Přečti si o Donnym Dustovi – muži, který teorie o životě v divoké přírodě a návratu ke kořenům přetavil do praxe.
Jsi někdy tak moc ve stresu z hektického života, že bys nejraději sbalil*a „svých pět švestek“ a odstěhoval*a se někam na samotu, kde bude klid? Donny Dust z Colorada ve Spojených státech amerických tuhle myšlenku dotáhl k dokonalosti – rozhodl se žít doslova v divočině. K otočení životního stylu o 180 stupňů ho dovedly vážné zdravotní potíže.
Do lesa s ničím, z lesa se vším
Když Donny Dust dokončil střední školu, rozhodl se sloužit u námořní pěchoty USA. Právě tam se podle svých slov naučil základům přežití v náročných podmínkách a soběstačnosti. U mariňáků působil dlouhých 12 let a nabyté zkušenosti se rozhodl využít i v další kapitole svého života. Založil si živnost, v rámci které začal lidi učit, jak „jít do lesa s ničím a odejít se vším, co potřebují“.
V rámci tohoto podnikání otevřel takzvanou Paleo Tracks Survival – ve zkratce lekce přežití v divočině, které jsou otevřené všem zájemcům a zájemkyním. Donny Dust pro svou klientelu v rámci této školy od roku 2016 organizuje jedinečnou výuku, v níž už instruoval a mentoroval tisíce lidí nejen z USA, ale i z Kanady, Velké Británie, Austrálie nebo Jižní Ameriky.
Jako člověk milující přírodu, který umí vyrábět kamenné nástroje a žít z toho, co mu dá matka země, jsem věděl, kam se musím vydat. Po několika rehabilitačních sezeních jsem si řekl „padám odsud“ a odešel žít do jeskyně.
Samotnému Dustovi ale udělil život největší lekci v roce 2017. Bylo mu tehdy jen 37 let a zcela nečekaně dostal infarkt. „Dva dny předtím, než se to stalo, jsem se vrátil z Aljašky, kde jsem vedl jednu z expedic. Doma v Coloradu jsem si myslel, že bolesti na hrudi souvisejí se změnou nadmořské výšky. Bylo mi 37, nikdy jsem nekouřil, nepil alkohol, nebral žádné drogy. Byl jsem opravdu ve formě. Za všechno mohla genetika,“ svěřil se Dust v létě 2022 v rozhovoru pro server Tubefilter s tím, že šlo opravdu o těžký infarkt a málem přišel o život. Lékařský tým mu během operace zavedl takzvaný stent – „výztužku“ tepny, která má strukturu složitého pletiva a je vyrobena ze speciální oceli.
Když opustil nemocnici, sotva chodil a lékaři jej zařadili do kardiovaskulární rehabilitace se skupinou pětaosmdesátníků. „Já jsem byl ale přesvědčený, že k uzdravení potřebuji něco jiného. Jako člověk milující přírodu, který umí vyrábět kamenné nástroje a žít z toho, co mu dá matka země, jsem věděl, kam se musím vydat. Po několika rehabilitačních sezeních jsem si řekl ‚padám odsud‘ a odešel žít do jeskyně, poblíž které jsem mohl lovit zvířata a pít z potoků,“ vzpomínal Dust letos v říjnu pro deník The Guardian.
Probudil jsem se a medvěd mi olizoval prsty u nohou
Dust tehdy strávil šest měsíců střídavě konvenčním životem a životem v coloradské divočině. „S manželkou jsme se rozešli, ale nechtěl jsem být delší dobu bez svých dvou synů. Často jsem se kvůli nim vracel, abych se s nimi viděl. Nejdelší období, kdy jsem bez přerušení zůstal v přírodě, trvalo dva měsíce,“ vyprávěl.
V divočině žil střídavě ve více jeskyních, každá měla jiné vybavení. Některé byly blízko vodního pramene nebo míst, v nichž se dobře lovila potrava. V další zase schraňoval zvířecí kůže. V hlavní jeskyni měl Dust postel, kterou představovala velká hromada listí a trávy. Mezi jeskynní stěny zapíchl klacek, na kterém sušil oblečení, jídlo si vařil ve staré plechovce od polévky.
Z moderních výdobytků toho s sebou jinak příliš neměl. „Vždycky jsem s sebou nosil fotku svých synů a psací potřeby. Někdy jsem také využíval ocelovou láhev, která mi trochu usnadňovala vaření vody,“ přiznává. Většinu jeho jídelníčku tvořilo to, co si sám nasbíral – různé rostliny, kořínky nebo hlízy. Kromě toho si čas od času ulovil rybu nebo zajíce.
Občas se také musel vypořádat s nástrahami, které život v syrové přírodě přináší. „Jednou v noci v mé hlavní jeskyni vyhasl oheň. Najednou jsem začal cítit teplo a vlhko, které šlo od mých nohou. Byl to medvěd, který u nich ležel a olizoval mi prsty. Vykřikl jsem a on utekl. Znovu jsem rozdělal oheň a po zbytek noci jsem seděl a čekal, až se vrátí,“ uvedl.
Existují dvě cesty, jak v divočině žít. Můžete s ní bojovat a snažit se ji ovládat. Když ji ale přijmete, hlouběji pochopíte, kdo jste a co tam děláte.
Že by se během pobytu v divočině nudil, to se prý nikdy nestalo. „Bylo vždycky co dělat – vyráběl jsem kamenné nástroje, stavěl pasti, vyráběl košíky nebo hliněné nádoby, vydělával kůže. Všechno to byly hrozně jednoduché činnosti, ale pro mě měly obrovskou hodnotu,“ vypráví Dust s tím, že se mu sice stýskalo po synech, ale věděl, že musí udělat to nejlepší pro své uzdravení.
„Stával jsem se součástí vzorce života v divočině. Rozuměl jsem jejím zvukům a pachům. Existují dvě cesty, jak v divočině žít. Můžete s ní bojovat a snažit se ji ovládat. Když ji ale přijmete, hlouběji pochopíte, kdo jste a co v ní děláte. Den mého infarktu mi změnil život, byl pro mě probuzením. S vědomím, že nakonec jednoho dne zemřete, musíte žít život, který chcete, najít hodnotu,“ říká Dust.
Obsah netvořím, obsah jsem já
Dobrodruh žije ve dvou rozdílných světech dodnes. Jezdí s náklaďákem a pronajímá si byt. Když má u sebe syny, dívají se společně na televizi, nejraději mají dokumenty. Zbytek času ale nadále tráví životem v divočině a cestováním po celém světě. A pokud zrovna není v přírodě, věnuje se jí i tak. Je autorem dvou knih a píše třetí. Kromě toho spolupracoval na několika celovečerních filmech jako technický konzultant, vedl tematické podcasty a byl také hostem mnoha televizních pořadů. Jako autor je podepsaný pod řadou článků o přežití a přírodě.
Podobně jako pustil média do svého života později se delší dobu vyhýbal také sociálním sítím. „Před infarktem jsem na nich nikdy nebyl, ale poté mě lidé povzbudili, abych si založil kanál na YouTube, kde bych se mohl dělit o své dovednosti. (...) Přijal jsem tento prvek moderního života a doufám, že podnítím zvědavost lidí o svět přírody,“ říká.
Kromě YouTube si založil také profil na sociální síti TikTok, kde má dnes už téměř 11 milionů sledujících. Rozhodně ale nechce být považovaný za „tvůrce na sociálních sítích“. „Nejsem tam od toho, abych vytvářel obsah, ale jen od toho, abych byl obsahem já sám. To, co vidíte na TikToku a na YouTube, co dělám, to je vlastně to, kdo jsem,“ dodává.
Proč našel Donny Dust svou životní vášeň právě v divoké přírodě a životě v ní? „Jsem toho názoru, že to pramení z toho, kolik lidí na světě je dnes od přírody zcela odříznuto. Žijeme v době technologií a všechno se zrychluje. Ať už mluvíme o jídle, nebo třeba streamování. Všechno je dnes tak snadno dostupné,“ myslí si.
Díky pobytům v divoké přírodě má dobrodruh podle svých slov možnost tak trochu cestovat v čase a svým způsobem začínat od začátku – rozdělat si oheň, postavit přístřeší, sehnat jídlo a čistou vodu. „Pro člověka je to dobrý způsob, jak se znovu stát divokým. A také se díky tomu může spojit s tím, kým skutečně je,“ dodává.