Léto odhaluje nejen naše těla, ale i tlak, který na ně cítíme od sebe i od okolí. Jak přežít období srovnávání a uvědomit si, že naše tělo není projekt na dokonalost?
Léto nás svléká. Nejen z vrstev oblečení, ale i z vrstvy sebevědomí. Těla se najednou ocitají pod drobnohledem okolí i vlastního vnímání. Na sítích, na pláži i ve městech je tlak na dokonalost všudypřítomný. Jako by naše těla měla být připravena k hodnocení a naplnění ideálu, který ve skutečnosti neexistuje.
Snažíme se držet krok s představou, jak má tělo vypadat, aby bylo přijímané. Pravda ale je, že každé tělo je jedinečné. A není to projekt, který musíš dokončit. A už vůbec to není věc, ke které by kdokoliv jiný měl mít připomínky.
V pasti dopaminové kultury
Scrollujeme feedy plné „ideálních“ těl, vyšperkovaných outfitů i vyretušované kůže bez pórů. Tyhle stimuly nejsou náhoda, cílí na náš dopamin. Na rychlé uspokojení, které nás ale zároveň drží ve smyčce. Chceme víc, chceme být víc. Jenže realita, kterou sledujeme, je mnohdy přetvořená verze skutečnosti. Fotky procházejí filtry a postprodukční úpravou, lidé na nich zase často i zásahy estetické medicíny nebo naprosto nepřirozeným životním stylem. To, co nám algoritmus servíruje jako standard, je vlastně výjimka. Stylizovaný obraz.
Zároveň s tím přichází tlak být připravený*á na léto. V posilovnách je plno, parky zaplavují běžci a běžkyně. Léto láká ven. Přirozeně se hýbat a být víc s tělem. Často se s tím ale záludně veze určitý tlak. Vypadá to, že všechno musíme stihnout. Zhubnout, vyrýsovat, zformovat a už včera přece bylo pozdě. Algoritmy nám servírují jednu vyretušovanou postavu za druhou a přirozenost jako by se vytratila. Pak se lehce stane, že i my sami začneme své tělo hodnotit podle měřítek, která nejsou ani reálná, ani zdravá.
Letní sezóna nás často žene i do zbytečných nákupů a přetvářek. Nový outfit na každou dovolenou, perfektní manikúra, ideálně i fresh balayage. Jako bychom před odjezdem na výlet museli projít soft-rebrandingem. Nemusíš být upravenější verzí sebe. Už tak, jak jsi, jsi dost.
Tělo je domov, ne projekt
V moderní kultuře jsme si zvykli vnímat tělo jako úkol. Něco, co je potřeba opravit či vylepšit. Ve výsledku s ním často ztrácíme přirozený vztah. Místo vnímání a respektu nastupuje kontrola.
Pojď si připomenout, proč bys ke svému tělu neměla přistupovat jenom jako k produktu, který musíš před létem správně vytvarovat. Lidské tělo má neuvěřitelnou schopnost regenerace. Neustále vyrovnává nerovnováhu – hormonální, emoční i fyzickou. Zvládá stres, adaptuje se na změny prostředí, vyléčí drobná zranění, obnovuje buňky, reguluje teplotu, hormonální cykly nebo krevní tlak. A to všechno bez toho, abychom si to často vůbec uvědomovali.
Vědecké výzkumy ukazují, že vědomý vztah k vlastnímu tělu má přímý dopad na psychické zdraví. Snižuje míru úzkosti, zlepšuje zvládání stresu a podporuje zdravé sebevědomí. Psychiatři jako Bessel van der Kolk, autor knihy Tělo sčítá rány, zdůrazňují, že: „vztah, jaký máme ke svému tělu, je úzce spojený s tím, jak se cítíme sami se sebou. Když ho vnímáme vědomě a bez odsuzování, přirozeně roste i naše sebevědomí.“ Právě proto je bezpodmínečné přijetí svého těla klíčem k větší spokojenosti v životě.
Čeká nás přísnější regulace alkoholu? Dvě třetiny Čechů a Češek jsou pro
21. července 2025 v 15:30
Péče o tělo nemusí být složitá ani náročná. Často ji tvoří zdánlivě obyčejné věci. Být venku v přírodě, vnímat dotek, najít si chvíli klidu nebo si dopřát vědomý pohyb. Přesně tyhle momenty nás spojují s naším tělem mnohem hlouběji, než si často uvědomujeme.
Upřednostni vědomý pohyb před výkonem
Pohyb nemusí být něco, co musíš splnit. Nejde o čísla ani o to, jak rychle nebo intenzivně cvičíš. Jde o to, jak pozorně dokážeš naslouchat svému tělu. Znamená to zpomalit, vnímat dech a prostor kolem sebe. Může to být ranní protažení, krátká chůze bez sluchátek, pár minut ticha po tréninku, nebo tanec. Je jedno, jestli jdeš na jógu, box nebo se jen potřebuješ protáhnout. Když u toho nejedeš na autopilota, stává se z pohybu něco víc. Kontakt s tělem.
Takový druh pohybu má i hlubší efekt, než se může zdát. Nejde jen o uvolnění svalů, ale i o uvolnění hlavy. Když zpomalíš a věnuješ tělu pozornost, přestává vnímat okolí jako hrozbu. Klesá hladina kortizolu (stresového hormonu) a aktivuje se parasympatický nervový systém – ten, který tě přepíná do klidového režimu. Vědomý pohyb je tak víc než jen fyzická aktivita. Je to signál pro tělo, že je v bezpečí. A bezpečí je základ, bez kterého nemůže vzniknout ani stabilní energie, ani zdravý vztah k sobě.
Jak na to? Praktické tipy pro každodenní vědomý pohyb
Nemusíš hned měnit celý svůj životní styl. Začni malými krůčky, které podporují tvůj vnitřní klid.
- Ráno si dej pár hlubokých nádechů a výdechů.
- Během dne si najdi chvíli na pomalou procházku bez telefonu.
- Při čekání ve frontě nebo v dopravě si vědomě zpevni střed těla, narovnej záda a párkrát se protáhni.
- Zatancuj si. Doma, venku, na hudbu i bez. Nepřemýšlej o tom příliš.
- Zkus body scan – projdi si tělo od hlavy až k patě a vnímej, kde cítíš napětí. Už samotné zaměření pozornosti ti může ulevit.
- Vyměň „musím si jít zacvičit“ za „chci se na chvilku rozhýbat, abych se cítil*a líp“.
- Vyzkoušej aplikace jako jsou Headspace, Calm nebo Mental Health, které ti pomohou ukotvit se v přítomném okamžiku.
- Sdílej své pocity s přáteli, blízkými nebo odborníkem.
Dlouhou dobu jsem cítila tlak, který mě odpojoval od těla i mě samotné. Byla jsem zahlcená myšlenkami, kritikou, srovnáváním. Ne dost hubená. Ne dost hezká. Ne dost klidná. Jako bych musela pořád někomu (a hlavně sama sobě) dokazovat, že všechno zvládnu. Meditovat jsem nevydržela ani minutu, pohyb byl spíš trest než radost a ve vlastní hlavě jsem se cítila ztraceně. Až když jsem začala zpomalovat a skutečně se zaposlouchala do toho, co moje tělo potřebuje, začalo se to měnit.
Pomohla mi jóga. Po ní se cítím nejen fyzicky lépe, ale i psychicky uvolněnější. Stejně tak mi dělá dobře čas v přírodě. Ať už je to lezení po skalách, procházka lesem nebo jen chvíle na slunci. Vědomé dýchání každé ráno, místo bezmyšlenkovitého scrollování, mě zas učí žít víc tady a teď.
Postupně jsem začala praktikovat i pravidelnou meditaci, která mi pomáhá zklidnit hlavu a nepodléhat stresu. Naučila jsem se vnímat přítomný okamžik. To, co se děje kolem mě, jak se cítím. Dokonce i radost z maličkostí, které jsem dřív přehlížela.
Díky těmto krokům jsem se začala cítit víc doma ve svém těle a víc sama sebou. Už to není o tom, co si myslí ostatní nebo jak vypadám vedle nich. Je to o tom, jak se cítím já. A to je pro mě momentálně to nejdůležitější.
Vědomý pohyb nás učí být přítomnými. Učí nás respektovat signály, které nám tělo posílá, a zároveň pomáhá budovat zdravější vztah k sobě. Nejde o to být perfektní, ale být autentický a v kontaktu s tím, co právě teď potřebuje naše tělo i mysl. A přesně to je cesta, jak léto prožít v klidu. Bez zbytečného tlaku a s větší lehkostí.
Tělo je náš nejvěrnější spojenec
Naše těla jsou ohromná. Živá a proměnlivá. Přizpůsobují se cyklům, všem vnějším či vnitřním vlivům. Je úžasné, jak se dokážou regenerovat a zároveň nás neustále podporovat. Když se naučíme tělo vnímat jako spojence, kterému můžeme důvěřovat, ulevíme nejen jemu, ale i své hlavě. Místo tlaku a srovnávání přijměme realitu takovou, jaká je. S respektem, trpělivostí a vděčností za vše, co pro nás naše tělo každý den dělá. Taková změna vnímání je cestou ke klidu a radosti z prostého bytí. V létě i kdykoli jindy.
