Duna: Proroctví je nový šestidílný seriál ze světa Duny spisovatele Franka Herberta. Jeho děj se odehrává 10 tisíc let před narozením Paula Atreida.
Museli jsme si to pro jistotu zkontrolovat, ale opravdu je to tak – druhý díl filmové Duny s Timothéem Chalametem a Zendayou dorazil do kin v letošním únoru, pocitově je to ale třeba dva roky zpátky. Může za to i na blockbustery celkem nabité léto s Furiosou, novou Planetou opic, Kaskadérem nebo třeba Deadpoolem & Wolverinem.
Film oceňovaného kanadského režiséra Denise Villeneuvea (Sicario, Wind River) přitom bude zcela jistě patřit mezi nejlepší filmové počiny roku 2024 a pravděpodobně se porve i o několik Oscarů. Velkolepá sci-fi s hudbou Hanse Zimmera, kamerou vynikajícího Greiga Frasera (The Batman) a v neposlední řadě i skvostným obsazením čítajícím nejen vycházející mladé hvězdy Hollywoodu, ale taky například Rebeccu Ferguson, Javiera Bardema, Davea Bautistu nebo legendárního Christophera Walkena, fanoušky a fanynky epického příběhu o pomstě, zodpovědnosti i víře zaslouženě strhla.
Mnozí z nich tak v napětí očekávali, jak dopadne přesun této látky na malé obrazovky v podobě seriálového prequelu Duna: Proroctví, jenž se odehrává nějakých 10 tisíc let před narozením Paula Atreida a vypráví o dvou sestrách, Valye a Tule Harkonnenových, kterak navádějí mysteriózní sesterstvo Bene Gesserit vstříc jeho osudu.
My už za sebou každopádně máme čtyři z celkového počtu šesti epizod, a tak ti můžeme v krátkosti prozradit, co tě v seriálu zhruba čeká.
Horší Game of Thrones
Neradi začínáme takhle silným zvoláním, ale hned zkraje je třeba správně nastavit očekávání. Seriálová Duna je skutečně celkem očividný pokus o napodobení stejného konceptu, jaký si úspěšně přisvojila megapopulární Hra o trůny. Máme tu tedy: nějakou tu záhadu, hromadu intrikaření, miliony postav z různých rodů, násilí na dětech i dospělých a sex. Sice podstatně míň sexu, ale ten snad nesmí chybět v žádném HBO projektu.
Snad ve všech zmíněných ohledech je ale nový seriál jen chudším bráškou nekompromisního a upřímně strhujícího světa podle knih George R. R. Martina. Zatímco pilotní epizoda Hry o trůny totiž doslova pelášila představovačkou stěžejních postav, komplikované historie mezi jednotlivými rody i číhajícího nebezpečí zpoza velké zdi, seriálová Duna tohle všechno činí v daleko pomalejším tempu, v méně nápaditých kulisách a za takřka neslyšného doprovodu nevýrazné hudby.
To by ale možná ještě tolik nevadilo, kdyby ovšem příběh z téhož světa jako nedávné filmy nepůsobil ve srovnání s nimi dojmem nastavované kaše.
Bez Chalameta to není ono
Nedávná akce z New Yorku dokázala, že hledání dvojníka Timothéeho Chalameta funguje na podobné bázi jako přivolávání Beetlejuice. Stačí si stoupnout na roh libovolné ulice, zakřičet třikrát jeho jméno a minimálně deset takových se před vámi zjeví. O to víc zamrzí, že tvůrkyně nového seriálu Alison Schapker a Diane Ademu-John bohužel žádného takového Chalameta (čti mladého charismatického hrdinu, jemuž by diváci či divačky mohli fandit) do seriálu neobsadily.
Co hůř, vlastně zapomněly do scénáře napsat jakéhokoli sympatického protagonistu či protagonistku, ke kterým by si diváci nebo divačky utvořili okamžitě vztah. Což nemá být hejt na jinak fantastické herečky Emily Watson a Olivii Williams, představitelky sester Harkonnennových. Že by ale člověk jejich postavám, nebo i těm zbylým, jako jsou například imperátor Javicco Corrino (Mark Strong), záhadný voják Desmond Hart (Travis Fimmel) nebo snad princezna Ynez (Sarah-Sofie Boussnina), kdovíjak držel po několika epizodách v tomto zamotaném, poměrně temném, ale ne moc napínavém příběhu palce, to se naneštěstí říct nedá.
Famózní filmy jako medvědí služba
Absence Paula Atreida, nebo jemu podobného typu hrdiny*hrdinky, ale není jediný problém nového seriálu. Co Dunu dělalo v kině obzvlášť pompézním zážitkem, bylo její obří měřítko, bombastická akce i hutná atmosféra. Duna: Proroctví trpí na nedostatek všech těchto věcí. Rozpočet ani velikost štábu nedovolily týmu rozjet se ani z poloviny takovým ambiciózním způsobem, jako to zvládl Denis Villeneuve (jenž ovšem seriál jako jeden z mnoha produkoval), a tak zbyla jen nekonečná šeď, pár slabších CGI záběrů na lodě, planety a paláce a úplné minimum akce.
Opět by to nebylo nic, na co bychom jinak v seriálech nebyli zvyklí, ale s vědomím, s jakými problémy se produkce seriálu od začátku potýkala, že byl projekt po odchodu několika různých showrunnerů*showrunnerek a herců*hereček zkrácen na pouhých šest epizod, že od něj vlastně tvůrci*tvůrkyně filmů dávají tak trochu ruce pryč, a že nás zkrátka ty dosavadní epizody ani trochu nepřesvědčily o tom, že by se tady přece jen rodil další hit z ranku čerstvého Tučňáka, jednoduše nemáme důvod věřit ve výrazné zlepšení či posun k té filmové epičnosti.
Duna: Proroctví není vyloženě špatný seriál. Jenom nemá nic, co by z něj dělalo ani vyloženě dobrý. Pakliže svět Franka Herberta znáš jen z nových filmů, bude pro tebe tato novinka pomalá, nepříliš poutavá a zmatená. Pokud jsi četl*a knížky, oceníš možná zdejší pokusy o znázornění politiky, byť zdaleka nešlapou ani tolik, jako když se ve Hře o trůny konalo libovolné sezení Malé rady. Ještě, že Denis dělá na té trojce...
