Čtyřiadvacetiletá Nela na sociálních sítích ukazuje, že žít se dá i jinak a ani jako student*ka nemusíš živořit. Radí, jak vyjet za prací do zahraničí a jak vydělat hodně peněz během krátké doby. Pomáhá lidem také shánět cestovní parťáky.
Nela pochází z Ostravy, loni na Masarykově univerzitě v Brně dostudovala bakalářský obor Německý jazyk a literatura, ale její největší vášní je odjakživa cestování. Jak spojit koníček s prací a moct si už jako student*ka dovolit poznat svět, ukazuje svým téměř 50 tisícům sledujících na Instagramu i ostatních platformách pod přezdívkou Nelisaroundtheworld.
Máš v létě čas a láká tě vyrazit na brigádu za hranice a vydělat si peníze, o kterých by se ti u nás ani nesnilo? Čti dál a dozvíš se, jaké jsou možnosti, jestli je těžké najít si práci v cizí zemi i co vše tě může na cestách potkat.
V jakých zemích už jsi pracovala? Zatím několikrát v Německu, dvakrát na Islandu a jednou ve Švýcarsku a na Novém Zélandu.
Kdy jsi takhle za prací vycestovala poprvé a jak ses k tomu vlastně dostala? Moje první zahraniční zkušenost s prací byla v Německu. Když jsem tam studovala na gymnáziu, dělala jsem jednorázové práce, třeba hostesku nebo komparz v seriálech a filmech. Byly za to na tu dobu, v roce 2019, krásné peníze. Dostávala jsem 110 euro, tedy v přepočtu přes 2 700 korun, za natáčecí den, což byly většinou tak čtyři hodiny.
Po přestěhování zpátky do Česka jsem tu měla brigády za sto korun na hodinu, a jelikož jsem věděla, že si v Německu můžu vydělat mnohem víc, tak jsem tam pak vyjela zpátky na tři týdny pracovat do restaurace. To byla opravdu těžká práce, stála jsem v kuchyni u fritézy, ale vydělala jsem si 40 tisíc korun čistého po odečtení ubytování. Jídlo jsem měla na směnách zdarma.
Poté jsem začala studovat v Brně a musela jsem chodit na brigády, abych se uživila. Na účtu mi většinou měsíčně přistálo deset tisíc korun, což je prostě fakt málo. Od kamarádky jsem se doslechla, že se dá jet pracovat na Island. Hned jsem si začala hledat informace a řekla si, že se tam na léto musím dostat. První rok mi to nevyšlo, ale druhý už jsem jela.
Všechny zkoušky jsem si udělala v předtermínech, takže jsem měla skoro tři měsíce čas. Pracovala jsem tam dva a půl měsíce na benzince s restaurací a v čistém jsem si vydělala 170 tisíc korun. Pracovala jsem cca 200 hodin měsíčně, měla jsem jeden až dva dny volna, jídlo zdarma, za pokoj jsem platila jen pět tisíc korun a auto nám půjčoval zaměstnavatel. Díky těm penězům jsem si poprvé zaletěla do New Yorku a později na Madagaskar.
Na Island ses pak vrátila, dělala jsi znovu tu samou práci? Vyjela jsem tam i v zimním zkouškovém. Tentokrát jsem pracovala v hotelu a dělala všechno možné od servírky, pokojské, recepční až po práci za barem. Za pět týdnů jsem odpracovala 170 hodin. Za ubytování jsem měla platit pět tisíc, ale nakonec mi to šéf nenaúčtoval kvůli dobře odvedené práci. Jídlo jsem tam měla zdarma a odvezla jsem si odtamtud zhruba 78 tisíc.
Jela by Nelča znovu pracovat v zimě na Island? Odpověď se dozvíš ve videu:
Poté následovalo Švýcarsko? Další léto jsem dostudovala vysokou a chtěla jsem zkusit zase jinou zemi, tak jsem se vydala na tři měsíce do Švýcarska jako servírka v horské restauraci. Pracovala jsem tak 200 hodin měsíčně, platila jsem 10 tisíc korun za jídlo a pět tisíc za ubytování. Za ty tři měsíce jsem si odvezla 240 tisíc korun čistého, které jsem měla v plánu využít na menší cestu kolem světa.
Podívej se, jak vypadal Nelin běžný pracovní den ve Švýcarsku:
Z té cesty po světě ses před pár dny vrátila. Kam všude ses podívala a jaké to bylo? Začala jsem v jihovýchodní Asii a směřovala jsem postupně na Nový Zéland, kde jsem si zařídila working holiday víza, abych tam mohla i pracovat. Zase jsem dělala servírku, tentokrát v luxusním resortu, ve kterém hosté platí statisíce za jednu noc. Za dva měsíce práce jsem si vydělala asi 130 tisíc korun čistého plus ještě dýška a příplatky za práci o svátcích, takže celkem víc než 150 tisíc, s tím, že jsem měla celkem nadstandardní plat. Jídlo jsem měla na směnách zdarma a pracovala jsem kolem 160 až 180 hodin měsíčně. Za ubytování jsem platila jen čtyři tisíce měsíčně. Během těchto šesti a půl měsíců, což byla zatím moje nejdelší cesta, jsem se následně podívala i do Austrálie, Japonska, Jižní Koreje, Kanady, Mexika, USA a nakonec do Londýna.
First aid summer: Před těmito věcmi je nutné se v létě umět chránit
28. června 2025 v 13:01
Zejména pro ty, které také láká takhle někam vyjet za prací, popsala bys nám celý proces od výběru práce po samotný odjezd na dané místo? Začíná to výběrem země. Poté si už zjišťuju informace o tom, co k práci v dané zemi potřebuju, jestli víza, pracovní povolení nebo nic. Dále mě zajímají platy, hlavně ty minimální, protože ty většinou dostanete. Obecně koukám na to, co v zemi je, jak se do ní dostanu, jakým jazykem se tam mluví, na jaké straně se tam řídí.
Jak si práci v cizích zemích hledáš? Přidávám se do facebookových skupin typu Češi a Slováci ve Švýcarsku, Backpacker jobs New Zealand a podobně. Tam dám příspěvek o tom, že hledám práci. Zatím se mi vždycky někdo ozval. Nespoléhám se ale jen na to, na spoustu nabídek odpovídám sama nebo píšu konkrétním zaměstnavatelům e-maily. Najdu si i pracovní weby dané země. V neposlední řadě otevřu Booking a koukám na odlehlé hotely, kterým následně píšu. Potom, co se mi někdo ozve, se většinou domluví online pohovor. A když vyjde, tak máte práci.
Zaměstnavatelů se vždycky ptám, jak to je s jídlem, ubytováním, platem, směnami, v čem přesně spočívá moje práce, jak se k nim dostanu a tak. Pak se většinou sepíše smlouva. Tu si celou přečtu a koukám hlavně na délku zkušební doby, kdyby se mi tam náhodou nelíbilo, tak dám výpověď a najdu si jinou práci. Když se mi nabídka líbí, tak už jen kupuju letenku a zjišťuju, zda si něco musím vyřídit po příjezdu. No a pak už někde pracuju za krásné penízky.
Kde jsi ubytovaná, když pracuješ v zahraničí? Hledám si práce vyloženě jenom s ubytováním od zaměstnavatele, protože je to nejlepší možnost, jak ušetřit spoustu peněz. Hodně zaměstnavatelů je na to zvyklých a mají ubytování pro zaměstnance kousek od pracovního místa za malý nájem. Takové práce ale nenajdete ve městech, většinou to jsou spíše odlehlé turistické oblasti v přírodě.
Častým důvodem, proč lidé neodjedou do zahraničí, je to, že nemají s kým jet. Ty jezdíš sama, nebo s někým? Většinou jezdím ve dvou, buď s přítelem, nebo s kamarádkou. Jela jsem už ale i sama. Lidi, co takhle jezdí pracovat, jsou nejčastěji buď páry, kamarádi, sourozenci, ale dost jich jede i sólo. Je mi jasné, že spousta lidí se na poprvé bojí vyjet sama, proto jsem i na mém HeroHero založila sekci Najdi si pracovního parťáka. Hodně lidí se díky tomu spojilo a vyjeli spolu.
Další častou obavou lidí je cizí jazyk. Jaká úroveň jeho znalosti je potřeba? Mně všude stačila angličtina, teda až na Švýcarsko, kde jsem dělala servírku, takže jsem musela napřímo komunikovat se zákazníky německy. Každopádně v kuchyni nikdo kromě hlavního kuchaře německy neuměl, tam jim stačila angličtina. Angličtina je třeba minimálně na komunikativní úrovni, B2 by bylo ideální.
Kolik peněz sis už celkově vydělala prací v zahraničí? Když to spočítáme dohromady, tak to bude něco přes 650 tisíc korun, s tím, že jsem doteď pracovala vždy jenom pár měsíců.
Byla jsi zvyklá hodně cestovat už odmala s rodinou, nebo jsi začala až později sama? Měla jsem to štěstí, že jsem cestovala odmalička s rodinou. Cestování mě vždycky lákalo, takže v moment, kdy jsem pak mohla, jsem začala jezdit i bez nich. Mým cílem je opravdu podívat se úplně všude.
Kolik zemí jsi už navštívila? Navštívila jsem 52 zemí.
Jaká práce a v jaké destinaci se ti líbila nejvíc? Nejvíce se mi líbil Island v zimě spolu s Novým Zélandem, u obojího jsem měla krásný work life balance. I když vždy jsou momenty, kdy vás ta práce štve, stejně jako každá práce, tak tady jsem si to vyloženě užila.
A jaká destinace, kde jsi byla jen jako turistka, tě nadchla nejvíc? Tohle je hrozně těžká otázka, protože každá země má něco jiného, ať už hory, krásné moře, velká města a podobně. Každopádně moje oblíbené země jsou Island, Maledivy, USA, Indonésie, Madagaskar, Japonsko, Kanada a Nový Zéland.
Na jakém místě na světě se ti naopak líbilo nejméně? V Rumunsku. Byla jsem jen v Bukurešti, takže to nechci nijak shazovat, ale byl to opravdu depresivní výlet, ze kterého jsem se těšila domů.
Vracíš se ráda na stejná místa, nebo preferuješ objevovat nová? Jaké destinace bys navštívila znovu a jaké naopak už ne? Raději objevuji nová místa, hlavně z finančního hlediska, ale poslední dobou mám několik destinací, kam bych jela znovu hned. Třeba do Japonska, do Vietnamu, na Maledivy a do USA, kam bych se chtěla podívat na národní parky. Kam už asi nepotřebuji znovu, to jsou evropské města jako Brusel, Amsterdam a podobně. Ne proto, že se mi tam nelíbilo, ale proto, že tam už není nic, co bych ještě neviděla.
Máš nějaké vysněné destinace? Pracovně bych se určitě chtěla podívat do Austrálie, Grónska, Kanady a USA. Z čistě cestovatelského hlediska mě aktuálně lákají ostrovy v Oceánii, jižní Amerika a chtěla bych více projet Afriku.
Dokážeš si představit žít v zahraničí? Ano, dokážu, ale popravdě jsem si ještě nevybrala, kde by to mohlo být.
Umíš si vůbec představit žít a pracovat v Česku potom, co jsi okusila možnosti v zahraničí? Zcela upřímně bohužel ne, teda určitě ne v normální kancelářské práci. Pro mě nedává smysl se nechat někde zaměstnat nastálo, když si za půl roku v zahraničí ušetřím více, než si průměrný člověk vydělá v Česku za rok. V Česku by mi bydlet nevadilo, ale pouze pokud se mi třeba bude dařit podnikat.
Takže klasický životní styl ve smyslu práce od 9 do 5 a dovolená dvakrát ročně není nic pro tebe? Ne. Tenhle způsob života mě děsí. Tím ho nechci shodit, jen to opravdu není pro mě. Já prostě budu radši půl roku dřít na Islandu či ve Švýcarsku a půl roku si pak užívat v jihovýchodní Asii, než abych chodila každý den do práce od rána do večera, počítala každou korunku a šetřila na jednu dovolenou ročně. Neříkám, že to tak mají všichni, ale aktuálně je v Česku fakt všechno drahé, ať už potraviny či nájmy. Naše platy prostě nevychází. Vidím to kolem sebe a je mi zkrátka líto, že si obsluhou v restauraci v zahraničí vydělám mnohem víc než moje mamka po pětadvaceti letech na vedoucí pozici v Česku.
Co je tvým hlavním důvodem pro práci v zahraničí? Určitě kombinace všeho, nejen vidina peněz. Zahraniční platy mi otevřely spoustu možností, jak vidět svět. S brigádou u nás bych se opravdu na Island či na Nový Zéland nemohla z finančních důvodů podívat. Proto jsem vděčná, že jsem tuhle cestu objevila. Navíc vždycky potkám lidi z celého světa s podobným myšlením.
Zmiňuješ lidi, které jsi při cestování potkala. Jak to máš takhle s tvořením si kamarádů v zahraničí?To je na tom fakt to nejlepší. Kontakty po světě se vždy hodí. Nejlepší kolektiv jsem měla určitě teď naposledy na Zélandu. S kamarády ze zahraničí nejsme v kontaktu každý den, ale pokud bych jim napsala, že budu v jejich zemi, určitě by si na mě našli čas mě u nich provést nebo mě dokonce ubytovali.
Když lidem ve světě řekneš, že jsi z Česka, vědí, kde to je?Většinou neví. Když dodám „Europe, next to Germany,” tak pak kývnou, že ví. Taky teda často řeknou Československo. Každopádně naše pivo a Praha jsou celkem známé. Lidi o nás vědí, že hodně pijeme a máme tu krásné ženy.
Jak moc dopředu je ideální si hledat sezónní práci v zahraničí? Já vždycky hledám tak dva měsíce dopředu, záleží země od země. O práci na Islandu a v Norsku je teď obrovský zájem, takže tam lidi jezdí pracovat už i před sezónou a ta sezónní místa se zaplní dříve, než jsou vůbec oficiálně k dispozici.
Máš zkušenosti i s jinými dlouhodobými pobyty v zahraničí než pracovními? Střední jsem vystudovala v Německu a na vysoké jsem pak vyjela přes program CEEPUS (výměnný program pro regionální spolupráci vysokých škol v zemích střední a jihovýchodní Evropy – poznámka redakce) na semestr do Vídně.
Jaké místo bys doporučila pro první zkušenost s prací v zahraničí? Jela bych poprvé do Evropy, protože většinou nejsou potřeba pracovní víza, a když se cokoli stane, tak jsi blízko domu. Takže třeba Norsko, Švýcarsko, Rakousko, Německo a Island jsou skvělými kandidáty.
Máš nějakou negativní zkušenost s prací v zahraničí? Ve Švýcarsku jsme měli celkem smůlu, že se těsně před námi vyměnil hlavní manažer a nová manažerka moc nezvládala organizaci. Nejhorší bylo, že vyhodili dvě servírky, ale nenajali další, takže jsem tam často musela po zahrádce restaurace lítat sama. To mě fakt vytáčelo. Ale zase nebudu si stěžovat, když mi někdo platí 80 tisíc čistého. Alespoň v kuchyni to fungovalo, takže přítel byl v pohodě. Pak se mi třeba na Islandu stalo, že hlavně starší generace měla problém s tím, že nemluvím islandsky.
A co naopak nějaké tvé nejlepší zkušenosti a zážitky? Obecně je super, když máte jako pracovníci různé slevy a výhody. Na Islandu jsem třeba jela na sněžné skútry zdarma. Ve Švýcarsku jsme měli bazén, fitko a wellness zdarma, ale i lanovku, která normálně stála 60 švýcarských franků, tedy přes 1 500 korun. Na Zélandu jsme se spolupracovníky mohli dělat různé aktivity jako sjíždění řeky, paddleboarding, jízda na koních a podobně. No a co se zážitků týče, tak těch mám. Viděla jsem nejkrásnější vodopády, ledovce, aktivní sopku, černé pláže, bílé pláže, skákala jsem z letadla, letěla helikoptérou. Je toho tolik, že si ani teď na víc nevzpomenu.
Svůj netradiční způsob života sdílíš na sociálních sítích. Podařilo se ti vybudovat komunitu, na Instagramu už tě sleduje téměř 50 tisíc lidí. Co tě vedlo k tomu začít veřejně vytvářet obsah? Můj cíl byl lidem otevřít oči a ukázat jim tyto možnosti, o kterých pravděpodobně nevěděli. Mířila jsem tedy hlavně na studenty, kterým třeba rodiče nemůžou měsíčně finančně přispívat. Kdyby mi kamarádka o Islandu neřekla, nikdy by mě nenapadlo, že taková možnost je. Ne každý má kolem sebe někoho, kdo by mu o tom řekl, proto jsem si založila instagramový profil, na kterém sdílím svoje pracovní i cestovatelské výlety. Těší mě, že už díky němu strašně moc Čechů a Slováků vyjelo pracovat do zahraničí.
Vyděláváš si díky sociálním sítím? V podstatě ano. Přímo z Instagramu peníze nemám, ale z platformy HeroHero ano.
Co na tvém HeroHero, za které lidi platí 12 euro měsíčně, najdeme? Sdílím své zkušenosti a návody na to, jak si práci v zahraničí najít. Přidávám tam i konkrétní nabídky prací, které najdu, zároveň je tam pro lidi možnost najít si parťáka na práci. Dále tam jsou tipy a návody pro dobrý životopis a spousta dalšího. Taky mě tam lidé mohou kontaktovat, takže jim přímo zodpovím jejich otázky. Teď tam plánuju dát hodně nových informací, včetně video návodu, jak si takovou práci najít úplně od začátku.
Na co se tě lidé nejčastěji ohledně práce v zahraničí ptají? Nejčastější otázka je, jak jsem si práci našla. Tu dostávám každý den, i když mám odpověď u každé země na Instagramu v jejím výběru.
Baví tě cestování pořád, nebo je to po delším čase už únavné? Určitě mě cestování pořád baví, ale jsou tady i momenty, kdy mě to přesouvání a neustálé vybalování a balení štve. Aktuálně jsem byla na cestě jenom s batohem, takže se těším, až budu mít věci ve skříni. Taky změny času, a hlavně změny počasí dokážou být malinko kruté. Jeden den jste v Japonsku, pak letíte devět hodin letadlem do Kanady a najednou jste se vrátili o 16 hodin do minulosti a prožíváte ten stejný den podruhé. V Kanadě jste na horách v bundě a chodíte po sněhu, o pár dní později už ležíte v plavkách u moře v Mexiku ve 30 stupních. Někdy je to fakt šílené, jak si člověk v podstatě může vybrat, do jakého počasí by zrovna chtěl letět.
Jaké pracovní zkušenosti jsi měla v Česku a pomohly ti nějak při hledání práce v zahraničí? V Česku jsem pracovala v řecké restauraci, v McDonaldu, v očkovacím centru a pro Ministerstvo vnitra. Myslím si, že mi to malinko pomohlo, ale servírku jsem poprvé pořádně dělala až na Islandu. Určitě je fajn, když člověk nějaké zkušenosti má, ale tyhle práce v hotelnictví se člověk rychle naučí i přímo na místě.
Je něco, co ti z Česka chybí, když jsi v zahraničí? Neřekla bych, že mi něco přímo chybí, spíš se těším na rodinu a kamarády, a teda i na jídlo, hlavně na tu naši svíčkovou a obyčejný suchý rohlík.
Zažila jsi při svých cestách nějaký opravdu krizový moment? Musím zaklepat, ale naštěstí ne. V Indonésii jsem teda prozvracela noc, ale řekla jsem si, že to k tomu prostě patří.
Co tě v zahraničí nejvíce překvapilo, v dobrém i špatném? V dobrém mě překvapil Nový Zéland. Je známý tím, že jsou tam fakt hodní lidé, a z mé zkušenosti je to pravda. Nemohla jsem si dlouho zvyknout na to, jak se zdraví stylem „Ahoj, jak se máš?”, kdy vy odpovíte „Dobře a ty?”, oni na to „Taky, díky” a až potom začne normální konverzace, nebo to tímhle končí dokonce skončí. Když se vás takhle zeptá ráno pět lidí, je to celkem vtipné. Pořád jsem jen přemýšlela nad tím, jak se vlastně mám, i když se od člověka očekává, že ze zdvořilosti vždy odpoví, že se má dobře. Musím ale říct, že to je takové hezčí, vytváří to příjemné prostředí. Nevím, jak to popsat, ale člověk prostě nemá důvod být naštvaný, když se kolem něj každý usmívá.
Ve špatném mě napadne asi jenom tradiční islandské jídlo, fermentovaný žralok nebo ovčí hlava. Dává smysl, že tam museli jíst, co měli k dispozici, ale pochoutkou bych to určitě nenazvala.
Máš nějaký tip, jak se co nejlépe adaptovat v nové zemi a mezi novými lidmi? Je fajn se prostě pobavit s místními, jak to v jejich zemi funguje, co dělají a nedělají, a pak už to půjde samo. Jen se nebát mluvit
Islandské daňové přiznání je jednodušší než to české
Jak řešíš takové ty praktické a byrokratické věci typu pojištění a daně? Jaké jsou rozdíly u nás a ve světě? Vesměs si zařídím pojištění v daném státě, daním v tom státě a většinou si tam člověk musí zařídit „social number” a bankovní účet. Každý stát to má ale trochu jinak, doporučuju se před odjezdem pobavit s vaší zdravotní pojišťovnou. Potom jsem třeba na Islandu odevzdávala jejich daňové přiznání online, a i když je celé v islandštině, tak je za mě mnohem jednodušší než to české. Některé státy vám ještě daně vrátí, některým naopak něco doplatíte.Co ti všechny tvoje zahraniční zkušenosti daly po lidské stránce? V čem, kromě vydělání peněz a poznání nových míst, vnímáš největší benefity? Celé mi to otevřelo oči. Když poznáváte lidi, kteří jdou úplně jinou cestou než tou klasickou, kterou je maturita, vysoká, jedna stálá práce, jedna až dvě dovolené ročně a pak důchod, tak si uvědomíte, že si tady na té planetě fakt můžete dělat, co chcete. Spoustě lidí ta klasická cesta vyhovuje, což je úplně v pořádku. Ale je fajn vědět, že to jde i jinak.
Kamarád odjel do Kanady na rok, už je tam tři. Vydělává 120 tisíc čistého
Mám kamarádku, co si takhle na Islandu vydělala na vysokou školu v Koreji. Pak kamaráda, který pracuje půl roku na Islandu a půl roku si dělá, co chce, ať už v Česku rekonstruuje byt nebo si cestuje po Asii. Další kamarád z Havířova jel na rok do Kanady, nakonec tam je už třetí rok. V sezoně vydělává klidně 120 tisíc čistého měsíčně, každý den je na snowboardu, udělal si tam kamarády z celého světa a je prostě šťastný. Neříkám, že to je takhle na celý život, ale proč toho nevyužít, když tady ty možnosti jsou.
Byla jsem v hodně chudých zemích, kde lidi nemají pitnou vodu, elektřinu, splachovací záchody, léky, prostě nic, ale i tak se na vás usmívají. V Česku se máme, co se týče těchto věcí, fakt dobře, ale přijde mi, že jsme závistivý a nepřející národ. Bylo by nám mnohem lépe, kdybychom se navzájem více podporovali, respektovali a více se na sebe usmívali.
Prozradíš nám své plány do budoucna? Plán po příjezdu domů z cesty po světě je najít si práci na léto. Uvidím, kam se nakonec rozhodnu jet. Mimo toho se chci pustit více do sociálních sítí, protože jsem fakt špatný influencer, hlavně když jsem na cestách. Myslím to tak, že nejsem moc aktivní, přitom mám plný telefon videí, co bych chtěla sestříhat a vydat. Doma mě čeká jeden rozdělaný pracovní projekt, na který se moc těším, a pokud by měli lidi zájem, ráda bych o této cestě a práci udělala pár přednášek po Česku, než zase vyrazím do světa. Na zimu se pak chystám pracovně do Austrálie a samozřejmě vše budu pořád ukazovat na sítích.
