Před 17 lety se rozhodla opustit Slovensko a odejít za svou láskou, se kterou ji spojil hudebník Eros Ramazotti. V současnosti žije v Římě a přes sociální sítě přibližuje tisícům fanoušků svůj běžný život.
Začátkem roku přidala Lenka na Instagram video, které se rychle stalo virálním a k dnešnímu dni má 124 tisíc zhlédnutí. Její příspěvky plné dobrého jídla i krásných výhledů tě ihned naladí na skutečnou italskou atmosféru. Ale ani tady není všechno růžové.
Pokud například potřebuješ vyšetření na magnetické rezonanci a objednáváš se přes státní pojištění do státní nemocnice, úplně v pohodě ti řeknou, že nejbližší volný termín mají až na rok 2025.
V rozhovoru pro Refresher nám vyprávěla o rozhodnutí odjet do Itálie, svých začátcích, ale i o běžném životě v zemi, kterou většina z nás vnímá jen jako dovolenkovou destinaci.
Pokud chceš číst podobných rozhovorů více, přidej se do klubu Refresher+ a získej přístup ke všem článkům bez omezení. Vyzpovídali jsme už například pohřebního průvodce nebo Jakuba žijícího na Islandu.
Kdy jsi zjistila, že chceš zůstat žít v Itálii?
Nebyl to vlastně úplně plán. Už před 20 lety jsem trávila léta jako chůva v jedné milánské rodině. Oni ale měli dům i loď ve Francii, tak jsme hodně času trávili i tam. V té době jsem se v podstatě dala dohromady i se svým nynějším partnerem, se kterým jsme spolu už 18 let. Poznali jsme se přes internet, protože jsme oba obrovští fanoušci Erose Ramazottiho. Mohla bych říci, že mou italskou cestu vlastně začal právě zpěvák Eros Ramazotti. S partnerem jsme se potkali v srpnu 2006, poté jsem se vrátila na Slovensko a nechala se zaměstnat v bance.
Ale tam jsi příliš dlouho nevydržela...Vůbec. Vztah na dálku pro nás nebyl tím pravým, a i proto jsem se rozhodla koupit si jednosměrnou letenku a po roce a půl jsem dala výpověď.
Práce v bance nebyla pro mě, i když finančnictví a bankovnictví jsem studovala na univerzitě v Košicích. Byla to ale dobrá škola života.
Za ten rok a půl jsem pracovala ve dvou různých bankách a obě byly paradoxně italské. (smích) Ze Slovenska jsem ale odjela kvůli lásce a nevěděla, co tam vlastně budu dělat. I proto jsem měla několik různých zaměstnání.
Jaké práci se v Itálii věnuješ?
Šestým rokem pracuji pro soukromou železniční společnost, která provozuje vysokorychlostní vlaky. Dříve jsem pracovala u státních drah, ale měla jsem i jiná povolání. Pracuji tedy na pozici station hostess, ale objevuji se i v business lounge, prodávám lístky na naše vlaky a podobně.
Hodně po této zemi cestuješ. Má to souvislost s tvojí prací?
Bohužel ne. (smích) Můj italský příběh začal na jihu země – v Kalábrii. Později jsme se s přítelem přestěhovali do oblasti Valle d'Aosta přímo pod Mont Blanc v italských Alpách. Teď už jedenáctý rok žijeme v Římě, ale ani to nebude naše konečná zastávka.
Můj partner je z poloviny ze severu a z druhé poloviny ze Sardinie, což je také důvod, proč tam trávíme dost času. Cestuji po celé Itálii, protože je to prostě moje láska. Je bohatá na zážitky, takže nemám potřebu jezdit za hranice. Tím, že mám lístky na vlak zdarma, respektive za nízké ceny, se někdy rozhodnu i během dne, že se chci jen tak projet do Milána, a jedu.
Itálii známe zejména jako dovolenkovou destinaci. Jaká ale je, když tam člověk dlouhodobě žije?
To je velká pravda, pro Čechy i Slováky jsou regiony jako Sicílie a podobně stále jen o mafii. Ale jsem ráda, že se povědomí lidí zvyšuje a zjišťují si o tom víc a víc informací. Být v Itálii na dovolené a opravdu tady žít je velký rozdíl, který lidé často nevidí. Například v hledání práce je to tady opravdu komplikované.
Když jsem tady začínala, byl velký problém například se zdravotním pojištěním a podobně. I když jsem byla ze země Evropské unie, na úřadech se mě ptali, jestli opravdu nejsem z Ruska nebo jiné mimoevropské země. V prvních zaměstnáních mi bylo reálně vyčteno, že jsem až příliš časově organizovaná. Víme, že Italové si dávají načas, ale oni to neberou ze srandy, reálně mě kritizovali za dochvilnost. Říkali, že se chovám jako generálka.
Je život v Itálii drahý?
Tím, že jsem žila na severu, jihu a teď jsem uprostřed, jsem zažila ty rozdíly. Ale aktuálně jsem v Římě, kde žije přes 80 % lidí v podnájmech. Cenově je to tak, že pokud chceš poměrně pěkný byt, který se nachází v rámci města s dobrou dostupností i bez auta, stojí minimálně tisíc eur (cca 25 tisíc Kč, pozn. red.) plus povinné výdaje jako odpady, voda, energie a podobně.
Potraviny jsou v Římě podstatně dražší než například na Sardinii, i když se jedná o ostrov. Platí však, že v metropolích je všechno dražší. Ale měsíční lístek na hromadnou dopravu v Římě vyjde jen na 35 eur (necelých 900 Kč, pozn. red.), což je, myslím, super cena. Chodíme jíst i do restaurací, protože pokud umíš najít to správné místo, za dobré jídlo zaplatíš možná ještě méně než za nákup potravin.
Jak je to s platem v rámci regionů?V Římě se dá vydělat v průměru takových 1 200 až 1 300 eur (30 až 33 tisíc korun) měsíčně, ale velkou část z toho dávají lidé právě na nájmy. Platy v Miláně jsou určitě vysoké, ale zároveň jsou tam vysoké výdaje. Na jihu jsou určitě nižší platy, ale zároveň jsou tam nižší výdaje. Je to podle mě rozděleno přímou úměrou k výdajům. Ale podíváme-li se na ten standard a platy v Miláně, v Kalábrii je oproti tomu určitě velká propast.
Kolik jsou tedy průměrné výdaje na život?V tomto případě hodně záleží na tom, jaký jsi typ člověka. Někdo si jen vaří, my chodíme často i do restaurací, obědy máme zase vyřešeny v práci. Pokud tedy počítáme jen stravování a povinné výdaje mimo nájem, tak se dostaneme přibližně na těch 500 eur (12 tisíc Kč). A pokud tě nedej bože začne v Římě bolet zub, tehdy si musíš připravit minimálně 400 eur (10 tisíc Kč), respektive záleží na tom, co přesně ti je. V tomto je to v Itálii obtížnější.
Pokud například potřebuješ vyšetření na magnetické rezonanci a objednáváš se přes státní pojištění do státní nemocnice, úplně v pohodě ti řeknou, že nejbližší volný termín mají až na rok 2025.
Hodně Italů si tak různá vyšetření platí v soukromé sféře, protože ty čekačky jsou brutálně dlouhé.
Jak tě vnímají domácí? Zapadla jsi tam?Myslím si, že jsem zapadla dokonale. Italštinu ovládám velice dobře a především jsem komunikativní člověk. I to mě pravděpodobně přivedlo k mé práci, kde jsem v kontaktu s lidmi. Často mám dokonce pocit, že například Řím znám lépe než někteří místní. Bude to tím, že jsem velmi zvědavá a vždy se chci dozvědět něco nového. Jak se říká, Italové na jihu jsou odlišní od těch na severu. Já jsem žila na obou místech, ale nikdy jsem neměla problém zapadnout mezi ně.
Co bys doporučila každému, kdo přijede do Itálie?Největší chybou, kterou lidé po příjezdu do Itálie dělají, je pití aperolu a považování to za kulturu a tradici. Vůbec tomu tak není, před 15 lety zde nikdo aperol nepil. Firma vyrábějící tento nápoj udělala skvělý marketing a protlačila to dopředu. Ale nejde o nic typického. Raději doporučuji, aby se turisté zaměřili na lokální potraviny a podobně. Nejlepší bude, když se každý zaměří na to, co je speciální v daném regionu, kde se nachází. Rovněž nedoporučuji zavřít se v resortu. Pronajměte si auto a jeďte, kamkoli vás napadne.
Máš v rámci Itálie nějaký oblíbený hidden gem (destinaci, která je krásná, ale téměř nikdo ji nezná)?V Římě už to asi nenajdeme. Zřejmě zde už není místo, které by nebylo nějakým způsobem „přeturistováno“. Způsobily to například i lowcostové letenky. Popravdě jsou nynější Řím a Řím, do kterého jsem se nastěhovala, dvě odlišná města. V okolí Cagliari doporučuji lokální kuchyni i pláže, na severu ve Valle d’Aosta určitě turistiku. I když je to už možná klišé, ale ty hory a výhledy tam jsou opravdu nádherné. Stojí za to vyvézt se i zbrusu novou lanovkou na Mont Blanc, ačkoli to je už také pořádně turistická záležitost. (smích)
Jací jsou Italové oproti Čechům a Slovákům?
Největší rozdíl je v patriotismu. Italové mají mnohem raději svou zemi než my.
Měřítkem zde není ani politická situace či konkrétní politické strany. Prostě mají rádi Itálii, své jídlo, víno, historii, města i hory. Na Slovensku jsou problémy, ale ty jsou i v Itálii, lidé se však snaží vždy ten den zakončit tak, že se potkají u stolu, najedí se, pokecají a chtějí mít pohodu a být hrdí na to, kde žijí.
Co bys z Itálie vzala na Slovensko a naopak?
Kontakt s přáteli a setkávání s lidmi. V Itálii je naprosto běžné, že kamarádi přijdou k jiným kamarádům na večeři, v poledne, nebo se alespoň potkají na krátkou kávu. Prostě si najdou čas na to, aby byli s lidmi, které mají rádi. Na Slovensku se to možná už dostává do povědomí, ale určitě nebylo zvykem, aby se kamarádi potkávali leckdy i během týdne na večeři či oběd.
Vzala bych i italskou bezprostřednost. Jim je jedno, že se setkáte v levné restauraci, ale základem je, že trávíte společný čas. Naopak ze Slovenska bych určitě vzala naši pracovitost a slušnost. Podle toho, co zde často vidím kolem sebe, vím, že Ital ocení, když je člověk zdvořilý a slušný. Když se dnes podívám na internet a komentáře, o naší slušnosti někdy dost pochybuji. (smích)
