Gladiátor 2 vs realita: Bojovali gladiátoři s nosorožci, napouštěly se arény vodou pro námořní bitvy a co znamenal palec dolů?

Jiní historici zase mluví o tom, že směřování palců mělo v historickém Římě opačný význam. Palec dolů znamenal položení meče, tedy ukončení boje a milost, zatímco palec nahoru znamenal vztyčení/zapíchnutí meče.

Palec nahoru pro milost a palec dolů pro smrt jsou tak výmyslem tvůrců s úmyslem zjednodušit symboliku pro současnou generaci. Je intuitivnější, že palec dolů znamená něco negativního, takže asi diváky nechtěli plést. Lidi a popkulturní produkty k této symbolice možná vedl i obraz francouzského malíře jménem Jean-Léon Gérôme. Ten v roce 1872 vytvořil obraz Pollice Verso (v překladu „otočený palec“).

Na jeho malbě shlíží gladiátor směrem k publiku, které ukazuje palec dolů, přičemž pod gladiátorovou nohou umírají jeho soupeři. Podle odborníků si to široká veřejnost začala spojovat s udělením smrti pro bojovníky. Není známo, jestli to byl i záměr malíře, nebo jen nešťastná náhoda.

Gladiátoři neumírali tak často jako ve filmech

Skuteční gladiátoři byli vnímáni jako cenní bojovníci, něco jako dostihové koně, o které nikdo nechtěl moc často přicházet. Občas tak souboje ukončily předčasně, aby nikdo neumřel. Gladiátorů, obzvlášť těch schopných, totiž nebylo až tak mnoho a jejich trénink byl náročný a drahý.

Pokud byl v aréně přítomen císař, o osudu gladiátorů rozhodoval on. V opačném případě se vítěz her rozhodoval, zda svého soupeře zabije. Pokud si publikum nežádalo smrt až tak moc, většinou přežili, aby mohli bojovat i v dalších hrách. Většinou umírali trestanci a váleční zajatci. Bylo však mezi nimi i několik svobodných mužů, kteří toužili po slávě a obdivu davů.

Doporučeno

RECENZE: 2. řada strhujícího Arcane. Všechno dobré musí jednou skončit 10. listopadu 2024 v 13:01

Mohli gladiátoři ohrozit politiky?

Lucius (Paul Mescal) ve filmu vystřelí z kuše a téměř trefí císaře impéria. Ve skutečnosti by politici v aréně seděli velmi vysoko, mimo dosah takových útoků. Ještě důležitější je, že politika a zábava byly oddělené a gladiátoři obecně neměli zájem zasahovat do politiky a cokoli ovlivňovat.

Naopak, politici je využívali k dosažení svých cílů, když si zahrávali s jejich životy, aby ovlivňovali lidi a získávali si jejich přízeň. Někdy toho dosáhli právě díky slavnějším a populárnějším gladiátorům. Ti dokázali získat kus slávy a přízeň publika, ale neměli takový vliv, jako například současné sportovní hvězdy.

Našly se však výjimky, jako například Spiculus. Tohoto gladiátora si velmi oblíbil císař Nero, který si postavil i vlastní gladiátorskou školu. Spicula za jeho vítězství odměnil nemovitostmi, dalším velkým bohatstvím a učinil z něj hvězdu a miláčka publika. O popularitě těchto „atletů“ svědčí i mnohá umělecká díla, například básně a sochy s jejich podobiznami.

Mohli gladiátoři skutečně získat svobodu?

Stejně jako v Gladiátorovi 2, i ve skutečnosti mohli gladiátoři dostat dřevěný meč, který symbolizoval získání svobody. Někteří osvobození gladiátoři využili své schopnosti a stali se trenéry dalších gladiátorů.

K získání svobody většinou stačilo „jen“ vyhrát větší množství her. Někteří císaři ale udělovali svobodu bojovníkům náhodně. Například takový císař Trajan v roce 102 udělil milost každému gladiátorovi, který přežil jeho hry. Háčkem bylo, že trvaly 123 dní. Někteří gladiátoři se doslova vykoupili, protože získali bohatství a slávu.

Moc jim to ale nepomohlo v žebříčku sociálních hodnot. Ve starověkém Římě byli totiž stále úplně na dně společnosti. I z toho důvodu neměli přímý dopad na politiky. Jediným způsobem, jak na ně mohli zatlačit a pokusit se o jakýsi převrat, bylo pod hrozbou násilí. A tady se dostáváme k snad nejslavnějšímu gladiátorovi. 

Doporučeno

„Ven jsem vyšel otočený o 180 stupňů.“ Bývalý vrah o životě ve vězení i cestě k novému začátku 9. listopadu 2024 v 7:00

Spartakus jako výjimka potvrzující pravidlo ohrozil celý Řím

Spartakus se stal vůdcem a tváří třetí a zároveň největší vzpoury otroků ve starověkém Římě. Spolu s několika desítkami svých druhů utekl z gladiátorské školy a na své cestě napříč tehdejší Itálií rozšířil své řady o tisíce otroků, svobodných rolníků a osvobozených gladiátorů.

Během dvou let se jejich počet přiblížil hranici 100 000, avšak není známo, kolik z nich bylo bojeschopných mužů. Velkou část skupiny tvořili starci, ženy, děti a muži, kteří nebojovali.

Spartakovo povstání Řím potlačil po dvou letech, během kterých jim Spartakus nadělal velké problémy. Nicméně, udělal to na svobodě. Podobné převraty a mocenské hry, jaké mohou diváci vidět ve filmech Gladiátor 1 a Gladiátor 2, se neudály.

Napouštěli Římané své arény a kolosea vodou pro účely námořních bitev?

V tomto případě se nejedná o výmysl režiséra Ridleyho Scotta a jeho týmu. Římané skutečně napodobovali historické námořní bitvy. Jmenovaly se Naumachia a odehrávaly se minimálně 120 let před událostmi snímku Gladiátor 2.

Neexistují však žádné důkazy o tom, že by Římané chytali žraloky a vpouštěli je do arén, ale ani historici to nedokážou vyvrátit s naprostou jistotou.

Podobně tomu bylo i se skutečnými námořními bitvami či útoky lodí na pevninu a pevnosti. Tvůrci filmu se od reality vzdálili jen v detailech či v tom, jakým způsobem lodě na opevnění útočily.

Gladiátor 2 není zcela historicky přesný, ale otázkou vůbec je, zda je to podstatné. Jedná se o hollywoodský velkofilm, jehož úkolem je okouzlit a pobavit. Z tohoto hlediska filmu není co vytknout. Historici to ale budou vždy vidět jinak. Režisérovi Ridleymu Scottovi se to stalo i při jeho předešlém snímku Napoleon.

Když ho v době jeho premiéry francouzští historici začali kvůli nepřesnostem kritizovat, nic si z toho nedělal a řekl, že „Francouzi nemají rádi ani sami sebe“. Jednomu konkrétnímu, asi nejhlučnějšímu kritikovi historických nesrovnalostí v jeho Napoleonovi zase vzkázal „Get a life“ (volně přeloženo jako „neřeš hlouposti“ či „nebuď nerd“).