Ať už jsi party člověk nebo to není úplně tvůj šálek čaje, o Ibize proslulé nekonečnými večírky jsi určitě slyšel*a. Španělský ostrov je také domovem nejlepšího nočního klubu světa a já jsem se ho vydala otestovat na vlastní kůži.
DJ Mag nebo Night Life Association každoročně publikují seznam 100 nejlepších světových klubů, a ač se neshodují ve všech, Hï Ibiza se u obou pravidelně umisťuje na první příčce.
By the way, v první padesátce žebříčku najdeš pražský Duplex a na 89. místě potom slovenský Ministry of Fun v Banské Bystrici.
Pojďme ale zpět na Ibizu. Co místní klub odlišuje od ostatních a dělá ho tím nejlepším z nejlepších? S partou kamarádek jsme to jely zjistit a ty si přečti, jak se nám tam líbilo, co nás překvapilo, kolik tam necháš za jeden drink a jestli návštěva klubu za ty peníze stojí. Spoiler alert: je opravdu drahý.
Je libo hudební doprovod na záchodech?
V klubu najdeš tři místnosti s hudbou. První nazvali The Theatre a, jak uvádí oficiální web, je inspirovaná designem klasických italských amfiteátrů. Tady vystupují hlavní hvězdy a odehrává se tu ta největší show, ať už hudebně, tak i co se světelných a dalších doprovodných efektů týče. Místnost obklopuje vyvýšená terasa s VIP zónou, kam jsme se ale bohužel z očividných důvodů tentokrát nepodívaly. Třeba příště, víš co.
V den naší návštěvy měl hrát David Guetta, kvůli zdravotním důvodům ale bohužel nedorazil. Sice mě to mrzelo, přece jen je to jedno z největších djských jmen světa a bylo by super ho vidět naživo, ale ostatní vystupující nám zklamání bohatě vynahradili.
Jako první svůj set představila skotská DJka Arielle Free.
Po ní na stage v jednu v noci nastoupilo italské trio Meduza. Jejich hity Piece Of Your Heart, Lose Control a Paradise snad nejde neznat a naživo zněly ještě líp. Měli super vizuály a světelnou show, nebylo to ale nic přehnaného a působili na mě jako takoví kluci od vedle. Bylo na nich vidět, že si vystupování užívají, ale nijak se nepředváděli a celkově to bylo docela poklidné.
Tím, že je to klub a ne žádná obrovská aréna jako při koncertech, jsme k vystupujícím byli hodně blízko, což ještě umocnilo zážitek. Podařilo se nám dostat se pár metrů před pódium, a to jsme se ani nemusely nějak extra prodírat davy nebo chodit příliš brzo.
James Hype to opravdu vyhajpoval
Asi o půl třetí přišel na řadu britský James Hype a s ním konečně i ta pravá Ibiza party, kterou jsme očekávaly. Přiznávám se bez mučení, jiný song než Ferrari jsem od něj předtím neznala. To je ale taková pecka, že i jen kvůli té se jeho vystoupení naživo rozhodně vyplatilo.
Hrál i další známé songy od jiných interpretů, hlavně ale předvedl takovou show, kterou by strhl i hluché a nevidomé. Nad djským pultem se kroutil všemi směry, interagoval s publikem a vypadalo to, že zažívá nejlepší noc svého života.
Jsem si jistá, že nás všechny nabil energií na měsíc dopředu. Přesně takhle si představuju, že má vypadat vystoupení DJe.
Jamese pak vystřídal Morten z Dánska, který hrál až do brzkých ranních hodin.
Domácká atmosféra
Z hlavní místnosti se dál můžeš vydat do The Club Room. To je víc undergroundová scéna, je tam větší tma, jiná atmosféra a k DJs jsi ještě o něco blíž. „DJský pult ve výšce očí umožňuje návštěvníkům klubu pocítit hlubší spojení s umělcem v intimním prostředí,“ zní oficiální popis.
Publikum tu svými rytmy rozhýbal veleznámý jihoafrický Black Coffee. Někdy v pět ráno ho přišlo vystřídat, pro nás překvapivé, složení Meduza a James Hype v jednom. Že je uvidíme a uslyšíme hned dvakrát v jedné noci, to jsme opravdu nečekali. Tady už všichni spíš jen tak společně vibovali a přišlo nám, jako bychom byli u kámošů doma v obýváku. Taková ta hodinka nad ránem, kdy už jsou všichni unavení, ale ještě se jim nechce jít spát.
Bylo vlastně hrozně hezké vidět je společně na jedné stagi, střídali se u mixážního pultu, vzájemně se doplňovali a vtipkovali spolu. Zkrátka taková domácká atmosféra, i panáka by si s námi klidně podle mě dali, nebo tak přátelsky, uvolněně a přístupně alespoň působili.
Hï je plný překvapení, i tam, kde to nečekáš
I když už si možná myslíš, že jsi viděl*a všechno, to největší překvapení tě teprve čeká ve třetí místnosti klubu, která se ne nadarmo jmenuje The Wild Corner, v překladu divoký kout. Najdeš ji totiž na záchodech. Ano, uprostřed koupelny je djský pult, kde to rozjíždí ta největší světová jména house a disco žánru. Ty tak můžeš vykonávat potřebu a být od nich pouhé desítky centimetrů vzdálený*á. No kdy se ti tohle poštěstí? Neboj, jednotlivé kabinky samozřejmě mají dveře, zas až tak „wild“ tenhle kout není.
Takhle vypadají bez lidí:
A takhle uprostřed party:
Tyto záchody jsou označovány na nejznámější záchody na světě a je pravda, že žádné originálnější jsem nezažila a nevím, jestli ještě někdy zažiju.
Jak už název vypovídá, je to opravdu dost „wild” koncept. Překvapilo mě ale, jak dobře to funguje. Lidí tam sice bylo v nevelkém prostoru nasáčkovaných opravdu hodně, toalety se ale normálně daly používat a nebála jsem se, že se nedostanu dovnitř nebo ven. Všichni návštěvníci a návštěvnice byli respektující a ohleduplní.
Pokud preferuješ trochu víc soukromí, jinde v klubu samozřejmě najdeš i další toalety.
Návštěva klubu, která tě netraumatizuje
V Hï Ibiza obecně všechno šlapalo jako švýcarské hodinky. Nezažiješ tu takové ty běžné klubové starosti jako obrovské fronty na vstup nebo právě na toalety, nedostatek toaletního papíru či mýdla na ruce, nepořádek nebo opilce*opilkyně, co to přehnali s množstvím drinků a teď obtěžují ostatní. Celý zážitek byl prostě na úrovni, a když procházíš chodbami mezi jednotlivými místnostmi, cítíš se tu spíš jako v luxusním nablýskaném hotelu než v nočním klubu.
Pochilluj v magické zahrádce
Pokud si chceš trošku orazit a nadýchat se čerstvého vzduchu, ke klubu patří dvě přilehlé zahrady, Magic Garden a Secret Garden. V obklopení palem tu najdeš i teepee, ve kterých můžeš posedět nebo poležet a zavřít se na chvíli před světem.
Jak moc se plácneš přes kapsu?
Za vstup do klubu jsme zaplatily 50 eur za osobu, v přepočtu asi 1 250 korun. Lístky doporučuju koupit dopředu online, kupovaly jsme je s předstihem asi dvou týdnů, na místě totiž většinou bývá vyprodáno.
Na první pohled se cena zdá jako docela pálka, na druhou stranu má Hï Ibiza otevřeno od půl 12 večer do šesti do rána, můžeš si tak užít šest a půl hodin zábavy. Navíc vzhledem k tomu, co za interprety tam vystupuje, to vlastně nakonec není až tak moc. Běžně si tu můžeš poslechnout kromě již zmíněných třeba FISHERa, Erica Prydze, The Martinez Brothers, Dom Dolla, Johna Summita a mnoho dalších.
Tisícovka za drink a několik set za vodu
Co už je ale fakt přepal, jsou ceny drinků. Jestli ti můžu dát jednu radu, hodně se napij před odchodem do klubu nebo se rovnou rozluč se svou ledvinou. Zhruba tu tě tam totiž bude stát jeden drink. Za obyčejnou vodku se sodou vysolíš 25 eur, tedy asi 625 korun. Pokud by se ti zachtělo double vodka sody, pak si připrav double peněz, tedy víc než tisícovku za jeden drink.
Že tu bude alkohol drahý, se asi dá celkem očekávat. Bohužel úplně stejné je to s nealkem. Do klubu tě samozřejmě s vlastní lahvičkou nepustí a šest hodin plných tance a pohybu, navíc v zadýchaném prostoru, kde je vedro, asi bez pití úplně nechceš dát.
Na to v klubu sázejí a na tom taky chtějí vydělat. Malá třetinka vody v obrandované Hï petce stojí, a teď se podrž, 13 eur, tedy nějakých 322 korun. Nakonec jsme do jedné investovaly a pak jsme si do ní chodily dopustit vodu na toalety, hezky po česku. Oficiálně nejdražší voda v našich životech. Ale asi je to „part of the experience“.
Snižovaly jsme věkový průměr
Byly jsme v klubu jedny z nejmladších. Z běžných „nights out“ jsme zvyklí, že většina lidí je v podobném věku pod 30, spíš kolem dvacítky i náct, pařmeny a pařmenky ve věku našich rodičů potkáš v klubech obecně spíš výjimečně. V Hï Ibiza je to naopak. Nejvíce demograficky zastoupenou skupinou byli muži nad 45 let. Můžeme se jen domnívat, zda je to kvůli ceně, nebo je za tím ještě něco jiného.
Ibiza nikdy nespí? Mýtus
Klub zavíral v šest hodin ráno a byly jsme docela překvapené, že všichni opravdu rychle odešli ven a začali se rozcházet domů. My jsme musely čekat na autobus zpět na naši stranu ostrova, který jel až za hodinu. Klub je totiž poměrně stranou od centra města, spíš blíž k letišti. Pokud nechceš platit za taxi, cesta domů se ti může docela protáhnout.
Náměstíčko před klubem se během pár minut vyklidilo, žádné známky po nějakých afterparties, dokonce jsme se ptali pár skupinek lidí, zda nemají ještě něco v plánu, abychom zabily čas, ale nikdo nic. Hned tam, ještě za tmy, dokonce naběhla rota uklízečů a uklízeček a prostor před klubem začali čistit, a to opravdu pořádně, hadicí s vodou umyli i chodník a musely jsme před nimi skoro utíkat, jinak by snad umyli také nás.
V okolí už bylo téměř všechno také zavřené, objevily jsme všeho všudy jeden stánek s pizzou a kebabem a pobočku KFC. Jasně, bylo po šesté ráno, ale na druhou stranu od Ibizy jsme čekaly život a dění opravdu nonstop. Marně.
Vrátily bychom se tam?
Zažily jsme v klubu Hï skvělou noc, nemám mu co vytknout. Být tak blízko DJům a DJkám byl nezapomenutelný zážitek a moc jsme si to užily. Zas tolik klubů po světě jsem ale neobrazila, abych dokázala říct, jestli je tenhle opravdu ten ze všech nejlepší.
Bonusové body mu rozhodně dávám za hudební toalety a magické zahrady. Nemám ale úplně pocit, že bych se tam potřebovala vrátit nebo tam chtěla chodit každý pátek. Tak nějak si říkám, že třeba známá Ushuaïa, kterou vlastní stejný majitel a je hned naproti přes silnici, by byla ještě lepší, zejména co se týče mladšího návštěvnictva, aspoň soudě ze sociálních sítí. Taky proto, že je kompletně venkovní, což je v létě prostě jedinečný vibe, a přelétají přes ni letadla, což má taky docela atmosféru.
Pokud se vrátím na Ibizu, zkusím příště spíš Ushuaïu nebo jiný nový klub. Hï ale doporučuju já i ostatní členky výpravy všema deseti a věřím, že pokud tě kluby baví, s tímhle neuděláš krok vedle.
Malý tip na závěr, po party se místo na hotel vydej na východ slunce na pláž, hezčí zakončení noci si neumím představit.
A pokud chceš dát Ibizu s malým budgetem a nevadí ti trocha dobrodružství, i to je možné. Prostě na té pláži přespi, jak jsme to udělaly my, ale o tom zase příště.
