Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Dřevařská firma se ji snažila vyhnat ohněm, vodou či sirénami.
Teatrální protesty ekologických aktivistů dnes leží mnoha lidem v žaludku. Do repertoáru těch nejvirálnějších patří přilepení se na rámy obrazů či k vozovce nebo polévání lidí a budov barvami. Ke strategiím protestujících však dlouhodobě patří především blokády. Aktivisté během nich vystavují své tělo napospas zájmům těžařských či hornických společností.
Julia Butterfly Hill se stala na konci minulého tisíciletí možná nejslavnější aktivistkou světa, když se postarala o záchranu stromu a 1,2 hektaru lesa. Podařilo se jí to protestním pobytem v koruně sekvoje přezdívané Luna. Trval dva roky a stal se nejdelším protestem svého druhu v historii.
Ekologické poslání v ní probudil volant zaražený do lebky
Dcera putovního katolického pastora byla vždy fascinována přírodou. Přezdívku Butterfly (Motýl), která de facto nahradila její prostřední jméno Lorraine, dostala Julia jako sedmiletá, když na její ruce během celé túry lesem seděl motýl.
Klíčový silný impuls postavit se na stranu přírody doslova celým tělem nicméně dostala až po automobilové nehodě. V roce 1996 do ní zezadu vrazil opilý řidič. Volant auta tehdy dvaadvacetileté Julii rozbil lebku a musela se znovu naučit chodit i mluvit.
Zdroj: Flickr/Jacob Freeze
„Když jsem se zotavila po srážce, uvědomila jsem si, že celý můj život je v nerovnováze... Nehoda mi připomněla důležitost okamžiků a nutnost dělat vše, co můžu, abych měla pozitivní vliv na budoucnost. Volant v mé hlavě mě obrazně i doslova nasměroval novým směrem,“ glosuje v autobiografii The Legacy of Luna.
Když prošla téměř roční rekonvalescencí, začala hledat smysl života. Našla ho v náručí ekologických aktivistů organizace Earth First! Konkrétní poslání později v ochraně kalifornských sekvojí před dřevorubci.
„Právě v kalifornském lese jsem poprvé zažila, co to znamená být naživu. Pochopila jsem, že jsem součástí přírody. Když jsem se dozvěděla, že společnost Pacific Lumber Company těží tyto lesy, byla jsem rozhořčena. Spojila jsem se se sdružením Earth First!, které uspořádalo blokádu na stromech. Tak jsem poznala Lunu,“ vzpomíná dál.
Z pár dní se stalo pár let
Formu blokády stromů, které měly padnout za oběť dřevorubcům, si aktivisté zvolili v reakci na incident ze silvestra 1996. Sesuv půdy ze strmých svahů tehdy pod pětimetrovou vrstvou bahna a dřeva pohřbil osm domů v obci Stafford. Jako místo protestu si vytipovali korunu tisíciletého ikonického stromu přezdívaného Staffordský obr. Druhá přezdívka Luna, která mu už zůstala, vznikla podle měsíce, který byl v době výstavby obytné plošiny v úplňku.
Julia, motivovaná nově objevenou touhou po angažované ochraně přírody, měla původně roli řadové dobrovolnice. Její pobyt na stromě ve výšce 55 metrů měl trvat nanejvýš dva týdny, po kterých ji měl vystřídat jiný aktivista.
Po několika dnech sezení na stromě Julia onemocněla a musela ze stromu slézt. Když se dala dohromady a její nástupci dokončili týdenní turnusy, přihlásila se znovu. Na zhruba tisíc let staré sekvoji nakonec vydržela 738 dní. Neslezla ani poté, co její protest organizace Earth First! přestala materiálně podporovat.
Kyblík místo toalety
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemčení?
Jak Julia téměř přišla o život.
Jakým způsobem se ji ze stromu snažili dostat dřevaři.
Za jakých okolností ukončila svůj pobyt na stromě.
Ve výšce 55 metrů žila na platformě o rozměrech 1,8 × 2,5 metru v provizorním stanu ze syntetických textilií od 10. prosince 1997 do 18. prosince 1999. Na extrémně stísněné podmínky však byla zvyklá. Do deseti let bydlela s rodiči a dvěma bratry v karavanu. Psychologicky jí pobyt v koruně stromu navíc usnadňovala její introvertní povaha.
Julia se na stromě pohybovala první dva týdny řádně zajištěna lanem. Později získala při pohybu dostatečné sebevědomí a jištění se vzdala. Komunikaci s vnějším světem a stále častěji i médii zaručoval speciální telefon na solární energii. Občas se k ní na stromě přidali i další demonstranti.
Během chladných dnů a nocí spávala ve spacím pytli, ve kterém si nechávala jen malý otvor pro dýchání. Jídlo, vodu a další potřebné zásoby jí na strom vytahovali dobrovolníci pomocí kladky. K vaření používala jednohořákový propanový vařič. Záchod jí suploval kbelík. Sprchu zase jiný kbelík s mýdlem a hadrem. Chodidla si přitom kvůli lepší přilnavosti na větvích téměř nemyla.
Zdroj: Facebook/Julia Hill Butterfly
Většinu času trávila Julia podle Cultura Colectiva čtením knih, psaním poezie, posloucháním rádia či vařením veganských jídel, kterým je věrná dodnes. Stále více času věnovala i odepisování fanouškům na dopisy.
„První tři měsíce pro mě byly nejsložitější. Fyzicky, psychicky, mentálně, ale i duševně jsem byla úplně zlomená,“ vzpomíná na svůj pobyt. Klíčem k aklimatizaci byly rozhovory samé se sebou a povznesení se nad vlastní strach.
Bouře, která ji téměř připravila o život
Definitivní překonání obav o vlastní život nastalo během silné, dva týdny trvající zimní bouře El Nino. Vážné zranění, či dokonce pád ze sekvoje jí hrozily především během šestnáctihodinové větrné smrště, kdy poryvy o rychlosti až 113 km/h roztrhly i stanové plachty. Chvílemi se prý celá platforma zcela zvedala z větví a zdálo se, že se utrhne a spadne.
„Jsem pro tebe silná, Luno. Potřebuji, abys teď byla i ty pro mě,“ promlouvala Julia celé hodiny ke stromu, dokud se s návaly nevyrovnala a úplně se neuvolnila. „Uvědomila jsem si, že i kdybych měla zemřít, nikdo mi nesebere lásku, kterou mám v sobě,“ vzpomínala později.
Přízeň široké veřejnosti si získala nejen odoláváním bouři, ale také v důsledku nepřízně dřevařské společnosti. Její zaměstnanci se ji totiž ze stromu pokoušeli dostat nejrůznějšími způsoby. Chtěli ji odstrašit přelety helikoptér, vodními děly, hlučnými reproduktory, ostrými světly, či dokonce plameny.
Někteří lesníci jí vyhrožovali násilím, a dokonce smrtí. Julia a Luna se staly v americkém ekologickém hnutí, ale i u jeho odpůrců silným symbolem. Během desetidenní intervence se ji bezpečnostní pracovníci těžařské firmy pokoušeli i zcela odříznout od zásob. Julia musela spoléhat na neustálou ochranu svých souputníků na zemi.
Mediální zájem
Julia se nakonec na zem postavila až poté, co jí dřevařská společnost přislíbila, že Lunu a ostatní stromy v 60metrovém průměru nevykácí, a navíc daruje 50 000 dolarů na projekty Humboldtovy státní univerzity na výzkum udržitelného lesnictví. Výměnou za to dřevaři získali příslib, že již popadané stromy zůstanou jejich majetkem.
Zdroj: Getty Images/Acey Harper
„Chápu, že mě někteří lidé považují jen za špinavou hipísačku objímající stromy, nedovedu si ale představit, že by se mělo pokácet něco takového jako Luna. Dříve, než se kdokoli dotkne motorové pily, aby strom pokácel, by na něm měl prožít dva roky,“ zněla její první slova poté, co z koruny slezla.
Další zadostiučinění pocítila Julia v roce 2007, kdy podle Los Angeles Times vyhlásila společnost Pacific Lumber Company bankrot. Odvolala se přitom na příliš vysoké náklady na environmentální opatření.
Julia z izolace slezla přímo do mediálního víru, jelikož první roky po sestupu absolvovala 250 veřejných vystoupení ročně. Hlavním poselstvím, které bylo určeno především americkému publiku, byla naděje.
„Poté, co jsem sestoupila z toho stromu, jsem si začala uvědomovat, jak doslova každý okamžik děláme rozhodnutí a každé rozhodnutí mění svět – opravdu každé,“ zdůrazňovala podle Washington Post během série přednášek. Její intenzivní mediální turné nakonec trvalo sedm let.
Přerod aktivistky ve veřejně činnou a populární osobu byl podle introvertní Julie těžší než samotný pobyt na stromě. Ze ženy, která nebyla kdysi téměř vůbec schopna mluvit, se najednou stala celebrita.
Zdroj: Fox Network
Juliin nový status kulturního fenoménu dokazuje i návštěva v talkshow Oprah Winfrey nebo fakt, že kapela Red Hot Chili Peppers použila v roce 2003 její jméno v textu hitu Can't Stop. Inspirovala také epizodu dvanácté sezóny Simpsonových Lisa the Tree Hugger, ve které se Lisa zamiluje do vůdce radikální ekologické skupiny, přičemž se na něj snaží zapůsobit tím, že žije na nejstarším stromu ve Springfieldu.
Krušné časy pro Julii i Lunu
Julia ještě na stromě spoluzakládala ochranářskou organizaci Kruh života, které se podařilo vysbírat peníze na vysazování nových stromů a výstavbu komunitních zahrad a farem. Nebyla však vždy úspěšná.
V roce 2006 neuspěla podle The Independent v blokádě stromů na South Central Farm ve společnosti herečky Daryl Hannah, zpěvačky Joan Baez či aktivisty Johna Quigleyniho. Neuspěla ani v roce 2003, kdy se stala součástí hnutí odporu proti podpoře války v Iráku. Odmítala platit daně, protože nechtěla, aby z nich bylo financováno krveprolití na Blízkém východě. Raději platila sociální a environmentální projekty. Nakonec se ale musela podvolit byrokracii a nedoplatky vyrovnat.
Zdroj: Flickr/borderhacker
V červenci 2002 se Hill dokonce dostala i do ekvádorského vězení. Šlo o důsledek protestu proti návrhu ropovodu Occidental Petroleum. Ekvádorští a američtí environmentalisté projektu vyčítali, že měl proniknout do panenského andského pralesa bohatého na ohrožené druhy. Incident okomentoval i tehdejší ekvádorský prezident Gustavo Noboa: „Malí gringové (posměšné označení pro bílé Američany nehispánského původu – pozn. red.) byli zatčeni, a to včetně starého známého kakadu, který rád leze na stromy.“
Ani ikonická sekvoje Luna se nevyhnula těžkým časům. Jen rok po ukončení Juliina pobytu téměř padla za oběť útoku motorovou pilou, která do ní pronikla do hloubky téměř šesti metrů. Strom se zářezem do poloviny obvodu dodnes ochranáři stabilizují ocelovými podpěrami a lany.
Julii je dnes 50 let a z veřejného života se do velké míry stáhla. Podle portálu Insider chce, aby ji už s žádostmi souvisejícími s jejím aktivismem nikdo nekontaktoval. „Ačkoli jsem vděčná za nespočet způsobů, kterými jsem mohla pomáhat a podporovat dobrou věc, nastal čas, abych se povznesla nad to, co ode mě lidé chtějí a doufají, abych dělala,“ svěřila se.
