Katka je au-pair v USA. „Mám vlastní auto a spoustu výhod, ale za vyšetření u lékaře platím tisíce“

Bohužel ano. Stává se, že si rodiny a au-pair nerozumí a pokud je situace neřešitelná, může se výběrové řízení opakovat. Au-pair si vybere rodinu a před příjezdem do USA si musí být vědoma, že se opravdu bude muset umět postarat o jejich děti.

Jaký byl tvůj první dojem po příjezdu do země?

První, co si pamatuji, byla velmi dlouhá fronta na vízovou kontrolu. Čekala jsem tam asi dvě hodiny. Byla to moje první návštěva USA a byla jsem úplně odrovnaná.

„Čekaly tam se mnou rodiny s dětmi a jeden nepříjemný zaměstnanec mi řekl, že nesmím mít ani sluchátka v uších.“

Nejvtipnějším momentem pro mě bylo, když jsem během pohovoru ze stresu zapomněla, jak se anglicky řeknou ponožky (smích). Prošla jsem kontrolou a konečně se setkala se svou rodinou, která na mě celou dobu trpělivě čekala na letišti.

Hned mě vzali na večeři do typické americké restaurace nedaleko domu, kde bydlí. Tou dobou byly u mě doma tři hodiny ráno. Asi navždy mi jako vzpomínka na můj příjezd zůstane ta restaurace. Byla jsem nadšená a cítila jsem se velmi vítaná.

Mohou si au-pair dovolit i běžné rodiny, nebo je to výsada těch lépe situovaných?

Upřímně bych řekla, že mohou. V USA je to cenově dostupné. Kromě au-pair, které jsou s rodinou většinu času a pomáhají i s výchovou dětí, existují také chůvy, které jsou na rozdíl od au-pair většinou Američanky a hlídají děti jen pár hodin.

Jaké požadavky musí au-pair v USA splňovat?

Je to poměrně jednoduché. Stačí, aby vám bylo více než 18 let a měli jste dokončenou střední školu s maturitou. Očekává se, že se o práci budou ucházet i lidé s horší angličtinou, kteří se zde budou zdokonalovat, takže výborná úroveň angličtiny není nutná.

Důležité také je, aby měl uchazeč čistý trestní rejstřík, základní zdravotní prohlídku a mezinárodní řidičský průkaz, což však může být individuální, ale většina rodin vyžaduje, aby au-pair řídily, protože to je hlavní náplní jejich práce.

Žadatelka musí také počítat s tím, že před odjezdem potřebuje úspory na pokrytí základních výdajů. Mně to se vším všudy vyšlo na zhruba 25 tisíc korun. Částka zahrnuje například víza a poplatky agentuře, která je nám v případě problémů vždy k dispozici. Důležitým bodem jsou také předchozí zkušenosti s péčí o děti. Nepočítá se však péče o blízké příbuzné jako jsou sourozenci, ale zahrnuje například péči o bratrance a sestřenice.

Jak vypadá tvůj život v americké rodině? Jaká je tvoje pracovní náplň?

Během školního roku, když už rodiče ráno nejsou doma, vstávám, budím děti a připravuji snídaně a svačiny do školy. Starám se o jejich hygienu a doprovázím je do školy. S tím mladším chodím na zastávku, odkud ho odveze typický školní autobus.

Kromě toho, že se dvakrát týdně postarám o prádlo, mám až do 15:00 čas pro sebe. Když se starší děti vrátí domů a já vyzvednu mladšího ze zastávky, musím je doprovodit na kroužky. Večer jim zadávám domácí úkoly a na nejmladšího přitom dohlížím. Od 19:00 mám volno. Když si mě rodina vezme na dovolenou, je program jiný, spíš jim jen pomáhám a nemám takovou zodpovědnost jako obvykle.

Dostala jsi od rodiny auto, abys mohla děti vozit?

Ano a někdy mám pocit, že v tom autě strávím víc času než kdekoliv jinde. V létě jezdím minimálně dvě hodiny denně. Děti mají každý den aktivity, na které je musím vozit. Když jsem sem přišla, dostala jsem chevrolet, teď jezdím v audi. Se svým prvním autem jsem měla menší nehodu, když do mě vrazil nepozorný řidič. Ale tady se auta moc neopravují a všechno se rovnou demoluje – tak skončil i ten rok starý chevrolet a já se s ním musela rozloučit. Normálně je mi smutno, když o tom mluvím.

Je pravda, že v menších městech se lidé pohybují výhradně autem?

Ano. New York je výjimka. Veřejná doprava v menších městech moc nefunguje. Do větších měst se dá dojet vlakem, ale všichni používají auto nebo Uber, aby se mohli pohybovat po městě a po čtvrtích.

Už skoro dva roky bydlíš s rodinou v jedné domácnosti a jsi s nimi v podstatě 24 hodin denně. Jak se ti daří oddělovat práci a soukromý život? Máš vyhrazený i prostor sama pro sebe?

Každá au-pair musí mít svůj vlastní pokoj a vlastní koupelnu, díky tomuto standardu mám zajištěno maximální soukromí. Každý víkend mám volno a stejně tak je tomu i večer a přes den mimo mé povinnosti.

Jak vypadá dům, ve kterém žiješ?

S rodinou bydlíme v krásném starém třípatrovém domě. Když jsem si ho před příjezdem do USA vyhledala na mapách Google, nevěřila jsem vlastním očím (smích). Máme vlastní fitness centrum, tři pokoje pro hosty a opravdu hodně prostoru.

Jakou výplatu za péči o děti dostáváš?

Minimální týdenní plat je 215 dolarů. Můžeš dostat vyšší, pokud se například rozhodneš zůstat další rok, kdy si můžeš vybrat mezi 6 nebo 12 měsíci. Potom rodiče au-pairkám většinou dobrovolně zvýší plat. V současné době dostávám 240 dolarů (5 400 korun). Rodina mi také proplácí benzín a protože bydlení a jídlo mám zdarma, je jen na mně, jak s penězi naložím. Vzpomínám si, jak jsem svou první výplatu utratila v Sephoře (smích). A nemusím se starat ani o letenky tam a zpět, protože o to všechno se stará agentura.

Můžeš třeba pracovat v době, kdy jsou děti ve škole?

Ne, práci mimo péči o děti mi vízum nedovoluje.

Co se ti na práci au-pair líbí nejvíc?

Možnost být v mezinárodní komunitě, protože jsou tu lidé z celého světa. Kromě volných víkendů mám taky 10 dní placené dovolené. O víkendech většinou cestuju, buď do New Yorku na představení na Broadwayi nebo jen tak do Filadelfie, případně si povídám s ostatními au-pair. Další výhodou bydlení u rodiny je, že s nimi mohu cestovat na jejich dovolené. Dvakrát jsem tak mohla jet zdarma do Mexika, což jsem si opravdu užila, a i když jsem pořád pracovala, užila jsem si dost sluníčka.

„V USA platí pravidlo, že za kvalitu se platí.“

Říká se, že USA jsou ve srovnání s Evropou úplně jiný svět. Největší rozdíl, který lidé vnímají, je zdravotní a sociální systém. Jak ho vnímáš ty?

Tohle je na Americe opravdu hrozné. Je to jediná věc, která mě od života v USA odrazuje. Veškeré pojištění se musí platit zvlášť. A i když se pojištění platí, účty za lékařskou péči jsou nehorázné. Za vytržení osmičky (zubu) na béčkové klinice jsem zaplatila 200 dolarů (4 500 korun). Bolest a péče však nebyly vůbec dobré. Když jsem měla problém s kolenem, čekala jsem, až budu brečet bolestí a nebudu moci spát. Za 20 minut v sanitce jsem zaplatila přes 1000 dolarů (22 tisíc korun). Kdybych neměla pojištění, musela bych zaplatit i pětkrát tolik.

A co ceny? Jak je hodnotíš ve srovnání s cenami doma?

Za méně než 15 dolarů (330 korun) se v restauraci nenajíte. V lepší restauraci to může být mnohem víc. Částky jsou navíc navýšeny o povinné spropitné ve výši 20 %. Rychlé občerstvení je pak samozřejmě levnější.

Za manikúru zaplatím 100 dolarů (2 200 korun), ale jídlo a běžné věci jsou buď stejně drahé jako na Slovensku, nebo o něco dražší. V USA platí pravidlo, že za kvalitu si musíte připlatit. Ale například vitamíny jsou tu levnější, protože si je vyrábějí sami.

Setkala ses se na ulici s lidmi pod vlivem drog?

U nás ve městě ne, ale ve větších městech ano. Ale necítím se kvůli tomu v nebezpečí.

Jak hodnotíš noční život?

To říct nemůžu, protože do klubů moc nechodím. Párkrát jsem však večer vyrazila do města a můžu říct, že drinky jsou brutálně drahé.

Uvažuješ o tom, že se vrátíš domů na Slovensko?

Zatím ne (úsměv).

Co je hlavní důvod, kvůli kterému v USA zůstáváš?

Líbí se mi, že tě tu lidé nesoudí. Neřeší, jakou mají ostatní sexuální orientaci, jak vypadají nebo co mají na sobě. Děti tu chodí do školy v pyžamu. Mám tu absolutní pocit svobody. Také se mi moc líbí zdejší sousedský život a oslavy Dne díkůvzdání a Halloweenu. Všichni v sousedství se sejdou v kostýmech a děti chodí od domu k domu a koledují o sladkosti. Je to úplně jako ve filmu.