto rozkošným tvorům věnoval část svého života. Lilly doufal, že dokáže rozvinout schopnost delfínů vydávat zvuky na takovou úroveň, že by mohli mluvit lidskou řečí.
Náš příběh se datuje do 60. let 20. století – do doby, kdy převažoval názor, že velikost mozku živočichů souvisí s jejich inteligencí. Vědci považovali delfíny za pozoruhodné tvory díky jejich snaze napodobovat lidskou řeč. John Lilly se ve svém výzkumu pokoušel rozvinout právě tuto jejich schopnost. Věřil, že pokud se lidé naučí porozumět komunikaci jiných inteligentních druhů, dokáží tyto znalosti využít v budoucnosti i při případném setkání s mimozemskou civilizací.
V této době do děje vstupuje mladá, teprve dvacetiletá dobrovolnice Margaret Lovatt. Přestože nemá žádné vzdělání v oboru a není ani výzkumnicí, svým entuziasmem pro práci s delfíny Lillyho přesvědčí, aby ji zaměstnal. V rámci své práce se Margaret podaří se zvířaty sblížit. Zejména s delfínem Peterem, se kterým si vybuduje specifický vztah.
Předtím, než si povíme tento fascinující příběh, který zřejmě inspiroval i slavného Guillerma del Tora u filmu The Shape of Water, bychom ti rádi připomněli, že tvořit kvalitní obsah můžeme jen díky našim předplatitelům. Pokud se ti tedy naše články o různých zajímavostech ze světa líbí, podpořit nás můžeš vstupem do klubu Refresher+.
Velký mozek, chytré zvíře
Od doby, kdy neurolog John Lilly v roce 1949 zpozoroval z pláže velrybu, na ni nedokázal přestat myslet. Fascinoval ho zejména obrovský mozek zvířete. Právě kvůli němu předpokládal, že se musí jednat o velmi inteligentního tvora, píše portál The Guardian.
Pohled na velrybu Johna Lillyho natolik nadchl, že během následujících let začal podnikat plavby po Karibiku a hledat další mořské savce s velkým mozkem. Právě na jednom z takových výletů navštívil vědec mořskou Zoo Marine Studios v Miami – první místo na světě, kde lidé drželi delfína v zajetí.
Rybáři považovali delfíny za škodnou, ale v nádržích Marine Studios návštěvníky bavila jejich roztomilá a hravá povaha, díky které si je lidé oblíbili. Zaměstnanci na delfíny nedali dopustit, protože se rychle uměli naučit nové triky.
Právě v Marine Studios měl John Lilly poprvé možnost studovat mozky živých delfínů. Vědec potřeboval savce uspat, aby dokázal zmapovat jejich mozkovou kůru pomocí jemných sond. Šlo o náročný výzkum ve špatných podmínkách, který pro několik delfínů skončil tragicky, protože jim narkóza způsobovala zástavu dechu.
Lillyho výzkum však v roce 1957 nabral nový směr. Jednou během přípravy delfína na zákrok totiž zaslechl, jak se savec pokusil napodobit jeho hlas, ale i hlasy dalších lidí přítomných v operačním sále. Lillyho to nejprve překvapilo a později úplně posedlo. Dospěl k závěru, že chování delfína může naznačovat ambice tohoto druhu komunikovat s lidmi.
Vědec se domníval, že výzkum delfínů může přinést výrazné vědecké pokroky, a to zejména v oblasti mezidruhové komunikace. Svou teorii publikoval v roce 1961 v knize s názvem Man and Dolphin. Johnova kniha zaujala širokou veřejnost a stala se bestsellerem. Fascinovala dokonce i astronomy, kteří věřili, že i díky Lillyho výzkumu se možná jednou dokáží dorozumět s mimozemskými civilizacemi.
Obrovský zájem společnosti, ale i vědecké obce pomohl Lillymu získat finanční podporu na výzkum. Díky penězům od NASA a vládních agentur se mu v roce 1963 podařilo otevřít vlastní laboratoř přizpůsobenou ke zkoumání komunikace mezi člověkem a delfínem.
Splněný sen
Tak jako většina dětí i Margaret Howe Lovatt vyrůstala na příbězích o mluvících zvířatech. Margaret z nich však nikdy nevyrostla, píše portál The Guardian. Když se jako 20letá dozvěděla, že se nedaleko jejího domova nachází tajná laboratoř s delfíny, neváhala ji navštívit.
Její entuziasmus pro věc nadchl Lillyho natolik, že ji v laboratoři zaměstnal bez jakéhokoli vzdělání v oboru. Margaret do nové práce nastoupila na začátku roku 1964. Za několik měsíců si ji tři delfíni – subjekty výzkumu – rychle oblíbili.
„Byli tam tři delfíni: Peter, Pamela a Sissy. Sissy byla největší a nejhlučnější, ráda se předváděla. Pamela byla velmi stydlivá a bázlivá. Peter byl mladý samec. Sexuálně dospíval a byl trochu... nezbedný,“ zavzpomínala si Margaret Lovatt pro The Guardian.
Co se dozvíš po odemčení?
- Jak a proč se Margaret sblížila s delfínem Peterem.
- Jak ze začátku Margaret reagovala na to, že je Peter vzrušený.
- Jakým způsobem dobrovolnice pomáhala Peterovi se sexuálním uspokojováním.
- Zda se Margaret líbil intimní kontakt s delfínem.
- Jakých pokroků Lillyho studie dosáhly.
- Proč začal později Lilly využívat při svém výzkumu LSD.
- Proč si odborník myslí, že smrt delfína Petera byla sebevraždou podnícenou jeho steskem po Margaret.
