V Americe je draho, za první byt jsme platili 56 tisíc korun. Chci cílit na Česko, hudebně i TikTokem, říká Nykki

V cenách potravin je velký rozdíl. Chápu to, protože Američani mají jiné platy než my v Česku, takže to takhle nevnímají. Já si ale dodnes nemohu zvyknout na velké cenové rozdíly, a když někdo říká, že si člověk brzy zvykne a přestane vše přepočítávat, tak pro mě to teda neplatí (smích). I po třech letech vše přepočítávám. Vždy se zhrozím, když něco stojí třeba 350 korun a u nás by to stálo třikrát míň.
 

Je naopak něco, co je v USA levnější?Benzín a nafta jsou tu levnější, ale jinak mě upřímně nic nenapadá. Pozitivní rozdíl pak vidím třeba i v tom, že je tu spousta věcí dostupnějších a je tu mnohem větší výběr.

Náš první byt byl takový 1 + 1 a za nájem jsme tenkrát platili 2 500 dolarů (56 tisíc korun).

Vnímáte tento rozdíl i v otázce bydlení?Vyzkoušeli jsme tu už tři různé nájmy. Postupně jsme se přesouvali do většího, tím pádem rostl i nájem. Náš první byt byl takový 1 + 1 a nájem jsme tenkrát platili 2 500 dolarů (56 tisíc korun). Je to opravdu markantní rozdíl oproti Česku.
 
Co ale musím říct, je, že budovy zde jsou vybavenější a standardem je, že v ceně nájmu máte také vstup do gymu a bazénu, které najdete přímo v budově. To v Česku nemáme.
 
O životě v USA se často mluví jako o „americkém snu“ plném svobody a úspěchu. Je tomu skutečně tak?Mně se tady líbí, jsem ráda, že tu jsem. Ale myslím si, že život v USA je takový, jaký si ho člověk udělá. Je tu hrozně moc možností, a co mi třeba přijde jako velký rozdíl oproti Česku, je to, že se tu lidé strašně jednoduše propojují. Kamkoli jdu, tak se vrátím s telefonním číslem na někoho nového, pozváním na večeři a slevou do nějakého shopu či na nějakou službu (smích). To mi v Česku chybí. Mám pocit, že tam si lidé často škudlí věci pro sebe a nikdo moc nechce nikomu pomoci.
 
Řekla bych tedy, že je tu jednodušší dosáhnout úspěchu, protože ti k němu pomůže mnoho lidí.
 
Je právě chování lidí ten největší rozdíl mezi životem v Česku a v USA?Je to tak. Před rokem jsem si pořídila pejska a třeba jen díky tomu, že ho chodím venčit, jsem poznala spoustu nových lidí. S každým se zakecám a už se třemi lidmi jsem šla na kafe jenom proto, že jsme venčili psa ve stejný čas. A pak jsem přiletěla do Česka, šla jsem venčit a nikdo na mě nepromluvil (smích).

Doporučeno

Velký test popcornů ze supermarketů: Víme, který popcorn je ten nejlepší a kde ho koupíš 10. ledna 2024 v 12:00

Co je pro vás na životě v USA nejtěžší?Určitě to, že tu pro mě nejsou velké pracovní možnosti (Nykki nemá pracovní vízum, má vízum vázané na svého partnera, pozn. redakce). Vždy jsem byla hodně cílevědomá a měla jsem vysoké cíle, které samozřejmě pořád mám, ale tady musím na spoustu možností říkat „ne“. To mě hodně štve. A taky mi samozřejmě chybí kamarádi a rodina.
 
Zmiňujete rodinu. Jak reagovala na vaše stěhování v tak mladém věku?Rodina byla zvyklá, protože jsem dříve působila ve skupině 5Angels a s tou jsme hodně cestovali. Od 15 let jsem tak už několik týdnů v kuse trávila v zahraničí, na cestách, takže to pro ni zas takový šok nebyl. V pozdějších letech jsem pak navíc bydlela chvíli ve Švédsku, takže moji rodiče ten přesun do USA vzali celkem dobře. Ale je pravda, že když jim třeba půl dne nezavolám, tak mě bombardují (smích). Potřebují kontakt každý den, i dvakrát denně.

Když do našeho společného chatu chceme přidat někoho nového, třeba partnerku od nového hráče, musí ji tam přidat kapitánova žena.

V posledním vlogu jste mluvila o tom, že „NHL život“ není takový, jak by se na první dobrou mohlo zdát. V čem vás zklamal? A jaká jsou ona „nepsaná pravidla“, o kterých jste mluvila?Pro někoho to může znít velmi směšně, když v tom nežije, ale co mě třeba hodně překvapilo, je, že kapitánova žena je „vůdčí“ dívkou v naší skupině. Když do našeho společného chatu chceme přidat někoho nového, partnerku od nového hráče, musí ji tam přidat právě kapitánova žena. Jednou jsem to udělala já a přišla mi zpráva že „nenene, to dělám já“. Což jsem třeba netušila. Myslela jsem, že to může udělat kdokoli.
 
A takových momentů tam bylo víc. Momentů, které jsem moc nepochopila. Pamatuji si třeba i situaci, kdy jsem na našeho prvního společného Valentýna Martinovi připravila sýrový talířek a holkám jsem řekla, že z toho asi neměl zase takovou radost. Hned druhý den Martin přišel z tréninku a divil se, proč holkám říkám, že z toho sýrového talířku neměl radost, prý ho to velmi potěšilo (smích). Došlo mi, že co já řeknu holkám, řeknou ony svým partnerům a ti pak na tréninku Martinovi. Musím si dávat pozor na to, co kdy a komu říkám. Jsem zvyklá říkat vše tak, jak to je.

Plánujete v Americe zůstat navždy? Nebo jaké jsou vaše plány do budoucna?Pokud se Martin nijak nezraní, plánuje být dalších deset let v NHL, což by pro nás znamenalo život v Kanadě nebo v USA. Jsem připravená, že tu s ním budu, dokud tu zůstane. Ale pak bychom se určitě vrátili do Česka. Pak bude můj čas, kdy se chci pořádně věnovat svému životnímu snu, kterým bude zpívání, hraní nebo třeba i nějaká firma.
 
Chci to rozjet v Česku a neumím si představit, že bychom zůstali v Americe. I když spousta hráčů to tak má, protože jejich děti tu začnou chodit do školy a potom už je nechcete vytrhávat z jejich rutiny. Ale zase na druhou stranu podle mě není od věci si na děti chvíli počkat, aby právě začaly chodit do školy až v Česku.
 
Je zvláštní, že nad takovými věcmi přemýšlím, když je mi 25 let. Ale musím. Potřebuju si prakticky vypočítat, kdy Martinovi skončí kariéra, kdy děti půjdou do první třídy a tak dále. I když to bude až za strašně dlouhou dobu.
 
Kromě psaní scénářů pro dětské projekty jste také zpěvačka a influencerka. Jak se liší hudební scéna v USA od té v Česku?Přiznám se, že hudební scénu v USA vůbec neznám. Svoji tvorbu směřuju na Česko, a před nedávnem jsem dokonce vydala i svůj první český song. Za pár měsíců vydám i druhou českou skladbu.
 
Je pro mě mnohem jednodušší a výhodnější vše nechat jen na českém trhu, i protože jsem nyní v Česku více vidět díky influencerství. Když každý den mluvím na TikToku v češtině, tak proč zpívat v angličtině, že? Nemám tedy to porovnání.

Můžeme se těšit i na desku v českém jazyce?Určitě, ačkoli deska mi asi bude ještě trvat. Ale jak říkám, za pár měsíců mi bude vycházet druhý český singl a v hlavě mám už i nápad na další, takže doufám, že ho brzy nahrajeme. A hraju si i s myšlenkou, že k nové skladbě nebudu točit videoklip. Možná ji vydám třeba jen s lyric videem odsud z Ameriky, protože se mi nechce čekat několik měsíců, než se zase dostanu do Česka. Navíc mám pocit, že klipy už dnes zas tak důležité nejsou, minimálně pro mě ne, takže uvidíme.
 
Co je vám největší inspirací při tvorbě nové hudby?Zatím jsem nevyčerpala všechny svoje životní příběhy, takže stále píšu o věcech ze svého života. A až dojdou, tak se stejně jako ostatní zpěváci a zpěvačky budu inspirovat vším kolem sebe, svými kamarády, tím, co vidím, slyším… Zatím ale vše vychází z mého života a mých zkušeností.

Doporučeno

„Nevěřím, že jednou bude líp.“ Jak se cítí Češi na začátku roku? Vydali jsme se to zjistit do hospody v Karlových Varech 5. ledna 2024 v 10:00

Většina lidí ví, že jste kdysi byla součástí skupiny 5Angels. Jak na tuto zkušenost nahlížíte po letech?Zas tolik lidí o tom neví (smích). Zpětně na to nahlížím hezky, přineslo mi to spoustu skvělých zážitků a zkušeností, ale v podstatě neznám nic jiného. Nevím, jak by vypadal můj život, kdybych deset let nebyla ve skupině. Ale neměnila bych, šla bych do toho znovu. I když v dospívání tam byla spousta těžkých momentů – třeba hejty, které jsou pro třináctiletou holku opravdu těžké.
 
Na druhou stranu si ale říkám, že mě to hrozně obrnilo. Teď si můžu na TikToku přečíst cokoli a nijak se mě to nedotýká. Což je výhoda i nevýhoda, protože pak mi kámošky často říkají, že se mě nedotýká vůbec nic. A to je možná tím, že jsem v tomto odvětví tak ostřílená, že mám hroší kůži.

My jsme s holkami neměly úplně kontrolu nad tím, co zpíváme… Ani nad tím, jak vypadáme. Já jsem byla krátkovlasá z nějakého důvodu.

Vnímáte nějaký rozdíl mezi sólo kariérou a působením ve skupině?Jako sólová artistka jsem zatím úplně nevystupovala, protože když jsem žila v Česku, tak byl covid a pak jsem se přestěhovala do Ameriky. Ale v létě bych mohla mít první akce jako sólová zpěvačka a jsem si jistá, že jít na pódium sama, nebo jako jedna za čtyř pěti holek bude velký rozdíl. Sebevědomí jít na stage bude jiné a budu si na to muset zvykat.
 
Co se ale týče kreativní volnosti, tak v té se nyní úplně vyžívám. My jsme s holkami neměly úplně kontrolu nad tím, co zpíváme… Ani nad tím, jak vypadáme. Já jsem byla krátkovlasá z nějakého důvodu, a nebylo to proto, že bych se vzbudila a řekla si, že chci mít následujících deset let krátké vlasy. Tak to určitě nebylo. Takže si teď hodně užívám, že vše, co vydávám, jde především z mojí hlavy.
 
Lehce zabrousím také k influencerství. Zmiňovala jste, že videa na TikTok a YouTube natáčíte v češtině. Nepřemýšlela jste někdy o fokusu na americký trh? Nenabízí více možností?Přemýšlela jsem nad tím a říkala jsem si, že na TikToku není tolik holek, které by měly podobnou storyline jako já. Založila jsem si kvůli tomu dokonce i nový TikTok, kde jsem vydala jedno video, ale pak jsem nápad zavrhla. Na českém TikToku toho vydávám tolik, že bych to možná nestíhala. Navíc mám v telefonu českou VPN, aby vše putovalo na český trh, takže bych si musela pořídit i nový telefon, vše bych musela rozdělit, a to mě moc neláká.
 
Ale pravda je, že firmy v USA platí influencerům lépe. TikTok je tu monetizovaný, takže vydělávají i na views… a v tomto ohledu by to tedy bylo zajímavější. Ale měla jsem také obavy, aby se moje osobnost a můj humor v anglickém jazyce neztratily.

Jak byste vlastně popsala svoji tvorbu? Jaký content vytváříte?Teď už ani nevím. Dříve to byl hlavně make-up, který jsem milovala už od mládí. Už jako malinká jsem koukala na make-up tutoriály, a kdykoli jsem přišla ze školy, tak jsem se malovala, zkoušela nové looky a jen jsem to prokládala svačinkou. Pořád dokola jsem se malovala, hrozně mě to bavilo. I všechny holky ve skupině jsem malovala.
 
Začala jsem tedy s make-upem, ale teď už točím všechno. To, jak si dělám okurkový salát, jak jdu na zápas… Svoji tvorbu bych nyní pojmenovala lifestylem nebo mým životem. Ale make-up tomu stále vládne.

Pamatuji si, že jsem se zasekla na 20 nebo 40 tisících sledujících a pak jsem začala točit videa o vztazích, která mi pomohla to zase nastartovat.

Když jsem poprvé narazila na váš TikTok, myslela jsem si, že váš profil bude o vztahových radách.To bylo to, co mě tenkrát vyšvihlo! Pamatuji si, že jsem se zasekla na 20 nebo 40 tisících sledujících a pak jsem začala točit videa o vztazích, která mi pomohla to zase nastartovat.
 
Stále si trochu pohrávám s myšlenkou, že bych na toto téma začala točit také podcast, ale teď jsem čerstvě začala dělat také YouTube, tak nevím, jestli bych to stíhala. Do toho chci totiž stále zpívat, píšu scénáře… bylo by toho hodně. Ale uvidíme.

Přijde mi neskutečné, že díky tomu, že jsem si každé ráno začala dávat mobil na stativ v koupelně, jsem začala vydělávat peníze, které bych si nevydělala, ani kdybych se nechala zaměstnat.

Má influencerství i nějakou odvrácenou tvář, nebo je vše tak růžové, jako to vidíme na sociálních sítích?Abych řekla pravdu, tak mně influencerství přijde jenom růžové. Vidím to hrozně pozitivně. Přijde mi neskutečné, že díky tomu, že jsem si každé ráno začala dávat mobil na stativ v koupelně, jsem začala vydělávat peníze, které bych si nevydělala, ani kdybych se nechala zaměstnat. Občas to ukazuji Martinovi, že je k nevíře, kolik peněz jsem si vydělala jenom tím, že dělám to, co mě baví. A on mi říká, že je to až divné (smích).
 
Strašně mě to baví, připadám si díky tomu kreativní a jsem vděčná za to, že je to jedna z mála věcí, které zde v USA můžu dělat bez pracovního povolení.
 
Jedinou nevýhodou jsou negativní komentáře, které občas vidím pod videi jiných tvůrců a tvůrkyň. A ani mně se někdy takové nevyhnou. Zrovna včera jsem natáčela video, pod které mi pán napsal: „Zrzaví lidé jsou podřadní.“ Co na to má člověk říct? Přijde mi to jako jeho ostuda, že má takový názor a píše takové komentáře. Naschvál je pod videi nechávám, aby to vidělo okolí těch lidí. To je asi taková jediná stinná stránka.
 
Kdybych se teď rozhodla, že se chci také stát influencerkou, co byste mi poradila? Jak s tím začít?Začátky jsou někdy fakt trapné. Nebo alespoň mně to tak přišlo. Protože najednou vydáte to první influ video nebo nahodíte první influ popisek na instagram a teď to vidí ti vaši kamarádi a kamarádky a říkají si, co to děláte (smích). A přesně tohle je strašně důležité vytěsnit a neřešit to. Přesně kvůli tomuto důvodu jsem videa strašně dlouho nevydávala a teď mě to štve, protože mi unikly první dva roky TikToku, kdy všichni získali půl milionu followerů během pár měsíců. Prostě jsem se styděla.
 
Pak jsem si ale řekla, že stejně jednou všichni umřeme a je úplně jedno, co tady vytváříme. Pokud jsme tedy hodní lidé a chováme se slušně. Jsem ráda, že jsem to překonala, protože mi to otevřelo dveře k dalším možnostem. Je tedy důležité překonat takový ten první moment, kdy vám to přijde trapné. Po deseti videích to přejde.
 
Závěrem se zeptám… Budoucí Nykki tedy bude dál natáčet na TikTok, YouTube a bude zpívat?Další tři roky to tak vidím. Chci dělat, co mě baví, chci víc vydávat písničky, hodně tvořit a chci si založit svoji značku. Ale jak to budu dělat, až budu mamka, to nevím. Svoje budoucí děti nechci vlogovat, a i právě proto chci mít nějakou svoji firmu, kde bych mohla točit zákulisí toho světa a nepouštět lidi tolik do svého soukromí.