Máme za sebou druhou sérii fantasy prequelu Hry o trůny, v níž došlo na pořádné zvraty, ale i proklatě výplňové epizody. Pojď si přečíst naše dvojnásobné dojmy.
Osmý a závěrečný díl druhé série Rodu draka si tento týden odbyl premiéru a podle internetové databáze IMDB.com se spolu s finále osmé řady Hry o trůny jedná o nejhůře hodnocený závěr série vůbec.
Důvodů pro to bude asi více, my se teď každopádně v redakci rozhodli ti sepsat naše dojmy z celé druhé řady, tak jak jsme ji postupně nakoukávali týden co týden. Vážně bylo finále tak špatné?
A v čem podle nás tvůrci udělali s letošní sérií největší chybu?
Rod draka skončí se čtvrtou řadou. Tvůrci v té další slibují totální válku
6. srpna 2024 v 10:14
Jak to vidí Marie Valentová:
Má to tak asi většina diváctva. O tom, jak se mi líbila celá druhá série Rodu draka pro mě rozhodla poslední osmá epizoda. To velké finále, kdy se dračí síly zdvojnásobily a nejobávanější Vhagar konečně našla vyzyvatele – druhého největšího žijícího draka a fenomenálně vzteklého Vermithora.
Jenomže. Z očekávaného střetu dvou božských bestií... nám tvůrci nabídli jenom pohled na jakési no name spáleniště a naprosto generický záběr na rozzuřeného prince, pardon, krále regenta Aemonda. Takový záběr by se vlastně mohl objevit v jakékoliv epizodě. A upřímně, jen kvůli Aemondovým krásným očím (sakra, krásnému oku!) na celý seriál nekoukáme.
Nějak to nechápu. Proč vůbec HBO produkuje vyhypovaný seriál o válce draků, když si největší dějové vrcholy a nejočekávanější bitky schová někam mezi řádky, kamsi mezi epizody? Jakoby si tvůrci nejzákladnější filmařské pravidlo show, do not tell obrátili naruby na tell but don't show. Tohle přece nemůže fungovat ani ve fiktivním světě Západozemí. Došel snad nejsledovanější fantasy produkci současnosti budget, nebo...?
Válka, o které se jen mluví?
Finále série, která konečně měla přinést dračí válku, jíž se bojí všech Sedm království, nepřineslo ani žádnou další větší akci. Pardon, povídání si dvou královen, jakkoliv bylo emotivní a jakkoliv bylo nádherně zahrané (málem bych kvůli Olivii Cooke začala fandit zeleným), za vhodný vrchol nepovažuju. To totiž není válka, ale diplomatické jednání.
Hra o trůny si kvůli svému bezkonkurenčnímu hypu získávala stále nové fanoušky. Jenomže je kvůli opatrně fázovanému ději a místy vleklému scénáři, který nebylo vždy lehké usledovat, taky ve velkém ztrácela. Ve finále ale prakticky vždycky nabídla nějaký ten epický battle nebo clash mezi klíčovými postavami.
Rod draka je podstatně kratší seriál a za první řadu protkanou všelijakými time jumpy, si nevybudoval postavy tak silné, ani originální. Takže uzavírat sérii debatou královen je prostě nutný antiklimax. A ze slibovaného tance draků se zatím stává jenom válka, o níž všichni mluví, ale nikdo ji v reálu nevidí.
Hodnocení: 5/10
Jak to vidí Ondřej Mrázek:
Po první epizodě letošní řady bych nikdy netipoval, že se děj až takhle moc zasekne. Díl s názvem Syn za syna měl totiž opět všechny ty parádní ingredience, na které jsme u příběhů ze světa George R. R. Martina zvyklí. Vrcholné napětí, tragické zvraty, áčkové herectví i mistrovskou režii. A já to tvůrcům s prominutím žral se vším všudy. Po úvodním dílu jsem tak odcházel nejen paralyzovaný, ale především nesmírně natěšený na to, co se bude dít dál. Jenže.
Ono se toho dál zase tolik nedělo. Kdybych chtěl být zlý, tak řeknu, že se celá řada mohla smrsknout do nějakých tří epizod: první, čtvrté a sedmé. Víc jsme vidět nepotřebovali. Zbytek totiž tvořila dějová vata, která postavy nikam neposouvala a ze slibované války ukázala spíš jen lehké záblesky s jednou krátkou šarvátkou – byť díky fenomenálně zrealizovaným drakům velmi efektní! Jistě, pořád je to precizně natočené (HBO si tu řemeslnou kvalitu umí pohlídat) i zahrané, vše se však letos tak nějak podivně točilo v kruhu, že si z toho jako divák vlastně krátce po dokoukání už takřka nic nepamatuji.
Kdybych byl konkrétní, tak celá Daemonova linka a jeho halušky na Harrernově mi přišly zbytečně roztažené, nepravidelný pokec dvou královen šel určitě dramaturgicky naservírovat tak, aby z toho padala brada na zem podobně jako svého času z pochodu krále Viseryse trůnním sálem, no a z Aemondova zuření šlo taky určitě vytřískat víc. Chyběl nám jasnější záporák, někdo, koho by šlo čistokrevně nenávidět. V tomhle například vůbec nepomohlo upozadění sera Cristona Colea, kterého jinak diváci (oprávněně?) nenávidí s nebývalou vášní.
Na druhou stranu jsou tu stále věci, co se v mých očích náramně povedly. Tak například epizoda Prostý lid bude patřit k mým oblíbeným, protože když už máme sledovat vatu, tak aspoň takhle krásně vypointovanou a zaměřující se na postavy, které většinou podobné seriály ignorují. Tedy obyčejný lid snášející rozmary svých vládců. Stejně tak všechny scény s draky byly naprosto prvotřídní. Co by za takhle kvalitní CGI daly seriálové marvelovky. Do dalšího chválení bych se ovšem musel nutit.
Každopádně důvody poklesu kvality jsou za mě celkem očividné. Tvůrci roztahují děj zbytečně do čtyř již oznámených sérií, namísto toho, aby poměrně krátkou knihu rozdělili na dvě, maximálně tři řady. Snaží se to zamaskovat menším počtem epizod, kdy namísto deseti dostaneme pouhých osm, to je ale druhý kámen úrazu. Seriál se totiž v mysli diváka pořádně ani neohřeje, a zase na dva roky zmizí. A to je strašně dlouhá doba na to držet v sobě nějaké emoce, zajímat se o postavy, mít k nim vztah a poté prožívat jejich úskalí. Tohle momentálně vidím jako největší problém, jemuž tvůrci Rodu draka čelí, a který asi jen tak nevyřeší. Snad tedy příště alespoň uberou na těch výplňových cvičeních a dodají to, co už dvě série slibují.
Hodnocení: 7/10
