Máme se bát umělé inteligence, nebo spíš toho, že zapomeneme žít? Zakladatel luxusní značky Brunello Cucinelli v Praze promluvil o lidské duši, budoucnosti Gen Z i o tom, proč bychom nikdy neměli přestat snít.
Zakladatel jedné z nejznámějších italských luxusních značek Brunello Cucinelli navštívil Prahu a mluvil o tom, proč mladí lidé potřebují prostor pro vlastní sny, proč bychom měli (alespoň občas) odložit telefony a co podle něj skutečně definuje luxus. Jeho (italský) pohled na život jde proti kultuře neustálé produktivity a otevírá otázku, jak si zachovat lidskost ve světě stále rychlejších technologií a AI.
Při vyslovení jména Brunello Cucinelli si většina z nás představí luxusní kašmírové svetry, italské řemeslo a módu, která nepodléhá rychle se měnícím trendům. Za značkou ale stojí muž, který přemýšlí o mnohem širších tématech: o důstojnosti práce, vzdělávání, vztazích, duchovním životě i o tom, jakou budoucnost vytváříme pro další generace. Když jsme seděli naproti němu, člověk měl tak trochu pocit, že mluví s někým z jiné dimenze. Jeho odpovědi měly přesah do filozofie a současně předávaly věci s nadhledem člověka, který toho už hodně zažil, ale zároveň vás dokázaly obejmout jako šál z kašmíru. Přinutilo mě to několikrát se zastavit a zamyslet se, jestli nejsem ve scéně z filmu Velká nádhera (La Grande Bellezza) od Paola Sorrentina.
Jak probíhá nahlášení úrazu pojišťovně? Zvládneš to i online a za pár minut
26. října 2026 v 8:45
Během pražské tiskové konference se italský návrhář a podnikatel opakovaně vracel k jednoduché myšlence – technologický pokrok ani profesní úspěch by neměly člověka připravit o skutečný život a především o sny.
V době, kdy generace Z řeší pracovní vyhoření, tlak na výkon a nejistotu spojenou s rozvojem AI, působí jeho slova překvapivě aktuálně a současně vás zahřejí jako šál z kašmírové látky z jeho obchodu.
Mluvil jste o tom, že bychom se měli naučit žít normálně. Co vám na dnešním způsobu života nejvíc vadí?
Myslím, že bychom se měli vrátit k normálnímu životu. Chovat se k sobě mileji, s větším respektem, navazovat vztahy a mít menší strach ze světa.
Podívejte se do historie. Lidé dokázali spoustu dobrých i špatných věcí. Nemyslím si, že bychom se měli neustále bát budoucnosti. Já se jí nebojím.
Jako příklad jste uvedl svá vnoučata, která tráví velkou část dne ve škole a následně nad domácími úkoly. Co vám na dnešním vzdělávání připadá problematické?
Moje vnoučata mají kolem 15 let. Nosí do školy obrovské batohy plné knih, vracejí se pozdě odpoledne a potom se učí až do večera.
Říkám, že bychom jim měli polovinu těch knih vyhodit. Samozřejmě to trochu přeháním, ale myslím to vážně. Děti potom nemají čas si hrát, dívat se kolem sebe nebo jednoduše nedělat vůbec nic.
Potřebujeme dva druhy inteligence. Jednu získáváme studiem a druhou máme uvnitř sebe. Obojí je důležité.
Dnes se od mladých lidí často očekává, že už velmi brzy budou vědět, čím chtějí být. Jak se na tento tlak díváte?
Rodiče mají někdy pocit, že už v 15 letech musí mít dítě jasno, co chce v životě dělat. Jestli bude inženýrem, architektem, nebo něčím jiným.
Já sám jsem tři roky studoval inženýrství. Můj otec se mě za celou tu dobu jen jednou zeptal, jak mi to jde. Odpověděl jsem mu, že by to mohlo být lepší.
Myslím, že bychom mladým lidem neměli brát jejich sny. Když vám dítě v 18 nebo 20 letech řekne, že chce dělat něco jiného, než jste si představovali, nechte ho, ať si svůj sen zkusí splnit.
Dnes je běžné být neustále online a odpovídat na pracovní zprávy i mimo pracovní dobu. Vy ale zastáváte úplně jiný přístup.
Chci žít normálně. Pracujeme od osmi ráno do půl šesté a potom práce končí. Člověk přece musí také žít svůj vlastní život. V deset večer píšeš e-maily. Komu? V pět ráno píšeš e-maily. Komu? Samozřejmě mohou nastat výjimečné situace, kdy je potřeba pracovat o víkendu nebo být k dispozici. Ale nemělo by to být pravidlem.
Zmiňoval jste také pojem technologické a lidské udržitelnosti. Co si pod tím máme představit?
Neměli bychom mluvit pouze o ekologické udržitelnosti. Existuje také lidská a duchovní udržitelnost. Jde o to, jak se k sobě chováme v práci. Když se k sobě budeme chovat špatně, budeme také hůře pracovat. A souvisí to i s technologiemi. Potřebujeme si uvědomit, jakým způsobem zasahují do našeho života a vztahů.
Máte pocit, že nás technologie připravují o schopnost být skutečně přítomní?
Nedávno jsem večeřel s člověkem, který si na stůl položil dva telefony. Jeden dal přímo na místo, kam se normálně pokládá chleba. Zeptal jsem se ho: „Kdo ti bude volat? Trump?“ Kam jsme se to dostali? Jdeme spolu na večeři a máme před sebou dva telefony. Jeden můj americký přítel mi zase vyprávěl, že jeho žena každé ráno po probuzení okamžitě otevře Instagram. Ještě než pozdraví svého partnera. Připadá vám normální, že se dva lidé ráno probudí vedle sebe a ani si neřeknou dobré ráno?
Co bychom podle vás měli změnit?
Měli bychom spolu znovu začít mluvit. S partnery, s dětmi, s lidmi kolem sebe. Dnes přijdeme domů a každý odejde do svého pokoje se svým telefonem. Přitom právě vztahy jsou to, na čem záleží. Myslím si také, že přibližně třicet procent pracovního času věnujeme věcem, které s prací vůbec nesouvisejí. Někdo vám během práce píše, jestli půjdete večer na pizzu. Pracujme méně, ale soustřeďme se na to, co děláme. A potom žijme skutečný život.
Vaše značka stojí na tradičním italském řemesle. Jak důležitá je pro vás ruční práce?
Na řemesle a ruční výrobě jsme vyrostli. Pokud o ně přijdeme, ztratíme všechno. Jsme Italové. Když chcete něco označovat jako Made in Italy, musí to skutečně odpovídat tomu, co toto označení znamená. Od začátku jsem chtěl vytvářet výrobky s vysokou úrovní řemeslného zpracování. Pokud ztratíme kvalitu a řemeslo, ztratíme všechno.
V módním průmyslu se dnes mluví o dostupném, udržitelném nebo aspirativním luxusu. Co podle vás vlastně znamená skutečný luxus?
Před 25 lety se mluvilo jednoduše o luxusu. Potom se začaly objevovat výrazy jako dostupný luxus nebo aspirativní luxus. Ale luxus je pořád stejný. Nepotřebuje další přívlastky. Musí jít o dobře vyrobený produkt, který vydrží dlouhou dobu a je exkluzivní. Tyto principy se nemění.
Myslíte si, že dnešní móda nabízí lidem až příliš mnoho možností?
Ne, tak to bylo vždycky. Móda je fascinující. Byla fascinující před čtyřiceti lety, před padesáti lety i před dvěma tisíci lety. Vždycky existovalo něco, co bylo v módě, něco, co z módy vyšlo, a otázka, co bude módní příště.
Když se ohlédnete za svou cestou, je něco, co jste musel kvůli úspěchu obětovat a už to nikdy nezískáte zpátky?
Řekl bych, že ne. Záleží na tom, jaké cíle si stanovíte. Pokud si neustále nastavujete příliš vysoké cíle, budete se pořád za něčím honit a budete mít pocit, že jste toho ještě nedosáhli. V životě je potřeba přijmout, že někdy se daří lépe a někdy hůře. Někdy musíte být také skromnější. Takový je život.
Vyrůstal jste v poměrně chudých podmínkách na italském venkově. Co vám z tohoto období zůstalo dodnes?
Vyrůstali jsme bez elektřiny a tekoucí vody. Když se setmělo, šli jsme spát. Doma jsme měli jen svíčky. Vyrostl jsem při pozorování nebe, hvězd a západů slunce. Doslova jsem se opájel hvězdami. Když se dnes někdo zastaví a dívá se na hvězdy, ostatní si možná pomyslí, že je blázen. Já si ale myslím, že bychom se to měli znovu naučit. Nemáme na takové věci čas. A přitom jsou fascinující.
O svém životě jste nechal natočit dokumentární film. Proč pro vás bylo důležité ukázat i prostředí, ve kterém jste vyrůstal?
Chtěl jsem, aby mladí lidé viděli, jak se tehdy žilo. Dnes už takový způsob života často neznají. Proto pro mě dávalo smysl spolupracovat s Giuseppem Tornatorem, který natočil film Cinema Paradiso. Také vyrůstal na venkově a tomuto prostředí rozuměl. Jednoho dne jsme se přestěhovali do domu, kde byla koupelna, elektřina, televize a teplá voda. Den předtím jsme nic z toho neměli. Byla to obrovská změna.
Co byste chtěl, aby si mladí lidé z vašeho životního příběhu odnesli?
O jedné věci jsem přesvědčený. Nesmíte svým dětem brát sny. Když za vámi přijdou a řeknou, že chtějí v životě dělat něco jiného, dovolte jim to. Nenuťte je být inženýry nebo architekty jen proto, že jste si to pro ně představovali. Nechte je snít.
