Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Byl*a jsi na filmu Gladiátor 2 a zajímá tě, co všechno bylo ve filmu hollywoodským výmyslem a co se doopravdy stalo? Dozvíš se v našem článku.
„Je to totální hollywoodská hovadina“, řekl Shadi Bartsch, profesor na univerzitě v Chicagu s diplomy z Princetonu, Harvardu a UC Berkeley, pro magazín The Hollywood Reporter. Myslel tím jednu ze scén v traileru na film Gladiátor 2, který se někdy jemně a někdy výrazně odklonil od historie.
86letý režisér snímku Ridley Scott je světoznámá režisérská legenda (Alien, Thelma a Louise, Gladiátor), ale ve svých filmech si nedělá velké starosti s jejich historickou (ne)přesností.
Gladiátoři v jeho novém filmu jezdí na nosorožcích, bojují s paviány a plují na velkých lodích v koloseu plném vody (a žraloků). Mnoho lidí při těchto scénách asi obracelo oči v sloup. Právě tyto diváky však překvapí, kolik z toho se v římské a gladiátorské historii skutečně událo. Zároveň se k filmu vyjádřili i historici.
Historici: Kavárny a noviny vážně neměli
Kromě různých výhrad vůči soubojům se historikům nelíbila například přítomnost „kaváren“ či tištěných novin. V té době podle nich nic takového v Římě neexistovalo. V některých případech je ve filmu vidět i mnohem krásnější a detailnější brnění, než jak tomu bylo ve skutečnosti. Tvůrci si zřejmě chtěli vyhrát s kostýmy a možná je jen chtěli mít „pompéznější“.
Bojovali gladiátoři s nosorožci a jinými zvířaty v koloseích?V zájmu zpestřit hry pro diváky jejich organizátoři občas používali i zvířata. Římané si je přiváželi z několika koutů světa a mezi nimi byli mimo jiné i nosorožci. Právě ti se stali předmětem diskuse historiků a různých youtuberů. Nosorožci podle historiků v arénách a koloseích skutečně byli, ale zdaleka ne tak velcí jako ve filmu. Historici zpochybňují i to, že by na nich během her lidé někdy jezdili.
Kromě nosorožců bojovali gladiátoři i proti jiným zvířatům, jako například tygrům, lvům, medvědům, ale také proti slonům či býkům. Proti čemu však údajně nebojovali, byli splašení paviáni. Ve filmu je vytvořili pomocí počítačových efektů.
V arénách občas vystupovala i jiná exotická zvířata, jako například žirafy. Proti takovým zvířatům však gladiátoři nebojovali a sloužili spíše k ukázce toho, jak mocní jsou vladaři v Římské říši.
Kromě zvířat byly ve filmu občas vidět i zajímavě vypadající zbraně. Některé z nich nebyly běžnými zbraněmi vojáků, ale členové YouTube kanálu History Hit tvrdí, že Římané vytvářeli pro gladiátorské účely i různé speciální zbraně, aby potěšili diváky.
Palec nahoru milost, palec dolů smrt, nebo úplně jinak?
V současnosti se historici neshodují v tom, zda palec dolů znamenal pro gladiátora smrt, nebo život. Císaři údajně rozhodovali o jejich osudu speciálním gestem ruky, ale dnes už není možné určit, jak přesně vypadala gesta pro milost a smrt.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemčení?
Skutečně napouštěli Římané svá kolosea vodou a dělali v nich námořní bitvy se žraloky?
Mohli gladiátoři ohrozit politiky či císaře během her a měli vliv na politické dění v Římě, stejně jako ve filmech?
Získali gladiátoři skutečně svobodu a co se s nimi stalo po konci kariéry v arénách?
Jak to ve skutečnosti bylo s palcem dolů a nahoru? Co znamenalo smrt a co život?
Jiní historici zase mluví o tom, že směřování palců mělo v historickém Římě opačný význam. Palec dolů znamenal položení meče, tedy ukončení boje a milost, zatímco palec nahoru znamenal vztyčení/zapíchnutí meče.
Palec nahoru pro milost a palec dolů pro smrt jsou tak výmyslem tvůrců s úmyslem zjednodušit symboliku pro současnou generaci. Je intuitivnější, že palec dolů znamená něco negativního, takže asi diváky nechtěli plést. Lidi a popkulturní produkty k této symbolice možná vedl i obraz francouzského malíře jménem Jean-Léon Gérôme. Ten v roce 1872 vytvořil obraz Pollice Verso (v překladu „otočený palec“).
Na jeho malbě shlíží gladiátor směrem k publiku, které ukazuje palec dolů, přičemž pod gladiátorovou nohou umírají jeho soupeři. Podle odborníků si to široká veřejnost začala spojovat s udělením smrti pro bojovníky. Není známo, jestli to byl i záměr malíře, nebo jen nešťastná náhoda.
Gladiátoři neumírali tak často jako ve filmech
Skuteční gladiátoři byli vnímáni jako cenní bojovníci, něco jako dostihové koně, o které nikdo nechtěl moc často přicházet. Občas tak souboje ukončily předčasně, aby nikdo neumřel. Gladiátorů, obzvlášť těch schopných, totiž nebylo až tak mnoho a jejich trénink byl náročný a drahý.
Pokud byl v aréně přítomen císař, o osudu gladiátorů rozhodoval on. V opačném případě se vítěz her rozhodoval, zda svého soupeře zabije. Pokud si publikum nežádalo smrt až tak moc, většinou přežili, aby mohli bojovat i v dalších hrách. Většinou umírali trestanci a váleční zajatci. Bylo však mezi nimi i několik svobodných mužů, kteří toužili po slávě a obdivu davů.
Lucius (Paul Mescal) ve filmu vystřelí z kuše a téměř trefí císaře impéria. Ve skutečnosti by politici v aréně seděli velmi vysoko, mimo dosah takových útoků. Ještě důležitější je, že politika a zábava byly oddělené a gladiátoři obecně neměli zájem zasahovat do politiky a cokoli ovlivňovat.
Naopak, politici je využívali k dosažení svých cílů, když si zahrávali s jejich životy, aby ovlivňovali lidi a získávali si jejich přízeň. Někdy toho dosáhli právě díky slavnějším a populárnějším gladiátorům. Ti dokázali získat kus slávy a přízeň publika, ale neměli takový vliv, jako například současné sportovní hvězdy.
Našly se však výjimky, jako například Spiculus. Tohoto gladiátora si velmi oblíbil císař Nero, který si postavil i vlastní gladiátorskou školu. Spicula za jeho vítězství odměnil nemovitostmi, dalším velkým bohatstvím a učinil z něj hvězdu a miláčka publika. O popularitě těchto „atletů“ svědčí i mnohá umělecká díla, například básně a sochy s jejich podobiznami.
Mohli gladiátoři skutečně získat svobodu?
Stejně jako v Gladiátorovi 2, i ve skutečnosti mohli gladiátoři dostat dřevěný meč, který symbolizoval získání svobody. Někteří osvobození gladiátoři využili své schopnosti a stali se trenéry dalších gladiátorů.
K získání svobody většinou stačilo „jen“ vyhrát větší množství her. Někteří císaři ale udělovali svobodu bojovníkům náhodně. Například takový císař Trajan v roce 102 udělil milost každému gladiátorovi, který přežil jeho hry. Háčkem bylo, že trvaly 123 dní. Někteří gladiátoři se doslova vykoupili, protože získali bohatství a slávu.
Moc jim to ale nepomohlo v žebříčku sociálních hodnot. Ve starověkém Římě byli totiž stále úplně na dně společnosti. I z toho důvodu neměli přímý dopad na politiky. Jediným způsobem, jak na ně mohli zatlačit a pokusit se o jakýsi převrat, bylo pod hrozbou násilí. A tady se dostáváme k snad nejslavnějšímu gladiátorovi.
Spartakus jako výjimka potvrzující pravidlo ohrozil celý Řím
Spartakus se stal vůdcem a tváří třetí a zároveň největší vzpoury otroků ve starověkém Římě. Spolu s několika desítkami svých druhů utekl z gladiátorské školy a na své cestě napříč tehdejší Itálií rozšířil své řady o tisíce otroků, svobodných rolníků a osvobozených gladiátorů.
Během dvou let se jejich počet přiblížil hranici 100 000, avšak není známo, kolik z nich bylo bojeschopných mužů. Velkou část skupiny tvořili starci, ženy, děti a muži, kteří nebojovali.
Spartakovo povstání Řím potlačil po dvou letech, během kterých jim Spartakus nadělal velké problémy. Nicméně, udělal to na svobodě. Podobné převraty a mocenské hry, jaké mohou diváci vidět ve filmech Gladiátor 1 a Gladiátor 2, se neudály.
Napouštěli Římané své arény a kolosea vodou pro účely námořních bitev?
V tomto případě se nejedná o výmysl režiséra Ridleyho Scotta a jeho týmu. Římané skutečně napodobovali historické námořní bitvy. Jmenovaly se Naumachia a odehrávaly se minimálně 120 let před událostmi snímku Gladiátor 2.
Neexistují však žádné důkazy o tom, že by Římané chytali žraloky a vpouštěli je do arén, ale ani historici to nedokážou vyvrátit s naprostou jistotou.
Podobně tomu bylo i se skutečnými námořními bitvami či útoky lodí na pevninu a pevnosti. Tvůrci filmu se od reality vzdálili jen v detailech či v tom, jakým způsobem lodě na opevnění útočily.
Gladiátor 2 není zcela historicky přesný, ale otázkou vůbec je, zda je to podstatné. Jedná se o hollywoodský velkofilm, jehož úkolem je okouzlit a pobavit. Z tohoto hlediska filmu není co vytknout. Historici to ale budou vždy vidět jinak. Režisérovi Ridleymu Scottovi se to stalo i při jeho předešlém snímku Napoleon.
Když ho v době jeho premiéry francouzští historici začali kvůli nepřesnostem kritizovat, nic si z toho nedělal a řekl, že „Francouzi nemají rádi ani sami sebe“. Jednomu konkrétnímu, asi nejhlučnějšímu kritikovi historických nesrovnalostí v jeho Napoleonovi zase vzkázal „Get a life“ (volně přeloženo jako „neřeš hlouposti“ či „nebuď nerd“).