Patnáct let v hudbě je patnáct let v hudbě. Někdy člověk maká jak fretka, jindy má útlum. Producent, DJ a beatmaker Pospo si prošel všemi fázemi (ne)tvořivosti, nyní však, postupně a s rozvahou, prostupuje českým a slovenským hip hopem na povrch.
Rok 2023 se chýlí ke konci a my jsme chtěli zase přijít s tematickým zpestřením. Rozhodli jsme se, že prosinec bude měsícem slovenských talentů. Prvním z nich bude producent.
Minulý měsíc jsme ti přinesli hudební cestu mladého rappera jménem Ondyone, který se jen tak mimochodem zmínil o tom, že s ním pracuje beatmaker, jenž se hudbě věnuje již patnáct let. To je vcelku dlouhá doba.
Zaujalo nás to. Takový grind a píle ve světě, kde dneska je včera, jsou vlastně vzácné. Slovo proto dalo slovo a seznámili jsme se s Pospem. Jednatřicetiletý Pražan původem ze slovenského Martina by rozdělil své hudební účinkování na dvě části: první je ta brzká, slovenská, kdy hudbu začal objevovat, a druhá je pražská, kdy se do hudby znovu zamiloval.
Přesun do Česka byl ze strany Petera Pospíšila, jak zní jeho celé jméno, cílený. Avšak ne kvůli hudbě, ale kvůli práci. Nicméně nové zaměstnání, konkrétně ve Footshopu, se stalo oním impulzem, který potřeboval, aby „vstal hudebně z mrtvých“ a dal v posledních čtyřech letech vlastní hudbě vizi a směr.
Rap však není pouze o slovech, nýbrž i o melodiích. Proto ti také jednou za čtvrt roku přinášíme story tuzemských producentů v rámci seriálu FRESH BEATS.
Jaký táta, takový syn
Než se ale odhodlal vzít produkční programy za své, začal si budovat vztah k hudbě přes svého otce již od raného dětství. „Zásadními byly pro mě jeho koncerty, na které jsme jezdili. Miloval jsem tu atmosféru. Nezapomenu na jazzové dny v našem divadle v Martině,“ vzpomíná na tátova bubenická léta. Malý Peter chtěl poté přirozeně také hrát na bicí.
„Byl jsem moc hlučný, tak mě nakonec dali na kytaru,“ směje se. Bohužel, i přes pár let na základní umělecké škole, kterou úplně svědomitě neodpracoval, skončil. „Flákal jsem to, moc mě to nebavilo,“ krčí rameny.
Zpoza všech hudebních vlivů na něj tehdy vykoukl i rap. „Sestry si na kazety nahrávaly klipy z Vivy (něco jako německé MTV, pozn. red.). Nejradši jsem měl Pharellovy produkce, kterých bylo asi milion. Asi se to na mně trochu podepsalo,“ bilancuje.
„Poslouchal jsem dokola všechna alba N.E.R.D., ke kterým jsem se dostal,“ nezakrývá náklonnost k jednomu z největších popových producentů na světě. „Sound, se kterým přišli v The Neptunes Present... Clones, mě úplně dostal,“ vyjmenovává.
Jak se dostal k domácí scéně, si úplně nepamatuje, ale oblíbené kousky a interprety nezapomněl. „Nejradši jsem měl Atmo Rytmo od Trosek, Jižák a pak všechno novější od PSH a Indyho s Wichem. Jsou to asi jediné věci, jejichž texty jsem si dokázal zapamatovat,“ přiznává. Jakmile začala vysílat slovenská hudební televize Music Box, začal prý poslouchat úplně vše.
„Kradl jsem sestře iPod, kde měla uložená všechna možná rapová alba. Na základce jsem byl jedním z mála, kdo poslouchal rap. Kluci si jeli hlavně punk, který mě moc nebavil,“ konstatuje.
Střední škola byla jiná báseň; tam lidé nejen rap poslouchali, ale také se mu aktivně věnovali. Měli tam hned dva rappery. „Jeden z nich, Johno, neměl kde nahrát svůj track, tak jsem se nabídl, že bychom to mohli zkusit u mě. Otec měl vedle domu dílnu na dřevo, kde jednu z místností využíval jako zkušebnu i s budkou na bicí. Naběhli jsme tam, zapojili mic, zapnuli Audacity a od té doby se to nezastavilo,“ rezolutně nastiňuje.
Hip hop jako jasný směr
Od Ondyona jsme se dozvěděli, že Pospo se ve „hře“ pohybuje asi 15 let. Proto nás zajímalo, jestli byl rap, v momentě, kdy se začal sám angažovat v hudbě, vždy číslem jedna. „Jo,“ přikyvuje. „Je to asi 14 nebo 15 let. Nad jinou hudbou jsem neuvažoval, ale na druhou stranu mě vždy bavilo objevovat nové věci. Jednu dobu mě lákala i filmová hudba, ale to mi dlouho nevydrželo,“ vysvětluje.
Když tedy první nahrávání pominulo, Pospo se rozhodl, že sám sebe posune i producentsky. „Přes kamaráda jsem se dostal k FLku a začal jsem zkoušet první beaty. Dnes je mi líto sousedů, jelikož jsem si to pouštěl na PAčku,“ vrací se v čase.
Dokonce si pamatuje svůj první beat. „Celý jsem jej naklikal do piano rollu, byla to nějaká synťáková věc. Vůbec jsem nevěděl, co dělám. V životě jsem neslyšel o tutoriálech,“ přiznává. „Kámošům jsem je potom pouštěl z Nokie 6300,“ vybavuje si detaily.
Postupem času jej i jeho lidi začala objevovat lokální scéna. Seznámili se například s Mrazem, což byl tehdy vcelku známý freestyler, s nímž začali pracovat na prvním projektu.
Pospo se stal členem uskupení Synonymum, v němž působil asi šest let. „Vzniklo to spojením dvou skupin, kde jsem byl já, Johno a Mrazo a Braňo a Šofo, s nimiž jsme se seznámili na jednom koncertu. Později se k nám přidal Staso, který u rapu zůstal,“ vyplňuje bílá místa.
Synonymum má dokonce jeden track na Spotify. „S tím jsi mě dostal. Na něm jsem se ale nepodílel,“ usmívá se producent.
Pospo se tehdy taky rozhodl, že se bude zlepšovat i v jiných disciplínách, začal nazvučovat akce, následně figuroval na lokálních koncertech a pak se dostal k DJingu. Jako DJ se na přelomu desátých let nového tisíciletí našel. Jenže pak přišlo stěhování do Prahy a hip hop začal ustupovat. „Beaty jsem si dělal už jen pro sebe. Jenže v roce 2019 se to otočilo,“ naznačuje osudovou otočku.
Pospo a Ondyone
Změna pracovního prostředí nemusí být plusem pouze finančně nebo pro uvolnění ovzduší, ale jak vidno, také z uměleckého volnočasového hlediska. U Pospa to tak doopravdy bylo; jakmile začal v Praze pracovat pro Footshop, změnil se vítr. Do stejného zaměstnání totiž zavítal i Ondyone. Pánové se hledali, až se našli, a po dovolené v Itálii bylo jasno. Dohodli se, že si u Pospa dají session. Odtud se začala psát historie.
„První projekt Porter jsme nahráli v mé temné garsonce. Pili jsme u toho levné portské, odkud získal projekt název, a já jsem chytl druhý dech. Začal jsem se věnovat i zvuku,“ říká slovenský matador. „S Ondyho tempem vydávání tracků jsem měl co dělat a za ty čtyři roky jsem se naučil víc než za posledních deset. Kdyby bylo dříve tolik dostupných informací, jako je teď všude na sociálních sítích, začátky by byly mnohem jednoduší,“ dnes ví.
Zajímavá je také chemie mezi Ondym a Pospem. Ani jeden z nich zatím nespolupracoval s velkými jmény, dávají přednost společné práci. „Účel v tom není,“ hájí se Pospo. „Málokdy se stane, že by mne napadlo někoho velkého oslovit. To, co se mi líbí, nabídnu Ondymu, proto nemám ani žádné beat packy. Možná ale za tím bude i má věčná nespokojenost,“ přemítá.
Takže ať už s Ondym, nebo bez něj, Pospo pracuje ustavičně a svědomitě. Má také svůj tvůrčí proces. „Hledám, co bych vysamploval, případně začnu harmonií. Pak doplním nějakou melodii, bicí, bass a zkouším, co s čím funguje. Hraju si s tím. Nejlepší věci vzniknou v momentě, kdy nevím, jak jsem k nim přišel,“ otevřeně uvádí.
Rád vsází na emoce a komplexnost. „Nedá mi to, takový je život. Takto mi ta hudba přijde přirozenější,“ myslí si. Určitý vibe dle svého tvrzení nemá. O hudební stopě ale nepochybuje. „Asi jako každý mám něco specifického, co si možná ani neuvědomuji. Jakmile se pustím do jiného stylu, snažím se, abych tam vždy vložil něco svého. Zpestření hudby přichází i s náladou, v níž člověk dělá. Takže nějaká variabilita tam je,“ uvažuje.
Stačí jen lidi kolem a FLko
Co se u Pospa nemění, je FLko. „Patcher je něco, bez čeho bych se asi neobešel,“ pokračuje. „Lákal mě Live, který používáme na koncertech kvůli odezvě, ale nechtělo se mi za tím trávit čas a učit se vše od začátku,“ líčí s tím, že však přehled o konkurenci v DAW má. Člověk prý nikdy neví, kdy se co změní, jelikož doba kráčí vpřed.
Největší inspiraci k hudbě poté čerpá od lidí kolem. „Když vidím, že je hudba baví stejně jako mě a věnují se jí, nakopne mě to. Pak jsou to ale i různí interpreti a producenti, kteří mě zajímají,“ doplňuje muž, který i na poslech písní jde velmi technicky.
Když jej zaujme mix nebo nějaký sound, hned si jej uloží. „Mám různá období,“ pokračuje o poslechu hudby, „ale teď mám toho naposloucháno strašně málo, což mě mrzí. Vibem mi je nejblíž asi Soulection Radio.“
S tou neustálou prací by člověk čekal, že Pospo vydá alespoň nějaký vlastní projekt. Zatím má jen projekty s Ondym. „Od prvního projektu s ním to beru jako nový začátek, ale určitě se dostane i na to,“ kývá hlavou. Proto v jeho diskografii prozatím nenajdeš ani track, který by jej stoprocentně reprezentoval. „Ještě jej mixuji,“ zmiňuje.
Když už ale mluvíme o postprodukci, tam je novým spolupracím otevřen okamžitě. „Baví mě to stále víc, HMU!“ nabádá všechny, kteří chtějí dobrý zvuk. Ostatně rád motivuje i další technicky laděné producenty, ať do studia hudební produkce a postprodukce jdou. „Pusť se do toho. Pracuj, zkoušej, experimentuj, ptej se, a hlavně poslouchej,“ uděluje rady.
Kam se posune v nejbližších dnech, týdnech a měsících, neprozrazuje. Říká však, že nějakou představu má. „Nejsem ale typ, který by si dělal nástěnky a deadliny. Stále přichází něco nového. Kdo ví, možná se obuju do svého projektu. Ta otázka mi v hlavě stále rezonuje,“ hlásí.
Nakonec nám zbyla jen rozlučka. „Přeji všechno dobré a dělejte to, co vás baví,“ dodává jedním dechem.
