Bylo mi 25 let, když jsem objevila zajímavou věc – dokážu vyvrcholit skrze vnější stimulaci klitorisu.
Důvodů je pravděpodobně vícero, ale jeden je zásadní. Do té doby jsem měla já i někteří mí dřívější partneři velmi zkreslenou představu o tom, čí potěšení je důležité, jak funguje mé tělo a jak má sex vypadat.
Nikdo z nich poté nevyvinul přílišnou snahu zmapovat mé tělo s cílem poskytnout uspokojení mně a pouze mně. Důraz byl kladen na jejich potěšení a moje tělo bylo spíše nástrojem k dosažení tohoto cíle. V momentě, kdy tento úkol neplnilo, jako by nestálo za to se jím nadbytečně zabývat.
Až loni jsem poznala, že stimulace vnější části klitorisu může být i příjemná, a dokonce vést k orgasmu. A že mou aspirací nemá být pouze uspokojení protějšku.
Na tomto příběhu jsou vidět minimálně dvě aktuální témata. Že přídavná jména „osobní“ a „politické“ nelze separovat – protože nerovnosti těží z toho, že zůstávají v „soukromé“ či „osobní“ sféře a veřejně se o nich nemluví. A pak že vztahovosti a sexualitě lidí, kteří nejsou cishet muži, se nevěnuje dost pozornosti. Sexuální touha a slast tak často zůstávají důsledkem osobních privilegií (k tomu se vrátíme později).
Orgasmus neboli erotické vyvrcholení je pro mnohé jediným znamením úspěšného sexu. Což je samozřejmě značně zplošťující. Sex může být naplňující, zábavný a uspokojující i bez něj. (Navíc samo slovo orgasmus pochází z řeckého orgasmós, což se překládá jako „prudké vzrušení“ – a to je přece možné cítit po celou dobu sexuálních aktivit.)
Jak ovšem ve svém podcastu Pillow Talks opakovaně říkává terapeutka Vanessa Marin a její partner Xander Marin, kdo orgasmus chce, měl by ho dostat – samozřejmě myšleno v konsenzuálním sexu.
Za absentujícím orgasmem může stát mnoho nejrůznějších faktorů, ať už psychologických, fyzických, či společenských. Pojďme se podívat na některé z nich.
Text se bude věnovat nemedicínským důvodům, které mohou za absencí orgasmů stát. Dosahování orgasmu mohou ovlivňovat i duševní či fyzická onemocnění, traumata či užívání léků. Pokud si myslíš, že by se tě jeden z těchto případů mohl týkat, doporučujeme obrátit se na lékaře.
Honba za orgasmem
Tlak na dosažení orgasmu nás ve skutečnosti může od jeho uskutečnění oddálit. Pokud se stresujeme, zda orgasmu dosáhneme, či nikoli, může to znemožnit dostatečné uvolnění. A tedy i možnost si vše skutečně užít. Podle autorek webu Refinery29 Claire Fox a Gigi Engle může pomoci, když orgasmus odstraníme z pomyslného to-do listu.
Místo toho radí zvnitřnit si myšlenku, že orgasmus pro provozování sexu není konstitutivní, tedy že ne vše stojí jen na něm. Může, ale také nemusí být součástí sexuálních praktik. Jak autorky píší: „Pokud se zbavíte tohoto tlaku, někdy vše lépe plyne a celý zážitek je příjemnější.“
Sexuální stud
Carli Whitwell na Refinery29 popsala, že dlouhá léta orgasmy nemívala. Tedy když byla se svými partnery. Při masturbaci se jí to dařilo. Byť za tím mohlo být mnoho faktorů, k hlavním řadí sexuální stud. „Dlouho mi připadalo nemožné se před někým uvolnit. Hodné dívky si přece (veřejně) sex neužívají,“ píše.
Stud podle ní vstřebáváme od dětství – ať už jsme si toho vědomi, či nikoli. Je nám podsouván z popkultury, předáván skrze rodinné, školní či náboženské autority a instituce. Whitwell si je přitom dobře vědoma inherentního privilegia vlastního sexuálního dospívání: je cis heterosexuální bílá žena. Každý, kdo existuje mimo předem dané hranice „správné“ vztahovosti a sexuality, může stud pociťovat ještě mnohem více.
Ze studu autorce pomohlo několik věcí včetně terapie, kde se jí dostalo potřebné validace. Že to, co cítí a co si přeje, je v pořádku. Normální. Pomohlo jí i vidět, že si sex užívají (nebo o něm mluví) ostatní lidé. Ženy. Nebo vědět, že není sama, že i ostatní se těchto nánosů studu musí pomalu, pomaličku zbavovat.
Jak vypadá její sexuální život nyní? Učí se užívat si sex od začátku do konce, ví, co ji vzruší a co ne, a nebojí se ani nestydí přiznat, že masturbuje.
Z jejího příběhu je možné si leccos odnést: „Když se rodiče nedávno stěhovali z domu mého dětství, přišla jsem jim pomoci. S otcem jsme balili mou knihovnu a našli hromadu sprostých knih, které jsem schovávala za učebnicemi francouzštiny a sbírkou Harryho Pottera. Odolala jsem nutkání utéct z pokoje a najít si novou identitu. Místo toho jsem se zastavila a klidně řekla: ‚Je to přirozené.‘ “ Ze sexuálního studu podle ní vede cesta, i když pomalá. Krůček po krůčku.
Nerespektující prostředí
Důležité je také to, abychom se při sexu cítili v bezpečí. Abychom ho měli s lidmi, se kterými můžeme být zranitelní, protože víme, že k nám přistupují rovnocenně, s respektem a laskavostí. Že nebudeme odsuzováni a posuzováni. V opačném případě se totiž pravděpodobně nedá čekat, že bude sexuální prožitek (či jakýkoli jiný, když už jsme u toho) uspokojující a příjemný.
Sebekontrola
Problém může hrát i potřeba kontroly sebe sama a sebecenzury. Třeba když se strachujeme, jak vypadáme nebo jak se u sexu projevujeme. Pokud se neustále děsíme toho, jak vypadá naše tělo, zatahujeme břicho, hlídáme si výraz v obličeji i to, jaké zvuky vydáváme, nejspíš se neuvolníme natolik, abychom si akt mohli skutečně užít.
Z mé vlastní zkušenosti může dočasně pomoci tlumené osvětlení, dlouhodoběji pak (terapeutická) práce na pojetí sebe samých – například na naší sebehodnotě, sebevědomí a sebedůvěře. Zbavovat se nánosu dietní kultury a limitujícího pojetí ideálu krásy. A co se týče zvuků, jak zaznělo v podcastu manželů Marinových – jsou sexy, jsou normální a jsou způsobem, jak dát protějšku vědět, že se nám něco líbí nebo nelíbí.
Alkohol
Lidé si mohou alkoholem pomáhat k uklidnění, k získání sebevědomí a zahození nežádoucích zábran. I před sexem. Jak uvedla klinická psycholožka specializující se na sexualitu Catalina Lawsin pro New York Times, lidé se často domnívají, že alkohol zvyšuje sexuální zdatnost a potěšení. Je to ale skutečně tak?
Na dané téma neexistuje dostatečný výzkum. Podle jiné specialistky, Lauren Streicher, ale studie poukazují na jistý vzorec: malé množství alkoholu zřejmě zvyšuje vzrušení a snižuje zábrany, větší množství ale může vzrušení potlačit a oddálit, a dokonce orgasmu zabránit.
Alkohol má totiž tlumivý účinek v rámci celého mozku – a sice na prefrontální kůru, která zodpovídá například za zvažování následků, na mozeček, jenž řídí koordinaci, i na autonomní nervový systém regulující třeba srdeční frekvenci a dýchání, popsala pro New York Times neuroložka Regina Krel.
Podle doktorky Lawsin tak alkohol omezuje schopnost mozku „zpracovávat sexuální podněty a koordinovat svalové kontrakce, které jsou klíčové pro orgasmickou reakci“. Nadměrná konzumace alkoholu tak může „narušit složité procesy, které vedou k intenzivnímu potěšení a uspokojení z orgasmu“. Chronické a silné užívání alkoholu je proto spojeno s erektilní dysfunkcí a předčasnou ejakulací u mužů i s problémy týkajícími se vzrušení či orgasmů u žen.
Nedostatečná komunikace
Už se ti to někdy stalo? Měl*a jsi sex s někým, komu jsi nedokázal*a tak úplně vysvětlit, co máš rád*a a co bys během sexu chtěl*a?
I to může být důvodem, proč nedosáhneš orgasmu. Tvůj partner*partnerka či tvoji partneři*partnerky možná ještě nevědí, co na tebe funguje. A byť se mohou snažit tvé tělo dostatečně poznat, bez tvého vedení budou mít úkol výrazně těžší.
Proč o sexu mluvit, nám už dřív vysvětlila psycholožka Leona Šímová: „Zaprvé se zlepší kvalita sexu samotného. Když se o něm budeme bavit, zvýšíme tím pravděpodobnost, že budeme spokojení (...). Když sex odpovídá tomu, jak ho potřebuji, jak ho mám rád, stane se pro mě příjemnějším a zábavnějším.“
Podle ní se komunikací také zvýší blízkost, důvěra a posílí to vědomí nás samotných. „Když si o něco řeknu a má potřeba bude vyslyšena, dostanu ubezpečení, že je v pořádku si o věci říkat. Že je na mě brán ohled. Získám zkušenost, že když jsem s něčím nespokojen*a, můžu to komunikovat a říct si o úpravu. Tím vším se posílí náš ‚self esteem‘, tedy naše sebevědomí, sebepojetí, také třeba schopnost prosadit sama sebe,“ popsala.
Jak o sexu komunikovat, včetně konkrétních vět a dalších tipů, se dočteš tady.
Orgasm gap
O orgasm gap jsi už určitě slyšel*a. Ne? Pojďme si k němu něco říct. V kontextu heteronormativního světa se lidé, kteří byli socializováni jako ženy, z nejrůznějších stran učí, že je jejich sexuální prožitek sekundární. Že by měli uspokojovat převážně potřeby partnera. Od toho se pak odvíjí statistiky v rozdílném dosahování orgasmů u mužů versus žen.
Ve studii publikované v roce 2018 v odborném časopise Archives of Sexual Behavior heterosexuální muži z USA uváděli, že při sexuálním styku se známou partnerkou dosahují orgasmu v 95 % případů. Následovala sestupná tendence: homosexuální muži orgasmu dosahují v 89 %, bisexuální muži v 88 %, lesby v 86 %, bisexuální ženy v 66 % a heterosexuální ženy v 65 %.
Jiná studie z roku 2022 výrazný rozdíl mezi ženskými a mužskými orgasmy znovu potvrdila a popsala, jak četnost orgasmů dále ovlivňuje očekávání. Pokud ženy zažívají orgasmů méně, postupně je přestávají ve velké míře očekávat. „Sexuální pedagogové, aktivisté a terapeuti by měli usilovat o posílení pocitů oprávněnosti, co se týče sexuálního potěšení a orgasmů, zejména u žen, které si četnost svých orgasmů přejí zvýšit,“ píší autoři studie.
Jinými slovy: každý si (v konsenzuálním sexu) zaslouží orgasmus, pokud ho chce mít – přístup k potěšení nemá být hierarchicky uspořádán.
Špatné představy o „správném“ sexu
Podobně sex a případný orgasmus mohou limitovat i to, co za sex považujeme (jak bylo ilustrováno na začátku textu). Sex se nerovná penetrace, byť je tato rovnice mnohdy v našich myslích hluboce uložena. Sex je vše, co za sex sami považovat chceme.
Navíc když jsme u těch nerovností, velká část žen orgasmu při pouhé penetraci nedosahuje. Naopak podle studie z roku 2017 přivede ženu k orgasmu bez současné vnější stimulace klitorisu rukou nebo sexuální hračkou pouze ve 21–30 % případů.
Podobně omezující může být i genderování sexuálních praktik. Někteří cishet muži se například mohou záměrně vyhýbat jistým typům doteků a praktik (třeba análním) či dynamikám (třeba submisivním) s obavou, že by to ohrozilo jejich maskulinitu.
Podobné limity tak značně vyčerpávají možné dostupné potěšení.
Nebojme se proto prozkoumat, jaké normy jsme kolem sexu přijali za své, co se nám líbí či co od sexu očekáváme – a proč. Taková dekonstrukce našich tužeb nás může dovést k zajímavým (a důležitým!) zjištěním, která pak, pokud chceme, můžeme začít překlápět do praxe.
Stres a úzkosti
Orgasmy taktéž mohou ovlivňovat faktory jako stres či úzkost, jak píší autorky textu pro Refinery29 Claire Fox a Gigi Engle. Pokud přemýšlíme o hrůzných scénářích, případně se utápíme v negativních myšlenkách, pravděpodobně se nedostaneme ani do bodu, kdy bychom na sex měli chuť. Pokud nás pak úzkost přepadne při sexu, nedokážeme se uvolnit natolik, abychom se intimnímu momentu mohli skutečně oddat a užít si, co se zrovna děje.
Během stresu pak naše tělo produkuje hormon kortizol, který může snížit celkovou citlivost. To může podle sexuální terapeutky Melissy Cook zkomplikovat, či dokonce znemožnit pocit vzrušení – a tedy dosažení orgasmu.
Nelze opomenout kontext dnešní uspěchané a na výkon orientované doby. Jak jsme psali dříve, v takových podmínkách není divu, že mnoho lidí nemá na sex pomyšlení. Vanessa a Xander Marinovi tak vyvrací starý mýtus: touha podle nich není pudem, ale luxusem. Nejedná se o základní lidskou potřebu jako jídlo nebo bezpečí. Naopak, touha vyvstane až v momentě, kdy má naše tělo všechny základní potřeby uspokojené.
Pokud žijeme v dlouhodobém stresu a naše tělo se konstantně domnívá, že je ve stavu neodvratitelného ohrožení, nedá se očekávat, že budeme mít na sex chuť. Krev v zátěžových situacích proudí do svalů, nikoli do pohlavních orgánů. „Vaše tělo si v takovém případě ponechá všechny zdroje pro to, aby se o vás postaralo,“ říká manželský pár. Na touhu mu prostě nezbude kapacita.
Dlouhodobě mohou pomoci různé věci – snažit se zpomalit (byť to někdy v rámci současného kapitalistického systému zkrátka nejde) a více relaxovat. A co může pomoci v daný moment? Fox a Engle ve svém textu jmenují několik faktorů:
- Komunikovat, co potřebujeme a chceme.
- Vytvořit si příjemné prostředí.
- Vyhnout se drogám a alkoholu.
- Našemu tělu mohou pomoci nalézt zklidnění i snadno dostupné věci. Například klidné, hluboké dýchání.
- Požádat o pomoc – pokud u sebe úzkost pozoruješ pravidelně, neboj se vyhledat odbornou pomoc.
Snížené libido
Teď jsme se dotkli dalšího důležitého tématu, které často se stresem souvisí. Sníženého libida. Každý má libido jiné a je úplně normální chtít sex jednou denně, jednou týdně či jednou za měsíc. Je ovšem důležité vědět, zda skutečně sex jednou za měsíc chceme, nebo zda bychom ho chtěli mít více, ale něco nás drží zpátky.
Za sníženým libidem může kromě náročného životního tempa stát vícero faktorů. Mezi tipy, které mohou pomoci s jeho zvýšením, pokud chceš sexu více, patří následující: udělat si na sex čas v kalendáři, komunikovat, jaký sex chceme mít, znát, co nám dělá dobře, dopřát si dostatek času na vzrušení se, mít kvalitní a dobrý sex (a případně tedy zlepšit kvalitu sexu) či narovnat vztahové nerovnosti. Všechny podrobně rozepsané tipy si můžeš přečíst tady.
Nebo taky
Důvodů, které nám brání ve vzrušení, ovšem může být nespočet. Pokud tě problémy s orgasmem trápí, neboj se oslovit obvodního lékaře či lékařku, zajít na gynekologii, urologii či vyhledat pomoc v rámci terapie. Odborníci a odbornice mohou pomoci odhalit ústřední příčinu a navést tě ke správnému řešení.
Ještě jednou totiž připomínáme: na orgasmus má při konsenzuálním sexu právo každý*každá z nás.
