Letošní 16. ročník festivalu Prague Pride se vrací s mottem „Časy se mění“. Hlavní sobotní program se z Letenské pláně kompletně přesouvá na ostrov Štvanice.
Zásadní novinkou pro všechny návštěvníky*návštěvnice je změna lokace sobotního Pride Parku. Kvůli dlouhodobé obsazenosti Letenské pláně se organizační tým rozhodl přesunout festivalové centrum na Štvanici. Tento zelený prostor uprostřed řeky Vltavy slibuje zcela jinou dynamiku, nabízí stín vzrostlých stromů, bezprostřední blízkost vody a komornější, výrazně komunitnější atmosféru.
„Časy se mění. Za poslední rok se zásadně proměnila atmosféra, ve které tady v Česku žijeme. Hodnoty jako rovnoprávnost, inkluze či rozmanitost dostaly cejch a mnozí se jich raději straní,“ vysvětluje pozadí změn ředitelka festivalu Kamila Fröhlichová. „Cítíme, že úkolem našeho festivalu je poskytnout pevný bod, o který se mohou opřít ti, jimž se půda pod nohama příliš rozkývala. Budeme opět prostorem přijetí, bezpečí a svobody,“ dodává.
Průvod historickým centrem
Start průvodu zůstává na tradičním místě ve spodní části Václavského náměstí, odkud účastníci*účastnice projdou ulicemi Na Příkopě a Celetnou přes Staroměstské náměstí do Pařížské ulice. Místo obvyklého přechodu Čechova mostu se však průvod nově stočí na Dvořákovo nábřeží. Podél řeky pak zamíří přes nábřeží Ludvíka Svobody až na Hlávkův most, z nějž sestoupí přímo na Štvanici.
Ačkoliv bude trasa o něco delší než v minulých letech, přináší jednu velkou úlevu, zcela odpadá stoupání po strmých a dlouhých letenských schodech, což v minulosti představovalo bariéru pro řadu účastníků*účastnic.
Právní úspěchy versus politický tlak
Paradoxem letošního ročníku je fakt, že LGBTQ+ komunita v ČR aktuálně žije v právním prostředí, které v uplynulých měsících přineslo řadu historických úspěchů. V lednu 2025 vstoupilo v platnost partnerství s téměř manželskými právy, od července 2025 skončily povinné kastrace trans lidí pro úřední změnu pohlaví a od začátku roku 2026 platí novela trestního zákoníku chránící lidi před předsudečným násilím na základě sexuální orientace.
Tyto pokroky jsou však nyní konfrontovány s novou politickou realitou. Zatímco loňský ročník doprovázely obavy z parlamentních voleb, dnes Česko čelí realitě pod vedením populistických a krajně pravicových sil.
Historie LGBTQ+ lidí je historií adaptace, vzdoru a vytváření nových narativů. Umíme se zvednout, když se věci zhorší. A taky víme, že to, co se dnes zdá radikální, bude zítra normální.
Podle organizátorstva se dříve nepředstavitelná témata stala běžnou politickou praxí. Dochází k omezování občanské společnosti, tlaku na veřejnoprávní média, snahám o rozprášení lidskoprávních agend na Úřadu vlády i k cenzorním zásahům do financování kultury, které mají zamezit vzniku děl s queer hlavními postavami.
„Z těchto dobrých zpráv ale dlouho nevyžijeme, když kolem nás sílí tlak proti lidským právům a občanským svobodám,“ upozorňuje Fröhlichová. Dodává však, že queer lidé jsou na neustálé výzvy historicky zvyklí. „Historie LGBTQ+ lidí je historií adaptace, vzdoru a vytváření nových narativů. Umíme se zvednout, když se věci zhorší. A taky víme, že to, co se dnes zdá radikální, bude zítra normální,“ uzavírá.
