Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Cítíš se někdy po orgasmu zhnuseně? Jako by tvé tělo ani nebylo tvé? Pláčeš? Pak se takzvaný post nut syndrom možná týká i tebe.
„Přítel mě prstil a já po chvilce vyvrcholila. Když jsem dosáhla orgasmu, cítila jsem se velmi dobře, nicméně... začala jsem plakat. Snažila jsem se to zastavit, protože jsem se cítila trapně a nechtěla jsem ho vyděsit. Řekla jsem mu, že mám jen velmi emocionální orgasmy a obvykle hned po nich hodně brečím, ale není to špatný pláč,“ svěřila se dívka na diskuzním fóru Reddit.
„Je to normální? Měla bych navštívit doktora?“ ptá se.
To, co dívka po orgasmu zažila, se slangově nazývá „post nut syndrom“ (termín vychází ze spojení „busting a nut“, což znamená mít orgasmus, pozn. red.) či „postsexuální blues“, odborně také postkoitální dysforie.
Např.:
Lístok ZDARMA na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
, 15 % zľava na nákup výživových doplnkov VOXBERG
nebo 30-dňová výzva s ChatGPT od Jazykového mentoringu ZDARMA
Můžeš se cítit trapně, znechuceně, plačtivě. V některých případech může člověk dokonce zažít panickou ataku. A je jedno, jestli se jedná o vážný, milostný vztah, „one night stand“, nebo masturbaci. Může se také objevit bez ohledu na to, zda skutečně dojde k orgasmu, nebo ne.
Upozornění: Termín postkoitální dysforie se používá pouze pro popis negativních pocitů po dobrovolném (konsenzuálním) sexu. Nevztahuje se na napadení nebo znásilnění.
Ačkoli se jedná o relativně nový termín, v posledních letech si získal na popularitě – a dokonce byl vědecky zkoumán.
Ve studii z roku 2018 vědecké týmy na základě dotazníkového šetření zjistily, že z 1 208 mužů se s postkoitální dysforií setkalo 41 procent. Až čtyři procenta respondentů přitom uvedla, že se u nich jedná o pravidelnou záležitost. Ze studie z loňského roku rovněž vyplynulo, že tento stav zažívají častěji ženy.
Jedinci, u nichž se vyskytuje postkoitální dysforie, mohou bezprostředně po sexu vyjadřovat své pocity melancholií, plačtivostí, úzkostí, podrážděností nebo psychomotorickým rozrušením. – International Journal of Sexual Health
Podle dalších dat a studií se celkový výskyt symptomů postkoitální dysforie pohybuje mezi 14 a 34 procenty u mužů a 33 až 43 procenty u žen, přičemž symptomy se objevují v určitém období života, a ne nutně trvale.
Zdroj: Pexels/cottonbro
Příznaky postkoitální dysforie mohou zahrnovat:
smutek, nespokojenost,
plačtivost,
výkyvy nálad,
podrážděnost,
deprese,
úzkost,
pocit izolace a odloučení a/nebo touhu distancovat se od partnera*partnerky,
nízkou energii,
frustraci,
agresivitu.
Proč je mi po sexu smutno?
Důvodů, proč jsou lidé smutní po sexu, může být podle vědců a vědkyň celá řada. Jedním takovým mohou být rozházené hormony. Při a po pohlavním styku jich zaplaví tvé tělo nespočet, zejména se jedná o oxytocin, dopamin a prolaktin. Právě jejich rapidní nárůst – a následný pokles – může u někoho zapříčinit pocity smutku nebo úzkosti. Takový trochu „absťáček“.
Postkoitální dysforie patří mezi ty nejméně prozkoumané typy sexuální dysfunkce. K úplnému pochopení tohoto jevu je zapotřebí mnohem více pozornosti vědecké obce.
Pláč ale stejně tak může být přirozenou reakcí na stav euforie. Slzy nejsou vyhrazeny výhradně pro chvíle smutku nebo zoufalství. Mnoho lidí po prožití sexuální intimity roní slzy radosti, spokojenosti a hlubokého emocionálního uvolnění.
Pravdou ovšem je, že často nejde ani tak o to, co se zrovna odehrálo v posteli, ale spíše o to, co se dělo (klidně i roky) předtím. Pláč tak ve skutečnosti může vycházet ze tvého podvědomí. Jako by ti říkalo: Odkryj a zpracuj!
„Sex může být spouštěčem slz, ale nemusí nutně vycházet ze samotného sexu,“ uvedla pro OprahDaily manželská a rodinná terapeutka Laura Petiford. A dodala: „Mezi faktory, které korelují s postkoitální dysforií, patří narušení raných vazeb s rodiči, potíže s rozvojem vnímání sebe sama, potíže s regulací emocí, historie sexuálního nebo jiného zneužívání nebo nespokojenost ve vztazích.“
Jedním ze spouštěčů může být v takovém případě vnímání svého vlastního těla. Ve světě zaplaveném idealizovanými standardy krásy a dokonalosti se nespokojenost s vlastním tělem stává silným katalyzátorem emočního napětí. Ať už má kořeny ve společenském tlaku, osobní nejistotě, nebo zkušenostech z minulosti, optika, kterou se na sebe díváme, může zásadně ovlivnit naše prožívání intimity. Tělo se možná snaží, ale mysl je jinde.
Není se čemu divit. Vždyť jsme tu vedle sebe nazí. A zranitelní.
Náchylnější k negativním pocitům po intimním styku mohou být také osoby, které v minulosti zažily sexuální násilí. Samotný akt, který má podpořit spojení a potěšení, může místo toho vyvolat vzpomínky na násilí a bezmoc, vrhnout stín na intimní chvíli a zanechat po sobě hluboký smutek.
Pokud je v minulosti trauma, které je třeba vyléčit, slzy by mohly být vodítkem k získání pomoci, která povede ke spokojenějšímu a uspokojivějšímu životu, jaký si zasloužíte.
– Laura Petiford, terapeutka
Jak uvádí server Choosing Therapy, sexuální aktivita je často spouštěčem záblesků PTSD a emočních potíží u osob, které prošly traumatem v dětství a/nebo sexuálním zneužíváním. A to i tehdy, když si osoba není vědoma, že její příznaky souvisejí s traumatem.
Ať už je důvod pláče po sexu jakýkoli, snad tě uklidní, že se nejedná o nic neobvyklého. To ale neznamená, že bychom jeho příčinu neměli chtít zjistit. Možná že tvůj sexuální partner či partnerka nenaplňuje tvé potřeby – třeba si po sexu chceš povídat a mazlit se. Nebo je možná pláč známkou hlubších problémů, které je třeba řešit. V takovém případě se nestyď vyhledat odbornou pomoc, ať už v ordinaci lékaře, či terapeuta.
Pokud potřebuješ „rychlou pomoc“, odborníci a odbornice radí: zmírnit stres (což, jak víme, se snadněji řekne, než uskuteční), nepotlačovat své emoce a upřímně a empaticky komunikovat s partnerem*partnerkou.
