Jak se Ondřej Novotný připravuje na moderování Survivora, koho bere do Dominikánské republiky s sebou a co nám prozradili bývalí soutěžící?
Populární reality show Survivor se co nevidět vrátí na naše obrazovky, mnozí tak už jistě nedočkavě odpočítávají dny do premiéry čtvrté řady. My jsme měli možnost těsně před odletem moderátora Ondřeje Novotného do Dominikánské republiky udělat s ním a několika bývalými účastníky kratičký rozhovor.
Dozvíš se v něm, jak například vypadá příprava z pozice moderátora, jak to zvládá s rodinou či co ho během natáčení nejvíce překvapilo a rozhodilo. Hlavní aktéři předchozích řad nám pak pro změnu prozradili tipy a rady, na co si dát pozor, jak bojovat se splínem, čemu se před odjezdem nejvíc věnovat anebo zda by se rádi zúčastnili i jiných reality shows, popřípadě jakých. Tak pojďme na to.
Trochu konfrontace na začátek. Necítíš se někdy blbě, že na ostrově soutěžící hladoví, zatímco ty a zbytek štábu jste – předpokládám – relativně v pohodě? Nejsou na vás kvůli tomu naštvaní?
Každý tam máme svoji roli, takže se necítím nikdy blbě. V momentě, kdy si najdeme ten vztah, tak o tom docela dobře i vtipkujeme.
Vybavuješ si, že se někdy stalo něco zcela nečekaného a nevěděl jsi, jak reagovat?
Za těch pár let se stala spousta neočekávaných věcí. Pak je nejlepší vést se nějakým pocitem, alespoň já to tak mám. Prostě buď člověkem a snaž se v rámci mezí hrát dál tu hru. Když začal třeba loni Martin Prágr plivat krev, to patří mezi věci, na které se nedá připravit. Takové pak odhalí určité charaktery. Pro mě jsou takové momenty – a teď nemyslím konkrétně tu krev – příjemné výzvy, které si potom sám vyhodnotím.
Scénář pro sebe si píšeš sám, nebo ti s ním někdo pomáhá? Jak vlastně probíhá tvoje příprava?
Veškerý scénář si vymýšlím sám. V tom mi nikdo nepomáhá. Jsou rádi, že jsem schopný si to nějakým způsobem celé připravit, kdy moje příprava je dennodenní. Já jsem s nimi na ostrově každý den, a když nejsem, tak se dívám na videa, takže do toho dávám hodně lidského sádla, aby to nějak vypadalo.
Umíš už na začátku odhadnout, kdo bude patřit mezi finalisty, a kdo naopak na ostrově moc dlouho nepobude?
Myslím si, že řádově ano.
A napadá tě někdo ze soutěžících, kdo tě za ty tři řady opravdu překvapil? Že jsi nečekal, jak moc bude schopný nebo schopná?
Extrémně mě překvapila Johanka (Fabišíková), to jsem nečekal, že bude prvních pár dní takhle dobrá. Pak mě překvapil Vláďa (Čapek), když přišel vyhrát první sérii. Vlastně to oznámil dopředu, že to přišel vyhrát, a pak tam všechny manipuloval a dokázal si to udržet. A určitě mě překvapil i druhý vítěz Tomáš (Weimann), kterého se všichni snažili vyhodit a on jako jediný dokázal čistě sportovní stránkou zvítězit, což je téměř nemožná věc, ale jemu se to nějakým zázrakem povedlo.
Líbí se ti koncept československého Survivora, nechybí ti v něm něco ze zahraničních verzí? Máš kromě té naší nějakou oblíbenou verzi?
Já už dnes nemám rád konkrétní verzi, protože třeba ta americká se mi za poslední dobu hodně zcizila. Je to na mě moc „cancel“ a takový měkký. Mám vždycky rád jednotlivé aspekty, takže si spíš vychytávám věci ať už od moderátorů, nebo z těch verzí, které jsem schopný usledovat. Ty se snažím tam potom nějakým způsobem zaimplementovat tak, aby to bylo takové, jaké si myslím, že to má být.
Pořad se natáčí více než dva měsíce, rodinu bereš s sebou? Případně jak to společně zvládáte?
Každý rok jezdíme všichni. Jsou to skoro tři měsíce. Většinou tam jezdili na dva, teď tam budou delší dobu, tak jsem na to zvědavý, protože to vypadá krásně, ale potom je to už také bolestivá věc. Těším se, jak to spolu zvládneme.
Máš ještě nějakou reality show, která tě fakt baví a měl bys zájem ji třeba moderovat nebo se na její tvorbě podílet?
Mě všeobecně baví reality shows. Baví mě věci, které jsou proměnlivé, nedají se udělat teď a tady, nedá se to sehrát znovu a je to živé. Rád se dívám téměř na cokoli, jsou reality shows, na které se nedívám, protože nejsou vyloženě pro mě, ale strašně by mě bavilo dělat porotce v talentové show. Myslím, že bychom poznali, že Jaro Slávik je slabý odvar.
Kdybys mohl*a vybrat jednu nejdůležitější radu, co bys divákům a divačkám předal*a, než by vyrazili sami na ostrov, jaká by to byla?
Mikýř: Žerte šíleným způsobem. Čtrnáct kilo navíc není vůbec špatné, zhubnete tam dvanáct. No a hrajte. Nás tam strašně štvalo to, že lidi odcházeli. Báli jsme se, jakým způsobem na to bude pohlíženo, nechtěli jsme být slabý ročník. Naštěstí se potom ta hra rozjela a zároveň ten čas tam ubíhá mnohem rychleji, když má člověk zaměstnanou hlavu tím, jak to bude probíhat. Já doufám, že je letos sestavený opravdu silný tým lidí, co se budou vzájemně vraždit a těším se na to.
Verča Sandholzová: Já jsem před odjezdem trávila hodně času v posilovně, což bych teď vyměnila za rébusy, skládačky, puzzle. To je věc, která se asi dá natrénovat.
Tomáš Rys: Zaprvé zůstat sám sebou a nepřetvařovat se. A zadruhé, to by mi hodně pomohlo, kdybych to věděl předtím, že hodně často tam na nás lezly splíny, že na tom ostrově budeme nadosmrti, že se odtamtud nevrátíme, protože ty dny se tam strašně táhnou. Za mě je velmi důležité si dokola opakovat, že je to jen soutěž, která je na určitou dobu a jednou skončí.
Na ostrov si můžeš vzít jen pár kusů oblečení. Doporučil*a bys něco konkrétního, co se ti hodilo, nebo naopak co jsi postrádal*a?
Mikýř: Překvapivě tam byly chladné noci. Já jsem si vzal vyloženě snowboardové oblečení, měl jsem tam bundu s kozím kožíškem a v té jsem spal a jednomu z mála mi tam bylo fakt teplo. Všichni měli docela lehké teplákovky. Nepodceňte to, bude vám tam zima.
Verča Sandholzová: Neměla jsem nic takového. Ono je docela těžké tam něco propašovat, ale pamatuji si, že mě napadlo vzít si stodolarovku, dát si to do podprsenky, že bych tam třeba potom někoho z Dominikánů podplatila. Nakonec jsem to neudělala a samozřejmě jsem nad tím na ostrově pak přemítala, co kdybych to udělala, a pak bych dostala bokem třeba hambáč.
Co pro tebe bylo během soutěže vůbec nejtěžší? Nedostatek jídla, hry, stesk po domově a blízkých, nebo něco jiného?
Mikýř: Čas. Je to opravdu dlouhé. Já si myslím, že by stačilo těch 38 dní. Zároveň je možné, že tam pak vznikají lepší situace díky tomu, že to je delší, že ty lidi jsou už fakt rozstřelení. Za těch 38 dní jsme si mysleli, že jsme si tam prožili všechno, co nás může překvapit, že už jsme mazáci. Nebyli no. (smích)
Kristina Alexandra Hrbková: V první řadě to bylo jídlo, to byl základ všeho a zároveň kámen úrazu. Jakmile se ukojil pocit hladu a my jsme dostali nějakou odměnu a byli jsme najezení, tak přišel stesk po domově. Tím nechci říct, že by se jinak nestýskalo, ale priorita byla jídlo.
Verča Sandholzová: Nejhorší bylo, když jsem tam neměla jediného člověka, na kterého bych se dokázala spolehnout, kterému bych věřila. Taková ta samota, kdy už jsi v paranoii, že se všichni přetvařují.
Po jak dlouhé době od návratu si tvůj žaludek zvykl na běžný příjem jídla?
Mikýř: Okamžitě. Mysl si na to ale dlouho nezvykla. Tři týdny jsem nechápal, že mám dost, že už není potřeba kupovat všechno.
Verča Sandholzová: Já se všeobecně v životě dokážu hodně dobře přejíst, jsem taková popelnice. Takže jsem vlastně byla v pohodě. Svoji váhu jsem měla zpátky hodně rychle.
Tomáš Rys: Já jsem se adaptoval rychle. Pár dní a byl jsem úplně v pohodě.
Šel*šla bys do toho znova s vědomím toho, co tě čeká?
Mikýř: Asi ano. Musel bych ale mít dobrou životní situaci, že bych tady někoho třeba nenechával ve štychu.
Tomáš Rys: Nešel. Mně to stačilo jednou, byl to skvělý zážitek, ale já jsem si splnil svoje a jsem spokojený.
Kristina Alexandra Hrbková: Hned, bez váhání. Nikdo tomu předtím nevěřil, ale jak říkali, jakmile ostrov opustíme, tak budeme chtít hned nazpátek. Člověk postupem času zapomene na to negativní a už vzpomíná jen na ty pozitivní věci, na ty výhry, souboje.
Verča Sandholzová: Asi ano. Mám v sobě potřebu zkusit to znovu líp.
Máš kromě Survivora ještě nějaké vysněné reality show, klidně zahraniční, kterých by ses chtěl*a zúčastnit?
Mikýř: Já mám vysněného MasterChefa, ale bohužel vůbec neumím vařit. Nebo umím, ale dělám takové hmoty, že je nerozpoznatelný, co to je. Ale většinou to chutná dobře. Musím zapracovat na té prezentaci.
Verča Sandholzová: Jediné, o čem jsem uvažovala, byli Zrádci, ale já bych tam chtěla být jenom věrná, což mi připadá trochu pokrytecké v tom, že to není to gró soutěže.
Tomáš Rys: Baví mě Bachelor a sleduju ho, ale ne, že bych do toho chtěl jít. Opravdu velký respekt Bachelorovi Honzovi, že to celé musí ukočírovat, to si neumím představit, má to hodně těžké a za mě to zvládá perfektně.
Kristina Alexandra Hrbková: Líbí se mi Zrádci, to je velmi zajímavá reality show, nebo jak tomu rádi říkají reality hra. Je to detektivní, což je k mému povolání fajn (pozn. red.: Kristina pracuje jako policistka). Ze zahraničních se mi líbí Outlast, ale nevím, jestli by to bylo něco pro mě, protože mám ráda teplo a ne zimu, takže tam bych asi zmrzla. Nicméně Survivor je Survivor.
