V rozhovoru s Róbertem se dozvíš více o tom, jak vypadá život v Antarktidě, jak se tam řeší běžné situace ze života, ale také to, co ho výpravy naučily.
„V Antarktidě máme mapu s informacemi o tom, kdo má kde stan. Je to proto, že v případě sněžné bouře, která může přijít, musíme umět zkontrolovat stany, zda jsou v dobrém stavu. No a když náhodou někdo někoho vidí, že vychází z cizího stanu, hned mu dojde, o co jde,“ říká Slovák Róbert Vrábel, který je cestovatelem, dobrodruhem a milovníkem zimy v jednom.
Úvod redaktorky
Róbert procestoval mnoho zemí a kontinentů od nejsevernějšího města světa na Špicberkách přes Afriku až po Antarktidu. Vystudoval hotelovou akademii a v mnoha zemích pracoval i v tomto odvětví. Vypráví, čemu se věnoval na Špicberkách a v Africe, ale také o svém životě v Antarktidě. Dozvíš se, zda je náročné provést malou potřebu v ohromné zimě, ale také to, zda se v kempu v Antarktidě dějí „one night standy“.
Pokud sleduješ náš web, určitě ti neuniklo, že na něj pravidelně přispíváme i články o cestování. Najdeš tam například tipy na levné letenky, zajímavosti z různých koutů světa, cestopisy, ale také nadupané rozhovory s inspirativními lidmi. Snažíme se ti přinášet kvalitní content, proto pokud se ti naše tvorba líbí, podpoř redaktory a staň se členem klubu Refresher+.
Odkud jsi přijel?
Před pár dny jsem se vrátil z Afriky, letěl jsem ze Senegalu, kde jsem končil jednu expedici na lodi. Bylo to pro mě poprvé, co jsem byl na expedici v Africe, jinak se teplým místům vyhýbám. Svou base mám na Špicberkách, kde žiji už asi šestým rokem.
Podle tvého instagramu usuzuji, že máš asi raději zimu. Proč jsi tedy jel do Afriky?
Já si z toho dělám legraci, že kam mě zavolají, tam se vydám. Doposud to byly zimní destinace, což je mému srdci nejblíže. Proto i žiji v nejsevernějším městě na světě. Po pěti letech, kdy jsem tedy běhal po chladných destinacích, se mi naskytla taková příležitost jet do Afriky. Tak jsem si řekl, proč ne.
Pracuji pro společnost, která provozuje výletní lodě, s plavbou v Africe to byla i jejich premiéra. Nebyla to klasická plavba po Karibiku, kde mají lidé „margaritku“ v ruce. Měl jsem tam na starost celý chod od bezpečnosti přes plánování tripů až po školení.
Ze tvého profilu jsem také vyčetla, že máš minimálně čtyři práce. Proč si to děláš?
Na mém instagramu to může působit chaoticky, moc se mu nevěnuji. Lidé vidí, že jsem aktivní, ale přidávám tam opravdu jen to minimum. Začněme od začátku. Já jsem vždy všude začínal jako barman nebo hotelový manažer, protože mám vystudovanou hotelovou akademii a magistra z marketingu a reklamy.
Když jsem se dostal do nějaké destinace, vždy jsem se snažil vyžít „outdoorově“. Jezdil jsem na sněžných skútrech, raftoval, kajakoval, jezdil freeride, v zimě na snowboardu a dělal jsem i spoustu dalších adrenalinových věcí, například jsem slézal z vodopádů a věnoval se ledovcovému lezení. Absolvoval jsem i survival školení, například jsem se učil, jak přežít v minus 30 stupních Celsia bez stanu. Dostal jsem různé certifikáty, což mi později ulehčilo hledání práce v outdoor světě. Vytvořily mi portfolio, mám jich teď opravdu hodně.
První rok v Antarktidě jsem myl nádobí. Pro firmu je to taková zkouška, pokud vydržíš tohle, dají tě na lepší místo.
Říká se „dělej jednu věc, ale pořádně“. Platí to i v Antarktidě, kde jsi také pracoval?
Myslím si, že tam spíše platí, že čím univerzálnější jsi, tím lépe. Spousta lidí, kteří jsou specialisté na jednu věc, se stává egocentrickými. Myslí si, že jsou nejlepší a neomylní, a proto mnohdy nepřijmou rádi jiný názor. Přesně takové lidi do Antarktidy na výpravy nehledají.
Co se dozvíš po odemčení?
- Jak se myje nádobí v Antarktidě.
- Co dělá ve volném čase.
- Zda má v Antarktidě sex.
- Proč mají toalety oddělené pro malou a velkou potřebu.
- Kolik si vydělal.
